6 To 35/2010

Plný text

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. června 2010 odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.3.2010, č.j. 30 T 5/2007-3834, a rozhodl t a k t o: Podle § 256 tr.ř. se odvolání státního zástupce z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.3.2010, č.j. 30 T 5/2007-3834, byli obžalovaní D. N. a P. Č. podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp.zn. 4 KZV 36/2006, ze dne 9.7.2008, pro jednání, jehož se měli dopustit tím, že po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu zkrátit spotřební daň z lihu a opatřit tak sobě majetkový prospěch, se společně podíleli na výrobě a distribuci lihovin za účelem jejich další distribuce blíže neurčeným osobám bez řádného odvedení spotřební daně z lihu v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, obžalovaný D. N., jako jednatel a jediný společník společnosti N. C., s.r.o., se sídlem B. p. H., přebíral alkoholické nápoje vyrobené v objektu v O.-M. H., do svých prostor, které si dne 20. 4. 2005 pronajal v areálu O.-M. H., zde je uskladňoval a jako výhradní distributor společnosti l. D., s.r.o., nápoje dále distribuoval s vědomím, že se jedná o nápoje vyskladněné bez přiznání spotřební daně, tyto nápoje nezahrnul do účetnictví společnosti N. C., s.r.o., ani do přiznání k dani z přidané hodnoty a následně do účetnictví zahrnul fiktivní faktury společnosti L., s.r.o., se sídlem B., aby zakryl skutečný původ zboží, které nebylo v souladu s § 33 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu řádně inventarizováno ani označeno kontrolní páskou dle § 3 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, obžalovaný P. Č., jako jediný jednatel a společník společnosti l. D., s.r.o., se sídlem Ch., poskytoval pro výrobu probíhající v objektu v O.-M. H., potřebné komponenty, zejména originální etikety, láhve, uzávěry, filtrační desky a případně další potřeby, které měl uskladněny v prostorách areálu O.-M. H., které si pronajal smlouvou ze dne 1.6.2005, přičemž zde vyrobené lihoviny značky l. D. nezahrnul do účetnictví společnosti l. D., s.r.o., tyto neinventarizoval dle § 33 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu ani neoznačil kontrolní páskou dle § 3 odst. 1 zákona č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, čímž porušili zejména ustanovení § 18 odst. 6 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů a takto společným úmyslným jednáním s cílem zkrátit stát na spotřební dani z lihu v areálu O. vyrobili (společně s

I. K., jednatelem společnosti A., s.r.o., který však byl již pravomocně zproštěn obžaloby pro skutek právně kvalifikován dle § 148 odst. 1, odst. 4 tr.zák., spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák.) a za účelem další distribuce skladovali minimálně - 945 ks láhví likéru Griotka 25% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 33,125,- Kč a spotřební daň celkem činí 31.303,125,- Kč, 2135 ks láhví Kyselé jablko 18% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 47,7 Kč a spotřební daň celkem činí 101.839,50 Kč, 3005 ks láhví Borovička 38% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné lahve činí 100,7 Kč a spotřební daň celkem činí 302.603,50 Kč, 2369 ks láhví Borovička 38% o obsahu 0,2l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 20,14 Kč a spotřební daň celkem činí 47.711,66 Kč, 10260 ks láhví Kyselé jablko 18% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 23,85 Kč a spotřební daň celkem činí 244.701,- Kč, 1041 ks láhví Borovička 38% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 50,35 Kč a spotřební daň celkem činí 52.414,35 Kč, 9418 ks láhví Tuzemák 37,5% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 99,375 Kč a spotřební daň celkem činí 935.913,75 Kč, 10574 ks láhví Tuzemák 37,5% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,6875 a spotřební daň celkem činí 525.395,625 Kč, 5153 ks láhví Trnka chalupářská 40% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 53,- Kč a spotřební daň celkem činí 273.109,- Kč, 5557 ks láhví Voda 40% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 106,- Kč a spotřební daň celkem činí 589.042,- Kč, 12882 ks láhví Vodka 37% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 99,375 Kč a spotřební daň celkem činí 1.280.148,75 Kč, 5115 ks láhví Oříškový likér 20% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 26,5 Kč a spotřební daň celkem činí 135.547,50 Kč, 31005 ks láhví Vodka 37,5% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 49,6875 Kč a spotřební daň celkem činí 1.540.560,9375 Kč, 60 ks láhví Peprmint 25% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 66,25 Kč a spotřební daň celkem činí 3.975,- Kč, 665 ks láhví Meruňka 35% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 92,75 Kč a spotřební daň celkem činí 61.678,75 Kč, 3636 ks láhví Fernet Citrus 30% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 79,5 Kč a spotřební daň celkem činí 289.062,- Kč, 7074 ks láhví Peprmint 25% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 33,125 Kč a spotřební daň celkem činí 234.326,25 Kč, 13619 ks láhví Meruňka 35% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,375 Kč a spotřební daň celkem činí 631.581,125 Kč, 12255 ks láhví Fernet Citrus 30% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 39,75 Kč a spotřební daň celkem činí 487.136,25 Kč, 2688 ks láhví Vodka peach 21% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 55,65 Kč a spotřební daň celkem činí 149.587,20 Kč, 1443 ks láhví Vodka peach 21% o obsahu 0,2l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 11,13 Kč a spotřební daň celkem činí 16.060,59 Kč, 15739 ks láhví Vodka peach 21% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 27,825 Kč a spotřební daň celkem činí 437.937,675 Kč, 502 ks láhví Peprmint 30% o obsahu 0,2l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 15,9 Kč a spotřební daň celkem činí 7.981,80 Kč, 1029 ks láhví Peprmint 30% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 39,75 Kč a spotřební daň celkem činí 40.902.75 Kč, 2562 ks láhví Režná 35% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 92,75 Kč a spotřební daň celkem činí 237.625,50 Kč, 543 ks láhví Režná 35% o obsahu 0,2l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 18,55 Kč a spotřební daň celkem činí10.072,65 Kč, 5445 ks láhví Režná 35% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,375 Kč a spotřební daň celkem činí 252.511,875 Kč, 2248 ks láhví Bylinná hořká 35% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,375 Kč a spotřební daň celkem činí 101.251,- Kč, 1121 ks láhví Golden Napoleon 40% o obsahu 0,7l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 74,2 Kč a spotřební daň celkem činí 83.178,20 Kč, 15 ks láhví Tuzemák speciál Avinum drinks 40% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 53,- Kč a spotřební daň celkem činí 795,- Kč, 369 ks láhví Vodka bez etikety 40% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 53,- Kč a spotřební daň celkem činí 19.557,- Kč, 6028 ks láhví Tradiční pirátský 35% o obsahu 0,5l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 46,375 Kč a spotřební daň celkem činí 279.548,50 Kč, 492 ks láhví Napoleon Degramont 40% o obsahu 0,7l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 74,2 Kč a spotřební daň celkem činí 36.506,40 Kč, 624 ks láhví Napoleon Duclo 36% o obsahu 0,7l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 66,78 Kč a spotřební daň celkem činí 41.670,72 Kč, 864 ks láhví Fernet Stock Citrus 30% o obsahu 1l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 79,5 Kč a spotřební daň celkem činí 68.688,- Kč, 855 ks láhví Fernet Stock Citrus 30% o obsahu 05,l, přičemž spotřební daň z jedné láhve činí 39,75 Kč a spotřební daň celkem činí 33.986,25 Kč, tedy celkem nejméně 179.335 kusů láhví různých lihovin, čímž způsobili nepřiznáním a neodvedením spotřební daně z lihu České republice škodu ve výši nejméně 9.588.911,- Kč, čímž měli spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 148 odst. 1, odst. 4 tr.zák. formou spolupachatelství podle ustanovení § 9 odst. 2 tr.zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou stíháni. Rozsudek právní moci nenabyl, neboť jej napadl odvoláním státní zástupce, který v jeho písemném vyhotovení uvedl, že je zaměřeno do zprošťujícího výroku, a to v neprospěch obou obžalovaných. Předně se podrobně zabýval otázkou procesnosti prohlídky nebytových prostor v areálu v O.-M. H. dne 7.9.2005. Tato prohlídka nebytových prostor byla jednoznačně vyhodnocena jako neodkladný úkon, což bylo podloženo důkazy. Souhlas majitele předmětných prostor shledal státní zástupce jako zcela autentický a použitelný. Z pohledu zákonnosti tohoto procesního úkonu došlo k doplnění dokazování výslechem původního dozorového státního zástupce, přičemž výpověď tohoto plně podpořila závěry uváděné v podané obžalobě. V obecné rovině má tedy státní zástupce provedenou prohlídku nebytových prostor za zákonnou s tím, že z tohoto důkazu je možno dále vycházet. Dále se zabýval problematikou vyhotovení příkazu k prohlídce nebytových prostor, problematikou monitorování objektu, kdy zdůraznil, že celníci tak činili výlučně jako správci daně. Hodnotil situaci, v níž rozhodoval svědek Mgr. H. a dospěl k závěru, že při své nejlepší vůli si nedokáže představit, kdy měl tento svědek usednout k počítači a zpracovat řádně odůvodněný příkaz k prohlídce jiných prostor. Dle jeho přesvědčení z provedeného dokazování je zcela zjevné, že jednání policejního orgánu nesneslo odkladu. Ve vztahu k zákonným náležitostem písemného příkazu k prohlídce nebytových prostor, jak na ně poukazuje v napadeném rozsudku nalézací soud, státní zástupce uvedl, že takovýto zákonný příkaz k prohlídce nemohl svědek Mgr. H. jako policejní orgán předmětného dne vyhotovit, neboť neměl k dispozici údaje zákonem vyžadované. Náležitý prostor ve svém opravném prostředku věnoval také problematice uděleného písemného souhlasu s prohlídkou ze strany vlastníka nemovitosti svědka T. B., kdy se neztotožnil se závěrem, který prezentoval nalézací soud v napadeném rozsudku, že tento souhlas s prohlídkou mohl písemně učinit toliko uživatel daných prostor. V této souvislosti státní zástupce poukázal na vlastnickou triádu, kdy se měl svědek T. B. stát vlastníkem druhé kategorie. Má za to, že pronájem nemovitosti je nepochybně jednou z forem jejího užívání a nepodařilo-li se hodnověrně zjistit jiné uživatele či kontakt na ně, je plně v souladu se zákonem, že byl vyrozuměn vlastník a jeden z nájemníků. Pokud tedy svědek T. B., coby vlastník nemovitosti, písemně prohlásil, že s provedením prohlídky souhlasí a své prohlášení předal policejnímu orgánu, pak bylo dle státního zástupce provedení prohlídky nebytových prostor legální. Dále státní zástupce uvedl, že obhajoba až v odvolacím řízení namítla, že zajištěné lihoviny dodané údajně společnosti L., s.r.o., jsou padělky. Stalo se tak poté, kdy obžalovaný P. Č. nalézací soud víc než rok přesvědčoval, že se jedná o řádně vyrobené lihoviny s udávanou lihovitostí a zdravotně nezávadným obsahem. Obhajoba rovněž původně tvrdila, že zboží od společností L., s.r.o., mělo docházet od jiné firmy, které dodal obžalovaný toto zboží dříve, přičemž bylo dostatečně prokázáno, že na trhu nebyla jediná firma, která by od společnosti N. C., s.r.o., za celou dobu fungování společnosti L. D., s.r.o., odebrala zboží o objemu, byť se jen blížícím množství dodanému společnosti L., s.r.o. Státní zástupce nepovažuje za účelné provádět dokazování ohledně pravosti etiket, a to s ohledem na znalecký posudek a obhajobou doložené množství vyjádření jednotlivých tiskáren a je ochoten akceptovat možnost vyrobení padělků etiket. Nicméně se nalézací soud nevyrovnal s tím, zda by pachatel složitý proces padělání podstoupil kvůli olepení několika málo kusů láhví, kdy výrobní náklady by mnohonásobně překročily případný výnos. Závěr o tom, že se jednalo o lihoviny, na jejichž výrobě se podílel obžalovaný P. Č., dovodil státní zástupce i ze znaleckého posudku Celně technické laboratoře, a to stran způsobu jejich lepení. Pokud jde o hodnověrnost výpovědi svědka T. B., pak ta nestojí osamocena, ale je podporována výpověďmi svědků

V. B., P. K., jakož i pracovníků celního úřadu i dalších svědků a v neposlední řadě výsledky provedené prohlídky nebytových prostor a zajištěných stop, včetně dalších listinných důkazů. S ohledem na uvedené státní zástupce navrhl, aby odvolací soud opětovně vyhodnotil skutková zjištění v rámci provedeného dokazování a následně podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Ve veřejném zasedání, konaném ohledně opravného prostředku, intervenující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci plně odkázal na písemně odůvodněný opravný prostředek a posléze učinil shodný konečný návrh, jak je v tomto uveden. K opravnému prostředku státního zástupce se rovněž vyjádřili obhájci obou obžalovaných, a to jak v písemné formě, tak i v rámci veřejného zasedání, kdy plně odkázali na písemně zpracovaná vyjádření, jež doplnili o skutečnosti, které považovali za důležité a nutné akcentovat. Posléze učinili shodné konečné návrhy, a to aby bylo odvolání státního zástupce jako nedůvodné podle § 256 tr.ř. zamítnuto. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací (§ 252 tr.ř.), zjistil, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou podle § 246 odst. 1 písm. a) tr.ř. a v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr.ř. Jelikož odvolací soud neshledal důvod k zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 tr.ř., přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. S ohledem na vymezení obsahu opravného prostředku nebyla přezkumná činnost odvolacího soudu nijak omezena. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebylo shledáno podstatných vad, které by měly za následek, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, a které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.). V tomto směru ani odvolatel nevznesl žádných výhrad. Jak vyplývá ze spisového materiálu, vrchní soud, jako soud odvolací, ve věci již jednou rozhodoval, a to dne 29.10.2009, sp.zn. 6 To 12/2009, kdy z podnětu odvolání obžalovaných D. N. a P. Č. podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 2 tr.ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.11.2008, č.j. 30 T 5/2007-3354, kterým byli oba obžalovaní uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr.zák., ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr.zák., za což byl obžalovanému D. N. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let a obžalovanému P. Č. rovněž trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, přičemž oba shodně byli pro účely výkonu trestu zařazeni do věznice s ostrahou a oběma byl uložen trest zákazu činnosti a podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrátil věc soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud poukázal jednak na problematiku zákonnosti a využitelnosti prohlídky nebytových prostor ze dne 7.9.2005 a dále pak na důkazní prostředky, které byly předloženy v řízení před odvolacím soudem, kdy bude nutno tyto k důkazu provést a následně ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. ve věci hodnotit. Dále odvolací soud řešil námitky zejména obžalovaného D. N., týkající se problematiky zachování totožnosti skutku a odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, kdy dospěl k závěru, že námitky obžalovaného nejsou důvodné. Na jednotlivé námitky odvolacího soudu reagoval nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku, což vyplývá z jeho příslušných pasáží. Po přezkoumání napadeného rozsudku v kontextu s předchozím usnesením odvolacího soudu je možno konstatovat, že nalézací soud v zásadě plně respektoval ustanovení § 264 odst. 1 tr.ř., tedy vázán právním názorem provedl úkony a doplnil dokazování dle pokynů odvolacího soudu a z tohoto pohledu nebylo v jeho postupu shledáno zásadního pochybení. Přezkoumáním napadeného rozsudku z hledisek uvedených v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr.ř. dospěl odvolací soud k závěru, že se v něm krajský soud správně, logicky a přesvědčivě vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Uvedl, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil, jak se vypořádal s obhajobou obžalovaných a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Rozsudek netrpí podstatnými vadami a svým obsahem odpovídá zákonným kritériím uvedeným v ustanovení § 120 - § 122 tr.ř., pokud jde o výrok, a v ustanovení § 125 tr.ř. ve vztahu k odůvodnění. Krajský soud provedl dostupné důkazy v rozsahu pro rozhodnutí nezbytném, v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.ř. a odvolatel v opravném prostředku nenavrhl další důkazní prostředky. Jak se podává z odůvodnění opravného prostředku, ten je prioritně zaměřen do výroku o vině, když stěžejní námitkou odvolatele je to, že podle jeho názoru soud prvého stupně fakticky nesprávně vyhodnotil provedené důkazy. V této souvislosti odvolací soud v obecné rovině uvádí, že v postupu orgánů činných v trestním řízení, který je naznačen v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., je vyjádřena jedna ze základních zásad českého trestního řízení, konkrétně zásada volného hodnocení důkazů. Podle této zásady orgány činné v trestním řízení, soud nevyjímaje, hodnotí provedené důkazy výhradně podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a vycházejícího z dokonalé znalosti projednávaného případu a veškeré důkazní materie k němu se vztahující. Navíc je nutno poukázat na skutečnost, že ustálená soudní praxe i konstantní judikatura stojí na stanovisku, že dokonce ani za situace, pokud není skutečný stav věci správně zjištěn, a odvolací soud má za to, že tomu je tak proto, že nalézací soud nevyhodnotil správně důkazy ve věci provedené, může odvolací soud toliko upozornit soud prvého stupně, ve kterých směrech má být řízení doplněno, nebo čím je třeba se znovu zabývat, zásadně však nesmí k samotnému způsobu hodnocení důkazů nalézacím soudem udělovat tomuto soudu jakékoliv závazné pokyny. Stejně tak je nutno zdůraznit, že ve stávající trestně právní teorii i praxi platí nepřekročitelná zásada, že pokud soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., tzn. že provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná skutková zjištění, nemůže odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným, v úvahu připadajícím výsledkem. Navíc je nutno zdůraznit, že zákonodárce novelou zákona o trestním řízení soudním (trestní řád) zákonem č. 265/2001 Sb. poměrně výrazným způsobem omezil možnost odvolacího soudu zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvého stupně, když v ustanovení § 263 odst. 7 tr.ř. deklaroval, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvého stupně, s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud ve veřejném zasedání provedl. Koneckonců i aktuální judikatura Ústavního soudu stojí na stanovisku, že zasahovat do hodnocení důkazů soudem prvého stupně lze pouze tehdy, pokud je takovéto hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Lze tedy říci, že odvolací soud může, pokud se týče hodnotící činnosti soudu prvého stupně, přezkoumávat a následně eventuelně i vytýkat soudu prvého stupně vady, spočívající toliko v tom, že pokud soud prvého stupně eventuelně provede některý důkaz, který posléze nehodnotí, nebo pokud naopak neprovede některý z hodnocených důkazů, popř. pokud je hodnocení provedených důkazů soudem prvého stupně v extrémním rozporu s obsahem těchto důkazů. Uvedené teoretické premisy vymezují rámec činnosti odvolacího soudu v jeho přezkumné činnosti a budou-li tyto dále vztaženy na trestní věc obžalovaných D. N. a P. Č., potom odvolací soud musí konstatovat, že podle jeho přesvědčení nalézací soud mantinely ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. respektoval. O správnosti tohoto závěru svědčí, dle přesvědčení odvolacího soudu, obsáhlá hodnotící pasáž v odůvodnění napadeného rozsudku. Hodnocení důkazů bylo provedeno v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. při pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu. Bylo důsledně dbáno, aby byly stejně pečlivě objasněny okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obžalovaných. Krajskému soudu nelze vytknout, že by některý důkaz neprovedl, některý z provedených důkazů nehodnotil či že by hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zákonem, pravidly formální logiky či by bylo v extrémním rozporu s obsahem důkazů. Proto se odvolací soud neztotožnil s námitkami odvolatele ohledně nesprávného hodnocení důkazů nalézacím soudem, s tímto se naopak plně ztotožnil a podle § 263 odst. 7 věta poslední tr.ř., je tímto hodnocením důkazů také vázán. Jak je patrno z výše uvedeného, státní zástupce ve svém opravném prostředku reagoval na závěry, k nimž dospěl nalézací soud po provedeném dokazování, s těmito polemizoval a v opravném prostředku v podstatě předkládá svůj náhled na hodnocení celé důkazní situace. Dle přesvědčení odvolacího soudu však s tímto postupem se nelze ztotožnit, neboť nemá oporu v provedeném dokazování, závěry, k nimž odvolatel dospěl, z něj nevyplývají, a proto nebylo možno k těmto jakkoli přihlédnout. Naopak, závěry, k nimž dospěl nalézací soud, mají plnou oporu v provedeném dokazování, s tímto jsou ve shodě, a proto se odvolací soud s těmito plně ztotožnil a v podrobnostech je možno na ně odkázat. V této souvislosti je nutno uvést, že skutečnostmi, kterými se odvolatel zabýval ve svém opravném prostředku, se již podrobně zabýval nalézací soud, což vyplývá z příslušných pasáží věnovaných jak problematice prohlídky nebytových prostor ze dne 7.9.2005, tak problematice hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka T. B., jakož pak i hodnocení dalších důkazů, kterými bylo doplněno dokazování po vrácení věci, a to ať již to byly výpovědi svědků Č. J. a J. V., či se jednalo o důkazy listinné povahy jako např. znalecký posudek Ing. Z., rozsudky obecných soudů apod. Proto považuje odvolací soud k jednotlivým odvolacím námitkám státního zástupce uvést následující. Státní zástupce ve svém opravném prostředku shledal prohlídku nebytových prostor v areálu v O.-M. h. dne 7.9.2005 za zákonnou, procesní, kdy dle jeho názoru tato nebyla zatížena žádnými procesními vadami. S tímto jeho názorem se nelze ztotožnit a možno plně odkázat na argumentaci a závěry, k nimž dospěl nalézací soud ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu, kdy již odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí poukazoval na řadu jeho nedostatků, a reagoval na námitky obou obžalovaných (str. 12, 13 tohoto). Nalézací soud z pokynu odvolacího soudu doplnil dokazování, a to výslechem tehdejšího dozorového státního zástupce JUDr. Z. K., který potvrdil skutečnosti uváděné svědkem Mgr. A. H., velitelem zásahu, pokud jde o časové údaje a zvolený postup, což však nebylo nijak sporné, ale co je důležité, uvedl, že vydal svědkovi telefonicky souhlas pro to, aby Mgr. A. H. vyhotovil písemný příkaz k prohlídce ve smyslu ustanovení § 83a odst. 1 tr.ř. a aby tato mohla legálně proběhnout. Bylo tedy zjištěno, že sám státní zástupce tento příkaz písemně nevydal a rovněž jej nevyhotovil ani velitel zásahu Mgr. A. H. Nalézací soud na str. 49 a násl. napadeného rozsudku se s oporou litery zákona zabýval podmínkami, za nichž je možno provést procesní úkon, a to prohlídku jiných nebytových prostor a pozemků, tak jak to vyplývá z ustanovení § 83a odst. 1 tr.ř. Stejně jako nalézací soud i soud odvolací považuje absenci písemně vyhotoveného příkazu za podstatnou vadu. Bez tohoto příkazu bylo možno provést tento procesní úkon za předpokladu, že příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Tato další možnost provedení prohlídky je rovněž podrobně rozebrána nalézacím soudem na str. 54 a 55 napadeného rozsudku, kdy na jeho závěry je možno plně odkázat, neboť se s těmito odvolací soud plně ztotožnil. Je tak možno konstatovat, že v daném případě, pokud jde o formální stránku věci, příslušný protokol o provedení prohlídky nebytových prostor neobsahoval zmínku a ani odůvodnění, že se jedná o neodkladný úkon. Dále je třeba akcentovat, jaké zboží bylo ohlášeno (jeho nález) a následně na místě zajištěno. Jednalo se zejména o alkohol zabalený v kartónových krabicích, na paletách stažených fólií, a to ve velkém množství. S ohledem na uvedené není možno dojít k závěru, že se jednalo o neodkladný úkon, tj. že věc nesnese odkladu, neboť zde nehrozilo, že by mohlo dojít ke zničení věcí, jejímu poškození, zašantročení, eventuálně ukrytí na jiném místě. V této souvislosti se odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, ale rovněž i nalézací soud v napadeném rozsudku shodně zabývaly otázkou monitoringu areálu (str. 53), kdy tato skutečnost objektivně eliminovala možné nebezpečí v podobě převezení věcí na jiné místo apod. Tedy ani tento zákonný důvod nebyl shledán důvodným pro provedení prohlídky nebytových prostor. Zákon dále umožňuje provedení prohlídky dotčených prostor či pozemků za situace, kdy uživatel těchto písemně prohlásí, že s prohlídkou souhlasí a své prohlášení předá policejnímu orgánu. Také i tato možnost provedení prohlídky nebytových prostor je řešena v napadeném rozsudku, jakož i v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že nebyly splněny zákonné podmínky pro tento postup. Vlastník předmětné nemovitosti svědek T. B. nemohl učinit účinný písemný souhlas s předmětnou prohlídkou, neboť nebyl uživatelem příslušných prostor a svědek Mgr. A. H. jednoznačně věděl, že objekt je užíván dalšími nájemci. V této souvislosti je nutno poukázat na součinnost vlastníka nemovitosti svědka T. B., který v dané věci hovořil s ředitelkou Celního úřadu Ostrava a s touto se dohodl v tom směru, že následující den se na místo dostaví, přiveze rezervní klíče od prostor, nájemní smlouvy, eventuálně příslušné nájemníky tak, aby prohlídka mohla proběhnout bez závad, o čemž velitele zásahu svědka Mgr. A. H. informoval, ten však tento postup odmítl. Pokud jde o odvolatelem namítnou legalizaci tohoto procesního úkonu písemným souhlasem s prohlídkou majitele objektu svědka T. B., pak oproti názoru státního zástupce v opravném prostředku je odvolací soud přesvědčen, že toto prohlášení musí učinit konkrétní uživatel konkrétních prostor nebo pozemků a toto prohlášení mimo něj nemůže učinit jiná osoba. Svědek T. B. se v žádném případě nestal vlastníkem druhé kategorie, jak to namítl ve svém opravném prostředku odvolatel, ale i nadále pro něj platila vlastnická triáda, neboť i nadále byl vlastníkem předmětných prostor, toliko realizoval oprávnění s jejich vlastnictvím spojeným, a to ve formě dispozice v uzavření příslušných nájemných smluv. Za této situace pak byli těmi dotčenými uživateli nebytových prostor, kteří mohli písemně vyslovit souhlas s prohlídkou těchto prostor právě uživatelé, kteří měli uzavřeny s vlastníkem nemovitosti, svědkem T. B., nájemní smlouvy na konkrétní prostory v rámci předmětného objektu a nikoliv vlastník nemovitosti svědek T. B. Pokud jde o zákonnost a další využitelnost procesního úkonu, a to prohlídky jiných nebytových prostor a pozemků v O. – M. H. dne 7.9.2005, kam směřují námitky státního zástupce, pak má odvolací soud závěr, k němuž nalézací soud po provedeném a doplněném dokazování dospěl a který je formulován na str. 55 napadeného rozsudku, za správný a zákonný, a proto se s ním plně ztotožnil a na argumentaci nalézacího soudu v tomto směru plně odkazuje. S ohledem na uvedené byly proto námitky státního zástupce v tomto směru odmítnuty jako nedůvodné. S ohledem na vyhodnocení charakteru tohoto důkazu, kdy se jedná o důkaz procesně neúčinný, je nutno uvést, že nelze dále přihlédnout ke skutečnostem z tohoto důkazu vyplývajícím, jako např. množství zajištěného alkoholu, druh, etikety či závěrům vyplývajícím z posudků Celně technické laboratoře a znaleckých posudků z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence apod. Na tuto skutečnost v napadeném rozsudku poukazoval správně již nalézací soud. Pokud by obecně tato důkazní situace nastala, měl nalézací soud dle předchozího rozhodnutí odvolacího soudu vyhodnotit stávající důkazy v dané věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. (str. 11, 12 tohoto), což také učinil. Doplnil dokazování výslechem svědků Č. J., J. V. a dalšími důkazy listinného charakteru, jak jsou podrobně popsány na str. 81 a násl. napadeného rozsudku. Po jejich pečlivém vyhodnocení nalézací soud uvedl, že výpověď svědka T. B. byla shledána v souladu s řadou provedených důkazů, nicméně na druhé straně byla zpochybněna rovněž řadou důkazů a tvrzení. Za této situace nalézací soud správně dospěl k závěru o existující důvodné pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědka T. B., a proto nebylo možno z této jako z důkazů zásadně usvědčujícího v řízení vycházet (str. 94 napadeného rozsudku). Po vyhodnocení důkazní situace ve věci za situace, kdy nebylo možno z důvodu procesní nepoužitelnosti vycházet ze stěžejního důkazu, a to prohlídky nebytových a jiných prostor ze dne 7.9.2005 a kdy byla dále zpochybněna výpověď stěžejního svědka T. B., nalézací soud zvolil správný postup a oba obžalované obžaloby zprostil, přičemž pochybení nebylo shledáno ani ve zvoleném konkrétním zprošťujícím důvodu. Pokud státní zástupce v závěru svého opravného prostředku vznesl námitky v tom směru, že obhajoba až v odvolacím řízení vznesla námitku, že zajištěné lihoviny dodané údajně společností L., s.r.o., jsou padělky, či že nebyla zjištěna jediná společnost, která by odebrala zboží o objemu, byť se jen blížícímu množství dodaném společností L., s.r.o., či že se nalézací soud nevyrovnal s tím, že obžalovaní složitý proces padělání podstoupili kvůli olepení menšího množství kusů láhví, a to s ohledem na poměr výrobních nákladů a výnosů, pak možno uvést, že těmito námitkami se náležitým způsobem zabýval v napadeném rozsudku nalézací soud (str. 84, 94 tohoto), a dále je možno uvést, že obžalovaní mohou vznášet námitky i v řízení odvolacím, což je výrazem jejich práva na obhajobu (ustanovení § 33 odst. 1 tr.ř.). Jelikož se odvolací soud neztotožnil s námitkami státního zástupce, uplatněnými v jeho opravném prostředku, byly tyto vyhodnoceny jako nedůvodné, nemající vliv na správnost rozhodnutí nalézacího soudu, a za této situace proto bylo ve vztahu k opravnému prostředku státního zástupce postupováno dle § 256 tr.ř., kdy bylo jako nedůvodné zamítnuto. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání . Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce . Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě ). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky v Brně . V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Olomouci dne 24. června 2010. JUDr. Jiří Z o u h a r v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Z. Šimanská