4 To 73/2003

Plný text

Soudní rozhodnutí - 4To 73/2003 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 4To 73/2003 Právní věta: Preklusivní lhůta upravená ustanovením § 151 odst. 2 věta druhá TrŘ počíná plynout okamžikem, kdy se obhájce dozvěděl, že jeho povinnost obhajovat obviněného skončila. Povinnost obhájce obhajovat obviněného, nebylo-li při jeho zvolení či ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání (§ 41 odst. 5 věta první TrŘ). Ke skončení trestního stíhání dochází právní mocí rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé (§ 12 odst. 10 TrŘ). Došlo- li k ukončení trestního stíhání obviněného rozhodnutím odvolacího soudu, jehož vyhlášení byl obhájce přítomen, plyne lhůta upravená ustanovením § 151 odst. 2 věta druhá TrŘ ode dne následujícího (§ 60 odst. 1 TrŘ). Oprávnění obhájce (event. i jejich realizace) vypočtená v ustanovení § 41 odst. 5 věta druhá TrŘ, ani doručování opisu rozhodnutí soudu druhého stupně, jehož vyhlášení byl obhájce přítomen, nemají žádný vliv na běh uvedené preklusivní lhůty. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2003:

4. TO.73.2003.1 Datum rozhodnutí: 25.07.2003 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Odměna ustanoveného obhájce Kategorie rozhodnutí: C Krajský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 19.5.2003, č.j. 39 T 20/99 – 5343, návrh advokáta JUDr. J.Ď. na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu odsouzeného M.P. v předmětné trestní věci. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tak, že novelou trestního řádu s účinností od 1.1.2002, zák. č. 265/2001 Sb., byla v § 151 odst. 2 věta druhá tr.ř. zakotvena preklusivní lhůta jednoho roku, v níž musí obhájce nárok na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů uplatnit, jinak jeho nárok zaniká. Podle § 41 odst. 5 tr.ř. nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Podle § 12 odst. 10 tr.ř. se trestním stíháním rozumí úsek řízení od zahájení trestního stíhání do právní moci rozsudku. Na základě uvedených ustanovení trestního řádu pak dospěl k závěru, že advokát svůj návrh neuplatnil včas, tedy do 15.1.2003, když událost, určující počátek preklusivní lhůty, v posuzovaném případě nastala právní mocí rozsudku ve věci odsouzeného M.P. dne 15.1.2002, kdy se obhájce dozvěděl o skončení povinnosti obhajovat jmenovaného odsouzeného, když byl přítomen veřejnému zasedání o odvolání u podepsaného soudu. Opis písemného vyhotovení rozhodnutí byl advokátu doručen dne 23.5.2003, stejně jako státnímu zástupci (č.l. 5344). Podáním ze dne 26.5.2003 (č.l. 5345) napadl advokát JUDr. J.Ď. předmětné usnesení stížností s odůvodněním, že nalézací soud svým rozhodnutím pochybil. Domnívá se, že z žádného ustanovení trestního řádu nesporně nevyplývá skutečnost, že obhájce se relevantně o skončení povinnosti obhajovat dozvídá ústně. Dle jeho názoru je tomu tak vždy až doručením písemného vyhotovení předmětného rozhodnutí. To dovozuje i z toho důvodu, aby takové rozhodnutí mohlo být v souladu s naším právním řádem řádně přezkoumáno, např. i na základě mimořádných opravných prostředků. V posuzovaném případě mu byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 4 To 140/2001, ze dne 15.1.2002, doručen až dne 9.4.2002. Domnívá se, že až tímto dnem se nesporně a relevantně dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila a až po této skutečnosti začala plynout jednoroční propadná lhůta podle § 151 odst. 2 tr.ř. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Jiný výklad citovaného ustanovení tr.ř. by byl podle přesvědčení stěžovatele subjektivně zužujícím a nedůvodně poškozujícím oprávněné zájmy obhájce, který své povinnosti plnil náležitě téměř tři roky, bez poskytnutí zálohy na předmětnou odměnu a náhradu hotových výdajů, přičemž bylo poskytnuto několik set hodin právní služby, mimo jiné i v souvislosti s podáním dovolání za odsouzeného M.P. dne 7.6.2002 a i tento právní úkon byl součástí vyúčtování jeho odměny a náhrady hotových výdajů ze dne 10.3.2003 pod pořadovým číslem 28. Závěrem poznamenal, že přisouzenou odměnu a náhradu hotových výdajů soud přeúčtuje odsouzenému, v jehož právním zájmu byla předmětná právní služba několik let řádně poskytována. S přihlédnutím k uvedenému skutkovému a právnímu stavu navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení jako nedůvodné zrušil a buď sám rozhodl ve smyslu návrhu advokáta ze dne 10.3.2003, nebo aby Krajskému soudu v Brně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Podle § 151 odst. 3 tr.ř. o výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí je podle § 151 odst. 4 tr.ř. přípustná stížnost, jež má odkladný účinek, kterou je podle § 142 odst. 1 tr.ř. oprávněna podat osoba, která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje a též státní zástupce do tří dnů podle § 143 odst. 1 tr.ř. od oznámení usnesení, které se v tomto případě podle § 137 odst. 1 tr.ř. stalo doručením opisu usnesení oprávněným osobám. Uvedené svědčí pro závěr, že usnesení bylo napadeno stížností osoby k tomu oprávněné včas. Není tak důvodu k zamítnutí podané stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. proto podepsaný soud jako nadřízený orgán přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že napadené usnesení je zákonné a věcně správné a naproti tomu stížnostní argumentace advokáta JUDr. J.Ď. nedůvodná, nenacházející oporu v trestním řádu. V celém rozsahu stížnostní soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se bez výhrady ztotožnil a stížnostní argumentaci advokáta odmítá s poukazem na již shora částečně citované ustanovení § 41 odst. 5 tr.ř., z jehož věty druhé vyplývá, že i když zmocnění k obhajobě zaniklo skončením trestního stíhání, je obhájce oprávněn za obžalovaného podat ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu. Za okolností, o něž advokát opírá svou stížnost, by novelizované ustanovení § 151 odst. 2 věta druhá tr.ř. bylo prakticky neživotné, pokud by se měla preklusivní lhůta odvíjet nikoli od povinnosti obhajovat, ale od oprávnění podat za obžalovaného ještě mimořádný opravný prostředek, či žádosti uvedené v § 41 odst. 5 věta druhá tr.ř. Odmítnout je třeba i argumentaci advokáta o termínu, v němž se dozvěděl, že povinnost obhajovat obžalovaného M.P. v této věci skončila, neboť JUDr. J.Ď. byl osobně přítomen veřejnému zasedání o odvolání obžalovaného P. u podepsaného soudu ve dnech 14. – 15.1.2002, kdy došlo rozhodnutím o odvolání k právní moci rozsudku ohledně obžalovaného M.P. (č.l. 4827). Protože se s žádným z právních argumentů advokáta JUDr. J.Ď. stížnostní soud neztotožnil a subjektivní stesky nemají v posuzované věci právní relevanci, nezbylo, než s poukazem na správnost a zákonnost napadeného usnesení, stížnost advokáta jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítnout.