5 To 24/2022

Plný text

Soudní rozhodnutí - 5To 24/2022 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 5To 24/2022 Právní věta: Přechovávání předmětů, chemikálií a dalších věcí za účelem výroby metamfetaminu za situace, pokud pouze jedna z přechovávaných látek (např. červený fosfor) postačuje, aby bylo vyrobeno takové množství metamfetaminu, ve kterém je možno spatřovat spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve velkém rozsahu“, je nutno posoudit pouze jako přípravu takového zločinu podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2022:

5. TO.24.2022.1 Datum rozhodnutí: 17.08.2022 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy: § 283 odst. 3 písm. c) předpisu č. 40/2009Sb. TZ Kategorie rozhodnutí: B Číslo jednací: 5 To 24/2022 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2022 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Lajdy a soudců JUDr. Vladislava Šlapáka a Vítězslava Božoně odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.3.2022, č. j. 34 T 6/2021-1563, a rozhodl takto: I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] částečně zrušuje, a to ohledně těchto obžalovaných v celém rozsahu. II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaní 1) [jméno] [příjmení] , [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa], t. č. ve Vazební věznici v [obec], 2) [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec], bytem [adresa], t. č. ve Vazební věznici v [obec], jsou vinni, že I. společně s [jméno] [příjmení] a již pravomocně odsouzeným [jméno] [příjmení] v období od nezjištěného měsíce roku 2018 do 3.11.2020 na různých místech Moravskoslezského a Zlínského kraje, zejména v [obec], [část obce] a v obci [obec], srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně [anonymizováno] s návykovou látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, s vědomím, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, se postupně společně a na různých místech podíleli na neoprávněném nakládání s touto látkou zneužívanou k navození psychotropních účinků ve smyslu opakované nelegální výroby této návykové látky tzv. českou cestou, z tablet obsahujících pseudoefedrin, zejména Cirrus a Respidina, za použití odpovídajícího množství příslušných chemikálií, komponentů laboratorního zařízení a dalších předmětů i na jejím následném přechovávání pro sebe i jiného, prodeji a jiné distribuci, srozuměni s tím, že na této činnosti participují také další osoby, se na tomto procesu podíleli zejména níže popsaným způsobem v níže uvedeném období, 1. obžalovaný [jméno] [příjmení] a) od blíže nezjištěného měsíce roku 2018 do měsíce června roku 2020 v [obec] [část obce] v bytech, které postupně obýval na ul. [ulice], [ulice], [ulice] a poté od měsíce září 2020 do dne 28.10.2020 také v bytě [číslo] na [ulice] [číslo] opakovaně sám v nepravidelných intervalech a v celkově nezjištěném počtu případů v přesně nezjištěných dnech v uvedeném období, vyrobil při každém výrobní cyklu nejméně 5 g pervitinu, b) dále v období od prosince 2019 do srpna 2020, v přesně nezjištěných dnech, v bytech pronajatých obž. [jméno] [příjmení] v [obec] na ul. [ulice] a [ulice] nejméně ve dvaceti případech společně s obžalovaným [jméno] [příjmení] vyráběl průměrné minimální množství 100 gramů metamfetaminu při každém výrobním cyklu, celkově tedy minimálně 2.000 gramů metamfetaminu, c) v období od 30.3.2020 do 28.10.2020 na různých místech v blíže nezjištěném počtu případů vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu společně s obžalovaným [jméno] [příjmení], z toho minimálně ve dnech 1.4.2020, 4.4.2020 v bytě na ul. [ulice] [číslo] v [obec] [část obce], nejméně dne 28.10.2020 v bydlišti obžalovaného [jméno] [příjmení] v [obec] - [obec], v bytě [číslo] na ul. [adresa], dále dne 29.4.2020 v jednom případě v obci [obec], na ul. [ulice] [číslo] v chatě, kterou jim za tímto účelem zpřístupnil a přenechal obžalovaný [jméno] [příjmení], vyrobil společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] minimálně 150 gramů metamfetaminu, d) v období od měsíce května 2020 nejméně do konce měsíce srpna 2020 v obci [obec], v místní části [část obce], v rodinném domě bez čísla popisného i evidenčního, stojícím na křížení ulic [ulice] a [ulice], který jim pro tento účel vědomě poskytl a zpřístupnil obžalovaný [jméno] [příjmení], se společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podílel v nejméně patnácti případech na výrobě celkového minimálního množství 619,69 gramů metamfetaminu, a popsaným způsobem postupně osobně přispěl k výrobě minimálního celkového množství 2. 769,69 g metamfetaminu, e) a současně jednal v úmyslu vyrobit v uvedeném období další množství nejméně 3.040 gramů metamfetaminu, neboť po blíže nezjištěnou dobu do okamžiku svého zadržení dne 28.10.2020 a jejich následného vydání policii dne 29.10.2020 v 19.00 hod. v bytě [číslo] na [anonymizováno] náměstí [adresa] v [obec] - [část obce], vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci, mj. červený fosfor v množství 1.000 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě uvedeného množství metamfetaminu, kterou již nerealizoval z důvodu svého zadržení policií, ani se o ni nepokusil, kdy část vyrobeného metamfetaminu užil pro vlastní potřebu a f) část prodal či poskytl k dalšímu užití osobám zneužívajícím tuto návykovou látku, a to přinejmenším obžalovanému [jméno] [příjmení] v období od listopadu 2018 do listopadu 2020 v nejméně 50 případech poskytl vždy 0,5 gramů metamfetaminu výměnou za transdermální náplasti s obsahem fentanylu, celkově tedy minimální množství 25 gramů metamfetaminu, [jméno] [příjmení] [datum narození], v blíže nezjištěné době v roce 2020 opakovaně poskytl v blíže nezjištěném počtu případů vždy jednu dávku pervitinu k zakouření, [jméno] [příjmení], [datum narození], nejméně v období od měsíce dubna 2020 do měsíce července 2020 nejméně ve dvou případech blíže nezjištěné množství metamfetaminu, [jméno] [příjmení], [datum narození], v období nejméně tří let do června 2020 pravidelně, poskytoval jako pravidelné konzumentce pervitinu blíže nezjištěné množství metamfetaminu, [jméno] [příjmení], [datum narození], v období měsíce května 2020 nejméně ve dvou případech dávku za finanční obnos vždy 200 Kč, 2. obžalovaný [jméno] [příjmení] a) v období od 30.3.2020 do 28.10.2020 na různých místech v blíže nezjištěném počtu případů vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu společně s obžalovaným [jméno] [příjmení], z toho minimálně ve dnech 1.4.2020, 4.4.2020 v bytě na ul. [ulice] [číslo] v [obec] [část obce], který měl pronajatý obž. [jméno] [příjmení], nejméně dne 28.10.2020 v místě svého bydliště v [obec] [obec], v bytě [číslo] na ul. [adresa], b) dále dne 29. 4. 2020 v jednom případě v obci [obec], na ul. [ulice] [číslo] v chatě, kterou jim za tímto účelem zpřístupnil a přenechal obžalovaný [jméno] [příjmení], vyrobil společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] minimálně 150 gramů metamfetaminu, c) dále v období od měsíce května 2020 nejméně do konce měsíce srpna 2020 v obci [obec], v místní části [část obce], v rodinném domě bez čísla popisného i evidenčního, stojícím na křížení ulic [ulice] a [ulice], který jim pro tento účel vědomě poskytl a zpřístupnil obžalovaný [jméno] [příjmení], se společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podílel v nejméně patnácti případech na výrobě celkového minimálního množství 619,69 gramů metamfetaminu, a popsaným způsobem postupně osobně přispěl k výrobě minimálního celkového množství 769,69 g metamfetaminu, d) současně jednal v úmyslu vyrobit v uvedeném období další množství 7.108 gramů metamfetaminu, neboť po blíže nezjištěnou dobu do okamžiku jejich vydání policii dne 8.9.2020 v 10.35 hod. v bytě na ul. [ulice] [číslo] [obec] [část obce], který v té době obýval, vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci mj. 5.123 ks tablet léčivého přípravku Respidina s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu ve snadno extrahovatelné formě způsobilého k výrobě množství 362,24 gramů metamfetaminu a současně i červený fosfor v množství 828,67 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě množství 2.519 gramu metamfetaminu, kterou nerealizoval z důvodu zajištění věcí policií, přičemž se o ni ani nepokusil, a dále dne 28.10.2020 v době před svým zadržením v bytě [číslo] na adresním místě ul. [adresa] v [obec] – [obec] a dále a v jím užívaném osobním motorovém vozidle BMW 118 D černé barvy, [reg. značka] vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci mj. i červený fosfor v celkovém množství 1. 509,56 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě množství 4.589 gramů metamfetaminu, kterou nerealizoval z důvodu svého zadržení a zajištění věcí policií, přičemž se o ni ani nepokusil, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 19/2017 ze dne 27.10.2017, který nabyl právní moci dne 23.1.2018, uznán vinným mimo jiné spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, z jehož výkonu byl propuštěn dne 15.3.2020 a k trestu propadnutí věci realizovanému 23.1.2018. II. Obžalovaný [jméno] [příjmení] ačkoliv mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který dosud nevykonal, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 168/2010 ze dne 26.11.2010, který nabyl právní moci dne 27.5.2011, uznán vinným ze spáchání dvou přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20.4.2012 a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to na dobu 3 (tří) let, který vykonával od 3.3.2016 do 15.3.2016 a následně od 15.3.2020, přesto opět přinejmenším dne 28.10.2020 v době kolem 15.45 hod. v [obec] – [obec] s vědomím, že na základě uvedeného rozsudku pozbyl řidičského oprávnění, řídil po pozemních komunikacích konkrétně po ul. [ulice] ve směru k ul. [ulice] osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 118 D černé barvy, [reg. značka], přičemž naproti restaurace [příjmení] byl zastaven a kontrolován policejní hlídkou a následně zadržen, tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.1a) – d), f)) neoprávněně vyrobil, prodal a pro jiného přechovával psychotropní látku a spáchal takový čin ve velkém rozsahu, v bodě I.1e) dopustil se jednání, které záleželo v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, spočívajícího v tom, že neoprávněně vyrobí a pro jiného přechovává psychotropní látku a spáchá takový čin ve velkém rozsahu, a to opatřováním prostředků k jeho spáchání, obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.2 dopustil se jednání, které záleželo v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, spočívajícího v tom, že neoprávněně vyrobí a pro jiného přechovává psychotropní látku, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, a spáchá takový čin ve velkém rozsahu, a to opatřováním prostředků k jeho spáchání, v bodě II.) mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, čímž spáchali obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.1 zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný (I.1a/ – d/, f/), dílem nedokonaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (I.1e/) obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.2 přípravu k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v bodě II. přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a odsuzují se obžalovaný [jméno] [příjmení] podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 3 (tří) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věci, a to: - SIM karta T-Mobile s nečitelným výrobním číslem - mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy, nezjištěného IMEI - mobilní telefon zn. Samsung, růžové barvy, nezjištěného IMEI - iPad Apple stříbrné barvy, nezjištěného IMEI - mobilní telefon zn. Dodgee, černé barvy, IMEI: [číslo], [číslo], vše uloženo ve skladu zajištěných věcí, který je zřízen při 2.OOK KŘP MSK, ul. [ulice a číslo] v [obec]. Obžalovaný [jméno] [příjmení ] podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na 5 (pět) let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalovanému ukládá trest propadnutí věci, a to: - mobilní telefon zn. Nokia, modré barvy s baterií a paměťovou kartou včetně zeleného kabelu - tablet zn. Prestigio Multipad 4 stříbrné barvy - tablet zn. Huawei, model AGS-I09 - Macbook stříbrné barvy, model A1466 včetně nabíječky - mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy včetně obalu, uvnitř 2 ks SIM karet zn. O2 č. 894 2020, 894 2020 - mobilní telefon zn. Samsung, šedo-černé barvy, IMEI: [číslo] s mikro SIM kartou O2 vý r. čísla 8942020622 - mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy, IMEI 1: [číslo], IMEI 2: [číslo], s mikro SIM kartou Vodafone vý r. čísla 8942031020 LTE, vše uloženo ve skladu zajištěných věcí, který je zřízen při 2.OOK KŘP MSK, ul. [ulice a číslo] v [obec]. III. Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] zamítá. IV. Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.3.2022, č. j. 34 T 6/2021-1563, byli obžalovaní uznáni vinnými následovně: obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.1.) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.2.) pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v bodě II) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.3.) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obžalovaný [jméno] [příjmení] v bodě I.4.) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se dle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že I. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v období od nezjištěného měsíce roku 2018 do 3.11.2020 na různých místech Moravskoslezského a Zlínského kraje, zejména v [obec], [část obce] a v obci [obec], srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, s vědomím, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, se postupně společně a na různých místech podíleli na neoprávněném nakládání s touto látkou zneužívanou k navození psychotropních účinků ve smyslu opakované nelegální výroby této návykové látky tzv. českou cestou, z tablet obsahujících pseudoefedrin, zejména Cirrus a Respidina, za použití odpovídajícího množství příslušných chemikálií, komponentů laboratorního zařízení a dalších předmětů i na jejím následném přechovávání pro sebe i jiného, prodeji a jiné distribuci, srozuměni s tím, že na této činnosti participují také další osoby, se na tomto procesu podíleli zejména níže popsaným způsobem v níže uvedeném období, 1. [jméno] [příjmení] a) od blíže nezjištěného měsíce roku 2018 do měsíce června roku 2020 v [obec] [část obce] v bytech, které postupně obýval na ul. [ulice], [ulice], [ulice] a poté od měsíce září 2020 do dne 28.10.2020 také v bytě [číslo] na [ulice] [číslo] opakovaně sám v nepravidelných intervalech a v celkově nezjištěném počtu případů v přesně nezjištěných dnech v uvedeném období, vyrobil při každém výrobní cyklu nejméně 5 g pervitinu, b) dále v období od prosince 2019 do srpna 2020, v přesně nezjištěných dnech, v bytech pronajatých obž. [jméno] [příjmení] v [obec] na ul. [ulice] a [ulice] nejméně ve dvaceti případech společně s obžalovaným [jméno] [příjmení] vyráběl průměrné minimální množství 100 gramů metamfetaminu při každém výrobním cyklu, celkově tedy minimálně 2.000 gramů metamfetaminu, c) v období od 30.3.2020 do 28.10.2020 na různých místech v blíže nezjištěném počtu případů vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu společně s obžalovaným [jméno] [příjmení], z toho minimálně ve dnech 1.4.2020, 4.4.2020 v bytě na ul. [ulice] [číslo] v [obec] [část obce], nejméně dne 28.10.2020 v bydlišti obžalovaného [jméno] [příjmení] v [obec] - [obec], v bytě [číslo] na ul. [adresa], dále dne 29. 4. 2020 v jednom případě v obci [obec], na ul. [ulice] [číslo] v chatě, kterou jim za tímto účelem zpřístupnil a přenechal obžalovaný [jméno] [příjmení], vyrobil společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] minimálně 150 gramů metamfetaminu, d) v období od měsíce května 2020 nejméně do konce měsíce srpna 2020 v obci [obec], v místní části [část obce], v rodinném domě bez čísla popisného i evidenčního, stojícím na křížení ulic [ulice] a [ulice], který jim pro tento účel vědomě poskytl a zpřístupnil obžalovaný [jméno] [příjmení], se společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podílel v nejméně patnácti případech na výrobě celkového minimálního množství 619,69 gramů metamfetaminu, a popsaným způsobem postupně osobně přispěl k výrobě minimálního celkového množství 2. 769,69 g metamfetaminu, e) a současně jednal v úmyslu vyrobit v uvedeném období další množství nejméně 3.040 gramů metamfetaminu, neboť po blíže nezjištěnou dobu do okamžiku svého zadržení dne 28.10.2020 a jejich následného vydání policii dne 29.10.2020 v 19.00 hod. v bytě [číslo] na [ulice] náměstí [adresa] v [obec] - [část obce], vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci, mj. červený fosfor v množství 1.000 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě uvedeného množství metamfetaminu, kterou již nerealizoval z důvodu svého zadržení policií, kdy část vyrobeného metamfetaminu užil pro vlastní potřebu a f) část prodal či poskytl k dalšímu užití osobám zneužívajícím tuto návykovou látku, a to přinejmenším obžalovanému [jméno] [příjmení] v období od listopadu 2018 do listopadu 2020 v nejméně 50ti případech poskytl vždy 0,5 gramů metamfetaminu výměnou za transdermální náplasti s obsahem fentanylu, celkově tedy minimální množství 25 gramů metamfetaminu, [jméno] [příjmení] [datum narození], v blíže nezjištěné době v roce 2020 opakovaně poskytl v blíže nezjištěném počtu případů vždy jednu dávku pervitinu k zakouření, [jméno] [příjmení], [datum narození], nejméně v období od měsíce dubna 2020 do měsíce července 2020 nejméně ve dvou případech blíže nezjištěné množství metamfetaminu, [jméno] [příjmení], [datum narození], v období nejméně tří let do června 2020 pravidelně, poskytoval jako pravidelné konzumentce pervitinu blíže nezjištěné množství metamfetaminu, [jméno] [příjmení], [datum narození], v období měsíce května 2020 nejméně ve dvou případech dávku za finanční obnos vždy 200 Kč, 2. [jméno] [příjmení] a) v období od 30.3.2020 do 28.10.2020 na různých místech v blíže nezjištěném počtu případů vyrobil nezjištěné množství metamfetaminu společně s obžalovaným [jméno] [příjmení], z toho minimálně ve dnech 1.4.2020, 4.4.2020 v bytě na ul. [ulice] [číslo] v [obec] [část obce], který měl pronajatý obž. [jméno] [příjmení], nejméně dne 28.10.2020 v místě svého bydliště v [obec] [obec], v bytě [číslo] na ul. [adresa], b) dále dne 29.4.2020 v jednom případě v obci [obec], na ul. [ulice] [číslo] v chatě, kterou jim za tímto účelem zpřístupnil a přenechal obžalovaný [jméno] [příjmení], vyrobil společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] minimálně 150 gramů metamfetaminu, c) dále v období od měsíce května 2020 nejméně do konce měsíce srpna 2020 v obci [obec], v místní části [část obce], v rodinném domě bez čísla popisného i evidenčního, stojícím na křížení ulic [ulice] a [ulice], který jim pro tento účel vědomě poskytl a zpřístupnil obžalovaný [jméno] [příjmení], se společně s obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podílel v nejméně patnácti případech na výrobě celkového minimálního množství 619,69 gramů metamfetaminu, a popsaným způsobem postupně osobně přispěl k výrobě minimálního celkového množství 769,69 g metamfetaminu, d) současně jednal v úmyslu vyrobit v uvedeném období další množství 7.108 gramů metamfetaminu, neboť po blíže nezjištěnou dobu do okamžiku jejich vydání policii dne 8.9.2020 v 10.35 hod. v bytě na ul. [ulice] [číslo] [obec] [část obce], který v té době obýval, vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci mj. 5.123 ks tablet léčivého přípravku Respidina s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu ve snadno extrahovatelné formě způsobilého k výrobě množství 362,24 gramů metamfetaminu a současně i červený fosfor v množství 828,67 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě množství 2.519 gramu metamfetaminu, kterou nerealizoval z důvodu zajištění věcí policií, a dále dne 28.10.2020 v době před svým zadržením v bytě č. [číslo] na adresním místě ul. [adresa] v [obec] – [obec] a dále a v jím užívaném osobním motorovém vozidle BMW 118 D černé barvy, RZ [reg. značka] vědomě pro účely výroby přechovával předměty, chemikálie a další věci mj. i červený fosfor v celkovém množství 1. 509,56 gramů, který je za použití odpovídajícího množství prekurzoru pseudoefedrinu a dalších surovin způsobilý k výrobě množství 4.589 gramů metamfetaminu, kterou nerealizoval z důvodu svého zadržení a zajištění věcí policií, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 19/2017 ze dne 27.10.2017, který nabyl právní moci dne 23. 1. 2018, uznán vinným mimo jiné spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, z jehož výkonu byl propuštěn dne 15. 3. 2020 a k trestu propadnutí věci realizovanému 23.1.2018, 3. [jméno] [příjmení] a) v období od prosince 2019 do srpna 2020, v přesně nezjištěných dnech, v bytech pronajatých obž. [jméno] [příjmení] v [obec] na ul. [ulice] a [ulice] nejméně ve dvaceti případech se podílel na výrobě metamfetaminu obžalovaným [jméno] [příjmení] zejména pomocnými pracemi, vyloupáváním tablet z blistrů, nákupem chemikálií a chemického skla i úklidem odpadu a osobně tím přispěl k výrobě průměrné minimálního množství 100 gramů metamfetaminu při každém výrobním cyklu, celkově se tedy podílel na výrobě minimálně 2.000 gramů metamfetaminu, b) dále sám v přesně nezjištěné době nejméně od měsíce listopadu 2019 do doby svého zadržení dne 3.11.2020 v [obec] [část obce], ve sklepě domu ve svém bydlišti na ul. [ulice] [číslo] z odpadního matečného roztoku poskytnutého mu obžalovaným [jméno] [příjmení] po jím realizované výrobě metamfetaminu, sám v pěti případech vyrobil pro vlastní potřebu celkové minimální množství 25 gramů směsi metamfetaminu, c) dále dne 29.4.2020 v obci [obec], na ul. [ulice] [číslo] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v jednom případě vědomě poskytl a zpřístupnil chatu za účelem výroby metamfetaminu, v níž se podílel na výrobě metamfetaminu obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to zejména pomocí při nošení všech potřebných věcí k výrobě dovnitř nemovitosti a následným úklidem po výrobě, a to v množství nejméně 150 gramů metamfetaminu, a to za odměnu spočívající v poskytnutí části vyrobeného metamfetaminu v množství 4 gramů, a popsaným způsobem sám vyrobil a osobně přispěl k výrobě minimálního celkového množství 2.175 gramů metamfetaminu, jehož část užil pro vlastní potřebu a d) část prodal či poskytl k dalšímu užití osobám zneužívajícím tuto návykovou látku, a to přinejmenším: [jméno] [příjmení], [datum narození], v nejméně 10 případech zdarma vždy množství postačující k jednorázovému užití, [jméno] [příjmení], [datum narození], zvanému [anonymizováno] v období od roku 2019 do roku 2020 v nezjištěném počtu případů prodal či jako splátku dluhu poskytl celkové minimální množství 4 gramů, a e) v přesně nezjištěném období od listopadu 2018 do listopadu 2020 spoluobžalovanému [jméno] [příjmení] vždy výměnou za 0,5 gramů metamfetaminu nejméně v padesáti případech poskytl vždy 1 ks transdermální náplasti nezjištěného obchodního názvu a obsahu účinné látky fentanyl, které před tím v nezjištěném počtu odcizil svému otci ve společném bydlišti v [obec] [část obce] na ul. [ulice] [číslo] 4. [jméno] [příjmení] v období nejméně od měsíce května 2020 do nejméně konce měsíce srpna 2020 v obci [obec], část [obce], okr. [obec], na křížení ulic [ulice] a [ulice], v rodinném domě bez čísla popisného a evidenčního, který obýval se souhlasem vlastníka, své matky [jméno] [příjmení], [datum narození], bez jejího vědomí, po předchozí ústní dohodě, vědomě, ze zištných důvodů zpřístupnil a přenechal spoluobžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro účely jimi realizované výroby metamfetaminu prostory předmětného rodinného domu za úplatu ve výši 5.000 Kč a v některých případech i za poskytnutí části vyprodukovaného metamfetaminu o hmotnosti nejméně 0,2 gramu, aby zde vyráběli metamfetamin z léčiva Cirrus, přičemž fakticky se na jeho výrobě podílel nejméně v jednom případě tím, že pomáhal vyloupávat tablety léčiva z blistrů, a rovněž pomocí s nošením věcí potřebných k výrobě do předmětné nemovitosti, a podílel se tak se spoluobžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v nejméně patnácti případech na výrobě celkového minimálního množství 619,69 gramů metamfetaminu, a shora popsaným způsobem tak obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vědomi si skutečnosti, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. § 4 a § 8 cit. zákona, nakládali s látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, která je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v platném znění, vydaném na základě zmocnění uvedeného v § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nakládali s červeným fosforem, který je výchozí a pomocnou látkou ve smyslu ust. § 35 odst. 1 zák. č. 272/2013 Sb., bez toho, aniž by byli ve smyslu ust. § 36 tohoto zákona registrováni s nakládáním s touto látkou, přičemž dle vládního nařízení č. 458/2013 Sb. ve znění účinném v době, kdy s touto látkou obžalovaní nakládali, byl červený fosfor uveden v příloze tohoto vládního nařízení s nulovým ročním množstevním limitem jejího držení, a který je společně s kyselinou fosforečnou a jodem součástí reakčních směsí, ve kterých dochází k dehydroxylaci pseudoefedrinu za vzniku metamfetaminu. obžalovaný [jméno] [příjmení] rovněž vědom si skutečnosti, že nedisponuje příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. § 4 a § 8 cit. zákona, nakládal s tabletami obsahujícími pseudoefedrin, který je jako prekursor zařazen do Tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to i v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) číslo 111/2005, a obžalovaný [jméno] [příjmení] nakládal s léčivým přípravkem obsahujícím látku fentanyl, která je jako omamná látka zařazena do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedena v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění, jež bylo vydáno na základě zmocňovacího ustanovení v § 44 písm. c) odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a nakládali tak s uvedenými látkami v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání a bez úmyslu tyto podmínky splnit. II. [jméno] [příjmení] ačkoliv mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který dosud nevykonal, a to rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 168/2010 ze dne 26.11.2010, který nabyl právní moci dne 27.5.2011, uznán vinným ze spáchání dvou přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20.4. 2012 a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a to na dobu 3 let, od 27.5.2011 do 3.3.2023 a rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 230/2010 ze dne 22.6.2011, který nabyl právní moci dne 12.8.2011, uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.3.2012 sp. zn. 2 T 191/2011, který nabyl právní moci dne 26.4.2012 odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 14 měsíců se zařazením do věznice o ostrahou, který vykonal dne 29.3.2013 a k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to na dobu 24 měsíců od 26.4.2012 do 3.3.2025, přesto opět přinejmenším dne 28.10.2020 v době kolem 15.45 hod. v [obec] – [obec] s vědomím, že na základě uvedených soudních rozhodnutí pozbyl řidičského oprávnění, řídil po pozemních komunikacích konkrétně po ul. [ulice] ve směru k ul. [ulice] osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 118 D černé barvy, RZ [reg. značka], přičemž naproti restaurace [příjmení] byl zastaven a kontrolován policejní hlídkou a následně zadržen. Za to byli odsouzeni následovně: obžalovaný [jméno] [příjmení] podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to: - SIM karta T-Mobile s nečitelným výrobním číslem - mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy, nezjištěného IMEI - mobilní telefon zn. Samsung, růžové barvy, nezjištěného IMEI - iPad Apple stříbrné barvy, nezjištěného IMEI - mobilní telefon zn. Dodgee, černé barvy, IMEI: [číslo], [číslo], vše uloženo ve skladu zajištěných věcí, který je zřízen při 2.OOK KŘP MSK, ul. [ulice a číslo] v [obec]. Obžalovaný [jméno] [příjmení] podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 5 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to: - mobilní telefon zn. Nokia, modré barvy s baterií a paměťovou kartou včetně zeleného kabelu - tablet zn. Prestigio Multipad 4 stříbrné barvy - tablet zn. Huawei, model AGS-I09 - Macbook stříbrné barvy, model A1466 včetně nabíječky - mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy včetně obalu, uvnitř 2 ks SIM karet zn. O2 č. 894 2020, 894 2020 - mobilní telefon zn. Samsung, šedo-černé barvy, IMEI: [číslo] s mikro SIM kartou O2 vý r. čísla 8942020622 - mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy, IMEI 1: [číslo], IMEI 2: [číslo], s mikro SIM kartou Vodafone vý r. čísla 8942031020 LTE, vše uloženo ve skladu zajištěných věcí, který je zřízen při 2.OOK KŘP MSK, ul. [ulice a číslo] v [obec]. Obžalovaný [jméno] [příjmení] byl odsouzen za tento zvlášť nebezpečný zločin a sbíhající se přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.1.2021, č. j. 6 T 8/2021-32, který byl obžalovanému doručen 15.2.2021, a nabyl právní moci 24.2.2021, podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to: - samonabíjecí expanzní pistole zn. BRUNI, model GAP, ráž 9 mm P.A., výrobní číslo [číslo] s příslušným dvojřadým zásobníkem, - 5 ks nábojek ráže 9 mm P.A. zn. WADIE - 6 ks nábojek ráže 9 mm P.A. Knall, zn. POBJEDA, které jsou uloženy u Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, [ulice a číslo], [obec] [část obce]. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.1.2021, č. j. 6 T 8/2021-32, který byl obžalovanému doručen 15.2.2021, a nabyl právní moci 24.2.2021, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Obžalovaný [jméno] [příjmení] byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon takto uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let a nad obžalovaným byl současně vysloven dohled. Podle § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku bylo obžalovanému uloženo omezení a povinnost spočívající ve zdržení se požívání jiných návykových látek. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to: - mobilní telefon zn. Samsung, černé barvy, IMEI: [číslo] - nabíječka bílé barvy zn. Huawei s kabelem - SIM karta Mobil.cz, vý r. číslo 2903384572, účastnické [číslo] - paměťová karta Micro SDHC 8 GB, vše uloženo ve skladu zajištěných věcí, který je zřízen při 2.OOK KŘP MSK, ul. [ulice a číslo] v [obec].

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

3. Obžalovaný [jméno] [příjmení] ve svém odvolání a následně v odůvodnění odvolání zpracovaném obhájcem Mgr. [jméno] [příjmení] uvedl, že toto směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku. Poukázal na obsah své vlastní výpovědi s tím, že je potvrzena výpovědí spoluobžalovaného [jméno] [příjmení] a namítl, že soud prvního stupně skutkové závěry vyvozoval zejména z výpovědi spoluobžalovaného [jméno] [příjmení] (následně opraveno na„ [jméno] [příjmení]“, míněno zřejmě [jméno] [příjmení]), neboť jeho první výpověď byla ovlivněna nátlakem policistů a navíc v době, kdy ji podával, byl pod vlivem omamných a psychotropních látek. V tomto směru pak zdůraznil, že spoluobžalovaný [příjmení] pak následně tuto prvotní výpověď zásadním způsobem změnil. Odvolatel rovněž zmínil, že jeho tvrzení jsou v souladu s výpověďmi slyšených svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výslechu znalce [jméno] [příjmení] pak vyplynulo, že stopy pervitinu ve stěrech omítky bytu, který odvolatel užíval, mohly pocházet i z doby předchozí, kdy se on v bytě nezdržoval. V další části pak poskytl vlastní výklad odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, když má za to, že z nich spíše vyplývá, že zájemce o pervitin odmítal a jednoznačně z nich pak plyne, že spoluobžalovaný [příjmení] se v březnu 2020 dotazoval na adresu jeho bydliště, z čehož je nutno dovodit, že v té době nevěděl, kde odvolatel bydlí. Nemohli tedy spolu vyrábět pervitin již od prosince 2019. Rovněž, pokud jde o důkazy zajištěné při domovní prohlídce, má obžalovaný [jméno] [příjmení] za to, že svědčí spíše o tom, že sám byl uživatelem omamných a psychotropních látek, nikoliv však jejich výrobce ve velkém rozsahu. K původu červeného fosforu zopakoval, že nebylo prokázáno jeho vlastnické právo k němu, ani to, že tato látka měla být použita k výrobě pervitinu, navíc v celém zajištěném množství, když je nutno přihlédnout k tomu, že se prodává v balení nejméně po 1 kg. Má tedy za to, že mělo být postupováno v souladu se zásadou„ v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“ a měl být uznán vinným toliko v rozsahu odpovídajícím jeho doznání. Jeho jednání pak mělo být právně kvalifikováno toliko dle ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V závěru tohoto podání pak obžalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, nově jej uznal vinným toliko ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a aby mu byl uložen přiměřený trest.

4. Obžalovaný [jméno] [příjmení] výše zmíněné odvolání doplnil vlastnoručním přípisem ze dne 24.3.2022, kde namítl, že nebyla uplatněna správná trestní klasifikace, neboť vyráběl toliko pro vlastní potřebu, zopakoval, že by nemělo být vycházeno z výpovědi spoluobžalovaného [příjmení] a namítl, že nalézací soud na různých místech napadeného rozsudku manipuluje s důkazy, daty a časy a uměle vytváří dojem rozsáhlé trestní činnosti. Zdůraznil, že neexistuje jiný důkaz, než vynucené svědectví spoluobžalovaného [příjmení], který si vymyslel nesmyslný počet varů i množství vyrobené drogy. Navrhl, aby jeho bývalá družka [jméno] [příjmení] byla podrobena dalšímu zkoumání zejména tím, že budou vyžádány lékařské zprávy o jejím zdravotním stavu, na základě nichž by bylo posouzeno, zda jde o osobu, která je výpovědi schopná a která je schopna rozeznat realitu od snových představ. Následně v tomto přípise obžalovaný vznesl polemiku k závěrům některých skutkových zjištění, jež učinil nalézací soud z výpovědí některých svědků a navrhl, aby ve věci byl znovu vyslechnut spoluobžalovaný [příjmení] a dále i jeho obhájkyně, která by dosvědčila, že spoluobžalovanému [příjmení] doporučila před prvním výslechem, aby vypovídal tak, jak byl instruován policií. Zpochybnil rovněž rozsah a množství vyrobené drogy a namítl, že v tomto směru je napadený rozsudek nesprávný a zejména ničím nepodložený. V závěru zdůraznil, že ke všemu, co spáchal, se doznal, vyráběl drogy toliko pro vlastní potřebu a napomáhal při objasňování trestné činnosti všech obviněných a upřímně litoval toho, co se stalo. Slíbil rovněž, že nebude v budoucnu páchat trestnou činnost. Navrhl, aby byl odsouzen toliko za dva trestné činy, a to dle § 283 odst. 1 a dle § 286 odst. 2 tr. zákoníku a aby mu byl uložen úhrnný trest dle uvážení soudu v rozmezí mezi 5 – 6 lety nepodmíněně s výkonem trestu ve věznici s ostrahou.

5. Obžalovaný [jméno] [příjmení] pak odvolacímu soudu adresoval další přípis datovaný dnem 10.6.2022, v němž znovu zopakoval, že doznal svou vinu a výslovně uvedl, že doznává skutky tak, jak jsou popsány pod bodem I./1a, c, d, f, čímž spáchal zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a navrhl, aby za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 3 měsíců, pro jehož výkon bude zařazen do věznice s ostrahou, a aby mu byly uloženy tresty propadnutí věci shodně, jak jsou uloženy v napadeném rozsudku. Opětovně poukázal na nevěrohodnost spoluobžalovaného [jméno] [příjmení] a vyslovil názor, že pokud svědek (míněno spoluobžalovaný [příjmení]) v době své první výpovědi nebyl pod tlakem a neměl toto zabudované podvědomí z předchozího výslechu (podání vysvětlení), potom jistě trpí psychologickou nemocí, přičemž obě varianty v jeho projevu jsou patrné z jeho postupných a účelových změn v chování. Namítl, že spoluobžalovaným [příjmení] uváděný počet varů a množství vyrobených dávek není logické ani podložené a stejně tak ani množství prodaných náplastí neodpovídá. Znovu v závěru zopakoval, že vařil pouze malé množství pro sebe, ale se spoluobžalovaným [příjmení] v [část obce] nevařil a jeho výpověď je lživá.

6. Obžalovaný [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého obhájce nejprve dne 23.3.2022 podal blanketní odvolání, z něhož není ani zřejmé, které výroky rozsudku soudu prvního stupně napadá a následně v odůvodnění odvolání z 19.4.2022 upřesnil, že jeho opravný prostředek směřuje proti výroku o vině i trestu. Nejprve namítl, že se k trestné činnosti částečně doznal, avšak zopakoval, že popírá rozsah, v jakém se dle napadeného rozsudku měl trestné činnosti dopustit, a ohrazuje se rovněž proti obvinění z možného užití nalezeného červeného fosforu pro následou výrobu pervitinu. Skutečnost, že byl přítomen domovní prohlídce, není důkazem o tom, že by trvale užíval prostor, kde domovní prohlídka byla provedena, a že by byl vlastníkem jak nalezeného červeného prostoru, tak prekurzoru Respidina. V tomto směru by soud měl přihlédnout k tomu, že za trestný čin neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami je trestně stíhán [jméno] [příjmení], vlastník předmětného bytu na adrese [ulice], a soud pochybil, pokud si pro své rozhodnutí nevyžádal spisový materiál v jeho věci. Navrhl, aby byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří by mohli prokázat, že na adrese [ulice] trvale nebydlel.

7. Dále namítl, že jeho jednání bylo rovněž nesprávně právně posouzeno, když soud vycházel z úmyslu vyrobit další množství 7100 g pervitinu pouze a výhradně ze zajištěného množství červeného fosforu, resp. z množství pervitinu, který potenciálně mohl být z této látky vyroben, přičemž nezohlednil, že obžalovaný nedisponoval žádnými dalšími surovinami k výrobě drogy v takovém množství. Namítl rovněž, že jeho jednání bylo posouzeno jako pokus trestného činu, což je v rozporu se zjištěním, že nedisponoval ani zdaleka všemi prekurzory a přípravky k výrobě pervitinu, ani nebylo prokázáno, že by činil k výrobě takového množství pervitinu jakékoliv nutné kroky. Navíc poukázal na to, že soud prvního stupně chybně uvádí, že červený fosfor je prekurzorem ve smyslu § 283 tr. zákoníku (viz bod 25 rozsudku), což není pravdou, jak vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2005 z 11.2.2004 o prekurzorech drog. Navíc, pokud by o prekurzor šlo, nebylo by namístě s ohledem na šíři skutkové podstaty ve smyslu § 283 tr. zákoníku posuzovat jeho jednání jako pokus, když zmíněná skutková podstata se výslovně vztahuje také na prekurzor.

8. V další části opravného prostředku pak namítl procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení spočívající v tom, že v situaci, kdy ke změně právní kvalifikace došlo až bezprostředně před podáním obžaloby (byť bylo opřeno o tři čtvrtě roku staré odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, ze dne 21.2.2021), pak státní zástupce uvedl, že není jakkoliv třeba doplňovat dokazování, ovšem následně, bezprostředně na jeho pokyn, po podání obžaloby, státní zástupce nařídil konání výslechu svědka [jméno] [příjmení], a to v době, kdy spisový materiál byl již podán soudu, takže bylo v kompetenci soudu činit úkony a řízení vést.

9. Obžalovaný rovněž namítl, že soud prvního stupně nesprávně přihlédl k úředním záznamům o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], avšak zamítl provedení výslechu těchto svědků jako nadbytečné. V závěru opravného prostředku pak obžalovaný namítl nepřiměřenost trestu, jež mu byl uložen, když soud prvního stupně sice správně vyjmenoval polehčující okolnosti, ale následně mu uložil trest odnětí svobody na samé horní hranici trestní sazby, přičemž nepřihlédl k tomu, že obžalovaný plně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení v rámci domovních prohlídek a prohlídky vozidla. V závěru tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a poté znovu rozhodl ve výroku o vině i trestu.

10. V dalším odůvodnění odvolání, jež zpracoval další z obhájců obžalovaného JUDr. [jméno] [příjmení], datovaný 14.4.2022, pak obžalovaný [jméno] [příjmení] znovu uvedl, že napadá všechny výroky napadeného rozsudku, když má za to, že se nalézací soud nevypořádal s důkazy svědčícími ve prospěch obžalovaného, některé důkazy opomenul a některé důkazy, na základě kterých shledal obžalovaného vinným, hodnotil nesprávně. V důsledku toho nebyl zjištěn zákonným způsobem správně skutkový stav, soud se nevypořádal s obhajobou obžalovaného a adekvátně nereagoval na namítané skutečnosti a procesní pochybení. Uzavřel, že i v případě, že by byl výrok o jeho vině správný, tak mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Navrhl proto, aby rozsudek byl v plném rozsahu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně.

11. V doplnění odvolání ze dne 4.7.2022 zpracovaném opět obhájcem obžalovaného JUDr. [jméno] [příjmení] pak obžalovaný namítl vady výrokové části I. rozsudku spočívající v tom, že skutková věta není v souladu s větou právní, když skutková věta je formulována jako dokonaný trestný čin a právní věta pak jako stadium pokusu. Namítl rovněž, že ač právní věta obsahuje mj. znak prodeje psychotropní látky, pak s ní nekoresponduje věta skutková, neboť v ní není popsán žádný skutek, který by popisoval znaky pokusu prodeje pervitinu.

12. Následně pak namítl, že rovněž výroková část II. rozsudku je vadná, když je zjevně nesrozumitelná a nejasná, neboť soud konstatuje délku zákazu řízení 3 roky (resp. v druhém případě 24 měsíců), s čímž ovšem nekoresponduje soudem uváděné období od 27.5.2021 do 3.3.2023, resp. v druhém případě od 26.4.2012 do 3.3.2021).

13. V další části pak obžalovaný namítl, že o jeho vině rozhodl vyloučený senát nalézacího soudu, neboť lze mít pochybnosti, že pro negativní poměr k obžalovanému nemůže nestranně rozhodovat. Nalézací soud v řízení vystupoval a o věci rozhodl nikoliv jako nestranný arbitr, nýbrž jako pomocník obžaloby. V této souvislosti poukázal na jednotlivé části napadeného rozsudku, z nichž vyplývá, že nebylo zjištěno konkrétní množství vyrobeného metamfetaminu na základě konkrétních důkazů a jedná se o pouhé domněnky a spekulace neopírající se o žádné důkazy. Soud přitom vyšel v neprospěch obžalovaného a dokazování v hlavním líčení, kde vinu musí prokazovat státní zástupce, nahradil formou domněnek a spekulací a právě takový postup je v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

14. Ve vztahu ke skutku pod bodem I./2d rozsudku je pak dle odvolatele porušení práva na spravedlivý proces ještě více signifikantní, když nalézací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku a skutek posoudil jako pokus trestného činu, ač šlo o jednání, které k dokonání trestného činu bezprostředně nesměřovalo, a tudíž takto nemohlo být právně kvalifikováno. Tento závěr totiž soud učinil toliko z množství nalezeného červeného fosforu, avšak taková konstrukce je evidentně vadná a nesprávná, neboť ze samotného červeného fosforu nelze metamfetamin vyrobit, když k tomu je nutné mít odpovídající množství prekurzoru pseudoefedrinu. To však u obžalovaného nalezeno nebylo, takže nelze hovořit o tom, že by naplnil zákonné znaky pokusu předmětného trestného činu, neboť jeho jednání bezprostředně k dokonání trestného činu nesměřovalo. Odvolatel zdůraznil, že červený fosfor je pouze pomocnou látkou při výrobě pervitinu a navíc látkou, kterou lze užít i k jiným účelům. K tomu, aby soud mohl učinit závěr, že došlo k pokusu trestného činu, by muselo z dokazování vyplynout, že obžalovaný měl k dispozici veškeré potřeby a chemikálie (potřebné k výrobě metamfetaminu v množství v celém rozsahu). Pokus vyrobit takové množství metamfetaminu však nebyl obžalovanému prokázán, obžalovaný pak uzavřel, že v celkovém souhrnu všech dílčích skutků popsaných pod bodem I./2a-d nebylo možné dospět k závěru o pokusu výroby takového množství metamfetaminu, které by mohlo vést k aplikaci kvalifikované skutkové podstaty dle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

15. V poslední části tohoto doplnění odvolání pak obžalovaný [příjmení] namítl, že rozsudek trpí rovněž vadami v rámci jeho odůvodnění, když neobsahuje náležitosti dle § 125 odst. 1 tr. ř., neboť z odůvodnění není zřejmé, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, na str. 11 pak není vůbec uvedeno, kterými listinami založenými ve sv. 1 – 7 bylo provedeno dokazování a v tomto směru je tak rozsudek nepřezkoumatelný a vadný. Má rovněž za to, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces, pokud byly zamítnuty jeho návrhy na výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obžalovaný proto navrhl, aby napadený rozsudek byl v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně.

16. Obžalovaný [jméno] [příjmení] ve svém odvolání zpracovaném obhájkyní [jméno] [příjmení] namítl, že soud nesprávně vyšel z jeho prvotní výpovědi učiněné před policejním orgánem 4.11.2020, neboť tuto učinil pod velkým tlakem, kdy byl pod vlivem drog, psychicky situaci nezvládal a bál se, že neuvidí svou rodinu. Vypovídal proto tak, jak chtěli policisté. V minulosti se léčil na psychiatrii a v případě, že se dostane do velkého psychického tlaku, přistoupí na cokoliv. Zdůraznil, že již dne 21.12.2020 při dalším svém výslechu za přítomnosti obhájce uvedl, že údaje uváděné při prvním výslechu 4.11.2020 byly pouze hrubým odhadem při výrobě pervitinu, byl pod velkým tlakem a že už si nevzpomíná, o jaké množství vyrobeného pervitinu šlo. Teprve následně u hlavního líčení vše uvedl na pravou míru a přesně popsal, jakým způsobem a v jakém množství se podílel na trestné činnosti. Rozhodně popírá, že by se dopustil této trestné činnosti v takovém rozsahu, jak bylo uvedeno v obžalobě a posléze i v rozsudku nalézacího soudu. Zmínil, že ani spoluobžalovaní [příjmení] a [příjmení] u hlavního líčení jeho výpověď z 4.11.2020 nepotvrdili. Rozsah trestné činnosti odpovídající kvalifikaci dle § 283 odst. 3 tr. zákoníku pak nevyplývá ani z výpovědí slyšených svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a v tomto směru neexistuje jediný důkaz, který by takové množství vyrobené, prodané či přechovávané omamné a psychotropní látky prokazoval. Je přesvědčen, že vzhledem k jeho závislosti na drogách a tomu, že v minulosti se na psychiatrii léčil, měl být vyžádán znalecký posudek z odvětví zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k jeho trestní odpovědnosti. Rovněž trest v trvání 9 let se mu zdá nepřiměřeně přísný. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí, příp. aby jej sám uznal vinným toliko dle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a uložil mu přiměřený souhrnný trest.

17. V průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem obžalovaný [jméno] [příjmení] na svém odvolání setrval a odkázal na jeho písemná odůvodnění a zdůraznil, že ve svém posledním přípise adresovaném odvolacímu soudu svou trestnou činnost doznal a v tomto rozsahu je připraven potvrdit a prohlásit vinu. Pokud jde o tu část jednání, která v napadeném rozsudku není kryta tímto doznáním, má za to, že tato část jednání mu nebyla prokázána, navrhl proto, aby byl uznán toliko vinným jednáním, které zahrnuje jeho doznání s tím, že bude upravena právní kvalifikace a uložen mu přiměřený trest. V rámci svého konečného návrhu pak obžalovaný [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby jeho jednání bylo posouzeno toliko dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, následně aby mu byl uložen přiměřený trest, pro jehož výkon by byl zařazen do mírnějšího typu věznice s ohledem na skutečnost, že výkon trestu v mírnějším typu věznice by mu umožnil zachovat kontakt při péči o invalidní dceru.

18. Obžalovaný [jméno] [příjmení] pak u veřejného zasedání prostřednictvím svého obhájce rovněž setrval na svém odvolání v rozsahu jeho písemného vyhotovení a v závěru veřejného zasedání pak navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Rovněž obžalovaný [jméno] [příjmení] u veřejného zasedání před odvolacím soudem odkázal na písemné vyhotovení svého opravného prostředku a v závěru veřejného zasedání navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen, věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání, příp. aby byl nově uznán vinným odvolacím soudem toliko ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a aby mu byl uložen přiměřený souhrnný trest v rámci této trestní sazby.

20. Státní zástupce se k podaným odvoláním obžalovaných písemně nevyjádřil a teprve u veřejného zasedání před odvolacím soudem uvedl, že tato nepovažuje za důvodná, neboť nalézací soud řádně vyhodnotil všechny provedené důkazy, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a rovněž mu nelze vytknout, že by neprovedl některý ze zásadních důkazů, který by zjištěný skutkový stav mohl posunout do jiné roviny. Námitky obsažené v opravných prostředcích jsou v podstatě polemikou obžalovaných s názorem soudu prvního stupně a vytýkají soudu jenom to, že nedovodil taková skutková zjištění, která by odpovídala vlastní subjektivní představě odvolatelů. Pokud jde o otázku trestů, pak poukázal na rozsah dané trestní sazby, přičemž tresty, které byly jednotlivým obžalovaným uloženy, se této trestní sazbě nevymykají a jsou spíše mírnější, a to zejména ve vztahu k obžalovanému [příjmení]. V závěru veřejného zasedání pak státní zástupce navrhl, aby odvolání všech odvolatelů byla jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

21. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací nejprve konstatuje, že všechny opravné prostředky byly podány osobami oprávněnými (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr. ř.), a to ve lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr. ř. Po přezkoumání obsahu opravných prostředků pak lze konstatovat, že tyto (byť některé z nich až po jejich dodatečném odůvodnění) splnily náležitosti obsahu odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř.

22. Na podkladě podaných opravných prostředků přezkoumal vrchní soud podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž byla odvolání podána, jakož i správnost postupu řízení, které tomuto rozsudku předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které odvoláními vytýkány nebyly, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Přestože obžalovaní zaměřili primárně své opravné prostředky proti výroku o vině (výroku o trestu odnětí svobody pak vytýkali obecně toliko jeho nepřiměřenost, přičemž výrokům o trestech propadnutí věci nevytkli vady žádné a stejně tak nebyl napaden v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] ani výrok o trestu zákazu činnosti), přezkoumal odvolací soud nejen tento výrok, ale i všechny výroky na něj navazující, tedy výroky o všech uložených trestech, neboť tyto výroky mají svůj podklad v obžalovanými napadeném výroku o vině (§ 254 odst. 3 tr. ř.) Odvolací soud tedy z podnětu podaných opravných prostředků přezkoumal napadený rozsudek v podstatě ve všech jeho výrocích, pokud se týkaly odvolatelů (když část napadeného rozsudku týkající se původně spoluobžalovaného [jméno] [příjmení] nebyla napadena opravným prostředkem ze strany žádné oprávněné osoby, a proto nabyla samostatně právní moci, přičemž se tak ocitla mimo rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu) a poté dospěl k následujícím závěrům.

23. Nejprve je třeba konstatovat, že v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nebyly zjištěny žádné takové vady, kterými by byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby a nebyl tak dán důvod k případnému postupu odvolacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Trestní stíhání všech obžalovaných bylo zahájeno pro skutky, které jsou popsány v podstatě shodně v podané obžalobě a v odsuzujícím výroku o vině napadeného rozsudku. Dále odvolací soud shledal, že důkazy, které byly v tomto řízení orgány činnými v přípravném řízení a následně soudem prvého stupně provedeny, byly realizovány zákonným způsobem a jednalo se tak o důkazy procesně relevantní. Nelze přehlédnout, že obžalovaní byli od počátku řízení zastoupeni obhájci a v žádné fázi řízení nedošlo v tomto směru ke zkrácení jejich práva na obhajobu. Byla jim dána již v přípravném řízení možnost se k věci vyjádřit, následně měli, stejně jako jejich obhájci, možnost seznámit se s výsledky přípravného řízení a byla jim rovněž řádně doručena obžaloba. V průběhu řízení před soudem prvního stupně pak byli obžalovaní ve smyslu § 206a tr. ř. poučeni o možnosti uzavřít dohodu o vině a trestu či prohlásit vinu, přičemž tohoto oprávnění nevyužili. Měli možnost se k podané obžalobě vyjádřit a přednést soudu svou obhajobu, stejně jako být přítomni prováděnému dokazování a vyjádřit se k jednotlivým důkazům. Rovněž pak měli možnost přednést soudu prvního stupně svá závěrečná stanoviska. Za uvedeného stavu lze tedy uzavřít, že v postupu soudu prvního stupně nelze shledat jakékoliv pochybení, jež by mohlo být důvodem aplikace zákonného ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., nakonec ani odvolatelé v rámci svých v zákonné lhůtě podaných opravných prostředcích žádné takové procesní pochybení nenamítali (a tyto do svých opravných prostředků pojali až dodatečně po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání a odůvodnění opravného prostředku).

24. Pokud teprve dodatečně obžalovaný [jméno] [příjmení] namítl procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení spočívající v tom, že státní zástupce nejprve bezprostředně před podáním obžaloby sdělil, že není třeba dokazování doplňovat v souvislosti se změnou právní kvalifikace, avšak následně, a to až po podání obžaloby, vydal pokyn ke konání výslechu svědka [jméno] [příjmení], pak odvolací soud takový postup nepovažuje za procesně chybný či v rozporu se zákonem, neboť trestní řád umožňuje stranám řízení (nejen tedy státnímu zástupci, ale i obžalovaným a dalším stranám) zajišťovat důkazy a tyto následně předkládat soudu. Ve vztahu k státnímu zástupci nelze přehlédnout ustanovení § 180 odst. 2 tr. ř., dle kterého státní zástupce v řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby, a za tímto účelem opatřuje mj. i z vlastní iniciativy další důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny. Z uvedeného je zřejmé, že státní zástupce nijak své oprávnění dané mu trestním řádem nepřekročil či neobešel a obžalovaným vytýkaný postup je pouze plnění povinností státního zástupce uložené mu zmíněným zákonným ustanovením. Odvolací soud doplnil dokazování kompletním spisovým materiálem vedeným Krajským soudem v Ostravě vedeným pod sp. zn. 35 T 5/2022, který se týká trestního stíhání mimo dalších osob i obviněného [jméno] [příjmení] a z dokladů obsažených v tomto spise, zejména z obžaloby, protokolů o vazebních zasedáních a dalších listin pak zjistil, že v předmětné věci je obviněný [jméno] [příjmení] spolu s dalšími osobami trestně stíhán sice pro obdobnou trestnou činnost jako obžalovaní v projednávané trestní věci, nicméně tato trestná činnost měla být páchána obviněným [příjmení] v jiném období a na jiných místech, než tomu bylo v projednávané trestní věci. Jediným styčným bodem pak je skutečnost, že dle podané obžaloby měl obviněný [jméno] [příjmení] v bytě na ulici [ulice a číslo] v [obec] přechovávat pervitin vyrobený jinými osobami na jiných místech, což časově koresponduje s jednáním popsaným pod bodem I./2d výroku o vině napadeného rozsudku, spočívajícím v tom, že ve stejném bytě měl obžalovaný [jméno] [příjmení] přesně nezjištěnou dobu až do vydání Policii ČR dne 8.9.2020 přechovávat předměty, chemikálie a další věci (mj. 5123 ks tablet léčivého přípravku Respidina) a současně i červený fosfor. Z uvedeného je zřejmé, že jednání, pro které je obžalovaný [příjmení] v této věci stíhán, je odlišné od jednání, pro které je stíhán obviněný [jméno] [příjmení] ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 35 T 5/2022. Samotnou skutečnost, že předmětný byt měli pro výše zmíněné účely užívat jak [jméno] [příjmení], tak obžalovaný [jméno] [příjmení], po určitou shodnou dobu, nepovažuje odvolací soud pro rozhodnutí v projednávané věci za podstatné, neboť uvedené zjištění nijak nezpochybňuje správnost skutkových závěrů soudu prvního stupně, zvláště za situace, kdy předmětný byt byl majitelem [jméno] [příjmení] pronajat [jméno] [příjmení] – bývalé přítelkyni obžalovaného [jméno] [příjmení]. Nelze přehlédnout, že [jméno] [příjmení] sám pervitin vyrábět neměl a je proto nelogické, aby proto suroviny potřebné k jeho výrobě (např. červený fosfor) skladoval právě on a navíc v bytě, který sám neužíval, neboť jej pronajal jiným osobám.

25. Pokud v dalším doplnění svého opravného prostředku obžalovaný [jméno] [příjmení] dodatečně namítl, že o jeho vině rozhodl vyloučený senát nalézacího soudu, neboť jeho negativní poměr k obžalovanému lze dovozovat ze způsobu, jakým hodnotil provedené důkazy, když navíc vinu, již měl prokázat státní zástupce, nahradil formou domněnek a spekulací, pak ani této námitce odvolací soud nepřisvědčil, neboť po přezkoumání spisového materiálu a zejména protokolů o hlavních líčeních, z nichž je zřejmý průběh jednání před soudem, pro takový závěr neshledal žádný podklad. Uvedené obecné tvrzení obžalovaného pak nemá podklad v odůvodnění samotného napadeného rozsudku, když odvolací soud se nedomnívá, že by závěry, jež soud prvního stupně vyvodil z jednotlivých provedených důkazů, bylo možno označit za domněnky či spekulace.

26. Porušení práva na spravedlivý proces pak odvolací soud nespatřuje ani pokud nalézací soud posoudil jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] jako pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to dokonce ani za situace, kdy takové právní posouzení bylo, jak bude rozvedeno dále, odvolacím soudem shledáno nesprávné. Z pochybení při právní kvalifikaci jednání obžalovaného totiž bez dalšího nelze dovodit porušení práva obžalovaného na spravedlivý proces.

27. Odvolací soud neshledal pochybení ani ve způsobu, jakým byl orgány přípravného řízení proveden první výslech obžalovaného [jméno] [příjmení] dne 4.11.2020, neboť neshledal, že by při tomto výslechu došlo k porušení práva na obhajobu jmenovaného obžalovaného či k porušení zákonných ustanovení, jež se k výslechu obviněného vztahují. Všichni odvolatelé včetně samotného obžalovaného [jméno] [příjmení] ve vztahu ke zmíněnému výslechu namítli, že v době tohoto výslechu byl obžalovaný [jméno] [příjmení] fyzicky i psychicky ve špatném zdravotním stavu, navíc byl pod vlivem drog, údaje, které při tomto výslechu uvedl, si nepamatoval a uváděl je proto, že tak chtěli policisté, jež jej předtím ve věci vytěžovali, a šlo tedy o policií vynucenou výpověď. Tyto námitky obžalovaní vznesli již v řízení před soudem prvního stupně, a ten se jimi také podrobně a konkrétně zabýval, zejména pod bodem 9 písemného vyhotovení napadeného rozsudku. V této části rozsudku vysvětlil, z jakých konkrétních důvodů považuje námitky obžalovaných ve shora uvedeném směru za nedůvodné, neboť z konkrétních zjištění z obsahu spisového materiálu jednoznačně vyplynulo, že zmíněné námitky obžalovaných jsou založeny na nepravdivých tvrzeních. Odvolací soud přezkoumal zmíněné námitky znovu, neboť výpověď obžalovaného [jméno] [příjmení] ze dne 4.11.2020 je stěžejním důkazem, z něhož soud prvního stupně dovodil podstatná skutková zjištění zejména stran rozsahu spáchané trestné činnosti. Z obsahu spisového materiálu pak zjistil, že argumentace soudu prvního stupně je zcela odpovídající údajům, jež byly zjištěny k průběhu předmětného výslechu obžalovaného [příjmení]. V tomto směru lze zdůraznit, že obžalovaný [příjmení] byl zadržen 3.11.2020 ve 12.54 hod. (v 16 hod. téhož dne mu byla odebrána moč a v 16.05 hod. krev), přičemž následně byl jako zadržený vyslechnut v době od 23.06 hod. dne 3.11.2020 do 03.19 hod. dne 4.11.2020. Tento výslech byl proveden s ohledem na výsledky lékařského a toxikologického vyšetření, dle kterých v době odběrů měl obžalovaný [příjmení] v krvi 0,33 promile alkoholu a v moči byla zjištěna přítomnost amfetaminů a canabinoidů, ovšem toliko v takovém množství, že po uplynutí doby dvou hodin bude schopen procesně právních úkonů. Je tedy zřejmé, že na základě objektivních zjištění byl obžalovaný přinejmenším od 18.00 hod. dne 3.11.2020 v takové zdravotní a psychické kondici, že byl schopen absolvovat vyšetřovací úkony. Byť lze připustit, že výslech zadrženého prováděný v nočních hodinách z 3. na 4.11.2020 (viz výše), mohl být pro obžalovaného unavující, pak nelze přehlédnout, že do zahájení prvního procesního výslechu v pozici obviněného (dne 4.11.2020 od 14.30 hod.) měl obžalovaný možnost odpočívat přes 11 hodin. Odvolací soud proto nepovažuje výslech obžalovaného dne 4.11.2020 v odpoledních hodinách za úkon, kterého by obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl fyzicky či psychicky schopen a naopak jeho schopnosti absolvovat tento výslech byly ověřeny a podloženy objektivních lékařským a toxikologickým vyšetřením. K samotnému průběhu tohoto výslechu pak nutno uvést, že obžalovaný byl nejprve poučen o svých právech včetně práva ve věci nevypovídat, přičemž uvedl výslovně, že poučení rozuměl a že se cítí zdravotně v pořádku a schopen výslechu, následně mu byla umožněna porada s jeho přítomnou obhájkyní, která trvala 20 minut, a teprve po této poradě bylo přistoupeno k samotnému výslechu obžalovaného v projednávané věci, v rámci něhož obžalovaný specifikoval četnost a rozsah výroby pervitinu, jakož i osoby, které se na ní podílely. Celému průběhu jeho výpovědi byla přítomna jak obhájkyně obžalovaného [příjmení], tak i obhájci dalších obviněných (žádný z nich nevznesl stran průběhu výslechu žádné námitky). Odvolací soud neshledal při přezkoumání protokolu, který byl o průběhu zmíněného úkonu sepsán a obžalovaným a přítomnými obhájci bez výhrad podepsán, nic, co by nasvědčovalo tomu, že obžalovaný nevypovídal dobrovolně, že by nebyl schopen určit časové či místní údaje, že by se ve věci neorientoval, vypovídal zmatečně apod. Stejně tak nebyly shledány žádné známky toho, že by obžalovaný odpovídal naučeným způsobem (když např. na některé otázky uváděl, že si to již nedokáže vybavit). Za této situace proto shledal odvolací soud zmíněné námitky obžalovaných stran způsobu výslechu obžalovaného [příjmení] a jeho okolností za ničím nepodložené, spekulativní a účelové. Pokud součástí těchto námitek bylo tvrzení, že obžalovaný [příjmení] v době výslechu byl ve špatném psychickém stavu, kdy nebyl schopen posoudit, co se kolem něho děje, ať už z důvodu stresu nebo z důvodu předchozího požití drog, pak taková tvrzení jsou v rozporu s objektivními výsledky lékařského vyšetření obžalovaného [příjmení] a jednak jsou i do značné míry nelogická, když současně obžalovaní namítají, že šlo o výpověď vynucenou, kdy obžalovaný [příjmení] vypovídal údaje, jež jej předtím policisté naučili, čehož by nepochybně v namítaném stavu nebyl schopen. Jen těžko lze uvěřit tomu, že obžalovaný [příjmení] by na jednu stranu byl v takovém stavu, že nechápal, co se kolem něj děje, avšak současně by byl schopen uvádět poměrně přesné číselné údaje tak, jak ho tyto údaje ve zmíněném špatném stavu měli naučit policisté při jeho vytěžení před zahájením zpochybňované výpovědi. V uvedené souvislosti nelze přehlédnout ani to, že obžalovaný [jméno] [příjmení] svou první procesní výpověď neodvolal bezprostředně poté, co byla učiněna, ale učinil tak až 21.12.2020, přičemž údaje uváděné v prvotní výpovědi nezpochybnil zcela, ale označil je toliko za svůj hrubý odhad s tím, že už si nevzpomíná, o jaké množství vyrobeného pervitinu šlo. Z uvedeného je zřejmé, že obžalovaný nepopřel pravdivost údajů, jež uvedl ve své výpovědi 4.11.2020, ani nezpochybnil korektnost postupu orgánů činných v přípravném řízení vůči němu při této výpovědi a už vůbec nehovořil o tom, že by šlo o výpověď vynucenou proti jeho vůli. Pokud pak teprve u hlavního líčení měl přesně popsat, jakým způsobem a v jakém množství či rozsahu se podílel na projednávané trestné činnosti a teprve v tomto okamžiku začal vysvětlovat důvody, proč ve své výpovědi uváděl údajně nepravdivé údaje, pak jde evidentně o naprosto zásadní změnu v jeho postoji k trestnímu řízení a ke své obhajobě a takový jeho postup odvolací soud považuje za účelový.

28. S ohledem na samotné vyjádření obžalovaného [jméno] [příjmení] v úvodu zmíněné výpovědi učiněné 4.11.2020 a s ohledem na výsledky lékařského a toxikologického vyšetření, jemuž byl před započetím této výpovědi podroben, pak odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že by jmenovaný obžalovaný měl být s ohledem na svůj zdravotní stav podroben znaleckému zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť pro takový postup neshledal žádný důvod.

29. Lze tedy uzavřít, že ze všech shora rozvedených důvodů odvolací soud neshledal, že by řízení předcházející vydání napadeného rozsudku bylo zatíženo vadami předpokládanými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť neshledal, že by toto řízení vykazovalo podstatné vady spočívající zejména v tom, že by byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby a že by takové vady mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části napadeného rozsudku.

30. Pokud jde o vlastní napadený rozsudek tak, jak byl písemně vyhotoven a doručen procesním stranám, tento splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr. ř. a § 122 odst. 2 tr. ř. z hlediska struktury rozsudku a ustanovení § 125 tr. ř. stran jeho odůvodnění. Z tohoto rozsudku dle odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, které skutečnosti vzal nalézací soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Z jeho odůvodnění je rovněž jednoznačně patrné, jak se vypořádal s obhajobou obžalovaného, jakož i jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny.

31. Pokud obžalovaný [jméno] [příjmení] namítl, že z rozsudku není zřejmé, kterými listinami založenými ve sv. 1 - 7 bylo provedeno dokazování, a proto je rozsudek nepřezkoumatelný a vadný, pak odvolací soud tento názor nesdílí. Je sice pravdou, že na str. 11 v závěru bodu I./5 soud obecně konstatuje, že dokazování bylo provedeno listinnými důkazy založenými ve sv. č. 1 – 7 spisu, nicméně v dalších částech napadeného rozsudku konkretizuje, které listinné důkazy považuje za podstatné pro své závěry a jaká skutková zjištění z nich učinil. Není tedy pravdou, že by z napadeného rozsudku nebylo zřejmé, které listinné důkazy byly provedeny a jaké zjištění z nich soud prvního stupně čerpal. Navíc je třeba zmínit, že dokazování předmětnými listinami bylo provedeno, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení na č. l. 1455-1457 postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř., když sv. 1 – 7 spisu byly předloženy stranám k nahlédnutí, přičemž strany se shodně následně vyjádřily tak, že nenavrhují přečtení žádné z listin obsažených v těchto svazcích. Je tedy zřejmé, že postup při provedení důkazu listinami obsaženými v těchto svazcích byl učiněn v souladu se zákonem a žádná z procesních stran vůči němu nevznesla konkrétní námitku. Za této situace považuje odvolací soud v této části opravný prostředek [jméno] [příjmení] za nedůvodný.

32. I přes shora popsané závěry ovšem odvolací soud shledal určité vady výrokové části napadeného rozsudku, a to ve vztahu k obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jak bude zmíněno dále, což nakonec vedlo ke zrušení napadeného rozsudku ve vztahu k těmto obžalovaným.

33. Pokud jde o vlastní skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, pak odvolací soud považuje za potřebné nejprve uvést, že zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, je prvořadým úkolem soudu nalézacího. Plyne to ostatně i z omezení, která zákon stanoví pro odlišně vyznívající rozhodnutí soudu druhého stupně. Ten je podle § 259 odst. 3 tr. ř. oprávněn odchýlit se od skutkového zjištění soudu prvního stupně tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

34. Přitom provádění důkazů odvolacím soudem je limitováno jednak z hlediska rozsahu (odvolací soud vrátí věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně,„ jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné dokazování,“ resp. není podle § 263 odst. 6 tr. ř. oprávněn provést dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně), jednak i z hlediska jeho důvodů (odvolací soud nemůže důkazy opakovat jen proto, aby je mohl hodnotit odlišným způsobem), neboť podle § 263 odst. 7 tr. ř.„ odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud ve veřejném zasedání znovu provedl“.

35. Do hodnotící činnosti soudu prvního stupně může odvolací soud zasahovat jen v těch případech, kdy toto hodnocení nesplňuje požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. Dle něj soud, resp. orgány činné v trestním řízení obecně,„ hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu“. Nadřízený soud proto může vytknout nalézacímu soudu např. nelogičnost jeho hodnocení, nepřihlédnutí k okolnostem významným pro rozhodnutí, opomenutí nějakého důkazu či zkreslení jeho obsahu, nemůže však žádným způsobem zavazovat soud prvního stupně, jak má ten či onen důkaz hodnotit. Z pohledu požadavku na jiné hodnocení důkazů odvolacím soudem je nutno uvést to, že odvolací soud nemůže podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem, jestliže soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., neboť v takovém případě nelze napadenému rozsudku vytknout žádnou vadu ve smyslu uvedeného ustanovení (viz též R 53/92). Budou-li výše uvedené teoretické premisy vztaženy na danou trestní věc, potom odvolací soud musí konstatovat, že nalézací soud své povinnosti dostál, neboť rozsah dokazování provedený krajským soudem je třeba pokládat za dostačující a splňující požadavky § 2 odst. 5 tr. ř.

36. Odvolací soud konstatuje, že procesními vadami nezatížené dokazování bylo provedeno (až na výjimky zmíněné dále) v takovém rozsahu, jenž umožňuje odvolacímu soudu učinit závěr o tom, že dokazování bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a které bylo potřebné pro meritorní rozhodnutí. Postup soudu prvého stupně byl v souladu se zákonem, i pokud jde o hodnocení provedených důkazů. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvého stupně hodnotil důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na uvážení podstatných okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Z provedených důkazů vyvodil logické a přesvědčivé závěry, které v dostačujícím rozsahu rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku. K tomu považuje vrchní soud za potřebné zopakovat, že hodnocení důkazů je stěžejním oprávněním soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je vázán hodnocením takto provedených důkazů s výjimkou těch důkazů, které by sám ve veřejném zasedání znovu provedl (§ 263 odst. 7 tr. ř.). K otázce verifikace skutkových zjištění nebylo, dle názoru odvolacího soudu, nutno provádět další dokazování. Okruh provedených důkazů byl ucelený. Soud prvého stupně veškeré důkazy, o něž bylo rozhodnutí o vině opřeno, ve svém rozhodnutí řádně vyhodnotil a dostatečně se vypořádal se všemi skutečnostmi vyplývajícími z obsahu těchto důkazů. S námitkami uplatněnými obhajobou v tomto směru se pak v napadeném rozhodnutí také dostatečným způsobem vypořádal. Odvolací soud sice v rámci veřejného zasedání doplnil dokazování, jak bude zmíněno dále, nicméně tak učinil v souvislosti s posouzením odvolateli namítanými vadami napadeného rozsudku a pro účely možnosti odstranění těchto vad. Zmíněné doplnění dokazování se však nijak nedotklo podstatných skutkových závěrů, na nichž soud prvního stupně vybudoval výrok o vině napadeného rozsudku.

37. Pro úplnost je třeba rovněž zmínit, že odvolací soud se zabýval také otázkou, zda v tomto řízení nenastala situace tzv. opomenutých důkazů, v níž by mohlo být spatřováno porušení základního práva na spravedlivý proces, v posuzované věci však dle jeho názoru k takovému pochybení nedošlo. Soud prvého stupně se zabýval okruhem možných a jemu dostupných důkazů, které by mohly přispět k objasnění věci, a správně dospěl k závěru, že v podstatě neexistuje žádný další dosud neprovedený důkaz, který by mohl přinést jakékoliv nové poznatky pro rozhodnutí věci. Neopomenul návrhy obžalovaných na doplnění dokazování a v napadeném rozsudku vysvětlil, proč tyto považuje za nepotřebné pro posouzení skutkového stavu. Vysvětlil, proč zamítl návrh obžalovaného [jméno] [příjmení] na vyžádání lékařské zprávy ke zdravotnímu stavu svědkyně [jméno] [příjmení] (viz bod 7 rozsudku) či návrh obžalovaného [jméno] [příjmení] na doplnění dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (viz bod 23 rozsudku) a v tomto směru se s jeho odůvodněním stran neprovedení těchto důkazních návrhů odvolací soud plně ztotožnil. Odvolací soud pak sám zamítl jako nadbytečný opakovaný návrh obžalovaného [příjmení] na zkoumání zdravotního stavu svědkyně [příjmení] a stejně tak i návrh obžalovaného [příjmení] na výslech svědkyně [jméno] [příjmení], neboť považoval zmíněné důkazy rovněž za nadbytečné pro řádné objasnění předmětné věci a rozhodnutí o vině obžalovaných, a to zejména v situaci, kdy zmíněné důkazní prostředky by neměly žádný vliv na ustálení skutkového děje, když tento je opřen o dostatek ve věci provedených důkazů a zejména o výpověď samotného obžalovaného [jméno] [příjmení] z 4.11.2020. K navržené svědkyni [jméno] [příjmení] pak odvolací soud poukazuje na skutečnost, že její výslech obžalovaný [příjmení] poprvé navrhl až v závěrečné fázi odvolacího řízení, ač mu nic nebránilo takový návrh učinit v předchozích fázích řízení, přičemž je zcela evidentní, že návrh na slyšení této svědkyně souvisí se změnou obhajoby obžalovaného [příjmení]. Navíc uvedená svědkyně má být dle jmenovaného vyslechnuta k tomu, že měla mít půjčený sklep od obžalovaného, takže není ani zřejmá návaznost této osoby na jednání, které obžalovaný [jméno] [příjmení] ve své výpovědi ze dne 4.11.2020 popsal, přičemž ani v této výpovědi v rámci svého doznání se o předmětné osobě vůbec nezmínil.

38. Odvolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nespočívá v povinnosti soudu provést všechny stranami navržené důkazy. V tomto směru je možno odkázat na současnou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že obecné soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy navržené procesními stranami, jestliže zamítnutí návrhu na doplnění dokazování odůvodní, z provedených důkazů je možno učinit věrohodný závěr o vině a navrhovaný důkaz by tak byl nadbytečný (I. ÚS 234/04). Stejně tak Ústavní soud konstatuje, že při určení náležitého rozsahu prováděného dokazování v trestních věcech musejí obecné soudy vycházet zejména z tzv. zásady materiální pravdy. Z pojetí této zásady vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. plyne, že rozsah dokazování nemůže být bezbřehý a soud nemusí vyhovět všem důkazním návrhům stran. V pojetí platném od účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. je totiž rozsah prováděného dokazování výslovně limitován dikcí § 2 odst. 5 věta první (v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí). Soudy ovšem přitom musejí dbát zásady vyhledávací a objasňovat všechny okolnosti případu, jež jsou podstatné (III. ÚS 128/06). Stejně tak Ústavní soud ve svém rozhodnutí I. ÚS 1368/09 vyslovil názor, že podstatou zásady volného hodnocení důkazů je diskrece soudů, které důkazy je třeba pronést a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit, přičemž posuzují taktéž důvodnost návrhů na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů znamená, že zákon nestanoví žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti a váhu jednotlivých důkazů. Jejich význam se vyjeví až při konečném zhodnocení důkazního materiálu. Podle mínění odvolacího soudu, které je opřeno jak o obsah spisového materiálu, tak pochopitelně i o obsah napadeného rozsudku, pak soud prvního stupně provedl a v souladu s jejich obsahem zhodnotil celou řadu dalších důkazů, které postačovaly pro učinění příslušných závěrů a skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí o vině obžalovaných. Odvolací soud proto akceptoval závěr soudu prvního stupně, že není třeba doplňovat dokazování ve výše naznačeném směru a zejména, že takový postup soudu prvního stupně nelze vnímat jako porušení práva obžalovaných na spravedlivý proces. Postup soudu prvního stupně spočívající v neprovedení navržených důkazů při současném odůvodnění důvodů, nelze vnímat jako vadu podřaditelnou pod ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.

39. Jako obiter dictum je třeba ještě upozornit na to, že konstantní judikatura Ústavního soudu stojí rovněž na stanovisku, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obžalovaného. Uvedeným základním právem je„ pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (II. ÚS 681/04). Rovněž Nejvyšší soud pak vyslovil názor, že hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, příp. dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 563/2017 ze dne 23.5.2017).

40. V projednávané věci lze tedy uzavřít, že žádné důkazy opomenuty nebyly. Z hlediska ustálení skutkového stavu je zřejmé, že soud prvního stupně provedl veškeré jemu dostupné důkazy a nelze mu tedy vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, nebo byly opatřeny v průběhu řízení před soudem. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí přiléhavě vysvětlil, jaká zjištění vztahující se k jednotlivým bodům výroku o vině učinil na základě konkrétních provedených důkazů a jak tyto důkazy hodnotil. Neopomněl se vypořádat s věrohodností jak samotných obžalovaných (zejména v případě obžalovaného [jméno] [příjmení]), tak i slyšených svědků, přičemž zjištění učiněná z těchto důkazních prostředků pak vyhodnotil i v souvislosti s obsahem dalších provedených důkazů, ať již šlo o záznamy telefonických hovorů, kamerové záznamy, listinné důkazy či odborná vyjádření, tak jak podrobně v jednotlivých částech odůvodnění napadeného rozsudku rozebral. Nelze rovněž dovodit, že by hodnocení důkazů ze strany nalézacího soudu bylo tendenční či účelové, nebo že by některé důkazy či jejich části opomíjel, a na druhou stranu přisuzoval některým důkazům větší důkazní hodnotu apod. Nebylo zjištěno, že by nalézací soud ve své hodnotící činnosti některé důkazy upřednostnil oproti jiným, event. že by některé důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných opomenul a nechal bez povšimnutí. Odvolací soud má naopak za to, že jsou to právě obžalovaní, kteří ve svých opravných prostředcích vytrhávají ze souvislostí některá tvrzení konkrétních osob či obsah jednotlivých důkazů, aniž by braly v úvahu celou řadu důkazů dalších, z nichž byl soudem prvního stupně skutkový děj dovozen, ať již to byl např. konkrétní obsah protokolů o domovních prohlídkách či zejména výsledky odposlechů a záznamů o telekomunikačním provozu a vyhodnocení záznamu kamer.

41. Odvolací soud po přezkoumání věci nemá pochybnosti o skutkových závěrech nalézacího soudu, když ani nemá možnost tyto zvrátit, neboť jsou logické a v souladu s obsahem důkazů provedených soudem prvního stupně, a proto hodnocení provedených důkazů je za daného stavu čistě právem nalézacího soudu. Za těchto okolností ani nemůže odvolací soud do způsobu hodnocení zasahovat, neboť je vázán ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., jak bylo uvedeno výše, zvláště pak v situaci, kdy má za to, že obžalovaní se v rámci svých podaných opravných prostředků v podstatě domáhají pouze odlišného vyhodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně, a to právě ve prospěch své obhajoby, což je však postup v rozporu s výše citovaným ustanovením. Odvolacímu soudu se tyto námitky obžalovaných směřující proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně jeví jako pouhé opakování námitek, které obžalovaní uplatnili již v předchozí fázi trestního řízení, neboť je vznesli v rámci své obhajoby v řízení před soudem prvního stupně, a ten se s nimi v napadeném rozsudku také dostatečně vypořádal. V tomto směru lze odkázat na přiléhavý rozbor důkazní situace obsažený v písemném vyhotovení napadeného rozsudku, zejména na str. 11-25.

42. Jak již bylo uvedeno výše, hodnocení důkazů je výsostným právem soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud dospěl k závěru, že hodnocení důkazů nalézacím soudem je nutno vnímat jako zákonné a souladné s kritérii § 2 odst. 6 tr. ř., nebyly shledány prvky libovůle, případně selektivního hodnocení důkazů, je proto možno do značné míry odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Takovýto postup odvolacího soudu je souladný s judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva (např. sp. zn. II. ÚS 583/13, I. ÚS 31/12, II. ÚS 2947/08, či rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk proti Nizozemsku ze dne 19.4.1994 nebo ve věci Helle proti Finsku ze dne 19.12.1997). Zejména v posledně zmíněné věci Evropský soud pro lidská práva deklaroval, že odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu. Stejně tak Evropský soud pro lidská práva kupříkladu ve věci Garcia proti Španělsku uvedl, že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku ve shora označené pasáži. Nicméně i přes výše uvedené považuje za vhodné vyjádřit se k zásadním odvolacím námitkám jednotlivých obžalovaných.

43. Odvolací soud nepřisvědčil námitce obžalovaných v tom směru, že stopy pervitinu ve stěnách omítky bytu, který užívali, mohly pocházet i z předchozích období, což je vyviňuje, neboť uvedené zjištění není jediným důkazem svědčícím o jejich vině, když závěr o vině obžalovaných je vybudován na daleko přímějších a podstatnějších důkazech, ať už jsou to výpovědi obžalovaných, zejména obžalovaného [příjmení] a obžalovaného [příjmení] či výpovědi svědků a důkazy již výše zmíněné (odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, protokoly o domovních prohlídkách, odborná vyjádření apod.) tak, jak je v jednotlivých částech odůvodnění napadeného rozsudku rozebral již soud prvního stupně.

44. Nemohl přisvědčit ani námitkám stran nesprávného výkladu odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, neboť skutečnosti, které z těchto důkazů vyvodil soud prvního stupně, odpovídají obsahu příslušných záznamů.

45. Jako nedůvodné byly posouzeny rovněž námitky obžalovaných [příjmení] a [příjmení] vztahující se k držení červeného fosforu. Nelze přehlédnout, že tato látka byla vydána oběma obžalovanými v rámci provedených domovních prohlídek, přičemž protokoly o těchto domovních prohlídkách jako správné oba obžalovaní podepsali a v rámci svých vyjádření nesdělili žádné námitky svědčící o tom, že by jimi vydaná látka označená jako červený fosfor patřila jiným osobám než jim samotným. Nelze rovněž přehlédnout, že obžalovaní předmětné byty v uvedené době sami užívali a zmíněná látka byla nalezena v těchto bytech na místech, kde nemohla být uschována bez vědomí obžalovaných (v případě obžalovaného [příjmení] tak byla dokonce ukryta v pračce). Odvolací soud tedy nemá žádných pochybností, že předmětný červený fosfor patřil jmenovaným obžalovaným a závěr soudu prvního stupně v tomto směru nezpochybnil žádný konkrétní provedený důkaz. Obdobně pak lze tuto otázku uzavřít i ve vztahu léčivého přípravku Respidina, jež byl nalezen v bytě užívaným obžalovaným [příjmení].

46. Odvolací soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním učiněným pod bodem I. výroku o vině napadeného rozsudku uzavírá, že tato považuje za zcela odpovídající obsahu provedených důkazů a žádnou z námitek, jež by se k této části skutkových zjištění vztahovala, neshledal důvodnou. Lze znovu shrnout, že soud prvního stupně svá skutková zjištění vybudoval zejména na výpovědi spoluobžalovaného [jméno] [příjmení] z 4.11.2020, která je výpovědí z důvodů rozvedených výše procesně použitelnou, přičemž však nejde o jediný důkaz ve věci, neboť údaje uvedené v této výpovědi obžalovaným [příjmení] korespondují s dalšími zjištěními, jež vyplývají z celé řady dalších důkazů, jak je soud prvního stupně v jednotlivých částech odůvodnění napadeného rozsudku výslovně zmiňuje. Zatímco tedy soud prvního stupně v tomto směru vyhodnotil všechny provedené důkazy nejen jednotlivě, ale i komplexně v jejich vzájemné návaznosti, pak obžalovaní v rámci svých opravných prostředků se domáhají toliko odlišného hodnocení provedených důkazů, navíc v situaci, kdy v rámci své argumentace vytrhují toliko některé důkazy a celou řadu dalších opomíjejí. Odvolací soud proto uzavírá, že skutková zjištění obsažená v jednotlivých částech bodu I. výroku o vině vztahující se k jednotlivým odvolatelům považuje za správná a opravné prostředky obžalovaných, pokud směřovaly do této části napadeného rozsudku, neshledal důvodnými.

47. Pokud jde o skutková zjištění, jež soud prvního stupně učinil ve vztahu k obžalovanému [jméno] [příjmení] a skutku popsanému pod bodem II. napadeného rozsudku, pak odvolací soud přisvědčil námitce obžalovaného [příjmení] v tom směru, že skutek pod tímto bodem popsaný je nejasný a nesrozumitelný, když tresty zákazu řízení motorových vozidel uložené na dobu tří, resp. dvou roků, současně byly vymezeny na období od roku 2011 do roku 2023, resp. od roku 2012 do roku 2025. Soud prvního stupně tak postupoval zřejmě s ohledem na to, že uvedené tresty zákazu činnosti budou vykonávány postupně v návaznosti na jiné tresty obžalovanému [příjmení] uložené, takže lze jejich výkon předpokládat právě v uvedených časových obdobích, přesto však současně dovodil, že obžalovaný [příjmení] žalovaným jednáním mařil oba ve výroku označené tresty současně. Odvolací soud však zastává stanovisko odlišné, a to že pokud jsou pachateli uloženy postupně dva či více trestů zákazu činnosti se stejným předmětem zakázané činnosti (což v daném případě bylo splněno), pak takové tresty zákazu činnosti jsou vykonávány postupně, nejprve ten, který byl uložen dříve, a až po jeho skončení pak trest zákazu činnosti později uložený. Nelze tedy dva takové tresty zákazu činnosti vykonávat souběžně, a proto nelze ani jedním jednáním, kdy pachatel v konkrétní den řídí motorové vozidlo, tedy vykonává činnost, která mu byla zakázána, mařit současně výkon obou rozhodnutí, kterými mu byly tyto tresty uloženy. Výkon trestu zákazu činnosti je navíc přerušen po dobu výkonu trestu odnětí svobody (§ 74 odst. 1 tr. zákoníku). Z uvedeného důvodu proto odvolací soud doplnil dokazování trestními spisy Okresního soudu Ostrava 11 T 168/2010, 11 T 230/2010 a 191 T 1/2019, a dále aktuálním výpisem rejstříku trestů obžalovaného [příjmení], jakož i zprávy Vězeňské služby ČR, z nichž pak zjistil, že v kritické době, tedy 28.10.2020, měl obžalovaný [jméno] [příjmení] vykonávat trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Ostrava sp. zn. 11 T 168/2010 ze dne 26.11.2010, který nabyl právní moci 27.5.2011. Tento trest zákazu činnosti v trvání 3 roků totiž obžalovaný počal vykonávat 3.3.2016 (bezprostředně po ukončení výkonu trestu zákazu činnosti z odsouzení ve věci Okresního soudu Frýdek-Místek, sp. zn. 1 T 26/2008), přičemž do doby výkonu tohoto trestu nebylo možno započítat dobu od 15.3.2016 do 15.3.2020, kdy obžalovaný byl ve vazbě a vykonával trest odnětí svobody ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 19/2017. Ve výkonu trestu zákazu činnosti z odsouzení ve věci Okresního soudu Ostrava pod sp. zn. 11 T 168/2010 tedy obžalovaný pokračoval 15.3.2020, přičemž nyní projednávané trestné činnosti pod bodem II. napadeného rozsudku se dopustil 28.10.2020. Na základě výše uvedených zjištění proto dospěl odvolací soud k závěru, že tímto jednáním obžalovaný mařil výkon pouze jednoho trestu zákazu činnosti, a to právě z odsouzení ve věci Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 11 T 168/2010, neboť další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel (jež mu byl uložen ve věci Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 11 T 230/2010 a sp. zn. 2 T 191/2011) může obžalovaný začít vykonávat až teprve po uplynutí doby jeho výkonu.

48. Z uvedeného důvodu proto nemohl výrok o vině pod bodem II. obstát, a to přestože samotná skutková zjištění v něm obsažená jsou v podstatě správná. Nelze totiž přehlédnout, že obžalovaný [jméno] [příjmení] ve svém opravném prostředku ani samotná tato skutková zjištění nezpochybnil, když v průběhu celého řízení také nepopíral, že by se v tomto výroku popsaného jednání dopustil. Protože jde o vadu, kterou mohl odvolací soud napravit, přičemž novým rozhodnutím nedošlo ke změně postavení obžalovaného [příjmení] k horšímu, odvolací soud ve svém novém rozhodnutí uvedený výrok zrušil, po doplnění dokazování ve výše naznačeném rozsahu pak znovu upřesnil popis předmětného skutku a jednání obžalovaného po právní stránce právně posoudil ve shodě s napadeným rozsudkem jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť takové právní posouzení odpovídá i nově ustálenému skutkovému ději.

49. V případě skutků popsaných ve výrokové části I. napadeného rozsudku pak odvolací soud dospěl k závěru, že i přes správná a úplná skutková zjištění vykazuje napadený rozsudek zásadní vady, pro něž nemohl v části týkající se obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] obstát a musel být odvolacím soudem v této části zrušen. Stalo se tak v podstatě ze dvou důvodů.

50. Prvním z těchto důvodů je skutečnost, že v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] soud prvního stupně do právní věty vztahující se k bodu I./2 pojal rovněž znak„ prodal psychotropní látku“ ač tomuto znaku skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle § 283 tr. zákoníku neodpovídá žádné skutkové zjištění obsažené v popisu skutku v bodě I./2 napadeného rozsudku. Jinými slovy soud prvního stupně tento znak zahrnul do právní kvalifikace zmíněného trestného činu, ač obžalovanému [jméno] [příjmení] nebylo kladeno za vinu, že by jiné osobě prodal psychotropní látku a pro takové jednání jmenovaný ani nebyl napadeným rozsudkem uznán vinným. Rovněž toto pochybení mohl ve svém novém rozhodnutí odvolací soud napravit a i v tomto případě tato náprava s sebou nenesla zhoršení postavení obžalovaného, nýbrž naopak. Odvolací soud proto v rámci svého nového rozhodnutí již uvedený znak předmětné skutkové podstaty do právní věty nepojal a bez dalšího jej vypustil.

51. Zcela zásadním důvodem, pro který odvolací soud zrušil výrok o vině napadeného rozsudku pod bodem I. ve vztahu k obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], pak je ovšem skutečnost, že soud prvního stupně pochybil při právním posouzení, jež na jednání jmenovaných obžalovaných aplikoval.

52. Nejprve je třeba zmínit určitou nekonzistentnost přístupu soudu prvního stupně, pokud látku označenou jako„ červený fosfor“ v některých částech svého rozhodnutí označuje či evidentně posuzuje jako prekurzor (např. bod 12, 13, 39), v jiných částech však tomu jeho závěry neodpovídají. Lze sice souhlasit s tím, že látka označovaná jako červený fosfor je chemickou látkou potřebnou k chemické reakci, jež slouží k výrobě metamfetaminu (farmaceuticky označovanou jako pervitin), nicméně nejde o látku, která by obsahovala substanci, jejíž extrakcí by mohlo dojít k vlastní výrobě pervitinu. Jde tak toliko o pomocnou chemickou látku, která zajišťuje uskutečnění chemického procesu, kdy je z jiné látky obsahující pseudoefedrin (skutečného prekurzoru), extrahován metamfetamin. Dle názoru odvolacího soudu proto zmíněnou látku označenou jako červený fosfor nelze podřadit pod pojem prekurzor, když takový postup by navíc ani nebyl v souladu s příslušnými přílohami Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to i přílohami nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a nařízení Rady (ES) č. 111/2005. Na tom nemění nic ani skutečnost, že držení této látky je bez příslušného povolení zakázáno ve smyslu Vládního nařízení č. 458/2013 Sb. Nicméně podle názoru odvolacího soudu skutečnost, zda červený fosfor je či není vlastním prekurzorem, není pro právní kvalifikaci jednání obžalovaných zásadní.

53. Soud prvního stupně navíc své úvahy poměrně zjednodušil, když v rámci bodu 39 písemného vyhotovení napadeného rozsudku konstatoval, že obžalovaní naplnili skutkovou podstatu pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, neboť neoprávněně – bez povolení vyrobili, prodali a pro jiného přechovávali psychotropní látku, kterou je pervitin, a prekurzor, kterým jsou tablety obsahující pseudoefedrin a červený fosfor, a to ve velkém rozsahu. Samotná skutková zjištění vtělená do bodu I./1e a do bodu I./2d výroku o vině napadeného rozsudku však spočívají v tom, že obžalovaní červený fosfor přechovávali vědomě pro účely vlastní výroby metamfetaminu, kterou nerealizovali z důvodu zadržení a zajištění věcí policií. Z uvedeného je tak zřejmé, že obžalovaní zmíněný červený fosfor přechovávali pro výrobu pervitinu, kterou sami měli v úmyslu realizovat.

54. Na tomto místě je třeba pak zdůraznit, že držení prekurzoru je možno podle trestního zákoníku postihnout různým způsobem dle různých ustanovení v závislosti na tom, k jakému účelu jej pachatel drží.

55. Podle § 283 tr. zákoníku se trestného činu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed. V tomto případě je samotné přechovávání omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který takové látky obsahuje či prekurzoru nebo jedu (bez návaznosti na další formy jednání předchozí části této skutkové podstaty uvedené) trestné pouze tehdy, pokud jsou přechovávány pro jinou osobu odlišnou od pachatele.

56. Podle § 286 tr. zákoníku se trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu dopustí ten, kdo vyrobí sobě nebo jinému, opatří anebo přechovává prekurzor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. Zmíněné ustanovení postihuje pachatele, který vyrobí sobě nebo někomu jinému, opatří nebo přechovává prekurzor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu, který je však pouze obecně určen k takové nedovolené výrobě, ovšem bez vztahu ke konkrétními individuálně určenému trestnému činu. Trestným činem podle § 286 tr. zákoníku je totiž sama výroba opatření nebo přechovávání zmíněného prekurzoru či předmětu, bez ohledu na to, zda jejich pachatel nebo někdo jiný zamýšlí použít k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku buď vůbec, nebo v dohledné době. Pokud si však pachatel vyrobil, opatřil nebo přechovával předmět určený k výrobě omamných nebo psychotropních látek, přípravku obsahující omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu v úmyslu bez povolení takové látky vyrábět, pak by ho bylo možno postihnout za přípravu k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 tr. zákoníku, ovšem jen tehdy, pokud by jeho úmysl směřoval k některé z okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, neboť příprava je podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku trestná jen u zvlášť závažných zločinů. V ostatních případech by takový pachatel byl trestný toliko dle § 286 tr. zákoníku.

57. V projednávané věci však bylo zcela jednoznačně prokázáno, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] si látku označenou jako červený fosfor (ať již tato látka bude posouzena jako prekurzor či toliko jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nebo jedu) opatřili pro sebe, nikoliv pro jiného, a to jednoznačně za účelem vlastní opakované a dlouhodobé výroby psychotropní látky (pervitin), k níž neměli příslušné oprávnění či povolení. Uvedený závěr je logický, neboť jiné uplatnění pro uvedenou látku obžalovaní neměli a s ohledem na jejich dlouhodobé zaměření a výrobu pervitinu je úsudek, že zmíněná látka byla určena právě k tomuto účelu, a to v celém zajištěném množství, logickým a podloženým. Navíc pokud by obžalovaní neměli v úmyslu tuto látku použít k výrobě pervitinu (a znovu je třeba zdůraznit, že uvedenou látku ani pro jiný účel použít nešlo), pak by ani neměli důvod tuto látku skladovat, a to dokonce v případě obžalovaného [příjmení] skrytým způsobem (když byla uschována v pračce). Lze tedy důvodně uzavřít, že obžalovaní si v tomto případě úmyslně vytvářeli podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu spočívajícího v tom, že neoprávněně vyrobí a pro jiného budou přechovávat psychotropní látku a spáchají takový čin ve velkém rozsahu, a to opatřováním prostředků k jeho spáchání. Takové jednání je dle názoru odvolacího soudu v souvislosti s výše rozvedeným výkladem nutno postihnout již jako přípravu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k trestnému činu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když s ohledem na množství zmíněné látky, kterou obžalovaní si opatřili a drželi, je zřejmé, že tato mohla sloužit k výrobě metamfetaminu ve velkém rozsahu (tedy v množství přesahujícím 1 kg). V tomto případě byla již splněna podmínka ustanovení § 20 odst. 1 tr. zákoníku, neboť zmíněná příprava směřovala ke spáchání zvlášť závažného zločinu (viz § 14 odst. 3 tr. zákoníku), přičemž navíc ustanovení § 283 odst. 5 tr. zákoníku výslovně stanoví, že příprava k tomuto trestnému činu je trestná.

58. Odvolací soud tedy uzavírá, že postup soudu prvního stupně, pokud výše označené jednání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] posoudil jako pokus trestného činu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, je nesprávný, neboť v daném případě je možno uvedené jednání posoudit toliko jako přípravu k trestnému činu ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

59. Pro úplnost je třeba uvést, že pokusem trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže však k dokonání trestného činu nedošlo. V daném případě však ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že jednání obžalovaných nemohlo bezprostředně směřovat k dokonání trestného činu, neboť obžalovaní neměli kromě červeného fosforu k dispozici další látky (zejména prekurzor v potřebném množství, z něhož by mohl být extrahován pseudoefedrin) v takovém rozsahu, aby mohli zajištěné množství červeného fosforu k výrobě metamfetaminu reálně a bezprostředně použít. V tomto směru odvolací soud odvolatelům přisvědčil, když má za to, že teprve v případě opatření všech dalších potřebných látek nutných k výrobě metamfetaminu v rozsahu, k němuž mohlo být využito zajištěné množství červeného fosforu a teprve po zahájení samotného procesu výroby metamfetaminu by jednání obžalovaných přešlo do fáze pokusu ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení (tedy ani samotné opatření všech potřebných látek v dostatečném množství by ještě samo o sobě nebylo pokusem trestného činu, pokud by obžalovaní nezahájili vlastní výrobní proces vedoucí k možné výrobě metamfetaminu). V opačném případě by tedy takové pouhé opatření (byť všech potřebných) surovin, přípravků a pomůcek stále bylo možno posuzovat toliko jako opatření prostředků ke spáchání trestného činu, a tedy pouze přípravu ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

60. Z uvedeného důvodu musel proto ve vztahu k obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem I. zrušit, a protože nové rozhodnutí mohl učinit na podkladě již soudem prvního stupně správně zjištěného skutkového stavu, pak ve svém novém rozhodnutí (založeném na shodných skutkových zjištěních, jaká učinil v napadeném rozsudku již soud prvního stupně) následně jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] v této části (I./1) posoudil jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný (v části I/1a–f) a dílem nedokonaný ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (v části I./1e). V případě obžalovaného [jméno] [příjmení] pak bylo jeho jednání v části I./2 posouzeno jako příprava k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť v jeho případě k následku předpokládanému v ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy k výrobě či přechovávání pro jiného psychotropní látky ve velkém rozsahu nedošlo a nedošlo ani k pokusu tento trestný čin spáchat.

61. I přes shora zjištěnou vadu napravenou postupem odvolacího soudu lze ovšem ve zbývajících částech plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku v části IX., v rámci které soud prvního stupně správně a přiléhavě odůvodnil naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty obsažené v § 283 tr. zákoníku ve vztahu k jednotlivým obžalovaným a nepochybil, pokud jednání obžalovaných posoudil jako spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku, přičemž rovněž jeho závěr, že obžalovaní se předmětné trestné činnosti dopustili všichni shodně formou úmyslu přímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je odpovídající provedeným zjištěním. V případě obžalovaného [jméno] [příjmení] pak soud prvního stupně rovněž správně v případě právního posouzení tohoto obžalovaného postihl, že obžalovaný se vytýkaného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.10.2017, sp. zn. 5 T 19/2017, odsouzen mimo jiné pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, z jehož výkonu byl propuštěn 15.3.2020 (tedy krátce před spácháním nyní projednávané trestné činnosti) a k trestu propadnutí věci realizovanému 23.1.2018. V jeho případě tak byla splněna podmínka pro posouzení jím spáchaného jednání rovněž dle ustanovení § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za správný pak odvolací soud považuje i názor soudu prvního stupně v tom směru, že protiprávní jednání obžalovaných naplnila rovněž kritéria společenské škodlivosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

62. Nad rámec věci pak odvolací soud konstatuje, že ač, jak shora rozvedl, přisvědčil námitce obžalovaných stran toho, že jejich jednání bylo nesprávně posouzeno jako pokus trestného činu, pak samotná tato vada napadeného rozsudku nepostačuje k učinění závěru, že v případě obžalovaných bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Jak rozvedl odvolací soud výše, neshledal v řízení předcházející vydání napadeného rozsudku žádnou vadu předpokládanou ustanovením § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a za této situace zjištění vady samotného rozsudku a porušení ustanovení trestního zákona při právní kvalifikaci jednání obžalovaných nelze za porušení práva na spravedlivý proces považovat.

63. Pokud jde o výrok o vině napadeného rozsudku týkající se obžalovaného [jméno] [příjmení], pak odvolací soud ve vztahu k tomuto výroku neshledal žádná pochybení jak ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním, tak ve vztahu k právní kvalifikaci užité na jednání obžalovaného [příjmení] soudem prvního stupně. Odvolání tohoto obžalovaného proto bylo v části směřující do výroku o vině posouzeno odvolacím soudem jako nedůvodné.

64. Ze shora rozvedených důvodů proto odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), d) (a v případě obžalovaného [příjmení] i dle písm. e/, jak bude rozvedeno dále), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] částečně zrušil, a to ohledně těchto obžalovaných v celém rozsahu, tedy jak ve výroku o vině, tak i v navazujících výrocích o trestech. Při splnění podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud ve zrušené části sám znovu rozhodl tak, že obžalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uznal vinnými shodným jednáním jak bylo obsaženo ve výroku o vině napadeného rozsudku (s výše zmíněnou změnou u obžalovaného [příjmení], kdy odvolací soud vypustil z výroku o vině v rámci právní věty znak prodeje, jak bylo rozvedeno výše), přičemž jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] pak právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu přípravy ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku a jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] pod bodem I. právně kvalifikoval jako přípravu k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a jednání pod bodem II. pak právně kvalifikoval jako přečin výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

65. V rámci svého nového rozhodnutí pak odvolací soud musel obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] znovu vyměřit tresty, přičemž přitom vyšel z naprosto správných zjištění, která k osobám těchto obžalovaných učinil již soud prvního stupně. V tomto směru je s určitou výjimkou možno odkázat na část označenou IX. napadeného rozsudku, v rámci něhož soud prvního stupně správně zhodnotil zjištění týkající se k osobám obou jmenovaných obžalovaných, přitěžujícím okolnostem, jakož i k jejich osobním a rodinným poměrům a možnostem nápravy. Zmíněnou výjimkou pak je závěr soudu prvního stupně v tom směru, že obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] polehčují jejich částečná doznání, neboť odvolací soud má za to, že v situaci, kdy obžalovaní popřeli zcela zásadně spáchání trestné činnosti v rozsahu odpovídajícím užité právní kvalifikaci (když zpochybnili jak množství jimi vyrobené či přechovávané psychotropní látky, tak i účel, pro který tuto látku vyráběli), pak takový postoj k projednávané věci není možno označit za řádné doznání, z něhož by bylo možno dovodit kajícný postoj obžalovaných. Nakonec v případě obžalovaného [příjmení] nelze přehlédnout ani skutečnost, že ještě v rámci podaných opravných prostředků popíral trestnou činnost, pro kterou byl uznán vinným, v daleko širším rozsahu než nakonec ve svém posledním písemném podání a nakonec u veřejného zasedání před odvolacím soudem připustil, takže i v tomto směru je zřejmé, že nejde o doznání, které by svědčilo o trvalejším sebekritickém postoji obžalovaného ke spáchanému trestnému činu, či že by takovým doznáním bylo napomáháno k objasnění trestné činnosti spáchané samotným obžalovaným či jinými osobami.

66. Nicméně v situaci, kdy nové rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině je nepochybně příznivější pro oba výše zmíněné obžalované, kdy část jejich jednání byla posouzena mírněji, neboť nepochybně fáze přípravy trestného činu je s ohledem na větší vzdálenost od dokonání trestného činu, a tedy vzniku jeho následku, méně škodlivější než fáze pokusu trestného činu, má odvolací soud za to, že uvedená změna musí nutně vést i k uložení mírnějších trestů odnětí svobody (když ve vztahu k trestům propadnutí věci ovšem nemá žádný význam, neboť v daném případě byly obžalovaným správně uloženy tresty propadnutí věci postihující zajištěné věci patřící obžalovaným, které byly nástrojem pro spáchání trestné činnosti).

67. Odvolací soud proto nově obžalovanému [jméno] [příjmení] uložil trest odnětí svobody v trvání 9 let a 3 měsíců, neboť takto vyměřený trest odnětí svobody (ještě v první třetině zákonné trestní sazby, která činila rozmezí od 8 do 12 let) považuje za odpovídající všem zákonným kritériím obsaženým v ustanovení § 39 tr. zákoníku, jakož i zjištěným přitěžujícím okolnostem tak, jak je ve svém rozhodnutí již rozvedl soud prvního stupně. Přestože obžalovaný [jméno] [příjmení] apeloval na uložení mírnějšího trestu odnětí svobody, příp. zařazení pro výkon tohoto trestu do mírnějšího typu věznice, a to s poukazem na nepříznivý zdravotní stav své dcery, pak je třeba uvést, že k tomuto apelu odvolací soud nepřihlédl. Ve spise obsažené lékařské zprávy viz č. l. 1491-1495 sice svědčí o tom, že [jméno] [příjmení] skutečně trpí následky polytraumatu z roku 2015 spočívajícím v globálním kognitivním defektu, přičemž se u ní klinicky proklinuje organická porucha, v důsledku čehož potřebuje i v běžných denních činnostech pomoc druhé osoby, nicméně péči o [jméno] [příjmení] zajišťovala její babička, přičemž [jméno] [příjmení] podle těchto lékařských zpráv bydlí sama, je soběstačná v základních denních činnostech, nutný je pouze dohled (viz č. l. 1494). Je tedy zřejmé, že osobní poměry dcery obžalovaného [příjmení] jsou s ohledem na její zdravotní stav do značné míry nepříznivé, nicméně nejde o takový stav, kdy by byla odkázána výlučně na celodenní péči samotného obžalovaného. Navíc nelze přehlédnout, že tento nepříznivý stav trvá od roku 2015, přičemž obžalovaný [jméno] [příjmení] byl od této doby opakovaně odsouzen (viz rejstřík trestů č. l. 1730 spisu), a to mj. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na 30 měsíců (zkušební doba běžela od 25.8.2017 do 25.2.2020). Je tedy zřejmé, že nyní projednávané trestné činnosti se obžalovaný [jméno] [příjmení] dopouštěl ve zkušební době svého podmíněného odsouzení, takže je evidentní, že ani pohrůžka poměrně citelným trestem odnětí svobody, a stejně tak zdravotní stav jeho dcery, pro něj nebyly dostatečné k tomu, aby žil řádným životem. Za této situace je zřejmé, že míra narušení obžalovaného je poměrně výrazná a možnosti jeho nápravy jsou natolik sníženy, že neumožňují uložit mu trest odnětí svobody v mírnější výměře a již vůbec ne případně pod spodní hranici příslušné trestní sazby (když pro takový postup nebyly splněny žádné ze zákonných podmínek ustanovení § 58 tr. zákoníku). Pro výkon nyní vyměřeného trestu odnětí svobody byl obžalovaný [jméno] [příjmení] opětovně zařazen ve smyslu § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, když odvolací soud neshledal důvody, pro které by obžalovaný mohl být zařazen dle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do mírnějšího typu věznice, neboť právě míra závažnosti obžalovaným spáchané trestné činnosti a stupeň narušení obžalovaného užití citovaného ustanovení neumožňují.

68. V případě obžalovaného [jméno] [příjmení] pak má odvolací soud za to, že rozsah trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným, nebyl správně zohledněn soudem prvního stupně v rámci výměry trestu odnětí svobody, neboť i přes zjištěnou trestní minulost obžalovaného, jakož i to, že trestné činnosti se dopustil bezprostředně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, nelze přehlédnout, že obžalovaný svým jednáním přispěl k výrobě toliko 769,69 g metamfetaminu, přičemž jeho další jednání směřující k případné výrobě až 7.108 g metamfetaminu nebylo dokonáno. Uložení trestu odnětí svobody v trvání 12 let (tedy trestu na samé horní hranici zákonné trestní sazby) tomuto obžalovanému považuje odvolací soud za nepřiměřené právě ve vztahu k závažnosti jím spáchaného trestného činu, která je dána zejména samotným množstvím vyrobené psychotropní látky. V této souvislosti nelze rovněž přehlédnout, že obžalovaný byl na území ČR mimo trestné činy související s drogovou problematikou odsuzován pro méně závažné trestné činy, na druhou stranu však musel odvolací soud vzít v úvahu i odsouzení obžalovaného na území Polska v souvislosti s výrobou nebo přípravou omamných látek nejenom pro vlastní potřebu a s nedovoleným obchodováním s nimi (viz rejstřík trestů č. l. 1728-1729).

69. Odvolací soud proto s přihlédnutím ke skutečnosti, že jednání obžalovaného [příjmení] bylo posouzeno toliko jako příprava k trestnému činu dle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, avšak na straně druhé ke skutečnosti, že obžalovaný je osobou, která se opakovaně dopouští trestné činnosti obdobného charakteru a jehož možnosti resocializace jsou významně sníženy, jak vyplývá z jeho trestní minulosti, pak tomuto obžalovanému vyměřil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 roků a rovněž tohoto obžalovaného pak zařadil při splnění podmínek § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť s ohledem na osobu obžalovaného nepřichází zařazení do mírnějšího typu věznice v úvahu.

70. Pokud státní zástupkyně v řízení před soudem prvního stupně navrhla ukládat obžalovanému [jméno] [příjmení] trest odnětí svobody mimořádně zvýšený ve smyslu § 59 odst. 1 tr. zákoníku, pak odvolací soud právě s ohledem na zmírnění právní kvalifikace jednání obžalovaného má za to, že závažnost přípravy zvlášť závažného zločinu, pro niž byl v této věci obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným, neumožňuje mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody ve smyslu ustanovení § 59 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v daném případě příprava ke spáchání trestného činu spočívala v obstarání pouze dvou látek potřebných pro následnou výrobu metamfetaminu, přičemž léčivý přípravek Respidina obsahující prekurzor pseudoefedrinu si obžalovaný opatřil v množství umožňující výrobu 362,24 g metamfetaminu, takže je zřejmé, že bez opatření dalších látek, z nichž by mohl být pseudoefedrin extrahován v poměrně velkém množství, by obžalovaný nebyl schopen zvlášť závažný zločin dle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku dokonat ani se o něj pokusit. Za této situace tedy na jednu stranu odvolací soud nesdílí názor, že by trest obžalovanému měl být mimořádně zvýšen dle citovaného zákonného ustanovení, ovšem na druhou stranu považuje závažnost obžalovaným spáchané přípravy za natolik vysokou, že tato neumožňuje ani případný postup dle ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku, tedy případné mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Námitku obžalovaného [příjmení], že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že jmenovaný plně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení v rámci domovních prohlídek a prohlídky vozidla, pak odvolací soud nepovažoval za žádnou polehčující okolnost, která by mohla ovlivnit jeho úvahy o ukládaném trestu, neboť z postoje obžalovaného [příjmení] je zcela zřejmé, že spáchání trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu, v podstatném rozsahu popřel a s orgány činnými v trestním řízení při objasňování trestné činnosti nijak významně nespolupracoval. Nakonec i do svého opravného prostředku pojal námitku stan výsledku domovní prohlídky (tedy nálezu červeného fosforu).

71. Obžalovanému [jméno] [příjmení] pak rovněž odvolací soud shodně jako v napadeném rozsudku uložil znovu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 roků, neboť obžalovaný se opakovaně dopouští řízení motorových vozidel, ač je mu tato činnost soudními rozhodnutími zakazována a v tomto směru naprosto nerespektuje uložené tresty. Při výměře tohoto trestu pak odvolací soud ověřil, že dosud uložené tresty zákazu činnosti se stejným předmětem, které obžalovaný dosud nevykonal, spolu s nyní ukládaným trestem zákazu činnosti nepřesáhnou maximální výměru tohoto trestu, tedy 10 roků.

72. Je třeba rovněž uvést, že jak v případě obžalovaného [jméno] [příjmení], tak v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] odvolací soud uložil opětovně těmto obžalovaným tresty propadnutí věcí, které byly nástrojem při spáchání trestné činnosti, a to ve stejném rozsahu, jak tyto tresty jmenovaným uložil již soud prvního stupně. V případě všech věcí, jichž se uvedené tresty týkají, totiž bylo zjištěno, že šlo o věci náležející obžalovaným, které jim sloužily jako nástroj ke spáchaní trestné činnosti, takže pro uvedený postup byly splněny zákonné podmínky ustanovení § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Skutečnost, že soud prvního stupně uložení zmíněných trestů v závěru písemného vyhotovení napadeného rozsudku pod bodem 50 odůvodnil nesprávně ustanovením § 70 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, je pouze formální chybou, neboť i v rámci výrokové části napadeného rozsudku bylo užito správné zákonné ustanovení § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

73. Na závěr považuje odvolací soud za potřebné shrnout, že v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] neshledal jeho odvolání důvodné ani v té části, pokud směřovalo proti výroku o trestu, když trest vyměřený soudem prvního stupně tomuto obžalovanému v jedné čtvrtině zákonné trestní sazby, navíc uložený ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku jako trest souhrnný i za sbíhající se přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.1.2021, č. j. 6 T 8/2021-32, nelze s ohledem na závažnost trestného činu, jímž byl nyní uznán vinným, považovat za nepřiměřeně přísný, ale naopak odpovídající jak osobním poměrům obžalovaného, tak povaze a závažnosti spáchaných trestných činů a nakonec i možnostem nápravy obžalovaného. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně i v tom, že jmenovanému obžalovanému nepolehčuje žádná okolnost, když své původní doznání v průběhu trestního řízení popřel, a naopak mu přitěžovaly okolnosti spočívající jak v délce doby, po kterou trestnou činnost páchal, tak v intenzitě jeho jednání, jež je dána množstvím drogy, na jejíž výrobě se podílel. Pochybení pak nebylo shledáno ani pokud obžalovaný [příjmení] byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, když ani v jeho případě nepřicházelo v úvahu mimořádné zařazení do mírnějšího typu věznice. Soud prvního stupně pak nepochybil, ani pokud zopakoval trest propadnutí věci, jež byl původně obžalovanému uložen ve vztahu k odsouzení z výše zmíněného trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 6 T 8/2021.

74. Nad rámec věci pak považuje odvolací soud za potřebné ještě doplnit, že pokud obžalovaní obecně namítali přísnost a nepřiměřenost uložených trestů, pak v tomto směru jsou soudy vázány úmyslem zákonodárce přísně trestat trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchaný ve velkém rozsahu, čemuž odpovídá i trestní sazba stanovená v § 283 odst. 3 tr. zákoníku, která činí rozmezí od 8 – 12 let odnětí svobody. Obžalovaní se tedy nemohou domnívat, že dosáhnou uložení mírnějších trestů, zvláště pokud při neexistenci zákonných podmínek umožňujících případné uložení trestu pod spodní hranici této trestní sazby, neboť jim byly uloženy tresty odnětí svobody ještě v první polovině zákonné sazby, zvláště pak, když v projednávané věci byly naopak v případě všech obžalovaných zjištěny skutečnosti, jež jim výrazně přitěžovaly.

75. Ze všech výše rozvedených důvodů proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, přičemž, pokud přistoupil ke zrušení napadeného rozsudku a k novému rozhodnutí, učinil tak z podnětu odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které byly shledány částečně důvodnými. Protože pak uvedené změny se netýkaly obžalovaného [jméno] [příjmení] a jeho odvolání bylo odvolacím soudem posouzeno jako nedůvodné v celém rozsahu, nezbylo, než jej podle § 256 tr. ř. zamítnout. Mimo výše uvedené změny vztahující se k obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tedy zůstal napadený rozsudek jinak nezměněn (a to jak v části týkající se obžalovaného [jméno] [příjmení], jehož odvolání bylo zamítnuto, tak i v části týkající se původně spoluobžalovaného [jméno] [příjmení], jež nabyla právní moci samostatně, neboť žádná z oprávněných osob tuto část rozsudku opravným prostředkem nenapadla). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Olomouc 17. srpna 2022 JUDr. Ivo Lajda předseda senátu