5 Cmo 329/2002

Plný text

Krajský soud svým usnesení vyhověl zčásti návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku a rozhodl o výmazu sídla družstva, předmětu podnikání a statutárního orgánu a o zápisu nových údajů o sídle, předmětu podnikání a členů statutárního orgánu, “ve zbylém rozsahu” návrh zamítl a nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Zamítl tak návrh na zápis změny spočívající ve výmazu základního členského vkladu 200,- Kč na jednu obytnou místnost (pokoj) přiděleného bytu a na zápis základního členského vkl a du na jednu obytnou místnost (pokoj) přiděleného bytu, pro členy družstva, jejichž členství přešlo k B. d. C. H. vyčleněním ze S. b. d. H. ve výši 200,- Kč, a pro žadatele o členství v družstvu po jeho vzniku , tj. po 7.7.1994 ve výši 2.000,- Kč. Podle názoru soudu prvního stupně je sice přípustné, aby výše základních členských vkladů družstva se lišila v závislosti na stanoveném způsobu určení jeho výše, avšak je nepřípustné, aby způsob určení výše základních členských vkladů byl rozdílný v závislosti na okamžiku vzniku členství v družstvu. Takový postup znamená změnu stanov družstva se zpětnou účinností, neboť by nově upravil výši základního členského vkladu členů družstva, kteří se stali jeho členy po datu 7. 7 .1994, což je rovněž nepřípustné a navíc v rozporu se zásadou družstevní demokracie. Včasným odvoláním napadl navrhovatel usnesení krajského soudu v odstavci II. výroku, jímž byla žaloba “ve zbylém rozsahu” zamítnuta a v souvisejícím výroku o nákladech řízení a namítal, že soud nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť nenařídil jednání ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady pro povolení zápisu změny stanov týkajících se členských vkladů vyžadované právními předpisy a věc nesprávně pos o udil po právní stránce. Odůvodnění zamítavého výroku považoval navrhovatel za neurčité a nepřesvědčivé, neboť úprava výše členského vkladu ve výši 2.000,- Kč pro žadatele o členství v družstvu po jeho vzniku nebude znamenat v případě jejich přij e tí začlenění družstva žádné omezení v členských právech a povinnostech a nemůže se tak jednat o porušení zásad družstevní demokracie. Odvolatel rovněž nesouhlasí s názorem soudu o zpětné účinnosti navržené úpravy základního členského vkladu. Podle jeho ná z oru se změna výše členského vkladu nad 2.000,- Kč týká nových žadatelů o členství v družstvu po jeho vzniku, přičemž se tato změna může dotýkat pouze žadatelů o členství v družstvu, kteří se přihlásili o členství v družstvu a jsou povinni zaplatit základn í členský vklad v částce 2.000,- Kč od doby účinnosti změny stanov a nikoli zpětně, jak uvádí soud. K odstranění těchto pochybností o předpokladech o povolení navrhované změny členských podílů měl však soud nařídit jednání. Z těchto důvodů navr h ovatel požadoval změnit v napadené části usnesení krajského soudu tak, že povolí výmaz základního členského vkladu 200,- Kč na jednu obytnou místnost (pokoj) přiděleného bytu a zápis základního členského vkladu 200,- Kč na jednu obytnou místnost (po k oj) přiděleného bytu pro členy družstva, jejichž členství přešlo k bytovému družstvu C. H. vyčleněním ze S. b. d. H. a 2.000,- Kč pro žadatele o členství v družstvu po jeho vzniku, tj. po 7.7.1994. Ostatní účastníci se k odvolání nevyjádřili. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v odvoláním napadené části, jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle ust. § 200d odst. 2 o.s.ř. o obsahu zápisu lze rozhodnout bez nařízení jednání, jestliže soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo jestliže o něm lze rozhodnout bez provádění důkazů na základě listin, jimiž se podle zvláštních předpisů dokládají zapisované skutečnosti. Soud vždy nařídí jednání, závisí-li rozhodnutí o zápisu na zjištění sporných skutečností nebo provádí-li se dokazování ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními předpisy. Odvolatel v podaném odvolání namítal, že soud v řízení nedostatečně zjistil skutkový stav, a to tím způsobem, že nenařídil jednání ke zjištění, zda jsou splněny předpoklady pro povolení zápisu navržené změny a že bylo jeho povinností při pochybnostech v jeho uplatněném návrhu na zápis změny nařídit jednání a v něm předpoklady pro povolení změny týkající se členských podílů zjišťovat. S tímto názorem nelze souhlasit. Podle ust. § 200d odst. 2 o.s.ř. je totiž nutno v řízení ve věci obchodního rejstříku nařídit jednání, pokud návrhu na zápis změny některý z účastníků odporuje, nebo je-li nutno provádět dokazování ke zjištění splnění předpokladů k provedení zápisu na zjištění sporných skutečností. Tak tomu ovšem v projednávané věci nebylo, neboť návrhu žádný z účastníků neodporoval, soud se zabýval veškerými listinami přiloženými k návrhu na zápis změn a další důkazy navrhovány nebyly, ani jejich potřeba v průběhu řízení nevyšla najevo a nebylo zde ani sporných skutečnosti, na jejichž zjištění by rozhodnutí záviselo. Soud prvního stupně toliko zjištěný skutko v ý stav posoudil a zaujal odlišný právní názor, než který zastával navrhovatel. Z těchto důvodu řízení není postiženo vytýkanými vadami, že soud nesprávně rozhodl bez nařízení jednání, či že nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Dále odvolatel namítal, že soud prvního stupně zaujal nesprávný právní názor při posouzení splnění zákonných předpokladů pro povolení změny týkající se členských podílů členů družstva. Rovněž s tímto názorem odvolací soud nesouhlasí. Podle ust. § 223 odst. 3 ObchZ v platném zn ění podmínkou vzniku členství je splacení členského vkladu určeného stanovami (základní členský vklad), anebo ve stanovách určené části základního členského vkladu (vstupní vklad). Úpravu výše a způsobu určení výše členského vkladu zákon svěřuje stanovám a podle nich je podmínkou vzniku členství v družstvu splacení buď ve stanovách určeného základního členského vkladu nebo ve stanovách určené části základního členského vkladu, tj. vstupního vkladu. Odvolací soud zcela souhlasí s právním názorem soudu pr vního stupně, že způsob určení výše základního členského vkladu musí být vůči všem členům družstva totožný, avšak lze připustit, aby konkrétní výše základního členského vkladu jednotlivých členů družstva byla v závislosti na zmíněný způsob určení rozdílná . Navrhovatel si ve stanovách při svém vzniku upravil způsob a výši základního členského vkladu takovým způsobem, že základním členským vkladem je částka 200,- Kč na jednu obytnou místnost (pokoj) přiděleného bytu, resp. garáže a že potvrzení o zaplacení t o hoto základního členského vkladu musí být připojeno k přihlášce na členství v družstvu. Podle notářského zápisu ze dne 29.11.2001 sp. zn. Nz 238/2001, N 254/2001 došlo na shromáždění delegátů ke schválení návrhu změny stanov družstva a v č l ánku 15 stanov byla nově upravena výše základního členského vkladu a způsob jeho stanovení. Podle článku 15., odstavec 2, 3 stanov je základní členský vklad stanovený ve výši 200,- Kč na jednu obytnou místnost (pokoj) přidělovaného bytu, resp. jednu garáž pro členy družstva, jejichž členství přešlo k B. d. C. H. vyčleněním ze S. b. d. H. a výše základního členského vkladu pro žadatele o členství v družstvu po jeho vzniku, tj. po 7.7.1994, činí 2.000,- Kč. Z to h oto ustanovení vyplývá, že výše základního členského vkladu a způsob jeho stanovení se pro skupinu zakládajících členů družstva v souvislosti s vyčleněním ze S. b. d. H. určuje odlišným způsobem než základní členský vklad ostatníc h členů družstva, kteří do družstva vstoupili po datu 7.7.1994. Ustanovení, že výše základního členského vkladu se mění pro členy, kteří do družstva vstoupili po datu 7.7.1994, znamená zřetelně zpětnou účinnost stanov, neboť navrhovatel požadoval zápis změ n y základního členského vkladu pro žadatele o členství v družstvu již od 7.7.1994. Stanovy družstva jsou vnitrodružstevním právním předpisem, přičemž rektroaktivita právního předpisu, jak správně uvádí soud prvního stupně, není přípustná. Z těchto důvodů bylo usnesení krajského soudu v odvoláním napadené části podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrzeno. Nákladový výrok se podle ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opírá o skutečnost, že okolnosti případu nenasvědčovaly přiznání náhrady nákladů některému z účastníků. Z těchto důvodů náhrada nákladů řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků.