5 To 40/2006

Plný text

Soudní rozhodnutí - 5To 40/2006 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 5To 40/2006 Právní věta: Zjištění odvolacího soudu, že v řízení vedeném o trestném činu, jehož trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškozeného (§ 163 TrŘ), nebylo zjištěno stanovisko poškozeného, musí nutně vést k postupu podle § 258 odst. 1 písm. a) TrŘ a podle § 260 TrŘ, neboť v řízení před soudem nelze pro neodstranitelné vady pokračovat a není důvod pro jiné rozhodnutí (např. podle § 223 odst. 2 TrŘ). Trestní stíhání ohledně uvedeného trestného činu totiž nelze bez výslovného souhlasu poškozeného zahájit (nebo v něm pokračovat), z čehož plyne jednak to, že důkazy k objasnění věci provedené, s výjimkou úkonů neodkladných či neopakovatelných, jsou v řízení soudním procesně neúčinné, jednak to, že obžaloba ohledně tohoto trestného činu byla podána v rozporu s požadavkem obsaženým v ustanovení § 176 odst. 2 TrŘ. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2006:

5. TO.40.2006.1 Datum rozhodnutí: 21.06.2006 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Souhlas poškozeného s trestním stíháním Zahájení trestního stíhání Obžaloba Vrácení věci státnímu zástupci k došetření Vady řízení Kategorie rozhodnutí: C Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.3.2006, č.j. 53 T 14/2004 – 1265, byl obžalovaný J.B. uznán vinným v bodě I. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr.zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., v bodě II. trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr.zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterých se měl dopustit tím, že: I. jako obchodní zástupce společnosti KTP Q., a.s., se sídlem N., L. 373, dle smlouvy o obchodním zastoupení číslo: 96/12300/22 ze dne 1.3.1996 v úmyslu svěřené finanční prostředky si ponechat a tyto použít pro svou potřebu, poté, co dne 14.12.1996 ve Z. uzavřel s P.K., bytem R. 223, okr. H., smlouvu o spořitelním účtu správy akcií č. 961230000276 a současně od P.K. převzal finanční vklad ve výši 30.000,- Kč, zadržel sjednanou smlouvu a ponechal si vložené finanční prostředky, které neodvedl společnosti KTP Q., a.s., čímž poškozené společnosti KTP Q., a.s., se sídlem N., L. 373, způsobil škodu ve výši 30.000,- Kč, II. ve Z. a na různých dalších místech ve Z.ském kraji jako finanční poradce a obchodní zástupce společnosti KTP Q., a.s., se sídlem N., L. 373, v úmyslu svěřené finanční prostředky si ponechat a tyto použít pro svou potřebu, poté, co s některými klienty uzavřel smlouvy o spořitelním účtu správy akcií a převzal finanční vklad, zadržel sjednanou smlouvu a ponechal si vložené finanční prostředky, které neodvedl společnosti KTP Q., a.s., případně poté, co u některých dalších klientů převzal finanční prostředky k navýšení finančního vkladu k dříve sjednané smlouvě o spořitelním účtu správy akcií, kterou nechal již v minulosti řádně zaevidovat ve společnosti KTP Q., a.s., ponechal si tyto nově vložené finanční prostředky, které neodvedl společnosti KTP Q., a.s., a to 1. dne 22.1.1998 od B.Ž., bytem T. 159, okr. Z., ve výši 50.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000006, 2. dne 19.2.1998 od Z.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 50.000,- Kč, jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000002, 3. dne 25.2.1998 v T. od L.Ž., bytem T. 159, okr. Z., ve výši 70.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000012, 4. dne 2.3.1998 od J.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 100.000,- Kč jako navršení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000001, 5. dne 7.3.1998 od Z.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 12.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000002, 6. dne 9.3.1998 od J.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 50.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 98123000001, 7. dne 30.6.1998 ve Z. od J.W., bytem Z., B. 292, ve výši 22.045,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000030, 8. dne 20.10.1998 v L., okr. Z., od A.N., bytem L., P. 297, okr. Z., ve výši 50.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000059, 9. dne 20.12.1998 v L., okr. Z., od Z.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000002, 10. dne 21.12.1998 v L., okr. Z., od M.K., bytem B. 171, okr. Z., ve výši 9.808,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000069, 11. dne 21.12.1998 v L., okr. Z., od P.K., bytem B. 171, okr. Z., ve výši 45.864,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000068, 12. dne 21.12.1998 v L., okr. Z., od Z.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 50.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000002, 13. dne 22.12.1998 v L., okr. Z., od Ing. L.P., bytem R. 93, okr. Z., ve výši 200.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000071, 14. dne 27.12.1998 v L., okr. Z., od J.P., roz. D., bytem V., B. H. 70, ve výši 50.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000073, 15. dne 29.12.1998 v L., okr. Z., od J.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 110.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000001, 16. dne 29.12.1998 v L., okr. Z., od M.S., bytem Z., N. H. III/4930, ve výši 201.697,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 961230000200, 17. dne 29.12.1998 v L., okr. Z., od J.B., bytem B. 368, okr. U. H., ve výši 44.071,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000074, 18. dne 30.12.1998 v L., okr. Z., od Z.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 30.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000002, 19. dne 19.1.1999 v L., okr. Z., od A.N., bytem L., P. 297, okr. Z., ve výši 350.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000059, 20. dne 26.1.1999 v L., okr. Z., od F.Č., bytem L., Ř. 17, okr. Z., ve výši 40.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000005, 21. dne 26.1.1999 v L., okr. Z., od P.Č., bytem L., Ř. 17, okr. Z., ve výši 20.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000004, 22. dne 28.1.1999 od Z.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000002, 23. dne 28.1.1999 od J.V., bytem Z., B. 4816, ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000001, 24. dne 12.2.1999 v L., okr. Z., od P.K., bytem B. 171, okr. Z., ve výši 15.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000068, 25. dne 8.3.1999 v L., okr. Z., od L.Ž., bytem T. 159, okr. Z., ve výši 40.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000012, 26. dne 8.3.1999 v T., okr. Z., od P.Ž., bytem T. 159, okr. Z., ve výši 30.000,- Kč, vč. smlouvy o založení spořitelního účtu správy akcií č. 991230000025, 27. dne 11.3.1999 v L., okr. Z., od D.Z., bytem Z., L. 4586, ve výši 320.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o založení spořitelního účtu správy akcií č. 991230000026, 28. dne 8.4.1999 v L., okr. Z., od J.Č., bytem Z., N. H. I/4906, ve výši 116.000,- Kč jak navýšení vkladu ke smlouvě o založení spořitelního účtu správy akcií č. 991230000014, 29. dne 13.4.1999 v L., okr. Z., od L.Č., bytem Z., B. 4163, ve výši 60.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o založení spořitelního účtu správy akcií č. 991230000010, 30. dne 14.4.1999 v L., okr. Z., od D.Z., bytem Z., L. 4586, ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o založení spořitelního účtu správy akcií č. 991230000026, 31. dne 21.4.1999 v L., okr. Z., od J.P., roz. D., bytem V., B. H. 70, ve výši 25.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o založení spořitelního účtu správy akcií č. 981230000073, 32. dne 23.4.1999 v L., okr. Z., od I.O., roz. M., bytem B. 166, okr. Z., ve výši 50.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000039, 33. dne 23.4.1999 v L., okr. Z., od M.K., roz. M., bytem B. 171, okr. Z., ve výši 95.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000040, 34. dne 23.4.1999 v D., okr. Z., od V.M., bytem D. 52, okr. Z., ve výši 220.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000041, 35. dne 26.4.1999 v L., okr. Z., od J.K., bytem B. 619, okr. U. H., ve výši 40.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000041, 36. dne 9.5.1999 v L., okr. Z., od B.K., bytem R. 223, okr. H., ve výši 42.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000043, 37. dne 9.5.1999 v L., okr. Z., od J.K., bytem R. 223, okr. H., ve výši 100.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000044, 38. dne 10.5.1999 v L., okr. Z., od D.Z., bytem Z., L. 4586, ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000026, 39. dne 31.5.1999 v L., okr. Z., od J.H., bytem Z., B. N.489, ve výši 90.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000053, 40. dne 8.6.1999 v L., okr. Z., od D.Z., bytem Z., L. 4586, částku 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000026, 41. dne 9.6.1999 v L., okr. Z., od M.S., bytem Z., N. H. III/4930, jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 961230000200, 42. dne 25.6.1999 v T., okr. Z., od P.Ž., bytem T. 159, částku 25.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000025, 43. dne 12.7.1999 v L., okr. Z., od D.Z., bytem Z., L. 4586, ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000026, 44. dne 26.7.1999 v L., okr. Z., od M.S., bytem Z., N. H. III/4930, ve výši 123.768,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 961230000200, 45. dne 28.7.1999 v L., okr. Z., od P.K., bytem B. 171, okr. Z., ve výši 60.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000068, 46. dne 29.7.1999 v L., okr. Z., od P.Ž., bytem T. 159, okr. Z., ve výši 10.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000025, 47. dne 30.7.1999 v L., okr. Z., od L.Ž., bytem T. 159, okr. Z., částku 30.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000012, 48. dne 18.8.1999 v L., okr. Z., od D.Z., bytem Z., L. 4586, ve výši 85.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000026, 49. dne 27.8.1999 v L., okr. Z., od Ing. L.P., bytem R. 93, okr. Z., ve výši 170.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000071, 50. dne 9.9.1999 v L., okr. Z., od J.P., roz. D., bytem V., B. H. 70, ve výši 50.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000073, 51. dne 7.10.1999 v L., okr. Z., od Ing. P.P., bytem F. – H. V., K. S. 354, okr. Z., ve výši 500.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000040, 52. dne 8.11.1999 v L., okr. Z., od L.L., bytem Z., N. H. III/4931, ve výši 50.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000051, 53. dne 8.11.1999 v L., okr. Z., od L.L., bytem Z., N. H. III/4931, ve výši 90.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000071, 54. dne 26.11.1999 v L., okr. Z., od S.P., bytem J. 223, okr. Z., ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 941230000002, 55. dne 13.12.1999 v L., okr. Z., od L.H., bytem O., S. 1306, okr. Z., ve výši 200.000,- Kč, vč. smlouvy o spořitelním účtu akcií č. 991230000074, 56. dne 30.12.1999 v L., okr. Z., od M.S., bytem Z., P. 267, ve výši 200.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000077, 57. dne 20.1.2000 v L., okr. Z., od M.K., roz. M., bytem B. 171, okr. Z., ve výši 25.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000040, 58. dne 3.3.2000 v L., okr. Z., od D.Z., bytem Z., L. 4586, ve výši 42.700,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000026, 59. dne 13.3.2000 v L., okr. Z., od V.M., bytem D. 52, okr. Z., ve výši 150.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000041, 60. dne 18.4.2000 v L., okr. Z., od L.P., bytem Z., Š. 935, ve 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 941230000004, 61. dne 20.4.2000 v L., okr. Z., od F.P., bytem L., Příční 636, okr. Z., ve výši 90.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000048, 62. dne 12.5.2000 v L., okr. Z., od J.Č., bytem L., Ř. 17, okr. Z., ve výši 20.000,- Kč, vč. Smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 20001230000012, 63. dne 13.6.2000 v L., okr. Z., od M.S., bytem Z., N. H. III/4930, částku 70.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 961230000200, 64. dne 22.6.2000 v L., okr. Z., od S.V., bytem Z., O. 4699, ve výši 105.000,- Kč, vč. Smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 20001230000018, 65. dne 19.9.2000 v L., okr. Z., od F.P., bytem L., P. 636, okr. Z., ve výši 120.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě u spořitelním účtu správy akcií č. 991230000048, 66. dne 19.10.2000 v L., okr. Z., od B.Ž., bytem T. 159, okr. Z., ve výši 150.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000006, 67. dne 6.12.2000 ve Z., od F.H., bytem Z., F. I/210, ve výši 250.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 20001230000023, 68. dne 6.12.2000 ve Z., od F.H., bytem Z., F. I/210, ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 20001230000024, 69. dne 12.1.2001 v L., okr. Z., od Ing. P.P., bytem F. – H. V., K. S. 354, okr. Z., ve výši 100.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000040, 70. dne 6.2.2001 v L., okr. Z., od A.K., bytem P., N. II/283, ve výši 60.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 961230000160, 71. dne 26.2.2001 v L., okr. Z., od R.N., bytem L., P. 297, okr. Z., ve výši 163.020,- Kč, vč. Smlouvy o spořitelním účtu správy akcií č. 20011230000001, 72. dne 2.4.2001 v L., okr. Z., od B.K., bytem R. 223, okr. H., ve výši 20.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 991230000043, 73. dne 11.5.2001 v L., okr. Z., od M.K., bytem B. 171, okr. Z., částku 40.000,- Kč jako navýšení vkladu ke smlouvě o spořitelním účtu správy akcií č. 981230000069, tedy z takto převzatých finančních prostředků si ponechal ke škodě společnosti KTP Q., a.s., se sídlem N., L. 373, částku ve výši 6.850.973,- Kč, přičemž k žádostem některých klientů, jejichž vklad si ponechal, vyplatil následně část vkladu, kdy takto na náhradě škody vyplatil celkem částku 1.719.131,- Kč. Za to byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr.zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., za použití § 35 odst. 1 tr.zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelské činnosti na dobu tří roků. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání krajský státní zástupce v Brně a rovněž tak obžalovaný J.B. Státní zástupce ve svém písemně vyhotoveném odvolání uvedl, že toto směřuje do výroku o vině výlučně pod bodem II./5 napadeného rozsudku, kdy nalézací soud nesprávně uvedl částku, kterou si obžalovaný měl ponechat, a to ve výši 12.000,- Kč, když správně měl uvést, že obžalovaný od Z.V. převzal částku 125.000,- Kč. Dále pak odvolání státního zástupce směřovalo do výroku o trestu, a to trestu zákazu činnosti, když má za to, že délka trestu vyměřená soudem prvého stupně je nedostatečná a nepřiměřeně mírná. Státní zástupce závěrem navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek pod bodem II. výroku o vině a následně rozhodl tak, že opraví výše zmíněnou vadu ve vyčíslení částky, kterou obžalovaný pod bodem II./5 měl převzít, a obžalovanému uloží shodný úhrnný trest odnětí svobody jako učinil soud prvého stupně s tím, aby uložil současně přísnější trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelské činnosti, a to přibližně v polovině zákonné trestní sazby. Toto odvolání státního zástupce pak bylo doplněno a rozšířeno písemným podáním Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, doručeným odvolacímu soudu 12.6.2006. V tomto doplnění odvolání státní zástupce namítl, že celé jednání popsané pod bodem II. výroku o vině napadeného rozsudku bylo nesprávně právně kvalifikováno, když skutkovým zjištěním učiněným soudem prvého stupně by odpovídala právní kvalifikace trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. V této souvislosti poukázal na skutkovou větu napadeného rozsudku, dle které se tohoto jednání obžalovaný měl dopustit s úmyslem ponechat si svěřené finanční prostředky pro sebe a dále skutková zjištění učiněná soudem prvého stupně v tom směru, že obžalovaný měl finanční prostředky od občanů přebírat již s tím, že si je ponechá. K bodu II./17 pak státní zástupce v tomto doplnění odvolání ještě uvedl, že tento skutek měl být spáchán ke škodě J.B., který je vůči obžalovanému v postavení uvedeném v § 100 odst. 2 tr.ř. a z trestního spisu ovšem nevyplývá, že by J.B. udělil k trestnímu stíhání obžalovaného souhlas. Státní zástupce pak dále rozšířil své odvolání i v tom směru, že napadl výrok o trestu odnětí svobody, když má za to, že s ohledem na délku doby páchání trestné činnosti, velký počet poškozených a způsob jednání obžalovaného měl být uložen delší než šestiletý trest odnětí svobody. Pokud jde o trest zákazu činnosti, bylo rozšířeno odvolání státního zástupce i v tom směru, že nejen výměra tohoto trestu je nepřiměřeně mírná, ale nedostatečný je rovněž rozsah, který soud prvého stupně zvolil, když obžalovanému měl být uložen trest zákazu činnosti i stran zákazu vykonávat v pracovně právním poměru pro obchodníky s cennými papíry a osoby poskytující investiční služby práce spojené s nákupem a prodejem cenných papírů a poskytováním investičních služeb, a to spolu se zákazem zprostředkovatelské činnosti na dobu alespoň pěti roků. Státní zástupce v tomto doplnění odvolání navrhl, aby věc byla po zrušení napadeného rozsudku vrácena k novému projednání a rozhodnutí soudu prvého stupně. Odvolání obžalovaného, písemně zpracované jeho obhájcem JUDr. M.S., pak směřovalo proti všem výrokům napadeného rozsudku. Obžalovaný v něm soudu prvého stupně vytkl, že neprovedl všechny důkazy, jichž se obžalovaný v řízení domáhal a neprověřil tak řádně jeho obhajobu a dále, že skutková zjištění soudu prvého stupně jsou neúplná, a tudíž nesprávná, přičemž rozsudek sám obsahuje ve výrokové části závěry, které jsou ve vzájemném logickém rozporu. Obžalovaný namítá, že soud prvého stupně si nevyjasnil, kdo vlastně je v pozici poškozeného, když na jednu stranu uvádí, že poškodil svým jednáním společnost KTP Q., a.s., a na druhou stranu uvádí, že nahradil škodu vrácením vkladů jednotlivým občanům v částce zhruba 1,7 mil. Kč. Obžalovaný opětovně potvrdil, že došlo ke všem případům uzavření smluv a převzetí finančních částek tak, jak je uvedeno v obžalobě, nicméně opětovně popřel, že by peníze přebíral v úmyslu je zpronevěřit či si je ponechat pro svou potřebu. Zopakoval, že peníze neodvedl společnosti KTP Q., a.s., proto, že nesouhlasil se způsobem hospodaření této společnosti a šlo mu jen o zájem jeho klientů. Znovu rovněž zopakoval, že všechny peníze uschoval u dlouholetého přítele J.N., a to bez jakéhokoliv potvrzení, přičemž poté, co J.N. zemřel, již neměl možnost tyto peníze získat zpět. V tomto směru nabídl i důkaz výslechem svědka D.K., kterého však soud prvého stupně nevyslechl, a v podstatě nevysvětlil, proč jej vyslechnout odmítl. Dále rovněž zdůraznil, že pracoval jako finanční poradce na základě živnostenského oprávnění, a to nejen pro společnost KTP Q., a.s., mohl tedy pracovat zcela samostatně a přijímat peníze od občanů a tyto i zhodnocovat, např. i tím, že by je převedl do KTP Q., a.s. V žádném případě však nechtěl nikoho podvést, a to ani jednotlivé občany, kteří mu peníze předávali, když byl přesvědčen, že tyto peníze zhodnotí. To, že se tak nestalo, bylo ovlivněno až později nastalými skutečnostmi. Dále obžalovaný namítl, že soud prvého stupně pochybil, pokud nevyslechl svědky E. a JUDr. K., neboť tito mohli potvrdit jeho tvrzení o tom, že vrátil občanům a KTP Q. 1.989.131,- Kč, tedy mnohem víc, než připustil soud prvého stupně, a tuto částku zaplatil ještě před podáním trestního oznámení, což přinejmenším muselo mít vliv na stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání. Rovněž tak považuje za chybný názor soudu prvého stupně, že peníze, které vrátil občanům, kteří mu jej předtím svěřili, jsou náhradou škody, má za to, že šlo o normální transakci, která jen dokazuje, že právní vztah byl mezi obžalovaným a jednotlivými občany a nikoliv mezi nimi a společností KTP Q., a.s. Zásadní pochybnosti pak obžalovaný vznesl k výši škody tak, jak ji uzavřel soud prvého stupně s tím, že v této částce, která má představovat škodu, je zahrnuto i tzv. zhodnocení vložených prostředků, což ve svém důsledku znamená, že převzal od občanů podstatně nižší částku, než tvrdí soud prvého stupně, a pro určení této částky by škoda měla být vyčíslena částkou nedosahující 5 mil. Kč, která je kvalifikačním momentem. Obžalovaný vyslovil názor, že bez znaleckého posudku, který by stanovil nade vší pochybnost, kolik peněz od občanů vybral a kolik jich vrátil, a kolik z peněz bylo tzv. zhodnocení úložek, nemůže být v dané věci spolehlivě rozhodnuto, a to stejně jako bez výslechu svědků K., E. a JUDr. K. Navrhl proto v závěru, aby věc byla vrácena soudu prvého stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem státní zástupce doplnil své odvolání v tom směru, že má za to, že pro právní kvalifikaci jednání obžalovaného pod bodem II. výroku o vině napadeného rozsudku jako trestného činu podvodu podle § 250 tr.zák. svědčí zejména to, že obžalovaný ve věci neuskutečnil žádný právní úkon, na základě kterého by společnost KTP Q., a.s., peníze předávané občany převzala, když z důkazů vyplývá, že jednotliví klienti předávali své vklady vždy s úmyslem tyto peněžní prostředky předat společnosti KTP Q., a.s., za účelem zhodnocení a nikterak za tím účelem, aby obžalovaný si tyto finanční prostředky ponechával pro sebe. Pokud tedy obžalovaný neměl v úmyslu konat v souladu s touto písemnou smlouvou, kterou uzavíral s jednotlivými klienty, pak je jednoznačně uváděl v omyl. K tomu nutno vzít v úvahu i skutečnost, že obžalovaný některé klienty i v pozdější době utvrzoval, že finanční prostředky byly předány společnosti KTP Q., a.s., která je zhodnocuje, a za těchto okolností i dále od nich vybíral finanční prostředky. Obžalovaný pak prostřednictvím svého obhájce v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem namítl, že předmětné jednání popsané pod bodem II. výroku rozsudku v žádném případě nemůže být trestným činem zpronevěry, neboť obžalovaný neplnil pracovní úkoly související s pracovní smlouvou, kterou by měl uzavřenou se společností KTP Q., a.s. Poukázal na to, že zmíněná společnost poté ukončila spolupráci s obžalovaným, opětovně uzavírala s jednotlivými klienty nové smlouvy, což by nepochybně nečinila, pokud by původní smlouvy uzavřené obžalovaným považovala za legální. Dále obžalovaný prostřednictvím svého obhájce namítl, že přebíral prostředky od jednotlivých občanů na základě vlastního živnostenského oprávnění, přičemž všechny upozornil na to, že s těmito prostředky bude nakládat tak, aby jejich zisk byl co největší a pouze jako příklad jim uváděl zhodnocení v KTP Q. a v této souvislosti jim předložil předmětné smlouvy. Sám v té době o bonitě činnosti KTP Q., a.s., přesvědčen nebyl, ale smlouva s touto společností mu neumožňovala tento svůj závěr sdělit klientům. Pokud společnost KTP Q., a.s., jednotlivým klientům následně zaplatila řádově asi 5 mil. Kč, stalo se tak dle jeho názoru proto, že přistoupila k dluhu obžalovaného. Pokud tedy obžalovaný pak následně platil společnosti KTP Q., a.s., nějaké částky, tak už to bylo v rámci dohody s touto společností, ale nešlo o žádnou náhradu škody. Stejně tak částky, které obžalovaný vyplácel jednotlivým občanům, nepředstavovaly náhradu škody, neboť je vyplácel mnohem dřív, než bylo sděleno obvinění, a vyplácel je na základě výzvy těchto lidí. Ve vztahu ke způsobu, jakým byla určena výše škody, ještě doplnil, že celé dokazování v tomto směru bylo založeno pouze na tvrzení společnosti KTP Q., a.s., v tomto směru nebyl proveden žádný jiný důkaz. Vrchní soud, jakožto soud odvolací, především konstatuje, že podaná odvolání byla podána osobami oprávněnými (§ 246 odst. 1 písm. a/, písm. b/ tr.ř.) a ve lhůtě naznačené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Po přezkoumání obsahu opravných prostředků pak lze konstatovat, že oba splnily náležitosti obsahu odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr.ř., a pokud jde o odvolání státního zástupce, pak i požadavky uvedené v ustanovení § 249 odst. 2 tr.ř. Vrchní soud v Olomouci tedy z podnětu obou podaných odvolání přezkoumal podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, a to důsledně z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které odvoláním nebyly vytýkány, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. K odvolání obžalovaného je třeba zmínit, že přestože v písemném vyhotovení uvádí formálně, že je směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku, z jeho obsahu je zřejmé, že nevytýká jakoukoliv vadu, která by směřovala k výroku o vině uvedenému pod bodem I. napadeného rozsudku, vyjma obecného tvrzení, že nikdy nepřevzal žádnou finanční částku uvedenou v obžalobě v úmyslu tuto si ponechat či ji zpronevěřit. Za těchto okolností byl tedy přezkoumán i výrok o vině napadeného rozsudku pod bodem I., a to výlučně z podnětu odvolání obžalovaného. Po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, pak musí odvolací soud konstatovat, že toto řízení je v jedné své části zatíženo podstatnou vadou, pro kterou napadený rozsudek v části uvedené pod bodem II. výroku o vině nemohl obstát a dále i samotný rozsudek je zčásti vadný, protože soud prvého stupně se v něm nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a v této části rovněž bylo porušeno ustanovení trestního zákona a nakonec i trest, který byl rozsudkem uložen, je nepřiměřený. Pokud jde o řízení předcházející rozsudku a zmíněnou jeho vadu, jde o situaci, která bezprostředně souvisí se závěrem, zda poškozeným je společnost KTP Q., a.s., či jednotliví občané. V daném případě soud prvého stupně provedl všechny dostupné důkazy, rovněž skutkové závěry z nich vyvodil v podstatě, až na drobné chyby, správné a správně tak dospěl k závěru, že obžalovaný přebíral od jednotlivých občanů uvedených pod bodem II. napadeného rozsudku částky tam citované, a to na základě smluv o spořitelním účtu správy akcií, případně smluv o navýšení finančního vkladu k dříve sjednaným smlouvám o spořitelním účtu správy akcií, které s těmito občany sepisoval jako finanční poradce a obchodní zástupce společnosti KTP Q., a.s. V tomto směru je soudu prvého stupně třeba vytknout pouze jedinou drobnou vadu, a to zřejmou nesprávnost v bodě II./5, kde soud prvého stupně namísto částky 125.000,- Kč, zřejmě chybou písařskou při přehlédnutí, uvedl toliko částku 12.000,- Kč. V této souvislosti je nicméně třeba uvést, že v celkovém součtu všech částek uvedených pod bodem II. tak, jak je prezentovaný v závěrečném odstavci skutkových zjištění na str. 8 písemného vyhotovení rozsudku, je zahrnuta správně částka 125.000,- Kč a v daném případě šlo tedy o chybu ryze formální. Soud prvého stupně nicméně z těchto v podstatě správných skutkových zjištění neučinil správné závěry právní, pokud jednání obžalovaného kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry. Je třeba přisvědčit v tomto směru odvolání státního zástupce v té části, kdy poukazuje na určitou vnitřní rozpornost zmíněného rozsudku, když na jednu stranu uvádí, že obžalovaný se dopustil trestného činu zpronevěry, když svěřené prostředky si ponechal, na druhou stranu uvádí, že finanční prostředky převzal v podstatě v úmyslu si je již ponechat a použít je pro svou potřebu. Tady je namístě zdůraznit, že zatímco trestného činu zpronevěry se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak škodu na cizím majetku, tak trestného činu podvodu se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu. Rozdíl tedy mezi trestným činem podvodu a trestným činem zpronevěry je v podstatě v tom, že v případě trestného činu zpronevěry získá pachatel faktickou moc nad věcí bez vyvolání nebo využití omylu. Pokud by však pachatel dosáhl svěřením věci jeho osobě vyvoláním nebo využitím omylu, jde již o trestný čin podvodu. V daném případě odvolací soud doplnil dokazování podrobným výslechem obžalovaného a z tohoto výslechu zcela jednoznačně vyplynulo, že obžalovaný neměl v úmyslu od samotného počátku plnit smlouvu, kterou předkládal jednotlivým klientům a kterou s nimi jako obchodní zástupce společnosti KTP Q., a.s., uzavíral a podepisoval. Obžalovaný uvedl, že od počátku neměl v úmyslu peníze zmíněné společnosti předat k jejich zhodnocení (což potvrzuje i jeho vlastní konání, kdy ve všech případech, poté, co od jednotlivých poškozených obdržel finanční prostředky, tyto v rozporu se svými povinnostmi nevložil na vlastní samostatný bankovní účet, který k takovým případům měl na základě dohody se společností KTP Q., a.s., zřízen, nýbrž je uchovával v hotovosti mimo jakoukoliv řádnou evidenci), přičemž ovšem právě snaha o zhodnocení svých vkladů v uvedené společnosti byla pravým a jediným důvodem, pro který poškození tyto finanční prostředky obžalovanému předávali. Proto dospěl odvolací soud k tomu závěru, že uzavření zmíněných smluv bylo pouhou záminkou proto, aby obžalovaný dosáhl situace, kdy mu jednotliví občané budou předávat finanční prostředky. Za těchto okolností nemohla obstát právní kvalifikace jednání obsaženého pod bodem II. výroku o vině napadeného rozsudku a odvolacímu soudu nezbylo, než výrok o vině v této části jako vadný zrušit. V této souvislosti nutno uvést, že pokud jde o jednání popsané pod bodem I. výroku o vině, soud prvého stupně učinil všechny potřebné důkazy k zjištění skutkového stavu, tento správně ustálil a nepochybil, pokud v této části uzavřel, že obžalovaný se svým jednáním dopustil trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr.zák. V daném případě totiž nebylo možno dovodit, že by obžalovaný již v okamžiku uzavření smlouvy s P.K. měl v úmyslu peníze, které mu jmenovaný předal, si ponechat, když po této události po dobu více než jednoho roku se obdobného jednání nedopustil a naopak všechny peníze, které mu klienti v tomto období předávali, řádně převáděl na společnost KTP Q., a.s. Nebylo tedy vyvráceno, že by obžalovaný v době uzavření smluv jednal v úmyslu tyto smlouvy plnit a že úmysl ponechat si mu svěřenou částku 30.000,- Kč nabyl až následně. Za těchto okolností nebyl důvod pro změnu právní kvalifikace v této části rozsudku. Vzhledem k výše uvedenému je také zřejmé, že soud prvého stupně neuzavřel správně otázku, kdo ve věci byl poškozeným. Podle názoru odvolacího soudu tím, že obžalovaný jednotlivé občany uváděl v omyl již v okamžiku uzavírání smluv, které nehodlal plnit, ale které sloužily pouze jako záminka proto, aby jednotliví občané dali obžalovanému do dispozice určité finanční částky, které již v tomto okamžiku obžalovaný měl v úmyslu si ponechat v rozporu se svými tvrzeními těmto klientům, pak je zřejmé, že jednotlivými poškozenými byly vždy osoby, které obžalovanému peníze předávaly a k dokonání trestného činu podvodu ve vztahu k nim došlo vždy v okamžiku, kdy tyto finanční prostředky na základě takto uzavřených smluv obžalovanému předaly. Z toho vyplývá, že pokud pod bodem II./17 byl poškozeným bratr obžalovaného J.B., pak nebyla splněna základní podmínka pro stíhání obžalovaného pro tento skutek, daná ustanovením § 163 odst. 1 tr.ř., neboť poškozený v tomto případě nedal ke stíhání obžalovaného souhlas (nakonec tato podmínka by nebyla splněna ani v případě, že by jednání obžalovaného bylo právně kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry dle § 248 tr.zák. spáchaného ke škodě uvedené osoby). Vzhledem k tomu, že skutková situace nedoznala v tomto směru žádných výrazných změn oproti okamžiku, kdy byla ve věci podána obžaloba, má odvolací soud za to, že již v přípravném řízení měla být otázka poškozených vyřešena tak, že poškozenými jsou jednotliví občané, a proto již v přípravném řízení v době před podáním obžaloby měl být opatřen souhlas poškozeného J.B. se stíháním obžalovaného, neboť bez tohoto souhlasu toto stíhání nebylo možno vést. V této souvislosti nutno odkázat rovněž na to, že zmíněný poškozený v přípravném řízení využil svého práva a ve věci proti obžalovanému nevypovídal, takže jeho souhlas nemohl být dán ani v rámci výslechu poškozeného a není obsažen ani v žádné listině, která se předmětného skutku týká. Za těchto okolností má odvolací soud za to, že stran tohoto skutku řízení předcházející napadenému rozsudku trpí neodstranitelnou procesní vadou, a proto v této části po zrušení napadeného rozsudku věc vrátil státnímu zástupci k došetření ve smyslu § 260 tr.ř. Vzhledem k tomuto postupu pak musela být ponížena nejen celková částka, kterou obžalovaný od jednotlivých poškozených převzal, ale rovněž i částka, kterou měl vrátit jednotlivým klientům (a to o částku 10.000,- Kč, kterou měl obžalovaný vrátit právě J.B.). K jednotlivým námitkám obžalovaného, vztahujícím se zejména k bodu II. výroku o vině napadeného rozsudku, je třeba uvést následující. Odvolací soud se domnívá, že soud prvého stupně správně vyhodnotil obhajobu obžalovaného v tom směru, že tato je rozporná a nelogická tak, jak podrobně rozvedl na str. 10 – 11 a na str. 18 – 19 písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Jak již odvolací soud zmínil, obžalovaný přebíral finanční prostředky od jednotlivých občanů proto, že těmto sliboval jejich zhodnocení prostřednictvím společnosti KPT Q., a.s., a to na základě smluv, které jako obchodní zástupce této společnosti s jednotlivými občany uzavíral. Ze znění písemného vyhotovení těchto smluv je evidentní, že byly uzavírány společností KTP Q., a.s., kterou obžalovaný na základě svých zmocnění toliko zastupoval. Nemůže tedy obstát obhajoba obžalovaného, že tyto finanční prostředky přebíral na základě svého živnostenského oprávnění a nijak nesouvisely s jejich zhodnocením ve společnosti KTP Q., a.s., když je evidentní, že v daném případě by nemělo žádný smysl takové smlouvy s klienty uzavírat. Nelze přehlédnout, že obžalovaný (alespoň na základě svého vlastního tvrzení) od počátku neměl v úmyslu finanční prostředky zhodnocovat nejen prostřednictvím společnosti KTP Q., a.s., ale ani žádným jiným způsobem, a že tyto si po dobu několika roků ponechával v podstatě v hotovosti v krabici buď doma nebo ve své kanceláři a zacházel s nimi způsobem, který nemohl přinést žádné zhodnocení těchto finančních prostředků. Za těchto okolností nemůže obstát jeho obhajoba, že jeho jednání vůči těmto klientům bylo seriózní, když je evidentní, že pokud by tito lidé věděli, jakým způsobem s jejich penězi bude zacházeno, tak by je nikdy obžalovanému nepředali. K tomu by ani neměli žádný důvod, neboť tyto finanční prostředky si uschovávat mohli za stejných okolností sami a obžalovaného k tomu nijak nepotřebovali. Nelze uvěřit obhajobě obžalovaného v tom směru, že jako finanční poradce a osoba, která v podstatě měla radit jiným subjektům při zhodnocování finančních prostředků, se chovala tak, jak ve své obhajobě předestírá. Soud prvého stupně správně uzavřel, že nelze uvěřit obžalovanému, že by finanční prostředky uschoval u J.N., kterého obžalovaný ve svém odvolání označil jako dlouholetého přítele, ač je evidentní, že jde o osobu, kterou znal jen několik málo roků, navíc za okolností, které zmiňuje soud prvého stupně na str. 11 písemného vyhotovení napadeného rozsudku. I odvolací soud považuje za krajně neuvěřitelné tvrzení obžalovaného, že této osobě finanční prostředky předal do pouhé úschovy, bez jakéhokoliv dokladu, po několika letech, kdy částku několika milionů údajně uschovával sám, bez jakéhokoliv zajištění. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že obžalovaný přebíral od některých klientů (body II./70 – 73) částky v celkové výši několika set tisíc Kč i poté, co finanční prostředky získané od předchozích poškozených údajně předal J.N. a dokonce i poté, co se dozvěděl o úmrtí J.N. (což mělo být v dubnu 2001, avšak například finanční prostředky od M.K. převzal ještě v květnu 2001). Navíc, jak již odvolací soud zmínil, trestný čin podvodu byl ve vztahu k jednotlivým poškozeným dokonán v okamžiku, kdy obžalovaný od nich převzal vylákané finanční prostředky, a je tedy zcela nerozhodné, co s těmi finančními prostředky následně udělal, zda je zhodnocoval ve svůj prospěch či zda je vložil do podnikání jiných subjektů či zda je použil pro vlastní potřebu a spotřeboval, či zda je dal někomu do úschovy apod. Ze stejného důvodu pak je nutno veškeré částky, které obžalovaný jednotlivým klientům následně zaplatil, bez ohledu na to, zda tak učinil před podáním trestního oznámení či nikoliv, považovat výlučně jen za náhradu škody, která nemá žádný vliv na výši způsobené škody samotným trestným činem podvodu, a tedy ani na právní kvalifikaci. Za těchto okolností rovněž odvolací soud považoval za zcela nadbytečné vyslýchat svědky, které obžalovaný navrhoval již v řízení před soudem prvého stupně (D.K., JUDr. K. a D.E.). Pokud jde o samotnou výši škody, je třeba uvést, že není pravdou, že by tato byla zjištěna výlučně ze zpráv společnosti KTP Q., a.s., když výši škody tvoří jednotlivé částky, jež obžalovaný přebíral od jednotlivých občanů, uvedených pod bodem II./1 – 73, a tyto jednotlivé částky vyplývají jak z listinných dokladů, vztahujících se k jednotlivým bodům, které soud prvého stupně správně cituje v písemném odůvodnění svého rozhodnutí, tak zejména z výpovědí těchto samotných poškozených, případně osob, které tyto peníze jménem poškozených obžalovanému předávaly. Z těchto důkazů je zcela evidentní, že jde o částky, které představují skutečné finanční prostředky, jež obžalovaný od zmíněných osob převzal a tyto částky nejsou navýšeny o žádný zisk či profit. Pokud nejde o částky zaokrouhlené, je to dáno tím, že tyto finanční prostředky v některých případech představovaly hodnotu akcií, které měly být prodány a jejich výtěžek obžalovanému předán, přičemž tato hodnota akcií byla stanovena podle aktuálního kurzu na trhu. Ani v tomto případě tedy tyto částky nezahrnují nějaký profit, kterého mělo být zhodnocením svěřených prostředků v budoucnu teprve dosaženo. Za těchto okolností tedy odvolací soud neshledal důvodným ani požadavek obžalovaného na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomiky či účetnictví a i v tomto směru přisvědčil názoru soudu prvého stupně prezentovaného v napadeném rozsudku. Tvrzení obžalovaného v písemně zpracovaném odvolání, že finanční prostředky přebíral proto, že byl přesvědčen, že je zhodnotí, byť jiným způsobem, než prostřednictvím společnosti KTP Q., a.s., je zcela rozporné, když obžalovaný následně po dobu několika roků nijak s těmito finančními prostředky údajně dle vlastní výpovědi nemanipuloval a naopak je pouze uschovával, takže žádné kroky ze zhodnocení údajně nečinil, a navíc ani v tomto směru by obhajoba nebyla s to ovlivnit trestní odpovědnost obžalovaného, neboť, jak již bylo zmíněno výše, je evidentní, že obžalovaný od počátku nemínil splnit sliby, které poskytoval jednotlivým občanům proto, aby od nich finanční prostředky získal v tom směru, že nikdy nemínil prostředky dát k dispozici společnosti KTP Q., a.s. Za těchto okolností je zcela zřejmé, že obžalovaný jednotlivé poškozené uváděl v omyl, přičemž z jeho jednání je evidentní, že mu o zájmy těchto jednotlivých poškozených vůbec nešlo, když těmto nevrátil ani finanční prostředky, které měl k dispozici v létě 2001 poté, co jeho činnost byla odhalena a naopak tyto prostředky použil do svého dalšího podnikání, resp. do dalších investic. Za těchto okolností tedy odvolací soud uzavírá, že jednání obžalovaného bylo z výše popsaných důvodů v části rozsudku chybně právně kvalifikováno, a proto nezbylo, než napadený rozsudek v části uvedené pod bodem II. výroku o vině zrušit, neboť v této části se soud prvého stupně nevypořádal se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí a v této části bylo i porušeno ustanovení trestního zákona. Navíc právě bodu II./17 předcházelo již výše zmíněné procesní pochybení, které je nutno považovat za podstatnou vadu řízení. Odvolací soud tedy z podnětu obou podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr.ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem II., tedy trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr.zák. a následně poté, co doplnil dokazování podrobným výslechem obžalovaného, který vedl i zčásti k ujasnění subjektivní stránky obžalovaného, pak ve věci sám znovu rozhodl tak, že obžalovaného uznal v této části vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., když skutková zjištění převzal z v podstatě správného rozsudku soudu prvého stupně, vyjma bod II./5, kde opravil výši částky, kterou obžalovaný převzal od poškozené Z.V., na správnou částku 125.000,- Kč, a když vyčlenil z těchto skutkových zjištění bod II./17, který byl poté následně vrácen státnímu zástupci k došetření. V té souvislosti pak došlo i k úpravě celkové výše škody na částku 6.806.902,- Kč a stejně tak byla upravena i celková částka finančních prostředků, které obžalovaný vyplatil jednotlivým poškozeným jako náhradu škody (na částku 1.709.131,- Kč). V souvislosti s novou právní kvalifikací je třeba znovu uvést, že jednání obžalovaného s ohledem na délku páchání a počet jednotlivých útoků je nutno v souvislosti s výší způsobené škody posoudit dle vyšší trestní sazby, neboť pro takový postup byly splněny podmínky ustanovení § 88 odst. 1 tr.zák. Rovněž odvolací soud pak trestnost jednání obžalovaného v této části posoudil dle trestního zákona ve znění jeho novely zákonem č. 265/2001 Sb., když je to pro obžalovaného s ohledem na posun částky představující hranici škody velkého rozsahu příznivější (§ 16 odst. 1 tr.zák.). Při zrušení napadeného rozsudku soud prvého stupně uplatnil rovněž zrušovací důvod uvedený v § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř., neboť trest uložený obžalovanému považuje v jedné jeho části za nepřiměřený. Pokud jde o trest odnětí svobody, tam odvolací soud shledal, že soud prvého stupně vzal správně v úvahu všechna hlediska uvedená v ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr.zák., správně pak za použití § 35 odst. 1 tr.zák. obžalovanému ukládal trest úhrnný a správně rovněž tento trest vyměřil při spodní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činila rozmezí od pěti do dvanácti let odnětí svobody (zmíněná trestní sazba je shodná jak u trestného činu zpronevěry, tak u trestného činu podvodu). Námitky státního zástupce v podaném odvolání, pokud směřovaly do výměry trestu odnětí svobody, nepovažuje odvolací soud za správné, když je sice pravdou, že obžalovanému přitěžovalo více přitěžujících okolností, zejména to, že trestnou činnost páchal po delší dobu, vůči většímu počtu poškozených a že spáchal dva úmyslné trestné činy, nicméně na druhou stranu je obžalovanému přičíst jako polehčující okolnost jeho předchozí řádný život, jakož i to, že přinejmenším v části (a to nikoliv nepodstatné) způsobenou škodu jednotlivým občanům nahradil. Rovněž tak konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného, který je sice zvyšován délkou doby páchání trestné činnosti a počtem poškozených, nijak výrazně není zvyšován samotnou výší způsobené škody (opět nelze v této souvislosti přehlédnout, že obžalovaný velkou část způsobené škody sám dobrovolně nahradil), když v rámci typové nebezpečnosti trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. se obžalovaným způsobená škoda nachází jen nevysoko nad hranicí škody velkého rozsahu a nijak ji výrazně nepřekračuje. Za těchto okolností tedy odvolací soud obžalovanému tedy opětovně uložil trest odnětí svobody v trvání šesti roků a pro výkon tohoto trestu obžalovaného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařadil do věznice s ostrahou, když neshledal žádný důvod pro mimořádné zařazení obžalovaného do jiného než zákonu odpovídajícího typu věznice. Pokud jde o trest zákazu činnosti, tam naopak odvolací soud shledal námitky státního zástupce zcela namístě, když je evidentní, že obžalovaný se předmětné trestné činnosti dopouštěl nejen v rámci zprostředkovatelské činnosti, ale tato trestná činnost zejména souvisela s činností finančních a ekonomických poradců a rovněž tak s poskytováním investičních služeb. Za těchto okolností měl již, s ohledem na rozsah trestné činnosti daný počtem poškozených a dobu páchání trestné činnosti, soud prvého stupně uložit trest zákazu činnosti podstatně šířeji tak, aby postihoval všechna tato oprávnění, která obžalovaný ke své trestné činnosti využil. V daném případě tedy odvolací soud nově obžalovanému uložil trest zákazu činnosti na výměru pěti roků, tedy při polovině zákonem stanoveného rozpětí tohoto trestu a tento trest zákazu činnosti navíc nově formuloval tak, že obžalovanému zakázal podnikání s předměty činnosti zprostředkovatelská činnost a činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců a dále obžalovanému zakázal rovněž výkon jakékoliv funkce spojené s nákupem a prodejem cenných papírů a poskytováním investičních služeb (tedy jak formou vlastní podnikatelské činnosti, tak i případně formou zaměstnaneckého či obdobného poměru či prostřednictvím výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob). Ze všech výše rozvedených důvodů tedy odvolací soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Vzhledem k tomu, že přinejmenším v té části, kdy odvolací soud rušil napadený rozsudek pod bodem II./17 výroku o vině a následně tento skutek vrátil státnímu zástupci k došetření, činil tak z podnětu odvolání obžalovaného, v jehož je to i prospěch, rozhodoval odvolací soud z podnětu obou podaných odvolání, a tudíž žádné z nich ve smyslu § 256 tr.ř. nezamítal.