5 To 89/2012

Plný text

Soudní rozhodnutí - 5To 89/2012 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 5To 89/2012 Právní věta: Vyjádření obviněného učiněné v rámci vazebního zasedání, jehož předmětem má být rozhodnutí o dalším trvání vazby ve smyslu § 72 odst. 1, odst. 3 tr. ř., aby vazba byla nahrazena dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř., je nutno považovat za žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu ve smyslu § 71a, § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř., o níž je třeba rozhodnout samostatným výrokem. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2012:

5. TO.89.2012.2 Datum rozhodnutí: 13.09.2012 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Nahrazení vazby probačním dohledem Vazba Dotčené předpisy: § 71a předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) Kategorie rozhodnutí: C U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13.9.2012 stížnost obžalovaného M. K., roz. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.8.2012, č.j. 32 T 9/2010-2970, a rozhodl t a k t o : Podle § 149 odst. 4 tr.ř. se napadené usnesení d o p l ň u j e o část výroku, kterým se podle § 71a tr.ř. zamítá žádost obžalovaného M. K. o propuštění z vazby na svobodu. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.8.2012, č.j. 32 T 9/2010-2970, bylo rozhodnuto tak, že se obžalovaný M. K. podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr.ř. i nadále ponechává ve vazbě, a to z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr.ř. a dále tak, že se podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.ř. a contrario zamítá návrh obžalovaného o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Proti uvedenému usnesení podal obžalovaný M. K. stížnost, kterou následně písemně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. L. V této stížnosti především namítl, že podle jeho názoru neexistuje vazební důvod ve smyslu § 67 písm. c) tr.ř., a dále zdůraznil, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o propuštění z vazby na svobodu, která byla podstatou jeho návrhu na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka tak, jak nakonec ve svém předchozím rozhodnutí konstatoval již Vrchní soud v Olomouci (viz usnesení ze dne 5.6.2012, sp.zn. 5 To 56/2012), přičemž v tomto směru Krajský soud v Ostravě neuposlechl pokynu Vrchního soudu v Olomouci, v důsledku čehož byla zásadně porušena jeho zákonná práva. Poukázal rovněž na to, že se před vzetím do vazby řádně dostavoval k úkonům trestního řízení, což by měl soud zohlednit při přezkoumávání existence důvodů vazby a příp. i možnosti jejího nahrazení. V závěru pak navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že jej z vazby propustí, příp. aby uložil Krajskému soudu v Ostravě ve věci znovu jednat a rozhodnout. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obžalovaného je z části důvodná. Nejprve je třeba konstatovat, že o ponechání obžalovaného M. K. ve vazbě rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně ve vazebním zasedání za přítomnosti zákonem stanovených osob a v příslušné lhůtě, jež mu k tomu trestní řád stanoví. Obžalovaný pak v rámci vazebního zasedání měl možnost se k projednávané otázce, tedy k existenci vazebních důvodů, vyjádřit a jeho procesní práva tak byla plně zachována. Dále je třeba uvést, že i po novém přezkoumání spisového materiálu dospěl Vrchní soud v Olomouci k závěru, že stran existence vazebního důvodu ve smyslu ustanovení § 67 písm. c) tr.ř. u obžalovaného M. K. nedošlo od posledního rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o vazbě jmenovaného obžalovaného (tedy od 5.6.2012) k žádné podstatné změně okolností, které by mohly mít na existenci zmíněného vazebního důvodu jakýkoliv vliv. Vrchní soud v Olomouci je tedy i v současné době toho názoru, že u jmenovaného obžalovaného i nyní nadále trvají důvody vazby ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, neboť je zcela odůvodněna obava, že by obžalovaný v případě propuštění z vazby na svobodu mohl opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. V tomto směru je možno plně odkázat na argumentaci uvedenou nejen na str. 2 písemného vyhotovení napadeného usnesení, ale rovněž na argumentaci, kterou Vrchní soud v Olomouci pojal do svého rozhodnutí ze dne 5.6.2012, sp.zn. 5 To 56/2012, a jen ve stručnosti je možno poukázat na to, že obžalovaný má zcela evidentně sklony k páchání trestné činnosti, jak vyplývá z jeho předchozích odsouzení, přičemž obžalovaný se měl v nyní projednávané věci dle celkem tří podaných obžalob, jež byly spojeny do společného řízení (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.5.2010, č.j. 48 T 2/2012-1487, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.7.2011, sp.zn. 32 T 3/2011), dopustit poměrně rozsáhlé trestné činnosti, právně kvalifikované jako několik úmyslných trestných činů podvodu podle § 209 tr.zákoníku, za něž je ohrožen poměrně citelným trestem odnětí svobody (v rámci rozpětí trestní sazby od pěti do deseti let odnětí svobody). Právě z rozsahu trestné činnosti, pro níž byly postupně na obžalovaného M. K. podány v této věci obžaloby, jakož i z dlouhé doby páchání této trestné činnosti je zřejmé, že u obžalovaného je zcela konkrétně odůvodněna obava, že by mohl v případě propuštění z vazby na svobodu opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, když nelze přehlédnout, že obžalovaný se trestné činnosti měl dopouštět po dobu několika roků, a z části dokonce i poté, co na něj byla pro část trestné činnosti dne 29.12.2010 podána u Krajského soudu v Ostravě obžaloba. Za této situace pak dle Vrchního soudu v Olomouci uvedený vazební důvod nelze nahradit žádným z opatření upraveným v ustanovení § 73 tr.ř., tedy ani dohledem probačního úředníka nad obžalovaným, jak správně uzavřel již soud prvního stupně, neboť s ohledem na zřejmý stupeň narušení osoby obžalovaného a povahu projednávané věci takový dohled nemůže být dostatečnou náhradou vazby. Za těchto zjištění proto stížnostní soud nepovažuje námitky obžalovaného stran existence předmětného vazebního důvodu za důvodné. V této části tedy Vrchní soud v Olomouci stížnosti obžalovaného nepřisvědčil. Naopak důvodnou byla shledána námitka obžalovaného v tom směru, že soud prvního stupně ani přes pokyn Vrchního soudu v Olomouci, jež mu byl dán v usnesení ze dne 5.6.2012, dosud nerozhodl o jeho žádosti o propuštění z vazby na svobodu, za kterou je nutno považovat již dříve vznesený návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nad obžalovaným ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr.ř. Především vrchní soud konstatuje, že zmíněný návrh obžalovaného na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka jednoznačně vyplývá již z protokolu o vazebním zasedání konaném dne 28.5.2012 (viz .čl. 2879 spisu). Argumentace soudu prvního stupně, že v daném případě nešlo o žádost obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu, nýbrž toliko o vyjádření se obžalovaného v rámci vazebního zasedání, jehož účelem bylo rozhodnout o dalším trvání vazby ve smyslu § 72 odst. 3 tr.ř., tedy z úřední povinnosti soudu, nelze rozhodně přijmout. Především o nahrazení vazby opatřením upraveným v § 73 odst. 1 tr.ř. soud nemůže rozhodnout toliko z úřední povinnosti, ale vždy k návrhu příslušné osoby. Dále ustanovení § 71a věta druhá tr.ř. zcela jednoznačně konstatuje, že za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. Za této situace je nutno uzavřít, že vlastní podstatou návrhu na nahrazení vazby opatřením upraveným v § 73 odst. 1 tr.ř. je vždy žádost o propuštění z vazby na svobodu ve smyslu § 71a tr.ř., o které musí být bez zbytečného odkladu rozhodnuto. V této souvislosti je rovněž nutno poukázat na judikaturu řešící obdobnou situaci tak, že výrok negativního rozhodnutí soudu, že nepřijímá písemný slib obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř., resp. nabídku peněžité záruky podle § 73a odst. 1 tr.ř. jako náhrady za vazbu, musí obsahovat i rozhodnutí o tom že žádost obviněného o propuštění z vazby se zamítá (viz např. rozhodnutí publikované jako SR 22/2002). Vrchní soud tedy opakovaně konstatuje, že Krajský soud v Ostravě měl již při svém prvním rozhodnutí ze dne 28.5.2012, kterým mimo jiné rozhodl o nepřijetí písemného slibu obžalovaného jako náhrady vazby, rozhodnout rovněž o tom, že se žádost obžalovaného o propuštění z vazby zamítá, když současně měl rovněž rozhodnout o tom, že vazbu obžalovaného nelze nahradit dohledem probačního úředníka nad obžalovaným. Vrchní soud v Olomouci je shodně s již výše zmíněným judikaturním rozhodnutím toho názoru, že za situace, kdy nyní napadené usnesení soudu prvního stupně neobsahuje tu část výroku, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu (a pouze konstatuje zamítnutí návrhu obžalovaného o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka), lze toto pochybení napravit postupem podle § 149 odst. 4 tr.ř., tedy doplněním neúplného výroku soudem druhého stupně, a to aniž by došlo k porušení zákazu reformacionis in peius ve smyslu § 150 odst. 1 tr.ř. Za této situace proto Vrchní soud v Olomouci rozhodl tak, že podle § 149 odst. 4 tr.ř. doplnil neúplný výrok napadeného usnesení o tu část výroku, kterým se žádost obžalovaného M. K. o propuštění z vazby na svobodu podle § 71a tr.ř. zamítá. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 13.9.2012 JUDr. Ivo Lajda v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Z. Šimanská