4 To 44/2020

Plný text

Soudní rozhodnutí - 4To 44/2020 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 4To 44/2020 Právní věta: I v případě výslechu osoby mladší 18 let je její právo odepřít výpověď dle § 100 odst. 1, ev. odst. 2 tr.ř. jejím právem osobním (a nepřenositelným na jinou osobu), v důsledku čehož je vyloučeno, aby tohoto práva za tuto osobu využila pracovnice (zástupkyně) orgánu sociálně právní ochrany dětí přítomná u výslechu v souladu s ustanovením § 102 odst. 1 tr.ř. Proto není třeba, aby příslušný orgán před zahájením výslechu tuto pracovnici požádal o vyjádření ohledně práva odepřít výpověď. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2020:

4. TO.44.2020.1 Datum rozhodnutí: 11.12.2020 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Odepření výpovědi Výslech svědka Dotčené předpisy: § 100 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) § 100 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) § 102 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) Kategorie rozhodnutí: C Číslo jednací: 4 To 44/2020-1247 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 11. prosince 2020, odvolání obžalované [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], narozené [datum] ve [obec], okres [okres], trvale bytem [adresa], okres [okres], a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2019, č.j. 54 T 1/2018-1178, a rozhodl takto: Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce a obžalované [jméno] [příjmení] napadený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2019, č.j. 54 T 1/2018-1178, byla obžalovaná [jméno] [příjmení] uznána vinnou zločinem týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. d) tr.zákoníku, jehož se měla dopustit tím, že: v období od měsíce června 2016 do 12. 12. 2016 ve [obec], v bytech na [anonymizováno] [ulice] [číslo] na ul. [anonymizováno] [číslo] kde postupně bydlela společně se svou vlastní nezletilou dcerou [jméno] [příjmení], [datum narození], poté, kdy jí, na podkladě usnesení Okresního soudu ve [město] ze dne 27. 5. 2016, sp.zn. 0 Nc 3905/2016, byla předběžně předána do péče nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození], přestože si musela být vědoma, že nezletilá [jméno] [příjmení] byla opakovaně vystavována působení násilí různorodého charakteru a intenzity, a to až velké intenzity síly, v důsledku čehož postupně utrpěla řadu bolestivých zranění, zejména zlomeninu zevního konce levé klíční kosti, zlomeniny dolních konců obou pažních kostí, vykloubení levého loketního kloubu, zlomeninu horního konce pravé loketní kosti, zlomeninu střední části pravé loketní kosti a zlomeninu dolního konce pravé loketní kosti, deformaci nosu odpovídající zlomenině nosní přepážky, zhmoždění a defiguraci dolního rtu, ztrátová poranění prvního a druhého řezáku v dolní čelisti vpravo a prvního až třetího řezáku dolní čelisti vlevo, poranění zevního genitálu, konkrétně protržení panenské blány, úmyslně nezajistila nezletilé jakékoli lékařské ošetření a ponechala utrpěná zranění nezletilé [jméno] [příjmení] dlouhodobě bez odpovídající odborné léčby, kterýžto stav, vedle omezení hybnosti postižených končetin, významně prolongoval bolestivost těchto zranění, načež se neodpovídající péče o nezletilou [jméno] [příjmení], spočívající zejména v úmyslném dlouhodobém odpírání lékařských vyšetření a případných odborných zákroků v souvislosti s utrpěnými poraněními, projevila tím, že při lékařských prohlídkách dne 12. 12. 2016 byla u nezletilé [jméno] [příjmení] zjištěna mnohočetná zranění různého charakteru, a to krevní podlitiny v rozsahu levého ušního boltce a pod pravým okem, podlitiny na dlaních a na předních plochách bérců, pohmožděniny nosu s oděrkou kůže a s jeho výraznou deformací, odpovídající zlomenině nosní přepážky, zhmoždění a defigurace dolního rtu po neošetřené ráně na jeho vnitřní ploše se ztrátovým poraněním prvního a druhého řezáku v dolní čelisti vpravo a prvního až třetího řezáku dolní čelisti vlevo, vazivové jizvy, a to ve vlasech na vrcholu hlavy a na vrcholu brady, kruhovité zahnědlé jizvičky vlevo od pupku a vpravo na hrudníku, starší zlomeniny zhojené masivními svalky, a to v místě neléčené zlomeniny zevního konce levé klíční kosti, v místě neléčených zlomenin a epifizeolýz (porušení kontinuity růstové ploténky na konci kosti) dolních konců obou pažních kostí s přítomností reaktivních vápenatých uloženin v okolní svalovině a s vykloubením levého loketního kloubu, v místě neléčené zlomeniny horního konce pravé loketní kosti, v místě zlomeniny střední části pravé loketní kosti bez posunu a v místě zlomeniny dolního konce pravé loketní kosti, poranění zevního genitálu, konkrétně protržení panenské blány, a poranění konečníku, projevující se jizevnatými změnami v celém rozsahu tzv. hráze (prostor mezi poševním vchodem a konečníkem) a změnami po zhojených drobných tržných poraněních ve sliznici konečníku, těžkou chudokrevnost, odpovídající opakovaným a neléčeným traumatům skeletu a prořídlé vlasy s ložisky vytržených vlasů ve vlasaté části hlavy, kdy zjištěná poranění si vyžádala od 12. 12. 2016 do 24. 12. 2016 hospitalizaci nezletilé [jméno] [příjmení] na Dětském oddělení Nemocnice v [obec] a následně hospitalizaci od 4. 1. 2017 do 13. 1. 2017 na Klinice dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN [obec], kde musela nezletilá podstoupit v celkové anestézii rozhýbání obou loketních kloubů s následným přiložením sádrové fixace, kdy průměrná doba léčení nejzávažnějších poranění, to je zlomenin dlouhých kostí skeletu horních končetin bez adekvátní fixace je 6 - 8 týdnů, přičemž popsaná poranění byla, ze soudně lékařského hlediska, charakteristická pro zlé nakládání s dítětem v širším časovém období, tedy typická u tzv. syndromu týraného dítěte, který se projevuje obecně i v rovině psychické, a to především do budoucna disharmonickým vývojem osobnosti nezletilého dítěte, jehož emotivita bude plochá, vazby k lidem povrchní, nelze vyloučit úzkostné stavy, ale také impulzivně – agresivní reakce, lhostejnost, nedůvěru k lidem, poruchy chování, jako důsledek prožitého aktivního fyzického týrání, pasivního zanedbávání, emoční deprivace i nedostatečné podnětové stimulace, kdy daného jednání se na nezletilé dopouštěla s vědomím, že pro nízký věk se nezletilá [jméno] [příjmení] nebyla schopna tomuto jednání jakkoli bránit, neboť její samotná existence byla zcela závislá na obžalované [jméno] [příjmení]. Za toto jednání byla odsouzena dle § 198 odst. 2 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dle § 229 odst. 1 tr.ř. byla poškozená [příjmení], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Rozsudek byl napaden opravnými prostředky státního zástupce a obžalované [jméno] [příjmení]. Ta v jeho písemném odůvodnění, zpracovaném obhájcem, předně uvedla, že tímto napadá toliko výrok o trestu, neboť jej vnímá jako nepřiměřeně přísný. Má za to, že nalézací soud přespříliš hodnotil okolnosti, které viděl v rámci ukládání trestu jako okolnosti jí přitěžující a naopak některé podstatné skutečnosti, svědčící v její prospěch, nedocenil. Předně poukázala na své výchovné působení vůči její dceři [jméno] a v tomto smyslu pak navrhla doplnění dokazování vyžádáním nové zprávy OSPOD [obec] a Základní školy [anonymizováno] [ulice], [ulice a číslo], [obec], týkající se výchovných poměrů u nezletilé [jméno] a jejího chování a prospěchu ve škole. Připomněla, že její trestní řízení se vede od prosince roku 2016, přičemž dne 29. 9. 2020 jí bylo doručeno písemné vyhotovení napadeného rozsudku, kdy po celou tuto dlouhou dobu neměla jakýkoliv konflikt se zákonem, starala se a stará o svou dceru a trestnímu řízení se nijak nevyhýbala a nijak jej nemařila. Dle jejího názoru vlastní trestní řízení na ni mělo značný výchovný vliv a lze tak důvodně předpokládat, že působení dlouhé zkušební doby bude pro ni dostatečným zajištěním její nápravy a bude tak dosaženo účelu trestu jak po stránce represivní, preventivní, tak i výchovné. Připomenula opětovně, že žije společně se svou dcerou, nyní desetiletou dívenkou, která pomalu vstupuje do pubertálních let a bude potřebovat její výchovu a působení. Změna výchovného prostředí by v tomto věku byla zcela v rozporu se zájmy nezletilé a má tedy za to, že je nutno přihlédnout i k tomuto aspektu, když v případě, že bude nucena nastoupit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, by to pro nezletilou [jméno] znamenalo nejen změnu výchovného prostředí, ale také změnu v jejím způsobu života. Vůbec si nedokáže představit, jak by péči o nezletilou obstaral její otec. Má obavy z toho, že by v dané situaci skončila nezletilá v dětském domově či v jiné formě náhradní péče, což by nepochybně nebylo k jejímu prospěchu. Za této situace má tedy za to, že i přes závažnost jednání, pro které byla uznána vinnou, je namístě uložit jí trest odnětí svobody v rámci trestní sazby při její spodní hranici s tím, že by výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu při horní hranici sazby s dohledem probační a mediační služby. Je naprosto přesvědčena, že všechny podmínky zkušební doby řádně splní a za této situace tedy zdvořile žádá odvolací soud, aby jejímu odvolání vyhověl, napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a nově rozhodl tak, že jí uloží trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby, kdy výkon tohoto trestu podmíněně odloží na zkušební dobu při horní hranici trestní sazby za současného uložení dohledu.

3. Státní zástupce v písemném odůvodnění opravného prostředku uvedl, že je podáván v neprospěch obžalované [jméno] [příjmení] a je zaměřen do výroku o vině i trestu, neboť s napadeným rozsudkem, tak jak byl vyhlášen, nesouhlasí. Předně připomněl právní kvalifikaci vyplývající z podané obžaloby, kdy oproti této nalézací soud vypustil zločin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku, přičemž tento postup shledává z důvodů rozvedených níže za nesprávný. Jeho argumentace má dvě roviny, jednak směřuje do výkladu a hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem a jednak je napadána nesprávně užitá právní kvalifikace zjištěného skutkového stavu. Pokud jde o komplex shromážděných důkazů a jejich hodnocení nalézacím soudem, je i nadále přesvědčen, že jak po ukončení přípravného řízení, tak i po provedeném dokazování u hlavního líčení zde existuje řada důkazů, které svědčí o tom, že rozhodná zranění měla poškozené způsobit právě obžalovaná a nikoliv její biologická dcera [jméno]. Nalézací soud dle názoru odvolatele pochybil, pokud nehodnotil provedené důkazy v souhrnu a ve vzájemných souvislostech dle § 2 odst. 6 tr.ř., ale toliko izolovaně. Zdůraznil, že pouze jen některá ze dvou osob žijících ve společné domácnosti s poškozenou mohla této způsobit objektivizovaná zranění. Nalézací soud vůbec nehodnotil míru pravděpodobnosti, s jakou se závadového jednání mohla vůči poškozené dopustit nezletilá [jméno] [příjmení], přičemž tato pravděpodobnost je mizivá, či u některých poranění je dokonce vyloučeno, aby je mohla tato způsobit. Provedené důkazy a okolnosti případu pak svědčí pro logický závěr, že rozhodná zranění poškozené způsobila obžalovaná. Dále z pohledu viny obžalované poukázal na její psychologický profil vykazující sklony k impulzivnímu, agresivnímu jednání. Zdůraznil, že objektivizovaná zranění poškozené byla způsobena až velkou silou intenzity, z nichž některá nevznikla pádovým mechanismem a s ohledem na fyzické dispozice jen stěží je mohla způsobit biologická dcera obžalované. Jeví se nereálným, s ohledem na fyzické dispozice nezl. [jméno], aby byla schopna působit na poškozenou značnou intenzitou síly. Lze také důvodně pochybovat o tom, že by [jméno] dokázala poškozenou vytáhnout na poschoďovou postel a z této ji shodit. Nalézací soud se nezabýval tím, jak by se poškozená mohla na poschoďovou postel vůbec dostat. Pokud jde o zvláštní zranění v oblasti genitálií a konečníku, pak tyto lze stěží přičítat nezl. [jméno], když z výpovědi svědků vyplynulo, že poškozená nosila plenky a přístup k těmto partiím tak byl pro nezletilou [jméno] logicky omezen. Poukázal také na okolnosti ohledně neošetřování zranění poškozené ze strany odborných zdravotníků, kdy obžalovaná se těmto kontaktům evidentně vyhýbala, což svědčí o tom, že dobře věděla, v jakém stavu je poškozená a že její zranění nevznikla v rámci dětských her či tahanic. Odvolatel si je vědom, že uvedené je v zásadě polemikou s hodnocením důkazů provedeným ze strany nalézacího soudu ve vztahu k uplatnění zásady in dubio pro reo. Nicméně odvolacímu soudu předložil alternativní odvolací argumentaci, která je zaměřena do právního hodnocení prokazatelně zjištěného skutkového stavu, kdy má za to, že v jednání, které bylo nade vší pochybnosti obžalované prokázáno nalézacím soudem, lze spatřovat zločin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku. V této souvislosti zdůraznil, že státní zástupce v závěrečné řeči prezentoval nalézacímu soudu alternativní návrh za situace, pokud by dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by to byla právě obžalovaná, která svým jednáním způsobila poškozené rozhodná poranění, pak za této situace by se měl nalézací soud zabývat otázkou, zda nedošlo ke spáchání zločinu těžké ublížení na zdraví omisivně, tedy opomenutím ve smyslu § 112 tr.zákoníku. Nalézací soud se touto argumentací v napadeném rozsudku nezabýval a dle odvolatele tak své rozhodnutí zatížil významnou vadou. V tomto směru pak poukázal na jeho argumentaci na str. 41 v odst. 35, kde popisuje své skutkové závěry, které odvolatel vnímá jako zcela správné a klíčové pro jeho odvolací argumentaci. Obžalovaná dle jeho názoru prokazatelně nekonala, ačkoliv z pozice pěstounky, tedy osoby pečující o nezl. poškozenou, byla povinna konat, tzn. řádně pečovat o nezl. poškozenou ve smyslu § 966 odst. 1 obč. zákoníku. Dle § 966 odst. 2 obč. zákoníku platí, že pěstoun při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva rodičů. Pojem péče o dítě dle ustanovení § 858 obč. zákoníku zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ochranu dítěte, udržování osobního styku s dítětem, zajišťování jeho výchovy a vzdělání, určení místa jeho bydliště, zastupování a spravování jeho jmění. V rámci svých úvah, pokud jde o naplnění znaku těžké újmy na zdraví dle § 122 odst. 2 písm. h) tr.zákoníku, tedy způsobení mučivých útrap, vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého se podává, že celkový rozsah a charakter předpokládaných úrazových změn, stejně jako skutečnost, že utrpěná zranění nebyla adekvátně léčena, naplňují ze soudně lékařského hlediska kritéria mučivých útrap, jejichž podstatou je bolest na hranici snesitelnosti, která může trvat i kratší dobu, nebo bolesti snesitelné, ale trvající déle a zasahující tak celou osobnost postiženého. Znalkyně konstatovala, že poškozená byla omezena utrpěnými zraněnými především bolestivostí. Úmyslné zavinění ve formě úmyslu nepřímého dle § 15 odst. 1 písm. b) tr.zákoníku lze dle odvolatele dovodit z toho, že obžalovaná, která měla poškozenou v celodenní péči, krmila ji, zajišťovala jí očistu, musela mít jednoznačný přehled o tom, v jakém zdravotním stavu se poškozená nachází. Zlomeniny rukou musely být zjevné otokem, omezenou hybností a především značnou bolestivostí, kterou poškozená, jakožto tříleté dítě, musela projevovat navenek. Stejně tak musela být obžalované zjevná i další objektivizovaná zranění, která poškozená utrpěla prokazatelně v době, kdy byla v celodenní péči obžalované. Ta tedy bez pochyb musela vnímat, že poškozená je zraněná a že trpí bolestmi, přesto vědomě nevyhledala lékařskou pomoc, zranění záměrně neléčila, nechala poškozenou, aby se trápila. Dobře si přitom byla vědoma toho, že toliko ona může poškozené zajistit pomoc v podobě odpovídající zdravotní péče, na což záměrně rezignovala a takto prodlužovala mučivé útrapy poškozené, a tím se dopustila zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku. Za této situace má tak za to, že je možno dovodit úmyslné zavinění ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví dle § 122 odst. 2 písm. h) tr.zákoníku a je tedy nutno dovodit jednočinný souběh zločinů dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku a § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d) tr.zákoníku. Za této situace proto státní zástupce navrhl, aby byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e) tr.ř. zrušen v celém rozsahu a obžalovaná [jméno] [příjmení] za podmínek § 259 odst. 3, odst. 4 tr.ř. uznána vinnou ze spáchání zločinů těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku a týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d) tr.zákoníku, za současné úpravy skutkové věty odrážející uvedenou právní kvalifikaci, za toto jednání aby jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 9 let dle § 145 odst. 2 tr.zákoníku a pro jeho výkon aby byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Pokud jde o adhezní řízení, pak uvedl, že pakliže bude dovozeno, že rozhodná zranění poškozené vznikla v příčinné souvislosti s trestnou činností obžalované, pak ať je uplatněný nárok zdravotní pojišťovně [anonymizováno] ve smyslu § 228 odst. 1 tr.ř. přiznán, v opačném případě nechť je tato zdravotní pojišťovna se svým uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací (§ 252 tr.ř.), zjistil, že odvolání byla podána osobami oprávněnými podle § 246 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. a v zákonné lhůtě, vyplývající z ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř.

5. Jelikož odvolací soud neshledal důvody k zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 tr.ř., přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána odvolání. S ohledem na vymezení obsahu opravného prostředku státního zástupce nebyla přezkumná činnost odvolacího soudu nijak omezena.

6. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebylo shledáno podstatných vad, které by měly za následek, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, a které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku /§ 258 odst. 1 písm. a) tr.ř./. V tomto směru odvolatelé nevznesli žádných výhrad.

7. Po přezkoumání napadeného rozsudku v kontextu s námitkami odvolatelů a předloženým spisovým materiálem odvolací soud zjistil, že ten je zatížen vadami, spočívajícími v tom, že se v přezkoumávané části tohoto nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, což je vada podřaditelná pod ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. a dále, že vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku, přičemž k objasnění věci je třeba důkazy opakovat či provádět důkazy další a jejich provádění před nalézacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně, což je vada podřaditelná pod ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. Zjištěná pochybení byla důvodem k vrácení věci soudu prvního stupně podle § 259 odst. 1 tr.ř., přičemž toto rozhodnutí odvolací soud mohl učinit v neveřejném zasedání, neboť pro takovýto postup byly splněny zákonné podmínky, vyplývající z ustanovení § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř., když je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání. K důvodům, které vedly odvolací soud k tomuto závěru, je třeba uvést následující.

8. Ve vztahu ke zločinu týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. d) tr.zákoníku odvolací soud uvádí, že z odůvodnění napadeného rozsudku vztahujícímu se k tomuto zločinu je patrno, jaké důkazy byly provedeny, jak je nalézací soud hodnotil, jakým způsobem se vypořádal s obhajobou obžalované a jakými právními úvahami se řídil při posouzení prokazovaných skutečností dle příslušných ustanovení trestního zákona. Tedy z uvedeného je zřejmé, že v zásadě respektoval podmínky vyplývající z ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř., vymezující obsah rozsudku, což vyplývá z bodů 32. a 33. odůvodnění napadeného rozsudku. Nicméně, s ohledem na užitou právní kvalifikaci, a to konkrétně naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu znaku těžké újmy na zdraví z pohledu mučivých útrap dle § 122 odst. 2 písm. h) tr.zákoníku, tak jak je o této problematice pojednáno pod bodem 34. odůvodnění napadeného rozsudku, pak v popisu skutku absentuje vyjádření tohoto znaku. Nalézací soud ve skutkové větě hovoří toliko o tom, že poškozená„ utrpěla řadu bolestivých zranění“ a dále„ významně prolongoval bolestivost těchto zranění“, kdy se omezil na toto konstatování o bolestivosti zranění, které utrpěla poškozená. Dle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, celkový rozsah a charakter důvodně předpokládaných úrazových změn, stejně jako skutečnost, že utrpěná poranění nebyla adekvátně léčena, naplňují ze soudně lékařského hlediska kritéria mučivých útrap, jejichž podstatou je bolest na hranici snesitelnosti, kdy k tomuto závěru správně dospěl v napadeném rozsudku nalézací soud, což však již nenašlo odraz ve skutkové větě a uvedené je ze strany odvolacího soudu vnímáno jako nedostatek napadeného rozsudku. I přes ono svým způsobem pozitivní konstatování ohledně činnosti nalézacího soudu ve vztahu ke zmiňovanému zločinu je však nutno uvést, že ve vztahu k vypuštěnému zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku, oproti tomu, co bylo konstatováno výše, nalézací soud se již náležitě nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, když některé skutečnosti, které mají význam, event. by mohly mít význam pro rozhodnutí, zůstaly mimo jeho pozornost, což našlo svůj negativní odraz v rámci aplikace ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., dle kterého orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Tato zásada volného hodnocení důkazů se opírá o všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů, i jejich vzájemných souvislostí, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Dle přesvědčení odvolacího soudu soud nalézací však celou věc nehodnotil komplexně, z pohledu co nejširších souvislostí, aby tak získal v souladu s citovanou zásadou volného hodnocení důkazů patřičný náhled na celou věc, ale na základě svého neúplného hodnocení ve věci provedených důkazů, vztahujících se ke zločinu těžké ublížení na zdraví, dospěl k závěru prezentovanému v napadeném rozsudku. Nalézacímu soudu na jedné straně, s ohledem na vyznění důkazní situace, nelze upřít snahu s touto se patřičně vypořádat, nicméně způsob, který zvolil a jenž prezentoval na str. 37 napadeného rozsudku v jednom odstavci, dle přesvědčení odvolacího soudu není rozhodně odpovídající závažnosti celé věci. Dle názoru senátu ve věci rozhodujícího nalézací soud si situaci v rámci hodnocení důkazů ve vztahu k tomuto zločinu poněkud zjednodušil a zásadu in dubio pro reo pak aplikoval nevhodně a předčasně. Jedna ze skutečností, která zřejmě nalézací soud vedla k aplikaci této zásady, byl výslech nezl. [jméno] [příjmení] v přípravném řízení, který nalézací soud shledal procesně nezpůsobilým důkazem a který následně ani v hlavním líčení nebyl proveden k důkazu a nebylo z něj tedy ani logicky v rámci jeho hodnotících úvah vycházeno. Odvolací soud se s tímto jeho názorem neztotožnil, přičemž v rámci svých úvah vycházel z následujících skutečností.

9. Odvolací soud považuje za vhodné připomenout, že na č.l. 104 až 118 se nachází protokol o výslechu dítěte – osoby mladší 18 let, který byl proveden dne 22. 12. 2016 jako neodkladný úkon, kdy se jednalo o výslech nezl. [jméno] [příjmení], narozené [datum], která je biologickou dcerou obžalované [jméno] [příjmení]. Z protokolu jsou patrny osoby, které se tohoto výslechu zúčastnily, kdy kromě nezletilé a komisaře PČR byl přítomen i orgán sociálně právní ochrany dětí, dále státní zástupce OSZ Nový Jičín, soudce OS Nový Jičín, pedagog Základní školy [obec] a další policejní orgán. V tomto směru je tedy možné konstatovat, že výslech z formálního hlediska proběhl ve smyslu § 102 tr.ř., kde jsou zachyceny podmínky umožňující konat výslech osoby mladší než 18 let. Ze zvukového záznamu, jakož i zpracovaného protokolu, který je de facto doslovným opisem onoho záznamu, je zřejmé, jakým způsobem byla nezletilá poučena v rámci svých procesních práv jako svědek. Zde nalézací soud poukázal na dva nedostatky, pro které shledal tento úkon procesně nezpůsobilým. Předně, dle jeho názoru, přítomný opatrovník měl být policejním orgánem dotázán ve smyslu § 100 odst. 1 tr.ř. na vyjádření ohledně využití práva odmítnout výpověď, což se však nestalo, a za této situace, dle názoru nalézacího soudu, pak byl u tohoto úkonu fakticky zbytečný. Další výhrada směřovala k formě poučení, kterou prezentoval policejní orgán ve vztahu k nezl. [jméno] [příjmení], kterou nalézací soud shledal jako nesprávnou, nezpůsobilou, dokonce v rozporu se zákonem. Odvolací soud se po seznámení se s argumentací nalézacího soudu s jeho výhradami neztotožnil a má za to, že úkon provedený policejním orgánem ve formě výslechu osoby mladší 18 let je úkonem učiněným v souladu se zákonem. Pokud jde o otázku konání či nekonání ustanoveného opatrovníka, pak k tomuto odvolací soud připomíná, že se v daném případě vede trestní řízení, tomu také odpovídá postup státní zástupkyně na str. 23 a 24 spisového materiálu, kde se nachází usnesení, kterým dle § 45 odst. 2 tr.ř. per analogiam ustanovila nezletilé [jméno] [příjmení] pro potřeby trestního řízení jako opatrovníka k zajištění výkonu práv nezletilé pracovníka Městského úřadu Nový Jičín, který byl také účasten u onoho procesního úkonu. Dále je třeba poukázat na ustanovení § 102 odst. 1 tr.ř., z něhož jsou patrny osoby, které mají být k výslechu takovéto osoby přibrány, kdy jedním z nich je orgán sociálně právní ochrany dětí, čemuž bylo v rámci tohoto úkonu rovněž vyhověno. Z citovaného ustanovení také mj. vyplývá, že pakliže to může přispět ke správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče, tedy zákonní zástupci vyslýchané osoby mladší 18 roků. Dále pak z ustanovení vyplývá, že tyto osoby, které byly přibrány, tedy rodiče, v našem případě OSPOD, mohou navrhnout odložení výkonu úkonu na pozdější dobu, tedy za situace, kdy k tomuto úkonu ještě nedošlo, nebyl započat, nebo jeho přerušení či ukončení, tedy úkonu, který již běží, a to vše ve vztahu k osobě vyslýchané osoby a k její psychice. Jinými slovy, zákon zde uvádí, za jakých situací může osoba přibraná k výslechu do tohoto zasáhnout a z jakého důvodu. Právní názor, který uplatnil nalézací soud v napadeném rozsudku ve vztahu k činnosti opatrovníka, v daném případě zástupce OSPOD, vnímá odvolací soud jako nedůvodně extenzivní, a to s ohledem na to, co vyplývá z výše uvedeného. Pokud jde o další argumentaci nalézacího soudu, a to nesprávné poučení nezletilé [jméno], pak k tomuto odvolací soud uvádí, že dle zákona nezletilá osoba má být poučena o svých právech a povinnostech přiměřeně svému věku dle příslušných ustanovení trestního řádu. V daném případě policejní orgán této povinnosti dostál, byť si lze představit poněkud„ volnější formu“ daného poučení. K tomu, co policejní orgán v rámci poučení nezletilé před výslechem uváděl, je třeba uvést, že tento výslech probíhal dne 22. 12. 2016 a trestní stíhání obžalované [jméno] [příjmení] bylo zahájeno až dne 26. 4. 2017, tedy tak jak v rámci poučení nezletilé uváděl, opravdu v tu chvíli nevěděl, co se na místě stalo, čeho byla svědkem, kdy v podstatě ve vztahu k poškozené v místě bydliště s ní byly vždy ona a její matka – obžalovaná. Dále je třeba připomenout, že v době výslechu již nezl. [jméno] navštěvovala první třídu základní školy, dokázala se vyjádřit a tomu bylo také uzpůsobeno její poučení a také výslech. Rozhodně z tohoto nelze vyčíst, že by byla k výpovědi jakkoliv nucena, a to dokonce i proti své matce, ale byla jí vysvětlena, přiměřeně jejímu věku, situace, ve které by měla vypovídat, přičemž z onoho poučení je zřejmé, že dvakrát jí bylo uvedeno a byla tak poučena, že nemusí vůbec vypovídat, anebo pokud nechce, tak vypovídat nemusí. Odvolací soud shledal poučení nezletilé [jméno] [příjmení] v rámci jejího výslechu orgánem činným v trestním řízení souladným se zákonem, dostatečným a odpovídajícím jejímu věku, a proto se neztotožnil s postupem nalézacího soudu, který tento důkaz vyhodnotil jako procesně nezpůsobilý a také jej neprovedl v hlavním líčení v rámci provedeného dokazování. Za této situace proto bude povinností odvolacího soudu po vrácení věci tento důkaz provést a ve smyslu § 2 odst. 6 tr.ř. jej hodnotit spolu s dalšími již ve věci provedenými důkazy.

10. V případě zločinu těžké ublížení na zdraví, který byl z právní kvalifikace jednání obžalované [jméno] [příjmení] nalézacím soudem vypuštěn, je nutno uvést, že odvolací soud se plně ztotožňuje s argumentací odvolatele – státního zástupce, pokud jde o hodnocení důkazů nalézacím soudem, kdy ten nerespektoval ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., jak je o tom výše pojednáno, ale důkazy hodnotil izolovaně, výběrově, kdy možno v tomto směru poukázat na jeho závěr, kdy uvedl, že„ ... u jmenované byla zjištěna určitá forma agresivity, která však není dostatečným důkazem k tomu, aby bylo možno dovodit, že to byla právě ona, kdo zranění nezl. poškozené způsobil...“. Nalézací soud naprosto pominul, že důkazy musí hodnotit v souhrnu a ve vzájemných souvislostech, přičemž však takto v případě zločinu těžké ublížení na zdraví nepostupoval. Z provedeného dokazování vyplynulo a v tomto směru odvolací soud není ve sporu se soudem nalézacím, že s poškozenou v bytech žily osoby dvě, a to obžalovaná a její biologická dcera – nezl. [jméno] a nalézací soud tedy měl dokazováním zjistit, v rámci mezí rozumných pochybností, která z utrpěných zranění mohla poškozené způsobit nezletilá [jméno] a které pak obžalovaná. Takto však nalézací soud nepostupoval a v tomto směru je argumentace státního zástupce shledána důvodnou. Bude proto třeba, aby se po vrácení věci nalézací soud touto otázkou podrobně zabýval, a to s ohledem na skutečnosti mu již známé, event. doplněné o skutečnosti vyplynuvší z výslechu nezl. [jméno] poté, co bude proveden protokol o jejím výslechu k důkazu v hlavním líčení, event. doplněné mimo závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, i o možné závěry dalších posudků, např. z oboru dětská chirurgie, či traumatologie, pokud jde zejména o zranění kostí, jejich hojení, zda tato mohla vzniknout při hře, při jaké hře, event. pády z postele, apod. [příjmení] třeba znalecky (s mírou rozumných pochybností) také zjistit, zda event. nezl. [jméno] mohla poškozenou po opakovaných zlomeninách rukou ji za ně vytahovat na postel, či zda je to vyloučeno. Jelikož ona zranění rukou poškozené byla způsobena až velkou intenzitou síly, bude nutno zkoumat, zda nezl. [jméno] byla vůbec schopna při své konstituci výškové a váhové tato zranění poškozené způsobit. Naprosto mimo pozornost nalézacího soudu zůstala poranění v oblasti genitálií a konečníku, když bylo prokázáno, že poškozená nosila plenky a tedy přístup k těmto partiím byl logicky pro nezletilou [jméno] omezen. Bude tedy na nalézacím soudu, aby zjistil, jaká zranění poškozené mohla způsobit nezletilá [jméno] a jaká ne a tomu pak přizpůsobit skutkové a právní závěry ve vztahu k obžalované. Odvolací soud dále uvádí, že pokud by nebylo možno zjistit, že to byla právě obžalovaná [jméno] [příjmení], kdo způsobil konkrétní poranění nezletilé [jméno] [příjmení], pak se bude nalézací soud zabývat problematikou opomenutí upravenou v § 112 tr.zákoníku ve vztahu k naplnění znaků zákonných znaků skutkové podstaty zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku. V tomto směru je nutno připomenout, že v zásadě se touto otázkou z pohledu jednání obžalované [jméno] [příjmení], jakožto pěstouna poškozené [jméno] [příjmení], zabýval již nalézací soud v rámci svých úvah ohledně zločinu týrání svěřené osoby. Odkaz státního zástupce na příslušná ustanovení občanského zákoníku, pojednávající o povinnostech pěstouna, je namístě a v tomto směru je možno na ně odkázat. Nalézací soud nepostupoval správně, pokud návrh státního zástupce prezentovaný v jeho závěrečné řeči u hlavního líčení pominul a v napadeném rozsudku se nezabýval možností spáchání zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku obžalovanou [jméno] [příjmení] omisivně.

11. Závěrem k otázce hodnocení ve věci provedených důkazů ve vztahu ke zločinu těžké ublížení na zdraví odvolací soud konstatuje, že charakter předmětné věci si vyžaduje podstatně hlubší a podrobnější hodnocení ve věci provedených důkazů, než jak učinil nalézací soud v napadeném rozsudku. Ve svém rozhodnutí tak poukázal na problematické okruhy, v rámci kterých hodnotící činnost nalézacího soudu nebyla buď dostatečná, nebo absentovala vůbec, přičemž s ohledem na právní názor odvolacího soudu by hodnotící úvahy nalézacího soudu měly být jasné, úplné a dostačující k tomu, aby bylo možno na základě nich přijmout objektivní a nezpochybnitelné rozhodnutí.

12. Po vrácení věci nalézací soud ve svém novém rozhodnutí odstraní shora vytčené nedostatky. Provede důkaz protokolem o výslechu nezl. [jméno] [příjmení] a spolu s dalšími ve věci provedenými důkazy bude hodnotit tento důkaz tak, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. S využitím znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, event. po jeho doplnění či doplnění dokazování o výše naznačené důkazní prostředky – znalecké posudky, si vyjasní možnosti způsobení poranění objektivizovaných znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, poškozené jednáním nezl. [jméno] [příjmení], či obžalované [jméno] [příjmení]. V případě, že nebude moci na základě rozumných pochybností dospět k závěru, že to byla právě obžalovaná [jméno] [příjmení], kdo způsobil tato poranění poškozené [jméno] [příjmení], bude se pak podrobně zabývat tím, zda jednáním obžalované [jméno] [příjmení] nedošlo ke spáchání zločinu těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.zákoníku omisivně ve smyslu § 112 tr.zákoníku. V rámci svých hodnotících úvah přihlédne nalézací soud také k odvolacím argumentům státního zástupce, a pokud vznikne nutnost jakéhokoliv dalšího doplnění dokazování nad rámec uvedeného, pak toto provede, aby bylo možno přijmout ve věci jednoznačné a přezkoumatelné rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr.ř. Z důvodů výše podrobně uvedených vnímá odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu v daném okamžiku jako předčasné, a proto, jelikož byl shledán opravný prostředek státního zástupce důvodným, rozhodl způsobem, vyplývajícím z výrokové části tohoto rozhodnutí, a to i ve vztahu k opravnému prostředku obžalované [jméno] [příjmení], která jej zaměřila toliko do výroku o trestu, neboť v situaci, kdy byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu, bude o tomto výroku, pakliže nalézací soud dospěje k závěru o vině obžalované, nově rozhodováno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Olomouc 11. prosince 2020 JUDr. Jiří Zouhar předseda senátu