6 To 12/2009

Plný text

Soudní rozhodnutí - 6To 12/2009 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 6To 12/2009 Právní věta: Protože provedení rekognice podle fotografie je podmíněno nemožností ukázání osoby, která má být poznána, je zásadně vyloučeno provedení takové rekognice zaměřené na identifikaci obviněného v rámci hlavního líčení, jemuž je obviněný přítomen. Výsledky takto provedené rekonstrukce nelze využít pro závěry o vině obviněného. Soud: Vrchní soud v Olomouci ECLI: ECLI:CZ:VSOL:2009:

6. TO.12.2009.1 Datum rozhodnutí: 29.10.2009 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Rekognice Dotčené předpisy: § 104b předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ) Kategorie rozhodnutí: A U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29.10.2009 odvolání obžalovaných D. N. a P. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.11.2008, č.j. 30 T 5/2007-3354, a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 2 tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání obžalovaných D. N. a P. Č. č á s t e č n ě z r u š u j e, a to ohledně jmenovaných v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc ve zrušené části v r a c í soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.11.2008, č.j. 30 T 5/2007-3354, byli obžalovaní D. N. a P. Č. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr.zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., jichž se měli dopustit tím, že po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu zkrátit spotřební daň z lihu a opatřit tak sobě a jiným majetkový prospěch, se společně podíleli na nelegální výrobě, skladování a prodeji lihovin za účelem jejich další distribuce blíže neurčeným osobám bez řádného odvedení spotřební daně z lihu v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, a zákona č. 676/2004 Sb. o povinném značení lihu, a to tak, že obžalovaný D. N. jako jednatel a jediný společník společnosti N. C. s.r.o., se sídlem B. p. H., přebíral alkoholické nápoje nelegálně vyrobené v přesně nezjištěném objektu a blíže nezjištěným subjektem do svých prostor nejpozději do 7.9.2005, které si dne 20.4.2005 pronajal v areálu S., O.-M. H., zde je uskladňoval a jako výhradní distributor společnosti L. D. s.r.o., nápoje dále distribuoval s vědomím, že se jedná o nápoje vyskladněné bez přiznání spotřební daně, tyto nápoje nezahrnul do účetnictví společnosti N. C. s.r.o., ani do přiznání k dani z přidané hodnoty a následně do účetnictví zahrnul fiktivní faktury společnosti L., s.r.o., se sídlem B., a to č. 2005236 ze dne 1.8.2005, č. 2005237 ze dne 2.8.2005, č. 2005238 ze dne 3.8.2005, č. 2005239 ze dne 4.8.2005, č. 2005240 ze dne 5.8.2005, č. 2005241 ze dne 8.8.2005, č. 2005242 ze dne 9.8.2005, č. 2005243 ze dne 10.8.2008, č. 2005244 ze dne 11.8.2005, č. 2005245 ze dne 12.8.2005, č. 2005246 ze dne 15.8.2005, č. 2005248 ze dne 16.8.2005, č. 2005250 ze dne 17.8.2005, č. 2005252 ze dne 18.8.2005, č. 2005253 ze dne 19.8.2005, č. 2005254 ze dne 21.8.2005, aby zakryl skutečný původ zboží, které nebylo v souladu s § 33 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb. o povinném značení lihu řádně inventarizováno ani označeno kontrolní páskou dle § 3 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb. o povinném značení lihu, obžalovaný P. Č. jako jediný jednatel a společník společnosti L. D. s.r.o., se sídlem Ch., poskytoval nejpozději do 7.9.2005 pro nelegální výrobu probíhající v přesně nezjištěném objektu a blíže nezjištěným subjektem nejméně originální etikety, případně další potřebné komponenty, které měl uskladněny v prostorách areálu S., O.-M. H., které si pronajal smlouvou ze dne 1.6.2005, přičemž takto vyrobené lihoviny značky L. D. nezahrnul do účetnictví společnosti L. D. s.r.o., tyto neinventarizoval dle § 33 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb. o povinném značení lihu ani neoznačil kontrolní páskou dle § 3 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb. o povinném značení lihu, čímž porušili zejména ustanovení § 9 odst. 1, § 18 odst. 6 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů a takto společným úmyslným jednáním s cílem zkrátit stát na spotřební dani z lihu se podíleli na výrobě, za účelem další distribuce skladovali v areálu S., O. a z tohoto měli v úmyslu distribuovat minimálně lihoviny nalezené dne 7.9.2005 celními orgány, které v bodech 1-24) byly kryty fiktivními doklady firmy L. s.r.o., s čímž byli obžalovaní D. N. a P. Č. plně srozuměni, kdy se jednalo o: 1) 6.148 ks láhví Originál Griotka 25% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 33,125 Kč a spotřební daň celkem činí 203.652,50 Kč, 2) 5.494 ks láhví Originál Kyselé jablko 18% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 47,70 Kč a spotřební daň celkem činí 262.063,80 Kč, 3) 3.047 ks láhví Originál Borovička 38% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 100,70 Kč a spotřební daň celkem činí 306.832,90 Kč, 4) 3.498 ks láhví Originál Borovička 38% o obsahu 0,2 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 20,14 Kč a spotřební daň celkem činí 70.449,72 Kč, 5) 1020 ks láhví Originál Borovička 38% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 50,35 Kč a spotřební daň celkem činí 51.357,- Kč, 6) 9.600 ks láhví Originál Tuzemák 37,5% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 99,375 Kč a spotřební daň celkem činí 954.000,- Kč, 7) 11.328 ks láhví Originál Tuzemák 37,5% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 49,6875 Kč a spotřební daň celkem činí 562.860,- Kč, 8) 5.610 ks láhví Originál Trnka chalupářská 40% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 53,- Kč a spotřební daň celkem činí 297.330,- Kč, 9) 4.504 ks láhví Originál Vodka jemná 40% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 106,- Kč a spotřební daň celkem činí 477.424,- Kč, 10) 12.950 ks láhví Originál Vodka jemná 37,5% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 99,375 Kč a spotřební daň celkem činí 1.286.906,25 Kč, 11) 1.800 ks láhví Originál Oříškový likér 20% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 26,50 Kč a spotřební daň celkem činí 47.700,- Kč, 12) 35.970 ks láhví Originál Vodka jemná 37,5% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 49,6875 Kč a spotřební daň celkem činí 1.787.259,375 Kč, 13) 447 ks láhví Originál Meruňka 35% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 92,75 Kč a spotřební daň celkem činí 41.459,25 Kč, 14) 1.694 ks láhví Fernet Stock citrus 30% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 79,5 Kč a spotřební daň celkem činí 134.673,- Kč, 15) 13.484 ks láhví Originál Meruňka 35% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,375 Kč a spotřební daň celkem činí 625.320,50 Kč, 16) 60 ks láhví Fernet Stock citrus 30% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 39,75 Kč a spotřební daň celkem činí 2.385,- Kč, 17) 6 ks láhví Originál Peach jemná 21% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 55,65 Kč a spotřební daň celkem činí 333,90 Kč, 18) 1.000 ks láhví Originál Peach jemná 21% o obsahu 0,2 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 11,13 Kč a spotřební daň celkem činí 11.130,- Kč, 19) 10.015 ks láhví Originál Peach jemná 21% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 27,825 Kč a spotřební daň celkem činí 278.667,375 Kč, 20) 75 ks láhví Originál Peprmintový likér 30% o obsahu 0,2 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 15,90 Kč a spotřební daň celkem činí 1.192,50 Kč, 21) 2.830 ks láhví Originál Peprmintový likér 30% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 39,75 Kč a spotřební daň celkem činí 112.492,50 Kč, 22) 1.900 ks láhví Originál Režná 35% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 92,75 Kč a spotřební daň celkem činí 176.225,- Kč, 23) 642 ks láhví Originál Režná 35% o obsahu 0,2 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 18,55 Kč a spotřební daň celkem činí 11.909,10 Kč, 24) 5.595 ks láhví Originál Režná 35% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,375 Kč a spotřební daň celkem činí 259.468,125 Kč, k lihovinám specifikovaným v bodech 25-34) firma N. C. neměla žádné doklady, jednalo se o: 25) 4.489 ks láhví Originál Kyselé jablko 18% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 23,85 Kč a spotřební daň celkem činí 107.062,65 Kč, 26) 21 ks láhví Originál Borovička 38% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 50,35 Kč a spotřební daň celkem činí 1.057,35 Kč, 27) 218 ks láhví Originál Meruňka 35% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 92,75 Kč a spotřební daň celkem činí 20.219,50 Kč, 28) 1.762 ks láhví Originál Peprmintový likér 25% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 33,125 Kč a spotřební daň celkem činí 58.366,25 Kč, 29) 135 ks láhví Originál Meruňka 35% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,375 Kč a spotřební daň celkem činí 6.260,625 Kč, 30) 58 ks láhví Originál Peach jemná 21% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 55,65 Kč a spotřební daň celkem činí 3.227,70 Kč, 31) 94 ks láhví Originál Peprmintový likér 30% o obsahu 0,2 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 15,90 Kč a spotřební daň celkem činí 1.494,60 Kč, 32) 662 ks láhví Originál Režná 35% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 92,75 Kč a spotřební daň celkem činí 61.400,50 Kč, 33) 15 ks láhví Tuzemák Speciál AVINUM 40% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 53,- Kč a spotřební daň celkem činí 795,- Kč, 34) 378 ks láhví Vodka bez etikety 40% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 53,- Kč a spotřební daň celkem činí 20.034,- Kč, lihoviny specifikované v bodech 35-38) jsou jednak kryty fiktivními fakturami firmy L. , s.r.o., a jednak z části jsou padělky opatřené obžalovaným D. N. s vědomím, že se nejednalo o originální výrobky (Fernet Stock citrus), jednalo se o: 35) 492 ks láhví Napoleon Degramont 40% o obsahu 0,7 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 74,20 Kč a spotřební daň celkem činí 36.506,40 Kč, 36) 2.640 ks láhví Napoleon Duclos 36% o obsahu 0,7 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 66,78 Kč a spotřební daň celkem činí 176.299,20 Kč, 37) 864 ks láhví Fernet Stock citrus 30% o obsahu 1 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 79,50 Kč a spotřební daň celkem činí 68.688,- Kč, 38) 855 ks láhví Fernet Stock citrus 30% o obsahu 0,5 l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 39,75 Kč a spotřební daň celkem činí 33.986,25 Kč, podílem na výrobě a následném skladování těchto neinventarizovaných a neokolkovaných lihovin za účelem jejich dalšího prodeje způsobili českému státu škodu nepřiznáním a neodvedením spotřební daně z lihu ve výši nejméně 8.558.490,- Kč, na které se obžalovaný P. Č. podílel v bodech 1-32) do výše 8.222.181,- Kč. Za to byli odsouzeni oba podle § 148 odst. 4 tr.zák. k trestům odnětí svobody u obžalovaného D. N. v trvání šesti let a u obžalovaného P. Č. v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jejichž výkony byli shodně zařazeni podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. do věznice s ostrahou. Oběma byl rovněž uložen vedlejší trest, a to trest zákazu činnosti podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr.zák., spočívající v zákazu podnikání v oboru nákup, prodej a výroba lihovin a jiných alkoholických nápojů, a to jak fyzické osoby i jako statutární orgány obchodních společností a družstev v trvání pěti let. Podle § 73 odst. 1 písm. d) tr.zák. bylo uloženo zabrání věci, a to alkoholických nápojů specifikovaných v bodech 1) – 38) napadeného rozsudku. Pro úplnost nutno uvést, že rozsudek obsahuje i zprošťující výrok, týkající se obžalovaného I. K. , který byl tímto podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 9.7.2008, sp.zn. 4 KZV 36/2006, pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr.zák., ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr.zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán. V případě obžalovaných D. N. a P. Č. rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej oba napadli odvoláními. Ve vztahu k obžalovanému I. K. rozsudek již nabyl právní moci, neboť nebyl napaden opravným prostředkem žádnou z procesních stran a byl tak mimo přezkumnou povinnost odvolacího soudu. Obžalovaný D. N. v písemném odůvodnění opravného prostředku, zpracovaném obhájcem, uvedl, že tímto napadá výroky o vině, trestu a zabrání věci ve vztahu k jeho osobě, neboť rozsudek má za věcně nesprávný a nezákonný a měl být proto zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr.ř. Vady spatřuje především v procesní stránce věci, dále v nesprávných skutkových závěrech nalézacího soudu, jakož i v nedostatečném, značně jednostranném hodnocení důkazů. V případě nedostatků procesního charakteru předně poukázal na nedodržení zásady totožnosti skutku. Tato zásada nebyla dodržena z pohledu porovnání skutku tvrzeném obžalobou na jedné straně a napadeným rozsudkem na straně druhé, zejména poté, kdy došlo k úpravě skutkových zjištění s ohledem na zproštění I. Kováříka obžaloby. Namítl, že nalézací soud neučinil žádné průkazné závěry, týkající se původu zajištěného alkoholu a nebyl schopen odpovědět na otázku, kde, kdy, kým a za jakých okolností byl tento alkohol vyroben. „Výrobní část“ skutku zproštěním obžalovaného I. K. fakticky zcela odpadla a pak lze těžko hovořit o totožnosti tohoto skutku a skutku, pro něž byla podána obžaloba, když nalézací soud neučinil ani žádná konkrétní zjištění, týkající se jeho další distribuce. Další námitka se týkala nezákonnosti prohlídky jiných prostor uskutečněné ve dnech 7. – 8.9.2005. Je přesvědčen, že tato proběhla v rozporu s příslušným ustanovením trestního řádu, a to § 83a odst. 1, odst. 3 tr.ř., neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro její provedení. Odmítl, že by se mělo jednat o neodkladný úkon, a to s odkazem na nepřetržitý monitoring celého areálu na ulici S. minimálně od 1.9.2005 pracovníky Celního úřadu O. – odboru 03, oddělení mobilního dohledu, kdy, jak vyplynulo z výpovědi svědka R. K., nemohl bez vědomí celníků nikdo z areálu vyjet. Tento nepřetržitý monitoring areálu objektivně vylučoval, že by mohlo dojít ke zničení, odstranění či odvezení věcí významných pro trestní řízení z daného areálu. Zjevně nemohlo dojít k ohrožení či zmaření důkazního významu předmětného úkonu a za této situace pak provedení prohlídky nebylo úkonem neodkladným. Dále poukázal na skutečnost, že velitel zásahu svědek Mgr. H. byl v kontaktu s dozorujícím státním zástupcem JUDr. K. již od poledních hodin dne 7.9.2005, a jelikož k vlastní prohlídce bylo přikročeno až v 19.55 hod. dne 7.9.2005, pak měl zjevně dostatek času opatřit si řádný, tj. písemný souhlas státního zástupce, či zajistit si písemný, řádně odůvodněný příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. Zabýval se rovněž problematikou „generálního souhlasu“ uděleného vlastníkem dotčených nemovitostí svědkem T. B., kdy zdůraznil ustanovení § 83a odst. 3 tr.ř., na základě kterého je možno konat prohlídky jiných prostor (bez předchozího písemného příkazu či alespoň souhlasu státního zástupce) na základě souhlasu jejich uživatele, tímto však nebyl svědek T. B., ale jiné osoby. O tom, že jsou prostory užívány na základě nájemných smluv, svědek Mgr. H. prokazatelně věděl. V této souvislosti zdůraznil možnost provedení prohlídky následujícího dne ráno s tím, že svědek T. B. zajistí vstup do objektu, jakož i účast příslušných nájemců nebytových prostor, kdy jmenovaný svědek v tomto smyslu hovořil i s ředitelkou Celního úřadu v O. Dle názoru obžalovaného měl velitel zásahu svědek Mgr. H. dostatek informací, prostředků i času k tomu, aby si mohl před prohlídkou zajistit řádný písemný příkaz státního zástupce, či alespoň jeho souhlas s jejím provedením, nebo mohl bez větších komplikací zjistit okruh oprávněných uživatelů dotčených prostor a vyzvat je k dobrovolné součinnosti prostřednictvím svědka T. B. Z uvedeného dovodil, že nebyly naplněny podmínky § 83a odst. 3 tr.ř., že by příkazu nebo souhlasu nebylo možné předem dosáhnout a věc nesnesla odkladu. Další námitky se týkaly odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v období od 5.8. – 31.12.2005, když má za to, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu evidentně nesplňoval zákonné nároky. Namítl, že nesměřoval proti jeho osobě a není z něj patrno, z jakých konkrétních indicií je dovozováno důvodné podezření na zvlášť závažnou úmyslnou trestnou činnost. Svoji argumentaci opřel i o judikaturu Ústavního soudu, přičemž následně dospěl k závěru, že odposlechy nejsou a nemohou být v daném řízení použitelné jako důkaz proti jeho osobě. Výhrady vznesl k hodnocení provedených důkazů nalézacím soudem, kdy má za to, že ten nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., podrobně se rovněž věnoval problematice věrohodnosti výpovědi svědka T. B., kdy jeho výpověď s ohledem na další ve věci provedené důkazy má za nevěrohodnou. Výhrady vznesl i k problematice skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem, kdy má za to, že tyto nemají reálný a prokázaný základ v rámci provedeného dokazování. Má za vysoce pravděpodobné, že část alkoholu zajištěná v objektu na S. ulici nebyla vyrobena přímo L. D., ale jedná se o pouhé, byť téměř dokonalé, napodobeniny, přičemž žádné indicie svědčící pro toto podezření neexistovaly v době, kdy zboží od společnosti L., s.r.o. nakupoval. S oporou provedeného dokazování má za zřejmé, že se nejednalo o originální výrobky L. D., neboť tyto nejsou opatřeny originálními etiketami. V doplnění svého opravného prostředku poukázal na skutečnost, že již od počátku roku 2005 se na území České republiky prokazatelně pohybovalo značné množství alkoholických nápojů s označením výrobce L. D., s.r.o., které však tímto výrobcem nebyly vůbec vyrobeny a jednalo se o padělky tohoto zboží. V této souvislosti poukázal na kopii rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR, ze dne 22.1.2009, č.j. 2 Afs 103/2008-86, v právní věci žalobce K. Česká republika v.o.s. proti žalovanému Celnímu ředitelství Č. B., přičemž Nejvyšším správním soudem bylo konstatováno, že alkoholické nápoje nakoupené společností K. Česká republika v lednu a únoru roku 2005 od dodavatele T. I. P., s.r.o. nebyly vůbec L. D., s.r.o. vyrobeny. S ohledem na uvedené pak, dle jeho názoru, nelze apriori vyloučit, že se o takovýto padělaný alkohol nemohlo jednat i v konkrétním případě. Závěr nalézacího soudu o tom, že etikety s označením L. D., jímž byl inkriminovaný alkohol označen, jsou etikety pravé, originální, má za předčasný a důkazy nepodložený. Náležitě nebyla vyhodnocena výpověď svědka M. K. a v této souvislosti pak obhajobou předložený znalecký posudek z oboru tiskařství, specializace polygrafie Ing. S. Z. Obžalovaný dále poukázal na obsah odposlechů telefonické komunikace, kdy byla konkretizována osoba Č. J., který byl obhájcem obžalovaného následně kontaktován a ten reagoval dopisem v tom směru, že na Ostravsku se měla pohybovat osoba, která měla jemu i řadě obchodníků s alkoholem nabízet k prodeji výrobky se značkou L. D., přičemž jmenovaný je ochoten ve věci vypovídat jako svědek. V neposlední řadě obžalovaný poukázal na výsledky kontroly provedené u společnosti N. C., s.r.o. finančním úřadem se zaměřením na daň z příjmu právnických osob, kdy nebyly shledány žádné nesrovnalosti či pochybení, a to ani v zaúčtování faktur vystavených společností L., s.r.o. Závěrem svého opravného prostředku pak obžalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek ohledně jeho osoby zrušen a po doplnění dokazování aby byl podle § 226 písm. a) tr.ř. odvolacím soudem obžaloby zproštěn. Obžalovaný P. Č. v písemném odůvodnění opravných prostředků, zpracovaných jeho obhájci, předně uvedl, že je jimi napadán rozsudek v celém rozsahu, který se jej dotýká, tedy ve výroku o vině i trestu, neboť má za to, že jeho vina je postavena na nesprávném skutkovém nálezu, který nemá oporu v zákonných důkazech. Předně namítl neústavnost formulace skutkové věty z pohledu užití slov „nejméně“, „minimálně“, apod. Dle jeho názoru by ve skutkové větě mělo být zachyceno toliko takové jednání, které bylo bez pochybností prokázáno, a neměla by zde být promítnuta nejistota nalézacího soudu. Další výhrady vznesl k právní kvalifikaci jeho jednání, přičemž má za to, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že věděl o údajně fiktivních dokladech společnosti L., s.r.o. Zabýval se podrobně problematikou originálních etiket L. D. s.r.o., kdy oponoval závěrům nalézacího soudu, který má etikety na zajištěném alkoholu za originální, přičemž lihoviny, ve vztahu k nimž bylo vypracováno odborné stanovisko Celně technické laboratoře Praha, ohledně shody reprezentativních a konfrontačních vzorků etiket L. D., s.r.o., nebyly nakoupeny od společnosti L. , s.r.o. a nejsou uvedeny pod body 1) – 24) napadeného rozsudku, jakož ani ve znaleckém posudku znalce Ing. Ch. V souladu s problematikou etiket obžalovaný namítl, že nalézací soud náležitě nepřihlížel a nehodnotil další rozhodné důkazy jako např. výpověď svědka M. K., Mgr. A. H. a další. Po vyhodnocení rozhodných důkazů dospěl k závěru, že nelze vyloučit, že v roce 2005 mohly být na černo vyráběny lihoviny označené etiketami L. D., s.r.o., které je možno vyrobit v kvalitní tiskárně. Vyslovil nesouhlas se závěrem nalézacího soudu ohledně možné dispozice s originálními etiketami a s ohledem na provedené dokazování měl nalézací soud respektovat zásadu in dubio pro reo. Pozornost rovněž věnoval problematice rekognice u hlavního líčení, kdy má za to, že tato proběhla v rozporu s ustanovením § 104b odst. 2 tr.ř., když svědek T. B. poznával na fotografiích osobu za přítomnosti ztotožňované osoby v jednací síni a poté, po shlédnutí těchto fotografií byl vyzván soudem, aby v jednací síni označil osobu, kterou měl poznávat. Takovýto postup je při rekognici procesně nepřípustný, neboť se jedná o podstatnou vadu, která zbavuje její výsledky důkazní hodnoty. Za této situace pak nelze k rekognici a jejím výsledkům jako k procesně přípustnému důkazu přihlížet. Podrobně se věnoval problematice procesní přípustnosti prohlídky jiných prostor a pozemků konané dne 7. – 8.9.2005, přičemž má za to, že tato je nezákonná, neboť nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v ustanovení § 83a odst. 1, odst. 3 tr.ř. V zásadě vznesl stejné námitky a argumentoval stejným způsobem jako v opravném prostředku spoluobžalovaný D. N., kdy, dle jeho názoru, nebyla splněna ani jedna ze dvou základních podmínek, tedy, že souhlasu nebylo možno předem dosáhnout a věc nesnesla odkladu. Zabýval se vlastním jednáním velitele zásahu svědka Mgr. H., jakož i problematikou eventuálního postupu prostřednictvím jednotlivých uživatelů konkrétních prostor. Postup v dané věci pak porovnával s jednotlivými rozhodnutími Ústavního soudu, které ve svém opravném prostředku konkrétně citoval. Následně dospěl ke shodnému závěru jako spoluobžalovaný D. N., tedy, že nelze přihlížet k výsledkům provedené prohlídky nebytových prostor, neboť ta nebyla provedena zákonným způsobem. V rámci doplnění odvolání poukázal v souvislosti s napodobeninami výrobků L. D., s.r.o. na dvě trestní řízení vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 4 T 25/2009 a u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 7 T 73/2008, přičemž navrhl provedení obou trestních spisů k důkazu za účelem prokázání jeho tvrzení, že na trhu v České republice se vyskytovalo mnohem více lahví označených etiketou L. D., s.r.o., než bylo jeho společností vyrobeno. Ve veřejném zasedání, konaném ohledně podaných opravných prostředků, obhájci obžalovaných přednesli opravné prostředky v rozsahu jejich písemných odůvodnění a zdůraznili z těchto pasáže, jež považovali za důležité, přičemž učinili řadu důkazních návrhů a následně v rámci konečných návrhů v podstatě shodně navrhli zrušení napadeného rozsudku a zproštění obžalovaných obžaloby, eventuálně pokud by odvolací soud shledal nutnost doplnění dokazování, pak vrácení věci soudu prvního stupně. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se vyjádřil k odvolání jednotlivých obžalovaných, přičemž se v podstatné části neztotožnil s námitkami, které obžalovaní v těchto prezentovali, což také našlo odraz v jeho konečném návrhu ve smyslu ustanovení § 256 tr.ř. Nicméně s ohledem na složitost a charakter věci, pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že hodnocení důkazů nalézacím soudem není správné, navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací (§ 252 tr.ř.), předně zjistil, že opravný prostředek byl podán obžalovanými jako osobami oprávněnými ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 písm. b) tr.ř. a bylo tak učiněno v zákonné lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Jelikož neshledal důvod k zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 tr.ř., proto podle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána odvolání. S ohledem na vymezení obsahu opravných prostředků jednotlivými obžalovanými nebyla přezkumná činnost odvolacího soudu nijak omezena. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebylo shledáno podstatných vad, které by měly za následek, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, a které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.). V tomto směru obžalovaní vznesli námitky ve vztahu k zachování totožnosti skutku, zákonnosti rekognice u hlavního líčení, zákonnosti prohlídky jiných prostor a pozemků uskutečněné ve dnech 7. – 8.9.2005, jakož i zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Na základě své přezkumné činnosti, v kontextu s odvolacími námitkami obou obžalovaných, odvolací soud zjistil, že řízení, které rozsudku předcházelo, je zatíženo podstatnými vadami, neboť v něm byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a právo obhajoby a tyto vady mohou mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.), nalézací soud se v přezkoumávané části rozsudku nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí (§ 258 odst. 1 písm. b/ tr.ř.) a k objasnění věci je třeba důkazy opakovat a provádět důkazy další, přičemž jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně (§ 258 odst. 1 písm. c/ tr.ř.). Shledané nedostatky vedly ve svém důsledku ke zrušení napadeného rozsudku z podnětu obou podaných odvolání a vrácení věci soudu prvního stupně podle § 259 odst. 1 tr.ř. S ohledem na ustanovení § 258 odst. 2 tr.ř. uvedené dopadá na odsuzující část rozsudku, když zprošťující část bylo možno od vadné části oddělit, kterážto byla mimo rozsah přezkumné povinnosti nalézacího soudu. Pokud jde o vady, jež zakládaly důvod ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., potažmo § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr.ř., pak k těmto nutno uvést následující. Předně se jedná o obžalovaným P. Č. namítanou rekognici u hlavního líčení, kterou má za nezákonnou. Této problematice se věnuje nalézací soud na str. 130 napadeného rozsudku, přičemž skutečnosti tam uváděné mají oporu v protokole o hlavním líčení ze dne 12.12.2007 (č.l. 2501 a násl.). Z tohoto je také zřejmý postup nalézacího soudu, kdy v přítomnosti obžalovaného P. Č. bylo svědkovi T. B. předloženo fotoalbum, kde ztotožnil jmenovaného obžalovaného na fotografii č. 12 jako osobu, k níž se v dané trestní věci vyjadřoval a následně k žádosti předsedy senátu označil obžalovaného v jednací síni jako osobu, o níž hovořil s tím, že v té době měla dlouhé vlasy. Dle přesvědčení odvolacího soudu tento postup nemá oporu v ustanovení § 104b tr.ř., kde je upravena rekognice. Pokud jde o procesní postup orgánů činných v přípravném řízení, pak je možno vyslovit podiv nad tím, proč předložení fotoalba svědku T. B. v rámci jeho výslechu neproběhlo již v přípravném řízení. Nalézací soud s ohledem na důkazní řízení a v reakci na námitky obžalovaného P. Č. se snažil zřejmě tento nedostatek napravit, nicméně postup, který zvolil, nemá oporu v citovaném ustanovení trestního řádu. Rekognice dle fotografií je přípustná, nicméně tento postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby a osoba, která má být poznána, nesmí být před rekognicí ukázána (§ 104b odst. 2, odst. 4 tr.ř.). Poznávající osoba nesmí provádět rekognici in natura pod dojmem rekognice podle fotografie, což se zde zřejmě stalo, pokud jde o otázku délky vlasů obžalovaného P. Č., neboť o této svědek T. B. ve své výpovědi v přípravném řízení nikdy nehovořil a poprvé ji zmínil až po shlédnutí fotografie v rámci hlavního líčení. Nicméně odvolací soud akceptoval námitku obžalovaného P. Č. v tom směru, že rekognice nebyla u hlavního líčení provedena zákonným způsobem a v rámci dalších hodnotících úvah k ní proto nelze přihlížet. Dále se jedná o prohlídku nebytových prostor ve dnech 7. – 8.9.2005 v objektu v S. ulici, v O. – M. H., kdy tento úkon je oběma obžalovanými široce napadán a je shodně dovozeno, že nebyly splněny zákonné podmínky upravené v ustanovení § 83a odst. 1, odst. 3 tr.ř. pro tento procesní úkon, a proto je nutno na něj nahlížet jako na učiněný v rozporu se zákonem, což v důsledku vede k tomu, že skutečnosti takto zjištěné jsou v dalším řízení nepoužitelné. Otázkou prohlídky nebytových prostor dne 7.9.2005 se v napadeném rozsudku nalézací soud zabývá poměrně široce (str. 73 – 98). V rámci svých úvah vycházel jednak z výpovědí obžalovaných, svědků, jakož i z důkazů listinného charakteru k této problematice se vztahujících, přičemž následně dospěl k závěru, že je možno na tento úkon nahlížet jako na zákonný a z něj dále vycházet s tím, že prohlídka byla realizována za situace, která nesnesla odkladu a s ohledem na akcentovaný charakter nemovitosti nebyl prostor pro předložení spisu dozorovému státnímu zástupci, vyčkání jeho stanoviska a zpracování písemného příkazu k prohlídce. Odvolací soud v rámci svých úvah ve vztahu k této problematice dospěl k závěru, že námitky obou obžalovaných, atakující zákonnost prohlídky nebytových prostor, mají reálný podklad a jsou důvodné. Podmínky příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků jsou upraveny v ustanovení § 83a tr.ř., přičemž dle odst. 1 tohoto nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemků je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemků, a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání. Prohlídku jiných prostor nebo pozemků dle odst. 2 provede orgán, který ji nařídil nebo na jeho příkaz policejní orgán. Dle odst. 3 bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odst. 1 může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor nebo pozemků jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu, nebo v případě, že uživatel dotčených prostor nebo pozemků písemně prohlásí, že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá policejnímu orgánu. O tomto úkonu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu uvedenému v odst. 1 oprávněn. Jak vyplývá z provedeného dokazování, nebyl vydán státním zástupcem písemný příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. Pokud je tento zmiňován ve vlastním protokole o provedení prohlídky nebytových prostor (č.l. 336 a násl.), pak k této otázce se nalézací soud odpovídajícím způsobem vyjádřil v napadeném rozsudku. Další podmínkou, umožňující vykonání prohlídky jiných prostor nebo pozemků v přípravném řízení policejním orgánem, je předchozí souhlas státního zástupce. Tato skutečnost nebyla z pohledu hodnocení zákonnosti prohlídky jiných prostor nalézacím soudem jakkoli zohledněna a nebyla ji věnována pozornost. A to přesto, že o souhlasu k této vypověděl svědek Mgr. A. H. (str. 83 napadeného rozsudku) a vyplývá i z úředního záznamu, který sepsal z pokynu právě dozorujícího státního zástupce (č.l. 371). Z tohoto je patrno, že ten ve 13.03 hod. udělil souhlas s provedením prohlídky prostor a pozemků a specifikoval nemovitost. Za této situace považuje odvolací soud za potřebné doplnit dokazování za účelem zjištění, zda státní zástupce opravdu kvalifikovaný souhlas učinil či nikoliv. Bude tedy nutno příslušným procesním způsobem tuto skutečnost dokumentovat, např. žádostí o vyjádření, event. výslechem konkrétního státního zástupce v té době činného (po zproštění mlčenlivosti). V případě pozitivního zjištění bude toto dále předmětem úvah nalézacího soudu, týkajících se procesní stránky předmětného procesního úkonu. Naopak, v případě negativního zjištění, jak již bylo výše naznačeno, nebude moci býti přihlíženo k uvedené prohlídce jiných prostor a pozemků a nebude možno vycházet ze zjištění celních orgánů, které v rámci této učinili. Bude pak na nalézacím soudu, aby vyhodnotil stávající důkazy v dané věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. Pokud odvolací soud uvedl, že shledal námitky obou obžalovaných ve vztahu k této problematice důvodnými, pak v podrobnostech možno odkázat na širokou argumentaci v jejich opravných prostředcích, jež je v zásadě důvodná, logická a má oporu jak ve spisovém materiálu, tak i v citované liteře zákona. Je proto možno v krátkosti rekapitulovat, že velitel zásahu Mgr. A. H. v dané chvíli vystupoval ve smyslu § 12 odst. 2 tr.ř. jako policejní orgán, kdy odvolací soud se ztotožnil v tomto směru se zjištěními nalézacího soudu. Nicméně bez příkazu k prohlídce a bez souhlasu státního zástupce mohl jako policejní orgán vykonat prohlídku jiných prostor nebo pozemků v přípravném řízení za podmínky, že příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Oproti názoru nalézacího soudu má soud odvolací za to, že obě tyto podmínky, jež musí být splněny zároveň, splněny nebyly. V této souvislosti je nutno poukázat na skutečnost, že svědek Mgr. A. H. byl v průběžném telefonickém kontaktu se státním zástupcem, a to minimálně od 13.03 hod dne 7.9.2005 a s prohlídkou bylo započato v 19.55 uvedeného dne (uvedené vyplývá z protokolu o provedení prohlídky nebytových prostor – č.l. 336). Během této doby si mohl svědek obstarat příkaz k prohlídce, a to faxem, mailem či např. prostřednictvím kurýra. Začátek vlastní prohlídky se tomuto mohl jednoznačně přizpůsobit tak, aby zde nevznikly žádné pochybnosti, mohlo se začít podstatně později, event. až druhý den. Pokud v této souvislosti bylo ze strany svědka Mgr. A. H. argumentováno rozlohou objektu, jeho spletitostí a z toho vyplývající nemožností zabezpečit hlídání, pak předně třeba poukázat na skutečnost, že od počátku měsíce září 2005 probíhal monitoring daného objektu, jak to vyplývá z výpovědi svědka R. K., byl tak přehled o přístupových cestách objektu, kdy v tomto směru je možno poukázat i na výpověď svědka J. M. a dalších, kteří prováděli v daném objektu opakovaně místní šetření a kteří rovněž znali v tomto směru charakter objektu. Pokud se z jejich strany nedostaly informace k veliteli zásahu, pak uvedené bylo pochybením. Svědek J. M. dále uvedl, že se následně podílel ve dvou či třech směnách na hlídání objektu, kdy seděl v autě a hlídal, aby do objektu nikdo nevkročil, či aby se z objektu nic nevyneslo (str. 76 napadeného rozsudku), což je třeba konfrontovat s tvrzením Mgr. A. H., že nebylo v jeho silách ani za pomoci příslušníků policie objekt hlídat, když o několik hodin později se tak stalo. Dále je třeba akcentovat, co bylo vlastně předmětem ohlášení. Bylo to skladování lihovin a nález trestí, což vyplývá z výpovědi svědka J. M. a s ohledem na uvedené není možno dojít k závěru, že se jednalo o neodkladný úkon, tj. že věc nesnese odkladu, neboť zde nehrozilo ukrytí věcí na jiném místě, když se jednalo o alkohol uložený v kartonech na paletách stažených fólií nebo že by došlo k jejímu zničení, poškození či zašantročení. Navíc je zde možno opět poukázat na prováděný monitoring pracovníků celní správy mobilního dohledu. Pokud jde o možný postup prostřednictvím prohlášení uživatelů dotčených prostor, že s prohlídkou souhlasí, pak v tomto směru nebyl akceptován návrh vlastníka nemovitosti T. B. po rozhovoru s ředitelkou Celního úřadu O. s tím, aby prohlídka proběhla následující den, kdy budou k dispozici jak klíče, tak nájemní smlouvy, jakož i příslušní nájemci a prohlídka by mohla proběhnout bez jakýchkoli problémů. V daném případě jsou míněni skuteční uživatelé prohlídkou dotčených prostor a uvedené nelze zhojit písemným souhlasem, který celnímu orgánu poskytl svědek T. Březina z pozice vlastníka předmětných objektů. Svědek Mgr. A. H. věděl, že zde existují nájemci prostor, ve kterých má proběhnout prohlídka a přes tuto skutečnost a bez jejich vědomí, přistoupil k provedení prohlídky nebytových prostor, přičemž tento postup, dle názoru odvolacího soudu, nemůže zhojit až následné zjištění tak, jak tímto argumentuje nalézací soud v napadeném rozsudku, že příslušné nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné (str. 27 napadeného rozsudku), neboť v daném okamžiku o této skutečnosti nikdo nevěděl a obě smluvní strany se chovaly tak, jakoby smlouvy byly platné. Je tedy možno učinit závěr, že argumentace nalézacího soudu v napadeném rozsudku z pohledu dovození zákonnosti prohlídky jiných prostor ve dnech 7. – 8.9.2005, v konfrontaci s provedeným dokazováním, nemůže obstát a tento procesní úkon je tak zatížen prozatím závažnou vadou. Dále je třeba poukázat na problematiku etiket L. D., s.r.o., kdy s ohledem na odborné stanovisko Celně technické laboratoře Praha má tyto na předložených lihovinách nalézací soud za originální. Tuto skutečnost ve svých opravných prostředcích atakovaly oba obžalovaní, a to jednak z pohledu hodnocení ve věci provedených důkazů, ale zejména prostřednictvím vypracovaného znaleckého posudku z oboru tiskařství, specializace polygrafie, Ing. S. Z., který za účelem doplnění dokazování nechal zpracovat a předložil obžalovaný D. N., dle kterého není problém vytisknout etikety, aniž by je bylo možno odlišit od pravých. Dále obžalovaný P. Č. namítl, že k výstupům z Celně technické laboratoře Praha ohledně zjištění originálních etiket nelze přihlédnout, neboť lihoviny nebyly zakoupeny od společnosti L. , s.r.o., což vyplývá i ze závěrů znaleckého posudku z oboru ekonomika znalce Ing. J. Ch. K uvedeným námitkám bude nutno věnovat rovněž náležitou pozornost. Bude třeba, aby se nalézací soud zabýval předloženým znaleckým posudkem, po jeho zprocesnění závěry hodnotil v konfrontaci s výpovědí svědka M. K. a nabízí se zde i postup dalšího znaleckého zkoumání etiket na zadrženém alkoholu, který je k dispozici v porovnání s etiketami pravými společnosti L. D., s.r.o. tak, aby bylo možno najisto postavit závěr, zda na příslušných lihovinách byly nalepeny originální etikety dané společnosti či jejich plagiáty. Uvedené má souvislost s dalšími návrhy na doplnění dokazování před odvolacím soudem, který, s ohledem na charakter předmětného rozhodnutí, tyto v daném řízení neprováděl, ale tyto budou moci býti uplatněny v rámci řízení před nalézacím soudem. V tomto směru se jedná např. o vedená trestní řízení u Okresního soudu v Přerově a Krajského soudu v Praze v souvislosti s napodobeninami výrobků L. D., s.r.o., tak jak se o tom zmiňuje obžalovaný P. Č. a dále o rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp.zn. 2 Afs 103/2008-86, ze dne 22.1.2009, jak je zmiňován výše obžalovaným D. N. Nalézací soud vyhodnotil, s ohledem na důkazní návrhy obou obžalovaných, nutnost provádění dalších jiných navrhovaných důkazů tak, aby dostál své povinnosti plynoucí pro něj z ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., a to s přihlédnutím k vyřešení zásadní otázky, týkající se zákonnosti prohlídky jiných prostor a pozemků. V mezích ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. pak bude nalézací soud odpovídajícím způsobem hodnotit ve věci provedené důkazy, kdy obžalovaní atakovali ve svých opravných prostředcích i tuto oblast činnosti nalézacího soudu a náležitou pozornost bude věnovat hodnocení výpovědi svědka T. B., kdy je opět oběma obžalovanými atakována věrohodnost jeho výpovědi a obžalovaný D. N. v tomto směru ve svém opravném prostředku nabídl určité důkazní prostředky. V podstatě oba obžalovaní ve svých opravných prostředcích napadli i popis skutkových zjištění z pohledu formulace skutkové věty, ve které byly užívány termíny „nejméně“, „minimálně“, apod., kdy, dle jejich přesvědčení, tato slova či slovní spojení by tam uvedená být neměla, neboť vyjadřují nejistotu nalézacího soudu. V tomto směru je možno odvolatelům dát za pravdu, kdy ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 tr.ř., kde jsou uvedeny náležitosti výroku rozsudku, není pro uvedené ve skutkové větě v zásadě místo, neboť z této má vyplynout jednoznačný, transparentní a zejména přezkoumatelný popis konkrétního jednání, a to uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání tak, aby popisovaný skutek nemohl být zaměněn s jiným. Odvolací soud proto apeluje na nalézací soud, aby se pro příště takovéhoto postupu vyvaroval. Jak již bylo výše uvedeno, zejména obžalovaný D. N. atakoval ve svém opravném prostředku další skutečnosti, a to jednak problematiku zachování totožnosti skutku a odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. V případě naplnění zásady zachování totožnosti skutku má za to, že tato nebyla dodržena, a to v porovnání s tím, pro jaký skutek byla na jedné straně podána obžaloba a na druhé straně s tím, pro co byli oba shledání vinnými. Ve vztahu k této námitce považuje odvolací soud za vhodné uvést, že již byla vznesena v řízení před nalézacím soudem, který na ni také náležitým způsobem reagoval, což vyplývá ze str. 12, 13 napadeného rozsudku. Pokud s oporou provedeného dokazování dospěl nalézací soud k závěru, že totožnost skutku v daném případě je zachována, pak s tímto jeho závěrem se odvolací soud plně ztotožnil, kdy má za to, že změna skutkových zjištění (zproštění obžaloby obžalovaného I. K.) neměla vliv na zachování totožnosti skutku, která je v daném případě dána shodou v následku, event. částečným shodným jednáním a následkem tak, jak to vyhodnotil nalézací soud v napadeném rozsudku. Z tohoto pohledu byly námitky obžalovaného D. N. vyhodnoceny jako nedůvodné. K námitkám ohledně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, kdy obžalovaný má za to, že příkaz vydaný konkrétním soudcem nesplňuje zákonné nároky, a proto nelze následně z tohoto procesního úkonu vycházet, považuje odvolací soud za potřebné uvést následující. Otázkou odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se v napadeném rozsudku zabývá nalézací soud, což je zřejmé ze str. 136 a násl. tohoto a námitka obžalovaného v naznačeném směru opět není novou skutečností, ale byla již uplatněna v řízení před nalézacím soudem, který se jí také patřičně zabýval. S ohledem na důkazní materii sám konstatoval, že záznamy z telefonních odposlechů za období od 5.8. – 31.12.2005 nejsou z pohledu rozhodování o vině obžalovaných stěžejními, nýbrž jsou zcela okrajové a toliko dokumentují detailněji průběh spolupráce mezi obžalovanými a některými svědky. S odhlédnutím od pasáže odůvodnění napadeného rozsudku, kde nalézací soud jistým způsobem polemizuje s nálezem Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 615/06, nutno konstatovat, že závěry, k nimž dospěl v rámci shledání naplnění zákonných podmínek, na jejichž základě bylo možno v dané věci činit záznamy telefonních hovorů, jsou správné. Jednoznačným způsobem s oporou ustanovení § 88 odst. 1, odst. 2 tr.ř., kde jsou uvedeny zákonné podmínky, po jejichž splnění je možno přistoupit k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, dovodil zákonnost jak vlastního vydaného příkazu, tak i provedených odposlechů, přičemž v podrobnostech možno plně odkázat na str. 137 – 138 napadeného rozsudku, kdy odvolací soud se s úvahami a následnými závěry nalézacího soudu plně ztotožnil. Tedy ani tato námitka obžalovaného D. N. nebyla shledána důvodnou. S ohledem na shora popsané skutečnosti odvolací soud vyhověl v daném stadiu řízení částečně opravným prostředkům obžalovaných D. N. a P. Č., proto napadený rozsudek ohledně těchto zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Ten odstraní naznačené nedostatky, zejména doplní dokazování jak ve vztahu ke zmiňované prohlídce jiných prostor a pozemků ve dnech 7. – 8.9.2005, tak i s ohledem na přednesené důkazní návrhy obou obžalovaných u veřejného zasedání, a provede i eventuálně další důkazy, jejichž potřeba pro jeho rozhodnutí na základě provedeného dokazování vyvstane, tyto náležitým způsobem vyhodnotí, přičemž bude důsledně postupovat ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. a následně přijme odpovídající rozhodnutí. V rámci svých úvah se bude rovněž zabývat námitkami obou obžalovaných, které vznesli ve svých opravných prostředcích. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 29.10.2009 JUDr. Jiří Z o u h a r v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Martina Novotná