5 To 39/2025

Plný text

2 5 To 39/2025-700 Číslo jednací: 5 To 39/2025-700 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. července 2025 odvolání obžalovaného [Jméno obžalovaného] , narozeného [datum narození] , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6.5.2025, č. j. 2 T 4/2025-650, a rozhodl takto: Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného [Jméno obžalovaného] zamítá. Odůvodnění:

I. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6.5.2025, č. j. 2 T 4/2025-650, byl [Jméno obžalovaného] uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v tvání 16 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obžalovaný zavázán povinností nahradit poškozeným [jméno FO] , nemajetkovou újmu ve výši 900.000 Kč, [jméno FO] nemajetkovou újmu ve výši 900.000 Kč, [jméno FO] nemajetkovou újmu ve výši 900.000 Kč a majetkovou škodu ve výši 67.818 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu 884 Kč. Dle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obžalovaný uvedeného trestného činu dopustil tím, že v [adresa] 12.10.2024 kolem 6.30 hodin v přízemním bytě v domě čísla orientačního [číslo] , čísla popisného [číslo] , na [adresa] , kam byl pozván nájemníkem bytu [tituly před jménem] [jméno FO] , narozeným [datum narození] , vzal z kuchyně celokovový nůž o celkové délce 34,5 cm s jednostrannou čepelí dlouhou 21 cm a odešel s ním do obývacího pokoje, kde spal [tituly před jménem] [jméno FO] , zakřičel na něj „kurvo!“, načež se [tituly před jménem] [jméno FO] probudil, snažil se vstát a křičel o pomoc a obžalovaný do něj začal přineseným nožem bodat. Celkem mu zasadil velmi vysokou silou 80 bodnořezných ran, z nichž 3 rány zasadil poškozenému do krku, 41 ran do hrudníku, 16 ran do zad, 11 ran do pravé paže a 9 ran do levé paže. Poté udeřil poškozeného dřevěnou kytarou do hlavy tak silně, až se kytara rozbila na kusy. Průbody do dutiny hrudní, do dutiny břišní a do zapobřišnicového prostoru zasáhly plíce, osrdečníkový vak, srdce, játra a ledviny, jejichž mnohočetná poranění způsobená ostrým nástrojem přivodila [tituly před jménem] [jméno FO] smrt.

II. Odvolání obžalovaného

2. Proti tomuto rozsudku podal [Jméno obžalovaného] prostřednictvím svého obhájce odvolání, které směřoval proti výroku o trestu a výroku o náhradě nemajetkové újmy.

3. Namítl, že mu byl uložen trest náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 2.700.000 Kč, přičemž taková výše je pro něho neúměrná, nepřiměřená a nesplnitelná. Soud se dostatečně nezabýval jeho majetkovými a osobními poměry a nevzal v potaz jeho budoucí prospekt a (ne)výdělečnost. Přiznaná nemajetková újma představuje sekundární penalizaci jeho jednání v neúměrné míře překračující zákonné požadavky a zásady trestání. K tomu doplnil, že od samého počátku spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, před soudem prvního stupně prohlásil vinu. Od první chvíle se snažil uzavřít rovněž i dohodu o vině a trestu, kdy byl připraven nést následky svého jednání vč. majetkového vyrovnání s poškozenými. Pozůstalým se snažil poskytnout morální satisfakci v jim adresovaném omluvném dopise, ve kterém vyjádřil upřímnou lítost nad svým činem. Je připraven hradit škodu související s jeho trestnou činností, avšak ve výši reálně uhraditelné. Z důvodu studia na střední škole nemá naspořené žádné finanční rezervy, nikdy nepracoval na plný úvazek delší dobu, nikdy nebyl výdělečně činný a po celou dobu jej živí matka samoživitelka. Škodu bude splácet více než 40 let bez možnosti dovršení úplné resocializace a všech účelů trestu. Dlouhodobý pobyt ve věznici, styk s osobami žijícími na okraji společnosti a stigmatizovanými pro jejich trestní minulost a další očekávané podmínky jeho vývoje a rozvoje, kdy doposud nedovršil 25 let, ovlivní jeho schopnost a vůli hradit své závazky. Dále namítl, že soud v napadeném rozsudku nezohlednil různou intenzitu vztahů členů rodiny a zemřelého. Sám se skutkem nijak neobohatil a satisfakce pozůstalých je možno dosáhnout i přiznáním nižší náhrady nemajetkové újmy. Stran majetkové škody pak namítl, že nerozporuje výši škody vyčíslenou pojišťovně, avšak odůvodnění rozhodnutí uvádí na str. 6 částku 22.642 Kč za kar, kdy tato částka je nesrozumitelně odůvodněna. K uložené výši trestu namítl, že soud nedostatečně uplatnil své uvážení, nezhodnotil řádně a dle zásad trestání všechny polehčující okolnosti, zejména se nevypořádal s věkem blízkým věku mladistvého, nikterak neodůvodnil např. mimořádné snížení délky trestu odnětí svobody. Blíže se nezabýval ani samotným charakterem trestní sankce, délkou, pozitivním výsledkem znaleckého posudku v oblasti psychiatrie a psychologie a nepřihlédl k požadavkům dle § 38 tr. zákoníku a nezabýval se ani společenskou nebezpečností či spíše její absencí. Dle jeho názoru byly splněny podmínky § 58 tr. zákoníku pro mimořádné snížení uloženého trestu. Prohlásil vinu a dle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku může být trest uložen i pod dolní hranici 15 let. Uvedeným postupem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

4. Navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci napadený rozsudek co do výroku o trestu a výroků co do výše náhrady nemajetkové újmy poškozeným [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] podle § 258 odst. 1 písm. e), f) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci sám rozhodl.

5. Ve veřejném zasedání před odvolacím soudem obhájce obžalovaného odkázal na písemné vyhotovení podaného odvolání, kdy upřesnil, že odvolání směřuje i do výroku o majetkové škodě, která byla přiznána poškozenému [jméno FO] . Dále doplnil, že s ohledem na prohlášení viny bývá pravidlem, že se ukládá trest pod dolní hranici, byť to není notorieta. Krajský soud v rozsudku uvádí, že obžalovaný byl v tzv. prosté střední opilosti a v tomto stavu, jak uvedl znalec, byl schopen rozpoznat protiprávnost skutku, avšak schopnost ovládnout jeho jednání byla v důsledku požitého alkoholu snížena až podstatným způsobem. S ohledem na všechny polehčující okolnosti má však za to, že navrhovaná výše trestu při dolní hranici, nikoliv pod dolní hranici, je přiměřená. Navrhl, aby byl napadený rozsudek na základě § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. zrušen ve výrocích o trestu odnětí svobody a výši náhrady nemajetkové újmy poškozeným a ve věci bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto.

6. Sám obžalovaný uvedl toliko to, že děkuje za zařazení do věznice s ostrahou. Nesouhlasí s prohlášením obžaloby, že by vyhledával homosexuální styky, což je čistá lež, není gay. To potvrzuje i sexuologický posudek, a se žádným stykem nesouhlasil. Peněžitý trest je pro něj nesplatitelný, bez motivační a naději beroucí. Nic nemá, nemá majetek ani peníze a zřejmě na 20 let ani slušnou práci. I samotný způsob, jakým byla výše nemajetkové újmy určena označil za lichý, neboť samotný průměrný plat nemá s realitou nic společného a neztotožňuje se s tím, aby se průměr vztahoval na jednotlivce. Závěrem uvedl, že je mu to líto, mrzí ho to a pronásleduje. Vyjádření státního zástupce 7. Intervenující státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ve veřejném zasedání uvedla, že odvolání obžalovaného považuje za nedůvodné. Dle jejího názoru nelze uznat, že by obžalovaný spáchal čin ve věku blízkém věku mladistvých, soud prvého stupně správně uvažoval o uložení trestu pod polovinou stanovené trestní sazby. Uložený trest nelze v žádném případě považovat za nepřiměřeně přísný. Poukázala na to, že v úvahách soudu zcela vypadla jedna zásadní úvaha, a to motivace jednání obžalovaného. Je tak nastolena otázka, jak dalece může krajský soud po prohlášení viny změnit skutek. V protokolu o hlavním líčení je uvedeno, že prohlášení viny obžalovaným je v tom směru, že je vinný skutkem tak, jak je popsán v obžalobě státní zástupkyně Krajského státní zastupitelství v Brně. To ovšem není pravda. Pokud soud skutek upravil, tak nepostupoval pouze v neprospěch, anebo ve prospěch obžalovaného, kdy v tom skutku tak, jak je popsán v obžalobě, je popsaná motivace. Motivace, jak se obžalovaný vůbec ocitl v přítomnosti poškozeného a zejména, co bylo důvodem toho útoku. Zde překročil soud prvního stupně možnosti úpravy daného skutku. Skutek navíc neobsahuje ani popsání trýznivého způsobu spáchání činu. Je zde popsán určitě způsob surový, protože došlo ke střídání mechanismů, přičemž nebylo nic jednoduššího, než konstatovat to, co uvedl soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, že všech 80 ran bylo způsobeno zaživa poškozeného. Za této situace je proto nutno přihlédnout i k těmto okolnostem. Trest nad spodní hranicí zákonné trestní sazby těmto okolnostem odpovídá, protože soud popisuje tento útok za bestiální. Jedná se o mimořádně brutálně provedený čin a o nižším trestu v daném případě nelze vůbec uvažovat. Postup krajského soudu, kdy státní zástupce ani poškození nebyli dotázáni na názor stran možnosti přijetí prohlášení viny, nebyl zcela v pořádku. Nicméně odvolání je vymezeno obžalovaným a v tomto směru je nedůvodné. K náhradě majetkové škody uvedla, že jde o náhradu nákladů, které jsou ve spise doloženy listinami, které jsou nezpochybnitelné. Rovněž stran náhrady nemajetkové újmy soud prvního stupně uvedl, z jakých předpokladů vycházel.

8. Navrhla, aby odvolání obžalovaného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Vyjádření poškozených 9. Poškození [jméno FO] , [jméno FO] a [jméno FO] se k podanému odvolání v době před veřejným zasedáním písemně vyjádřili, a to společným podáním doručeným Vrchnímu soudu v Olomouci dne 13.6.2025, v němž prezentovali svůj nesouhlas s odvoláním obžalovaného. Uvedli, že s ohledem na závažnost činu považují trest uložený obžalovanému za nízký. Jakékoli jeho další snížení by pro ně znamenalo další psychickou újmu. Navrhli, aby byl napadený rozsudek v celém rozsahu potvrzen a odvolání obžalovaného jako nedůvodné zamítnuto, příp. aby byl uložen přísnější trest odnětí svobody.

10. Ve veřejném zasedání u odvolacího soudu se přítomný poškozený [jméno FO] (bratr poškozeného) k věci blíže nevyjádřil.

III. Přezkumná činnost odvolacího soudu

11. Z podnětu podaného opravného prostředku Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, přezkoumal podle § 254 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž přihlížel i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, a dospěl k následujícím závěrům.

12. Rozsudek byl napaden odvoláním splňujícím obsahové náležitosti (§ 249 odst. 1 tr. ř.), které v zákonné lhůtě (§ 248 odst. 1 tr. ř.) podala k tomu oprávněná osoba (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr. ř.). Protože nenastal důvod k zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 1, resp. odst. 3 tr. ř., nařídil k jeho projednání vrchní soud veřejné zasedání, v němž odvolatel na podaném odvolání setrval.

13. Vrchní soud konstatuje, že rozhodnutí samotné, které bylo vyhotoveno v písemné podobě a doručeno procesním stranám, splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr. ř. z hlediska struktury rozsudku, a pokud se týká jeho odůvodnění, pak i ustanovení § 125 tr. ř., podle kterého soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané (str. 2), o které důkazy svá skutková zjištění opřel (str. 2-3), a jakými úvahami se řídil při hodnocení osoby obžalovaného a stanovení právního následku jeho trestní odpovědnosti (str. 3-7).

14. Řízení předcházející napadenému rozsudku není zatíženo žádnými závažnými procesními vadami, které by měly dopad v nesprávnosti skutkových zjištění krajského soudu nebo v porušení práva obžalovaného na obhajobu. Jeho trestní stíhání bylo zahájeno zákonem předpokládaným způsobem postupem podle § 160 odst. 1 tr. ř. a obžalovaný byl řádně postupem podle § 160 odst. 6 tr. ř. rovněž upozorněn na přísnější změnu právní kvalifikace skutku (viz č. l. 78 spisu). Obžalovaný měl možnost se k zahájenému trestnímu stíhání vyjádřit ve stadiu přípravného řízení, přičemž tohoto oprávnění využil v souladu s ustanovením § 33 odst. 1 tr. ř. V hlavním líčení před soudem prvního stupně k věci nevypovídal, neboť po zákonném poučení ve smyslu § 206c odst. 3 tr. ř. a § 314q odst. 3 tr. ř. prohlásil vinu a soud toto jeho prohlášení viny přijal. Od počátku trestního stíhání obžalovaného byla policejními orgány respektována ustanovení o provádění důkazů v trestním řízení, včetně požadavků plynoucích z důvodů nutné obhajoby. Policejní orgány přistoupily k obstarávání důkazů ve věci po zahájení úkonů trestního řízení postupem podle § 158 odst. 3 tr. ř. a po zahájení trestního stíhaní obžalovaného. Při podání obžaloby byl respektován požadavek § 176 odst. 2 tr. ř., neboť tato byla podána pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obžalovaného a napadeným rozsudkem pak bylo rozhodnuto o skutku uvedeném v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 tr. ř.). V řízení před soudem prvního stupně byla respektována zásada ústnosti a bezprostřednosti provádění důkazů, a to v omezeném rozsahu, s ohledem na prohlášení viny obžalovaného. Byť se krajský soud dopustil dílčích formálních pochybení, spočívajících jednak v tom, že před rozhodnutím o přijetí prohlášení viny nezjistil stanovisko státního zástupce a poškozených (kteří se k soudu dostavili až po přerušeném jednání za účelem krátké porady senátu, tedy bezprostředně před vyhlášením usnesení soudu o přijetí prohlášení viny obžalovaného, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení konaném dne 6.5.2025 na č. l. 641v spisu) a jednak v tom, že krajský soud upravil popis skutkového stavu oproti podané obžalobě, a to především tím, že upustil od popisu událostí předcházejících samotnému fyzickému útoku obžalovaného vůči poškozenému, když tyto považoval za nadbytečné, nenabývají tato pochybení v posuzované věci povahy závažné vady řízení, pro kterou by napadený rozsudek v konečném důsledku nemohl obstát. Ostatně ani státní zástupce zřejmě tato procesní pochybení za závažnou vadu řízení nepovažoval, když odvolání v neprospěch obžalovaného nepodal. Poškozeným pak navíc po jejich výslechu provedeném v hlavním líčení byly přiznány jejich požadavky na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody v plném rozsahu. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud nezjistil žádné podstatné vady řízení, pro které by bylo nezbytné zrušit napadený rozsudek z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.

15. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že procesními vadami nezatížené dokazování bylo provedeno v takovém rozsahu, který mu umožňuje učinit závěr o tom, že bylo provedeno v rozsahu nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a které bylo potřebné pro meritorní rozhodnutí. Je třeba připomenout, že v důsledku přijatého prohlášení viny byl rozsah dokazování provedeného soudem prvního stupně výrazně omezen, když nebylo prováděno dokazování k vině obžalovaného, ale toliko k otázkám ukládaného trestu a náhradě škody a nemajetkové újmy. Postup soudu prvého stupně byl v souladu se zákonem, i pokud jde o hodnocení provedených důkazů. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, hodnotil soud prvního stupně důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na uvážení podstatných okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu podle § 2 odst. 6 tr. ř. Z provedených důkazů pak vyvodil logické a přesvědčivé závěry, které v dostačujícím rozsahu rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku. Vrchní soud akcentuje, že hodnocení důkazů je stěžejním oprávněním soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je vázán hodnocením takto provedených důkazů s výjimkou těch důkazů, které by sám ve veřejném zasedání znovu provedl (§ 263 odst. 7 věta druhá tr. ř.). Vzhledem k tomu, že nebylo dále potřeba žádným způsobem verifikovat závěry soudu prvního stupně, mohl odvolací soud ve věci meritorně o podaném odvolání obžalovaného rozhodnout, přičemž byl v důsledku přijatého prohlášení viny limitován ustanovením § 206c odst. 7 tr. ř., z něhož mj. vyplývá, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny, nelze napadat opravným prostředkem. Vrchní soud proto na podkladě odvolání obžalovaného přezkoumával zákonnost a odůvodněnost toliko ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a výroku o náhradě majetkové škody [jméno FO] a nemajetkové újmy přiznané poškozeným.

16. Lze konstatovat, že užitá právní kvalifikace v podobě zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, je zákonná a přiléhavá, neboť obžalovaný jiného usmrtil s rozmyslem a spáchal takový čin zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Spáchání činu zvlášť surovým způsobem lze v daném případě důvodně spatřovat v tom, že obžalovaný ubodal poškozeného několika desítkami ran nožem velkou intenzitou do různých částí těla, převážně do jeho horní poloviny, a rovněž jako další mechanismus násilí použil úder do hlavy poškozeného dřevěnou kytarou. Zvlášť trýznivý způsob spáchání činu lze dovozovat z toho, že poškozený byl po určitou (byť zřejmě kratší) dobu vystaven vysoké intenzitě bolesti, o které svědčí jednak celkový počet bodných a bodnořezných ran, z nichž některé (zvláště ty na rukou) svědčí o aktivní obraně poškozeného, tedy o tom, že celý útok velmi dobře vnímal a míru bolesti si uvědomoval. A jednak i samotný úder kytarou do jeho hlavy, který byl tak silný, že se kytara rozbila na kusy.

17. Pokud jde o výrok o trestu soud prvého stupně v souladu se zásadami upravujícími požadavky zákonnosti, přiměřenosti a individualizace při ukládání trestů (§ 37 - § 39 tr. zákoníku) hodnotil povahu a závažnost spáchané trestné činnosti z hlediska významu chráněného zájmu, který byl trestnou činností dotčen, způsob provedení trestné činnosti a její následky, okolnosti, za kterých byla trestná činnost spáchána, osobu obžalovaného, míru jeho zavinění, pohnutku, možnosti jeho nápravy, jakož i polehčující a přitěžující okolnosti. Krajský soud obžalovanému správně přiznal polehčující okolnosti ve smyslu § 41 písm. l) tr. zákoníku (doznání se k trestnému činu a napomáhání při jeho objasňování), písm. o) tr. zákoníku (upřímná lítost), písm. p) tr. zákoníku (vedení řádného života před spácháním trestného činu), přičemž přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 tr. zákoníku žádné neshledal. Krajský soud rovněž zohlednil i prohlášení viny obžalovaného v rámci konstatovaných polehčujících okolností (bod 6 odůvodnění napadeného rozsudku). V bodě 7. písemného vyhotovení napadeného rozsudku se krajský soud neopomněl rovněž vypořádat i se skutečností, proč obžalovanému nepřiznal polehčující okolnost podle § 41 písm. f) tr. zákoníku (spáchání trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých). Naplnění této polehčující okolnosti neshledal ani soud odvolací, proto lze pro stručnost odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně, které považuje za správné a přiléhavé. 18. [Jméno obžalovaného] byl v důsledku spáchaného trestného činu vraždy ohrožen trestem odnětí svobody v rámci trestní sazby stanovené podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku od 15 do 20 let nebo trestem výjimečným. Při hodnocení oprávněnosti odvolacích námitek se vrchní soud nejprve zabýval existencí podmínek pro užití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici příslušné trestní sazby, a následně pak i přiměřenou výší trestu v rámci výsledné trestní sazby ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení. Dospěl přitom k závěru, že námitky v tomto směru obžalovaným uplatněné, nejsou důvodné.

19. Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody dle § 58 odst. 1 tr. zákoníku tak umožňuje individualizaci trestu v případech, kdy trest odnětí svobody uložený v rámci trestní sazby by byl nepřiměřeně tvrdý vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Jde o ty případy, kdy by byl trest uložený v rámci trestní sazby ve zřejmém nepoměru ke společenské škodlivosti činu, za který je ukládán, a pachatelem i veřejností by nutně byl pociťován jako trest nespravedlivý a neplnil by proto svůj účel. Ustanovení § 58 tr. zákoníku tak umožňuje odstranit zjevnou tvrdost zákona v těch případech, kdy společenská škodlivost činu z konkrétních závažných důvodů výjimečně neodpovídá typové škodlivosti činu zákonem předpokládané při stanovení trestního postihu. V obecné rovině odvolací soud dále podotýká, že okolnostmi případu se rozumí takové okolnosti, které spoluurčují povahu a závažnost trestného činu. Jejich demonstrativní výčet je uveden § 39 odst. 2 tr zákoníku a patří mezi ně i osoba pachatele, jeho psychický stav v době spáchání činu, osobní a rodinné poměry, míra jeho zavinění a pohnutka k činu, protože spoluurčují povahu a závažnost trestného činu. Pod poměry pachatele uvedené v § 58 odst. 1 tr. zákoníku jako další důvod pro mimořádné snížení trestu je naopak třeba podřadit ty okolnosti, které nemají přímý vztah ke spáchání trestného činu a které nelze hodnotit z hlediska povahy a závažnosti trestného činu, nýbrž které charakterizují pachatele jako oběť trestu, resp. výkonu trestu. Jde např. o skutečnost, že pachatel trpí vážnou chorobou, vzhledem k níž by byl výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zvlášť obtížný, nebo pachatel řádně a již po delší dobu zabezpečuje výchovu a výživu početné rodiny, která je na něm závislá apod. Za takovou skutečnost odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle citovaného zákonného ustanovení lze považovat i existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku okolností přitěžujících. Zákon při úvaze o tomto postupu (tedy při aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku) vyžaduje splnění alespoň jedné z výše zmíněných podmínek, a to buď okolnosti případu, nebo poměry pachatele. V přezkoumávané věci však nebyly shledány žádné výjimečné okolnosti případu či poměry obžalovaného a aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku proto nepřicházela do úvahy.

20. V rámci ukládání trestu se odvolací soud zabýval rovněž úvahami o možnosti aplikace § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, který umožňuje soudu, aby u pachatele, který prohlásil vinu, mimořádně snížil trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Pro využití tohoto mimořádného institutu však musí být kumulativně splněny tři podmínky, kterými je jednak skutečnost, že pachatel prohlásil svoji vinu a soud toto prohlášení přijal a vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. S ohledem na vysoký stupeň společenské škodlivosti jednání obžalovaného (který vyplývá již ze samotné podstaty spáchaného činu), jakož i s přihlédnutím k okolnostem případu, způsobu provedení činu a osobě obžalovaného, jsou úvahy o možnosti aplikace citovaného zákonného ustanovení dle názoru odvolacího soudu v daném případě vyloučeny. Je třeba rovněž akcentovat, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody v případě, že obžalovaný prohlásí vinu, je toliko možností, kterou soud může využít, nikoliv jeho povinností. V daném případě krajský soud zcela správně k užití tohoto mimořádného institutu nepřistoupil, neboť ukládání trestu v rámci zákonem stanovené trestní sazby shledal i odvolací soud zákonným a přiměřeným.

21. Pro úplnost je možno nad rámec uvedeného doplnit, že v daném případě nebyly rovněž splněny podmínky § 54 tr. zákoníku pro uložení výjimečného trestu, tedy trestu odnětí svobody nad 20 let až do 30 let nebo trestu odnětí svobody na doživotí. Závažnost činu, který obžalovaný spáchal je nepochybně velmi vysoká, avšak pro uložení výjimečného trestu je třeba, aby intenzita naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu podstatně převýšila intenzitu, jaká se u zvlášť závažných zločinů tohoto typu obvykle vyskytuje. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví z odvětví psychiatrie vypracovaného znalcem prim. [tituly před jménem] [jméno FO] a z oboru klinické psychologie vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] , [tituly za jménem] vyplývá, že prognóza resocializace obžalovaného se na základě hodnocení jeho osobnosti jeví jako příznivá. Zákonem stanovené podmínky pro uložení výjimečného trestu tedy nebyly v případě obžalovaného [Jméno obžalovaného] splněny, jak ostatně správně konstatoval již soud prvého stupně v napadeném rozsudku (viz bod 9 písemného odůvodnění).

22. Je možno konstatovat, že uložený trest odnětí svobody v trvání 16 let, tedy při spodní hranici zákonné trestní sazby, shledal odvolací soud při uvážení všech shora uvedených hledisek, zejména pak míry brutality, se kterou byl čin proveden, zcela přiměřeným a odpovídajícím okolnostem případu i osobě pachatele. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku soud prvého stupně mimořádně obžalovaného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařadil do mírnějšího typu věznice, než by ze zákona příslušelo, tedy do věznice s ostrahou. Možnost aplikace tohoto moderačního ustanovení byla v daném případě naplněna s ohledem na poznatky k osobě obžalovaného, zejména pak s ohledem na jeho věk a příznivé možnosti jeho resocializace, když i závěry znaleckého zkoumání jeho osoby vyznívají v tomto smyslu.

23. Předmětem přezkumného řízení ze strany odvolacího soudu nebyl výrok soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o přiznání majetkové škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 884 Kč. Jedná se o samostatný výrok o náhradě majetkové škody, proti kterému odvolání ze strany obžalovaného podáno nebylo.

24. Namítal-li obžalovaný nesprávnost výroku o náhradě majetkové škody přiznané [jméno FO] v tom směru, že rozsudek je nesrozumitelně odůvodněný (bod 18), a to v části týkající se částky 22.642 Kč za kar, pak odvolací soud tuto výhradu nesdílí. Je tomu tak proto, že slovo kar vyjadřuje pohřební hostinu, přičemž pojem kar pochází z germánského jazyka a znamená smutek. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, že i tato část majetkové škody, která byla přiznána poškozenému [jméno FO] , byla řádně vyčíslena a doložena. Náklady pohřební hostiny jsou navíc obvyklou součástí celkových nákladů na pohřeb vynaložených a ani co do jejich výše žádným způsobem obvyklé náklady nepřevyšují. Výrok o náhradě majetkové škody přiznané tomuto poškozenému je tudíž správný a zákonný.

25. Jako správné a zákonné byly shledány rovněž výroky stran nemajetkové újmy přiznané poškozeným ve výroku rozsudku (viz str. 2 písemného vyhotovení). Vrchní soud akcentuje, že všichni zde uvedení poškození se včas a řádně připojili k trestnímu řízení se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy a na náhradu majetkové škody (poškozený [jméno FO] ). Krajský soud o nich rozhodl v souladu se stávající platnou právní úpravou, přičemž v odůvodnění rozsudku (body 12–17 písemného vyhotovení) zcela dostačujícím a přiléhavým způsobem vyložil svoje myšlenkové úvahy, jak k jednotlivým částkám dospěl. Se závěry krajského soudu se odvolací soud plně ztotožnil a v podrobnostech lze proto na ně v plném rozsahu odkázat. Odvolací soud nesdílí výhradu odvolatele, že částky přiznané na náhradě nemajetkové újmy jsou pro něho likvidační. Obžalovanému je [hodnota] let, je mladým člověkem, fyzicky i zdravotně způsobilým se aktivně zapojit do pracovního procesu nejen v době výkonu trestu odnětí svobody, ale i po odpykání trestu, takže nejen majetkovou škodu, ale zejména nemajetkovou újmu bude schopen poškozeným postupně splácet během svého života. Podle závěru odvolacího soudu majetkové poměry obžalovaného nemohou představovat významnou okolnost pro strádání poškozených a pro které by ve věci posuzované bylo nezbytné nemajetkovou újmu na úkor poškozených snižovat.

26. S ohledem na shora uvedené nebylo odvolání obžalovaného [Jméno obžalovaného] shledáno opodstatněným, a proto bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Olomouc 30. července 2025 JUDr. Vladislav Šlapák předseda senátu