6 To 94/2013

Plný text

U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 2. ledna 2014 odvolání státního zástupce a obžalovaných L. K., J. K. a M. K., stíhaných pro trestné činy podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku a následující, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013, č.j. 54 T 2/2011-1984, a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr.ř. se z podnětu všech podaných opravných prostředků napadený rozsudek z r u š u j e v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc v r a c í soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013, č.j. 54 T 2/2011-1984, byli obžalovaní L. K. a J. K. uznáni vinnými ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.zákoníku (obžalovaný K. v bodech 1 – 8 a obžalovaný K. v bodech 1 – 4, 6 a 7 napadeného rozsudku) a obžalovaný M. K. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb., a to dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst.1, odst. 3 písm. b) tr.zákona ve znění zák. č. 140/1961 Sb. Této trestné činnosti se obžalovaní podle skutkových vět napadeného rozsudku měli dopustit tím, že 1) obžalovaný L. K. a obžalovaný J. K. , po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, v úmyslu neoprávněně získat jednak podstatnou část finančního výnosu z prodeje chaty a jednak finanční výnos z neoprávněného převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu manželů J. a Z. Z. , nejdříve obžalovaný L. K. , vystupující jako jednatel společnosti B. S., s.r.o., sídlem M. O., pod účelovým příslibem zprostředkování prodeje chaty v obci O. a pozemků, vše v katastrálním území O., reálné tržní hodnoty ve výši 800.000,-Kč, za prodejní cenu ve výši 1.000.000,- Kč, s vědomím, že příslib nedodrží, dne 4.5.2009 v O. vylákal na majitelce chaty, J. Z., uzavření zprostředkovatelské smlouvy, kterou se zavázal ve prospěch jmenované zprostředkovat prodej této chaty s tím, že výtěžek měl být z části použit na úhradu dluhů manželů Z. a ve zbytku pak prodávající vyplacen, a současně také uzavřel s J. Z. dohodu o plné moci k jejímu zastupování ve všech právních úkonech ve věci prodeje chaty, následně, na podkladě takto získané plné moci, obžalovaný L. K. již dne 7.5.2009 v O., uzavřel se společností E. R., s.r.o., sídlem O.-H., zastoupenou jednatelem T. D., jako kupujícím, kupní smlouvu o prodeji chaty majitelky J. Z. za kupní cenu v podhodnocené výši 500.000,- Kč, kterou L. K. převzal ve dnech 6.5. a 8.5.2009, kdy z takto získaných peněz toliko - vyplatil obžalovaný J. K. dne 10.5.2009 Z. Z., v hotovosti finanční částku ve výši 25.000,- Kč, - dne 11.5.2009 došlo k uhrazení exekučně vymáhaného dluhu Z. Z. ve prospěch bankovního účtu soudního exekutora JUDr. T. V. v celkové výši 204.201,- Kč a - ve dnech 4.6. a 5.6.2009 byla obžalovaným L. K. předána Z. Z. další finanční částka v hotovosti ve výši 20.000,- Kč, následně, v úmyslu neoprávněného získání družstevního bytu manželů Z. a J. Z. v tržní hodnotě 860.000,-Kč, dne 12.5.2009 obžalovaný L. K. navštívil J. Z. v místě jejího bydliště, za účelem ověření podpisu na účelově vykonstruované smlouvě o půjčce ji odvezl na Krajský úřad Moravskoslezského kraje se sídlem v O., kde J. Z., při zneužití jejího očního onemocnění, vylučujícího možnost přečtení písemností, k ověřovaným písemnostem podstrčil graficky podobnou písemnost s udělením plné moci k zastupování jmenované pro převod členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu V., spojených s družstevním bytem v O.-H., kdy souběžně tytéž písemnosti za totožných okolností podstrčil k ověření obžalovaný J. K. na Městském úřadě v J. i Z. Z., za nímž výhradně pro tento účel přijel do místa jeho zaměstnání v J., aniž by však manželé Z. měli vůli nebo zájem na převodu členských práv a povinností k tomuto bytu a o podpisu takového zplnomocnění vůbec věděli, dne 19.5.2009 obžalovaný J. K. vylákal J. Z. z předmětného družstevního bytu pod lživou záminkou ověření podpisu na smlouvě o smlouvě budoucí k převodu prodávané chaty jmenované, přestože věděl, že chata již byla prodána a převedena na společnost E. R. s.r.o., a v době nepřítomnosti J. Z. došlo k formálnímu předání předmětného bytu, za účasti zástupce bytového družstva, P. C., jako novému nájemci, kteréžto úkony vytvořily prostor pro situaci, že, ačkoli manželé Z. převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu vůbec nezamýšleli a nevěděli o něm, dne 21.5.2009 v O. obžalovaný L. K. , na podkladě vylákaných podpisů na plných mocích k převodu tohoto družstevního bytu, vydávajíc se za zástupce J. a Z. Z., uzavřel s manželi R. a P. C., smlouvu o převodu členských práv a povinností spojených s předmětným družstevním bytem Stavebního bytového družstva V., za úplatu ve výši 500.000,- Kč, která byla obžalovanému L. K. v hotovosti uhrazena, v důsledku čehož obžalovaní L. K. a J. K. způsobili manželům J. a Z. Z. škodu v celkové výši 1.410.799,- Kč 2) obžalovaný L. K. a obžalovaný J. K. , po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, v úmyslu získat finanční výnos z neoprávněného převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu nájemce Ľ. J. , obžalovaný L. K. , vystupující jako jednatel společnosti B. S. s.r.o., sídlem M. O., dne 8.7.2009 v O., za přítomnosti obžalovaného J. K. , jménem společnosti B. S. s.r.o., v postavení věřitele, uzavřel s Ľ. J., v postavení dlužníka, smlouvu o půjčce k poskytnutí finanční hotovosti ve výši 300.000,-Kč, s dobou splatnosti do 30.7.2010, s institutem jejího zajištění ze strany dlužníka v podobě podmíněného převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu, v reálné tržní hodnotě 1.100.000,-Kč, následně obžalovaný L. K. , již jako fyzická osoba, v postavení nabyvatele, uzavřel s Ľ. J., jako převodcem, dohodu o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu P., vztahujících se k družstevnímu bytu v domě v O.-V., když uzavření této smlouvy bylo ze strany obžalovaného L. K. účelově vyžadováno jako nutná podmínka k poskytnutí finanční půjčky s tím, že bez těchto úkonů půjčka nebude poskytnuta, kdy k realizaci převodu mělo dojít výhradně v případě, že by Ľ. J. půjčku k datu její splatnosti nesplatil, v tomto zástavním ujednání Ľ. J. takové písemnosti podepsal, aniž by však měl vůli nebo zájem na převodu členských práv a povinností k bytu bez nutné podmínky nesplacení půjčky, avšak při podepisování listin byly Ľ. J. podstrčeny graficky podobné plné moci k jeho zastupování obžalovaným J. K. pro převod členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu P., spojených s družstevním bytem, následně došlo k účelově navozené situaci časové tísně při ověření podpisů Ľ. J. na listinách, k čemuž byl převezen obžalovaným J. K. , bezprostředně poté, na podkladě takto podvodně získaných plných mocí, dne 8.7.2009 obžalovaný J. K. , vydávajíc se za zmocněnce Ľ. J., a manželé L. K. a E. K., jako nabyvatelé, formálně uzavřeli dohodu o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu P., vztahujících se k předmětnému družstevnímu bytu, to vše bez vědomí Ľ. J., následně dne 27.7.2009 obžalovaný J. K. s vědomím, že členská práva k předmětnému družstevnímu bytu byla převedena na manžele L. a E. K., zkontaktoval Ľ. J., ničeho mu o uskutečněném převodu nesdělil, avšak předložil mu k podpisu, již vyhotovenou podnájemní smlouvu týkající se téhož družstevního bytu, kde vystupuje L. K., jako pronajímatel a Ľ. J., jako podnájemce, dále smlouvu o smlouvě budoucí k převodu členských práv a povinností mezi stranami L. K., jako budoucím převodcem a Ľ. J., jako budoucím nabyvatelem, to vše s nepravdivým ujištěním, že se ničeho nemění, že zajišťovacích listin k půjčce bude uplatněno jen v případě nesplacení půjčky v řádném termínu, kdy na základě takové informace Ľ. J. listiny podepsal, dne 12.8.2009 L. K. a E. K., jako převodci, uzavřeli s Ing. J. S., jako nabyvatelem smlouvu o převodu členských práv a povinností vztahujících se k družstevnímu bytu, za úplatu ve výši 500.000,-Kč a to opět bez vědomí Ľ. J., dne 1.10.2009 obžalovaný J. K. zkontaktoval Ľ. J. a předložil mu k podpisu již vyhotovenou dohodu o skončení podnájmu bytu uzavřenou mezi L. K., jako pronajímatelem, a Ľ. J., jako nájemcem, a dále podnájemní smlouvu mezi Ing. J. S., jako pronajímatelem, a Ľ. J., jako podnájemcem, vše týkající předmětného družstevního bytu, když listiny byly sepsány bez vědomí Ing. J. S., přičemž obžalovaný J. K. opět utvrzoval Ľ. J., že nájemcem družstevního bytu stále zůstává on, nic se na tom po podepsání listin nebude měnit, že se jedná jen o formalitu, pročež Ľ. J. souhlasil, dohodu o skončení podnájmu družstevního bytu podepsal, avšak následně byl kontaktován Ing. J. S., prostřednictvím M. K., a byl vyzván, aby se z družstevního bytu vystěhoval, což musel nedobrovolně učinit, v důsledku čehož obžalovaní L. K. a J. K. způsobili Ľ. J. škodu ve výši nejméně 1.100.000,- Kč 3) obžalovaný L. K. a obžalovaný J. K. , po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, v úmyslu získat finanční výnos z neoprávněného prodeje nemovitostí majitelky E. S. , obžalovaný L. K. vystupující jako jednatel společnosti B. S. s.r.o., se sídlem M. O., počátkem měsíce července roku 2009 nabídl E. S. poskytnutí úvěru, následně dne 16.7.2009 obžalovaný J. K. provedl fotodokumentaci rodinného domu jmenované v obci S., dne 31.7.2009 obžalovaný L. K. jménem společnosti B. S. s.r.o., jako věřitel, uzavřel s E. S., jako dlužníkem, smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 600.000,-Kč, dále smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnických práv, jejímž předmětem byly nemovitosti v obci S. v tržní hodnotě 1.100.000,-Kč, dohodu o plné moci k zastupování E. S. L. K. před Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště v K., pro řízení o vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, když k ověření podpisů na listinách došlo téhož dne v budově Městského úřadu v K., a následně byla E. S. obžalovaným L. K. vyplacena v hotovosti finanční částka ve výši 50.000,- Kč, jako záloha z úvěru s tím, že zbylá částka jí bude téhož dne doplacena ve formě bankovního převodu na její bankovní účet, což se nestalo a již dne 3.8.2009 obžalovaný J. K. ve S. opět zkontaktoval E. S. s tím, že jí lživě tvrdil o nastalých problémech s poskytnutím úvěru a navrhl jí uzavřít novou smlouvu o úvěru na částku ve výši 650.000,-Kč, s čímž E. S. souhlasila, načež dne 5.8.2009 obžalovaný L. K. společně s obžalovaným J. K. zkontaktovali E. S. v K. na parkovišti na ul. K., zde si L. K. vyžádal od E. S. vrácení dříve vyhotovených listin ze dne 31.7.2009, následně, za účelem uzavření nových smluv pro poskytnutí úvěru, obžalovaný J. K. společně s E. S. pěšky odešli k notáři Mgr. P. V. se sídlem v K., když cestou byla obžalovaným. J. K. E. S. předložena k nahlédnutí smlouva o úvěru znějící na částku ve výši 650.000,-Kč, kde věřitelem byla opět spol. B. S. s.r.o., zastoupená L. K., a dohoda o plné moci k jejímu zastupování L. K. před Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště K., takovéto listiny byly E. S. předloženy za účelově navozené časové tísně s tím, že ze strany obžalovaného J. K. byla nepravdivě ujišťována, že listiny jsou obsahově shodné, avšak k podpisu byla E. S. podstrčena i graficky podobná plná moc pro obžalovaného L. K. k jejímu zastupování při všech právních úkonech spojených s převodem vlastnického práva a prodeje rodinného domu a příslušenství k domu jenž tvoří garáž a studna, v obci S. – M., okres H., vše zapsáno u Katastrálního úřadu Jihomoravského kraje, Katastrální pracoviště K., aniž by však jmenovaná měla vůli nebo zájem na prodeji těchto nemovitostí bez nutné podmínky nesplacení půjčky, bezprostředně na to, dne 11.8.2009, obžalovaný L. K. na podkladě takto podvodně získané plné moci, vydávajíc se za zmocněnce E. S., formálně uzavřel kupní smlouvu s Doc.PhDr. J. K., Csc., jako kupující, o prodeji nemovitostí z majetku E. S., za kupní cenu 600.000,-Kč, k čemuž téhož dne podali u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště K., návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, který nebyl proveden, avšak jen díky tomu, že se E. S. o tomto návrhu dozvěděla a učinila potřebné úkony, kterými vkladu do katastru nemovitostí zabránila, v důsledku čehož se obžalovaní L. K. a J. K. pokusili způsobit E. S. škodu ve výši nejméně 1.100.000,- Kč , k čemuž nedošlo jen v důsledku aktivního jednání jmenované, 4) obžalovaní L. K., J. K. a M. K. , po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, v úmyslu neoprávněného získání finanční výnosu z prodeje bytu a nemovitostí majitelů manželů I. a K. K. , v měsíci říjnu roku 2009 obžalovaný M. K. , na podkladě inzerátu manželů K. a

I. K. na webovém portálu inzertních novin Avízo, tyto zkontaktoval a pod podvodnou legendou, fiktivně vystupujíc jako potenciální kupec, deklaroval zájem o koupi inzerované bytové jednotky v domě v O.-H., a jejích součástí, v reálné tržní hodnotě 900.000,-Kč, dne 23.9.2009 obžalovaný L. K. zkontaktoval manžele K. a uzavřel s nimi dohody o plných mocích za účelem jejich zastoupení při všech právních úkonech spojených s převodem vlastnického práva k bytové jednotce v domě v O.-H., a jejích součástí, když taková plná moc byla I. a K. K., dle ústní dohody, udělena obžalovanému L. K. k jejich zastupování při prodeji nemovitostí výhradně ve vztahu k zájemci M. K. , dne 30.9.2009, bez vědomí manželů K., obžalovaný L. K., vystupujíc jako zmocněnec I. a K. K., na straně prodávající, formálně uzavřel se společností G. M. R., s.r.o., se sídlem M. O., zastoupenou prokuristou, obžalovaným J. K. , jako kupujícím, kupní smlouvu o prodeji těchto nemovitostí za kupní cenu ve výši 300.000,- Kč a obžalovaní L. K. společně s J. K. téhož dne podali u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště O., návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, avšak návrhu nebylo vyhověno a vklad nebyl zapsán z důvodu obsahových vad v kupní smlouvě, za dané situace, dne 15.10.2009 , obžalovaný J. K. zkontaktoval K. K. v T. v jeho tehdejším zaměstnání a tomuto lživě sdělil, že je nutno uzavřít novou plnou moc s L. K. za účelem jejich zastupování při prodeji bytu zájemci M. K., v účelově vytvořené časové tísni K. K. takovou plnou moc, datovanou ke dni 13.10.2009, podepsal, následně byl odvezen obžalovaným J. K. do notářské kanceláře JUDr. J. M., kde byly jeho podpisy ověřeny, a za shodným účelem obžalovaný J. K. dne 16.10.2009 zkontaktoval rovněž

I. K. v jejím zaměstnání v O.-M. a se shodným lživým tvrzením a za stejných okolností jí předložil k podpisu plnou moc, kterou

I. K. podepsala, následně ji obžalovaný J. K. odvezl na pobočku České pošty v Ostravě 9, kde byly její podpisy ověřeny, poté, dne 19.10.2009 , obžalovaný L. K. , opět vystupujíc jako zmocněnec I. a K. K., jako prodávajících, formálně uzavřel se společností G. M. R. s.r.o., zastoupenou prokuristou, obžalovaným J. K., kupní smlouvu o prodeji jednotky v domě na ul. H. v O.-H. včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 49/294 na společných částech domu a spoluvlastnického podílu o velikosti 49/294, a to za kupní cenu 300.000,- Kč, dne 20.10.2009 obžalovaní L. K. společně s J. K. podali návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště O., a to opět bez vědomí manželů K., následně, dne 30.10.2009 , obžalovaný M. K. , ačkoli věděl, že předmětná bytová jednotka byla prodána společnosti G. M. R., s.r.o., zkontaktoval K. K. s žádostí o předání klíčů od tohoto bytu pod nepravdivou záminkou rekonstrukce, s cílem účelově ujistit manžele K. o svém zájmu na koupi tohoto bytu a získat od něj klíče, avšak dne 23.11.2009 obžalovaný M. K. sdělil manželům K., že odstupuje od smlouvy o smlouvě budoucí o převodu předmětné nemovitosti, načež, dne 8.1.2010 , obžalovaný L. K. , vystupující jako jednatel společnosti G. M. R., s.r.o., jako prodávající, uzavřel se společností F., s.r.o., se sídlem O.- M. h., zastoupenou D. S., jako kupujícím, kupní smlouvu o prodeji této bytové jednotky a jejích součástí za kupní cenu 550.000,- Kč a následně dne 11.1.2010 byl proveden návrh vkladu do katastru nemovitostí, peníze získané prodejem nemovitostí si obžalovaní ponechali a poté co se manželé K. dozvěděli o prodeji svého bytu, pokoušeli se kontaktovat obžalované L. K. i M. K. , tito však byli nekontaktní, pročež se z bytu museli bez náhrady vystěhovat, v důsledku čehož obžalovaní L. K., J. K. a M. K. způsobili manželům I. a K. K. škodu v celkové výši nejméně 900.000,- Kč 5) obžalovaný L. K. a obžalovaný M. K. , po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, v úmyslu získat finanční výnos z neoprávněného převodu bytu a nemovitostí majitele J. K. , obžalovaný L. K. , vystupující jako jednatel společnosti B. S., s.r.o., se sídlem M. O., v postavení věřitele, dne 9.11.2009 v osobním motorovém vozidle, na čerpací stanici společnosti ÖMV v O.-P., uzavřel s J. K., jakožto dlužníkem, smlouvu o půjčce finanční hotovosti ve výši 140.000,-Kč, s neurčenou dobou splatnosti a s 1,5 % úrokem, a současně obžalovaný M. K. uzavřel s J. K. dohodu o přistoupení obžalovaného M. K. ke smlouvě o půjčce, jako ručitele, se zajišťovacím zástavním právem, v případě nesplacení půjčky, v podobě v uspokojení ručitele z prodeje bytové jednotky v domě v O.-P., včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 264/40129 na společných částech domu, v reálné tržní hodnotě 580.000,-Kč, přičemž při podpisu těchto písemností obžalovaní L. K. a M. K. , mezi písemnosti podstrčili i graficky podobnou plnou moc, v níž však bylo uvedeno zmocnění obžalovaného M. K. k zastupování J. K. pro přímý prodej uvedené bytové jednotky a jejích součástí, a následně společně odvezli J. K. do notářské kanceláře za účelem ověření podpisů, na podkladě takto podvodně získaných listin, aniž by však J. K. měl vůli nebo zájem na prodeji bytu, dne 10.11.2009 obžalovaný M. K. , vydávajíc se za zmocněnce J. K., jako prodávajícího, a obžalovaný L. K. , jako jednatel společnosti B. S. s.r.o., coby kupující, s cílem následného úplatného převodu na další subjekt, formálně uzavřeli kupní smlouvu o prodeji bytové jednotky v domě v O.-P. včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 264/40129 na společných částech domu, vše v katastrálním území P.-s. zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O., za kupní cenu 100.000,-Kč, dne 12.11.2009 provedli u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O. návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, což učinili i přesto, že J. K. ústně vypověděl smlouvu o půjčce, v důsledku čehož obžalovanému M. K. , na jeho žádost, vrátil zpět veškeré listiny týkající se poskytnutí půjčky a ručení obžalovaného M. K. , když tyto obžalovaný M. K. před ním roztrhal s tvrzením, že tímto je vše ukončeno, načež teprve v průběhu února roku 2010 došlo k obnovení vlastnického práva J. K. k předmětné bytové jednotce, když se jmenovaný náhodně dozvěděl o podání návrhu na vklad a ihned učinil úkony k odstoupení od kupní smlouvy a taktéž vyzval obžalovaného L. K. o provedení souhlasného prohlášení o obnovení vlastnictví, což bylo následně učiněno, v důsledku čehož se obžalovaní L. K. a M. K. pokusili způsobit J. K. škodu ve výši nejméně 580.000,- Kč , k čemuž nedošlo jen v důsledku aktivního jednání jmenovaného, 6) obžalovaný L. K. a obžalovaný J. K. , po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, v úmyslu získat finanční výnos z neoprávněného prodeje nemovitostí majitelů Mgr. E. S. a J. S., obžalovaný L. K. , vystupující jako jednatel společnosti B. S., s.r.o., se sídlem M. O., v prosinci roku 2009 v O., pod účelovou záminkou vymožení pohledávek za dlužníky H. Ch. a M. S. ve prospěch manželů S., obžalovaný L. K. dne 28.12.2009 uzavřel s Mgr. E. S. a J. S., jako postupiteli, jménem společnosti B. S., s.r.o., jako postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 1.100.000,- Kč, téhož dne obžalovaný J. K. uzavřel s Mgr. E. S. a J. S. dohody o plné moci k jejich zastupování ve všech právních úkonech ve věci převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu V., souvisejícím se závazkem dlužníka M. S., přičemž při podpisu těchto plných mocí obžalovaní L. K. společně s J. K. podstrčili manželům S. i graficky podobné plné moci, v nichž bylo uvedeno zmocnění obžalovaného J. K. k zastupování Mgr. E. a J. S. k prodeji jejich rodinného domu na ul. P., O.-H., garáže, další parcely, vše v katastrálním území H., Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O., v reálné tržní hodnotě 2.300.000,-Kč, na základě takto podvodně získaných listin, aniž by však manželé S. měli vůli nebo zájem na prodeji nemovitostí a o podpisu tohoto zmocnění k jejich prodeji věděli, dne 7.1.2010 obžalovaný J. K. , vydávajíc se za zástupce Mgr. E. a J. S., jako prodávajících, a obžalovaný L. K. , jako jednatel společnosti G. M. R., s.r.o., M. O., jako kupující, formálně uzavřeli kupní smlouvu o prodeji uvedených nemovitostí z majetku Mgr. E. a J. S. a dne 11.1.2010 podali u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště O., návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, který však po zjištění chyby v podvodně získané plné moci ze dne 28.12.2009, vzali zpět, k nápravě čehož následně dne 14.1.2010 opětovně navštívili společně J. S. v místě jeho bydliště a lživě mu tvrdili, že je třeba urychleně podepsat novou plnou moc, když v původní plné moci k zastupování ve všech právních úkonech ve věci převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu V., byla nedopatřením opomenuta jedna věta a je nutno tuto chybu okamžitě napravit, neboť hrozí, že by tím bylo zmařeno sjednané vymáhání pohledávek, na to J. S. ihned odvezli do notářské kanceláře v O., kde mu s tímto lživým odůvodněním a za soustavného zdůrazňování potřeby rychlosti vyřízení, podstrčili novou plnou moc k zastupování při prodeji jejich nemovitostí, pro zmocněnce L. K., následně tutéž plnou moc stejně podvodným způsobem podstrčili k podpisu i Mgr. E. S., kterou za tímto účelem převezli z místa jejího pracoviště do téže notářské kanceláře, po získání potřebných zmocňujících písemností, téhož dne, tj. 14.1.2010 , obžalovaný L. K. , vydávajíc se za zmocněnce Mgr. E. a J. S., jako prodávajících, a obžalovaný J. K. , jako prokurista společnosti G. M. R., s.r.o., v postavení kupujícího, znovu formálně uzavřeli kupní smlouvu o prodeji označených nemovitostí z majetku manželů S. za kupní cenu ve výši 800.000,- Kč, a dne 15.1.2010 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště O., podali návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, který však proveden nebyl, neboť Mgr. E. a J. S. se náhodně o podání předchozího návrhu na vklad do katastru nemovitostí, učiněného dne 11.1.2010, dozvěděli a učinili potřebné úkony, kterými vkladu do katastru nemovitostí zabránili, v důsledku čehož se obžalovaní L. K. a J. K. pokusili způsobit manželům Mgr. E. a J. S. škodu ve výši nejméně 2.300.000,- Kč , k čemuž nedošlo jen v důsledku aktivního jednání jmenovaných, 7) obžalovaný L. K. a obžalovaný J. K. , po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti, spočívající v koordinaci potřebných úkonů, v úmyslu vylákat peníze od Ing. J. S. , obžalovaný L. K. , jako jednatel spol. G. M. R., s.r.o., M. O. a obžalovaný J. K. , jako prokurista této společnosti, nabídli účelově Ing. J. S. k prodeji bytovou jednotku v budově včetně podílu na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno na LV, katastrální území H., Katastrální pracoviště O., a k předstírané realizaci prodeje pak dne 30.9.2009 uzavřel obžalovaný J. K., na straně zprostředkovatele, s Ing. J. S., jako zájemcem, dohodu o rezervaci, dne 20.10.2009 obžalovaný J. K. , jako prokurista společnosti G. M. R., s.r.o., na straně budoucího převodce, uzavřel s Ing. J. S., jako budoucím nabyvatelem, smlouvu o smlouvě budoucí a následně dne 2.11.2009 obžalovaný J. K. , jako prokurista společnosti G. M. R., s.r.o., jako prodávající, uzavřel s Ing. J. S., jako kupujícím, kupní smlouvu, když předmětem dohody a smluv byly označené nemovitosti, avšak obžalovaní L. K. a J. K. takto jednali v úmyslu nerealizovat převod nemovitostí ve prospěch Ing. J. S., neboť jmenovanému zamlčeli, že byt byl získán do dispozice společnosti G. M. R., s.r.o., podvodným jednáním ve vztahu k manželům K. a rovněž zamlčeli existenci dřívější smlouvy o smlouvě budoucí o převodu těchto nemovitostí ze dne 23.9.2009, mezi manželi K. a M. K., když M. K. od smlouvy písemně odstoupil až dne 23.11.2009, vše činili za účelem vylákání finančních prostředků od Ing. J. S., kdy na podkladě tohoto klamavého jednání vylákali od Ing. J. S. celkovou částku ve výši 500.000,-Kč, formou záloh ke kupní ceně, a to dne 30.9.2009 ve výši 150.000,-Kč, dne 20.10.2009 ve výši 150.000,-Kč, dne 2.11.2009 ve výši 60.000,-Kč a dne 3.11.2009 ve výši 140.000,-Kč, vyplácených v hotovosti k rukám obžalovaného L. K. , který oproti převzetí peněz vystavil příjmový pokladní doklad na příjemce společnost G. M. R., s.r.o., načež dne 8.1.2010 obžalovaný L. K. , jako jednatel společnosti G. M. R., s.r.o., navíc předmětný byt a jeho související součásti prodal společnosti F. s.r.o., O. - M. H., za cenu 550.000,-Kč, k převodu tohoto bytu na Ing. J. S. nikdy nedošlo, uhrazené finanční prostředky mu nebyly vráceny, v důsledku čehož obžalovaní L. K. a J. K. způsobili Ing. J. S. škodu ve výši 500.000,- Kč 8) obžalovaný L. K. , v úmyslu získat finanční výnos z neoprávněného převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu nájemce S. L. , vystupujíc jako jednatel společnosti B. S., s.r.o., sídlem M. O., nejdříve dne 27.6.2009 v O., uzavřel, jako věřitel, se S. L., jako dlužníkem, smlouvu o půjčce ve výši 100.000,-Kč a dále jmenované předložil k podpisu již vyhotovené vyplňovací směnečné prohlášení datované ke dni 26.6.2009, kdy v rámci podepisování uvedených listin obžalovaný L. K. , za opakovaného ujištění S. L., že v důsledku půjčky o družstevní byt nepřijde, pokud bude splátky řádně hradit, aniž by jmenovaná měla vůli nebo zájem na převodu členských práv a povinností k svému družstevnímu bytu, bez jejího vědomí mezi uvedené písemnosti podstrčil vyhotovenou plnou moc k jeho zmocnění k zastupování S. L. při všech právních úkonech týkajících se převodu členských práv a povinností vztahujících se k družstevnímu bytu v domě v O.-D., vlastníka Stavební bytové družstvo V., O. – M. H., v reálné tržní hodnotě 735.000,-Kč, a bezprostředně na to byly podpisy S. L. na všech podepisovaných listinách ověřeny advokátkou JUDr. E. F., poté, dne 30.6.2009 , obžalovaný L. K. kontaktoval S. L. s tím že je nutno umožnit techničce bytového družstva, aby nezávazně pro účely zajištění smlouvy o půjčce, provedla opis stavu teplé a studené vody, na základě takovýchto účelově lživých tvrzení S. L. byt techničce zpřístupnila, dne 15.7.2009 v O., v kanceláři B. S., s.r.o. obžalovaný L. K. účelově nabídnul S. L. možnost dojednání výměny bytu za menší a předložil jí k podpisu smlouvu o zprostředkování prodeje předmětného bytu za částku nejméně 800.000,- Kč, kterou jmenovaná podepsala z důvodu příslibu L. K., že je schopen zrealizovat výměnu družstevního bytu za menší, s vyplacením cenového rozdílu, kdy následně obžalovaný L. K. , bez vědomí S. L., dne 16.7.2009 v O. v sídle Stavebního bytového družstva V., na základě podvodně vylákané plné moci, vydávajíc se za zmocněnce S. L., jako převádějící, uzavřel s T. D., jako nabyvatelem, smlouvu o převodu členských práv a povinností spojených s předmětným družstevním bytem a to za úplatu ve výši 400.000,-Kč, která byla obžalovanému L. K. v hotovosti uhrazena, takto získané finanční prostředky si L. K. ponechal pro svou osobní potřebu, v důsledku čehož obžalovaný L. K. způsobil S. L. škodu ve výši nejméně 735.000,- Kč. Za to byl obžalovaný L. K. podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr.zákoníku byl jmenovanému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu 5 roků. Obžalovaný J. K. byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr.zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2, písm. c) tr.zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Konečně obžalovaný M. K. byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr.zákona ve znění zák. č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. V rámci adhezního řízení bylo rozhodnuto tak, že ve smyslu § 228 odst.1 tr.ř. byl obžalovaný L. K. sám zavázán zaplatit na náhradě škody poškozené S. L. částku ve výši 645.000,- Kč. Dále podle téhož zákonného ustanovení byla uložena povinnost obžalovaným K., K. a K. zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozenému K. K., peněžní částku ve výši 820.000,- Kč. Dále pak opětovně ve smyslu § 228 odst. 1 tr.ř. byli obžalovaní K. a K. zavázáni povinností zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozeným Z. Z. peněžní částku ve výši 1.300.000,- Kč, Ľ. J., peněžní částku ve výši 1.100.000,-Kč, a Ing. J. S. peněžní částku ve výši 500.000,- Kč. Ve smyslu § 229 odst. 2 tr.ř. byl pak poškozený Ľ. J. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť byl napaden odvoláními státního zástupce a obžalovaných K., K. a K. Státní zástupce v podaném odvolání především uvádí, že je podává proti výroku o vině v neprospěch obžalovaného M. K. Ve vztahu k ostatním výrokům rozsudku státní zástupce odvolání nepodal. V odůvodnění opravného prostředku především státní zástupce konstatuje, že nemá žádných výhrad stran soudem prvního stupně učiněných skutkových zjištění. Stejně tak podle názoru státního zástupce je hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně logické, podrobné a pečlivě odůvodněné. Státní zástupce konstatuje, že nemá námitek proti zvolené právní kvalifikaci ve vztahu k obžalovaným K. a K., ani k jim uloženým trestům. Stejně tak se státní zástupce ztotožňuje se závěry nalézacího soudu stran přiznaných nároků na náhradu škody. Pochybení nalézacího soudu shledává státní zástupce toliko ve výroku o vině ve vztahu k M. K., a to pouze v tom směru, že podle státního zástupce měl být v případě tohoto obžalovaného aplikován trestní zákoník, nikoliv trestní zákon, jak učinil nalézací soud. Státní zástupce v další části opravného prostředku rekapituluje skutkové věty, uvedené pod body 4) a 5) výroku napadeného rozsudku, jimiž byl uznán vinným též obžalovaný M. K. Státní zástupce ve vztahu k těmto jednáním konstatuje, že oba tyto skutky se časově prolínají a vykazují zcela zjevnou souvislost časovou, místní i co do předmětu útoku. Rovněž způsob provedení obou skutků je značně podobný. Došlo tedy ke shodě mezi soudem prvního stupně i státním zástupcem stran kvalifikace těchto skutků jako pokračování. Státní zástupce má však za to, že zmiňované skutky (body 4 a 5 výroku) byly dokonány až po 1.1.2010, tedy za účinnosti trestního zákoníku. V obou případech totiž obžalovaní jednali ve vzájemné součinnosti a jednání jedněch je třeba hodnotit ve vztahu k jednáním ostatních. V obou vytýkaných případech jednali obžalovaní v úmyslu sebe obohatit, neoprávněně se zmocnit výnosu z prodeje bytu. V bodě 4) výroku napadaného rozsudku obžalovaní až v lednu roku 2010 byt prodali, zbavili se možnosti s tímto disponovat a až v tento moment získali výnosy z trestné činnosti a tyto si mohli mezi sebou dělit. Až zcizením bytu způsobili poškozeným škodu a sebe tak obohatili. Toto zcizení (prodej) bytu je jednoznačně kryto jejich společným úmyslem a vyžadovalo jejich aktivní činnost. Jednání obžalovaných tak bylo ukončeno v tomto případě až v lednu 2010. Rovněž tak až v lednu roku 2010 nastal následek. Obdobná je dle státního zástupce situace i v bodě 5) výroku napadeného rozsudku. I zde jednali obžalovaní s naprosto totožným úmyslem sebe obohatit a neoprávněně se zmocnit výnosu z prodeje bytu. Zde byli obžalovaní soudem prvního stupně nepravomocně odsouzeni pro pokus podvodu, to je pro způsobení stavu bezprostředně hrozícího poruchou. Dle výroku soudu však tento stav způsobili a udržovali až do února roku 2010, kdy došlo k obnovení vlastnického práva J. K. k předmětné bytové jednotce, a to v důsledku aktivního jednání poškozeného a L. K. Podle státního zástupce se svého jednání oba obžalovaní dopustili s plným vědomím toho, že J. K. žádné finanční prostředky neposkytnou, v úmyslu získat vlastnické právo k bytové jednotce i přesto, že jim bylo známo, že J. K. nechce bytovou jednotku prodat, to vše s předchozím úmyslem J. K. z výnosu prodeje ničeho nezaplatit a sebe tak neoprávněně obohatit. Obžalovaní hledali během ledna a února roku 2010 kupce na předmětnou nemovitost (byt) a jen díky tomu, že se jim kupce nepodařilo najít, nezpůsobili poškozenému přímou škodu. Podle státního zástupce své jednání obžalovaní tedy ukončili až po odstranění poruchou ohrožujícího stavu, tedy v únoru 2010, což je opět za účinnosti trestního zákoníku. V další části podaného odvolání pak státní zástupce konstatuje, že poučení v napadeném rozsudku postrádá formulaci odporující zákonného požadavku, vyplývajícímu z ustanovení § 228 odst. 4 tr.ř., ohledně poučení poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Státní zástupce poukázal na to, že takového poučení se žádnému z poškozených v rozsudku nedostalo. V rámci petitu opravného prostředku pak státní zástupce navrhl, aby odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. zrušil v napadeném rozsudku jako nesprávný výrok o vině a trestu v případě obžalovaného K. Pokud jde o vlastní rozhodnutí odvolacího soudu, pak státní zástupce navrhl, aby odvolací soud sám ve věci rozhodl rozsudkem a uznal obžalovaného M. K. vinným zločinem podvodu, dílem dokonaným a dílem nedokonaným, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr.zákoníku a uložil mu podmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání 3 roků. Trest uložený nalézacím soudem pokládá státní zástupce za zákonný a řádně odůvodněný. Stejně tak státní zástupce navrhl, aby odvolací soud poskytl poškozeným poučení v duchu ustanovení § 228 odst. 4 tr.ř. Odvolání obžalovaného L. K. bylo v písemné podobě odůvodněno obhájcem JUDr. J. J. V úvodu tohoto opravného prostředku uvádí obžalovaný, že se necítí vinen a vinu ve všech bodech od samého počátku trestního stíhání kategoricky popírá. Obžalovaný poukazuje na to, že jeho obhajoba je konstantní. Společnosti B. S. s.r.o. a G. M. R., s.r.o., nebyly prázdnými právnickými osobami, když vyvíjely standardní podnikatelské aktivity v rámci svého předmětu činnosti, a sice skupování pohledávek věřitelů a jejich následné vymáhání po dlužnících. Podle odvolatele v žádném případě nebyly plné moci, ani jiné listiny klientům „podstrčeny“. Vždy se jednalo o listiny, které byly sepsány po jednání s nimi, jejich obsah korespondoval s předchozím vzájemným ujednáním se jmenovanými. Poškození si vždy listinu přečetli a teprve poté ji podepsali. Plné moci jsou ostatně listiny obsahující krátký text s výslovným uvedením, že se jedná o plnou moc k prodeji nemovitosti, respektive k převodu práv. Ke skutku, popsanému pod bodem 1) výroku rozsudku uvedl obžalovaný, že manželé Z. měli v úmyslu rekreační objekt ve výlučném vlastnictví J. Z. prodat, neboť jak oni samotní, tak jejich syn D., se dostali do dluhové pasti. Byli si vědomi a zcela srozuměni s tím, co podepisují, obsah listin jim byl znán. Posléze zjistili, že výtěžek z prodeje chaty na úhradu jejich dluhů a likvidaci již napadlých exekucí nemůže postačovat, proto projevili zájem převést členská práva a povinnosti k jejich družstevnímu bytu. Obžalovaný argumentuje tím, že Z. jím nebyli uvedeni v omyl, jednali s rozmyslem a svobodnou vůlí. Jejich dluhy ve svém důsledku byly uhrazeny a výtěžek z prodeje chaty i z převodu práv k bytu byl částečně započten též na dluh syna D. Podle obžalovaného tudíž Z. nemohou být poškození, a to ani v kontextu výše kupní ceny. Skutečnost, že měli Z. v úmyslu rekreační chatu prodat za částku vyšší, nemůže hrát roli na reálném trhu s nemovitostmi a kupní cena se musela přizpůsobit zájmu kupujícího. Z. chtěli obchod realizovat rychle a na cenu přistoupili. Obžalovaný K. poukazuje na to, že J. Z. uzavřela při plném vědomí a informovanosti o obsahu listiny zprostředkovatelskou smlouvu se zástupcem společnosti B. S., s.r.o., v níž bylo výslovně uvedeno, že pokud částka utržená za prodej chaty nebude dostatečná na úhradu dluhu D. Z., pak se jmenovaná zavazuje převést členská práva ke svému družstevnímu bytu. Chata byla dlouhodobě neúspěšně nabízena RK K., manželé Z. chtěli prodej realizovat v co nejkratší době, protože již hrozila nucená dražba. Obžalovaný poukazuje na to, že o těchto skutečnostech jej informoval sám pan Z. Před prodejem družstevního bytu pan Z. požadoval zajistit nájemní bydlení v blízkosti prodávaného bytu, který si předem prohlédl a odsouhlasil. Také samotné přestěhování, které zajišťovala firma B. S., s.r.o., bylo naprosto bezkonfliktní. Dokumenty byly ověřovány postupně před každým jednotlivým úkonem, nikoliv v rychlém sledu, nebo najednou. Ke skutku pod bodem 2) výroku rozsudku uvádí obžalovaný, že svědek Ľ. J. podepsal při plném vědomí plné moci, na základě nichž jej, jako statutárního zástupce společnosti B. S., s.r.o., zmocnil k zastupování ve věci převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu SBD P. Rovněž tak bezvýhradně podepsal smlouvu o půjčce se zajišťovacím institutem. Byl srozuměn s tím, že po dobu splácení půjčky ve výši 300.000,-Kč bude právě odvolatel držitelem členských práv k družstevnímu bytu. V bodu 3) výroku napadeného rozsudku uvádí obžalovaný, že u tohoto jednání byla situace pro všechny zúčastněné naprosto přehledná. Svědkyně S. si veškeré listiny - smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, bianco směnku, včetně podmínek půjčky, důkladně přečetla, souhlasila s nimi a podepsala je bez jakéhokoli nátlaku. Obžalovaný konstatuje, že popírá lstivé či úskočné jednání. Argumentuje dále tím, že svědkyně S. obdržela zálohu 50.000,- Kč a bylo ujednáno, že další část půjčky bude poskytnuta po převodu vlastnického práva. Jmenovaná však několik hodin po podpisu smlouvy požadovala poskytnutí celé půjčky. Trestní oznámení podala před převodem vlastnického práva, tedy v době, kdy na půjčku dle smlouvy neměla nárok. Pokud se týče jednání pod bodem 4) výroku napadeného rozsudku, k tomu uvádí odvolatel, že z tohoto jednání je obžalován bezdůvodně, když se jednalo pouze o nedorozumění. Podle tvrzení odvolatele nešlo o podvodné jednání a manželé K. se sami pokoušeli obejít ustanovení o smlouvě o stavebním spoření. Ke skutku pod bodem 5) výroku rozsudku uvádí obžalovaný, že zmíněný obchod neměl žádný konfliktní průběh. Bytová jednotka na ulici Z. Š. v O. – P. byla z titulu poskytnuté půjčky dlužníkovi a smlouvy se zajišťovacím právem pro případ nesplacení půjčky, převedena na společnost B. S., s.r.o., a posléze zpět na svědka J. K., který tímto jednáním nebyl nijak poškozen. Ke skutku pod bodem 6) výroku napadeného rozsudku konstatuje odvolatel, že s manželi S. se setkal, protože projevili zájem řešit své finanční problémy, zejména pohledávky za H. Ch. a M. S. Svědkyně Mgr. S. indosovala na společnost B. S., s.r.o., směnku vlastní na částku 810.000,- Kč, výstavce H. Ch. Mezi svědkyní S. a odvolatelem, jako jednatelem uvedené společnosti, bylo dohodnuto, že společnost převezme pohledávku za dlužníkem M. S. z titulu nezaplacené ceny za převod členských práv a povinností k družstevnímu bytu (dříve nájemců S.), ve výši 1.100.000,- Kč s tím, že společnost bude tyto pohledávky dále vymáhat. Obžalovaní argumentují tím, že se současně dohodli, že na společnost G. M. R., s.r.o., bude převedeno vlastnictví rodinného domu v O. - H., ulice P. Manželé S. měli být dále v domě v podnájmu a po splacení celého dluhu měl být dům na ně zpět do jejich vlastnictví převeden. Tento záměr se nerealizoval, ovšem nikoliv z důvodů ležících na straně odvolatele. Konečně k jednání, které je popsáno pod body 7) a 8) výroku rozsudku uvádí obžalovaný, že svědek Ing. S. nemohl být podveden. Má ve svém držení směnku, z níž svá práva dosud neuplatnil. Svědkyně L. podepsala, a její podpis byl ověřen v advokátní kanceláři, kde nikdo ze zúčastněných, ani advokát, který listinu vyhotovoval, ani ověřující pracovnice, na tomto úkonu neshledali ničeho atypického, neběžného, či snad v rozporu s právem. Obžalovaný souhrnně konstatuje, že odmítá závěr nalézacího soudu, že jeho aktivity a jednání s poškozenými v rámci jednotlivých skutků vykazují charakter podvodného jednání s cílem tyto osoby poškodit, případně se zmocnit jejich majetku. Poškození byli účastníky standardních, skutečných právních úkonů, všichni jednali při plném vědomí, srozuměni s tím, co má být výsledkem a smyslem těchto úkonů a projevili svou vážnou, opravdovou vůli. V rámci petitu tohoto opravného prostředku pak obžalovaný K. navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a obžaloby jej podle § 226 písm. b) tr.ř. zprostil. Odvolání obžalovaného J. K. bylo v písemné podobě zpracováno jeho obhájcem JUDr. Ing. M. S. V úvodu opravného prostředku konstatuje odvolatel, že své odvolání podává jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Předně argumentuje tím, že se nelze ztotožnit se závěrem nalézacího soudu, že se dopustil jednání, popsaných ve výrokové části rozsudku. Podle jeho názoru nebylo zejména prokázáno naplnění subjektivní stránky uvedeného zločinu, neboť absentuje jakýkoliv jeho podvodný úmysl ve vztahu k poškozeným, a tudíž tento mu ani nemohl být prokázán. Odvolatel konstatuje, že od samého počátku trestního řízení namítá, že z jeho strany úmysl ke spáchání jakéhokoliv trestného činu nebyl a ani neměl povědomost o tom, že by se jakéhokoliv podvodného jednání dopouštěl. V obecné rovině poukazuje na to, že on sám s jednotlivými poškozenými nevyjednával podmínky transakcí, když vystupoval pouze jako asistent, poslíček, nebo řidič obžalovaného K. Jednal také pouze na základě předchozích pokynů a informací obžalovaného K. Podmínky daných transakcí domlouval s poškozenými přímo K. a se svými dotazy se poškození vždy obraceli pouze na posledně jmenovaného. V případě, že se jednotliví poškození obraceli na odvolatele, pak tomu bylo pouze z důvodů nemožnosti kontaktovat obžalovaného K., nebo na základě výslovného předchozího pokynu posledně jmenovaného. Odvolatel konstatuje, že pokud už byl přítomen nějakému jednání, pak na něm vystupoval jako asistent, pomocník, nebo řidič obžalovaného K., tedy v postavení osoby plnící pokyny jmenovaného. Obžalovaný má za to, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se aktivněji zapojoval do vyjednávání podmínek dané transakce a že by měl ucelenou vědomost o všech aspektech jednotlivých dohod uzavřených mezi poškozenými a obžalovaným K. Obžalovaný K. má za to, že jeho obhajoba nebyla žádným způsobem vyvrácena a naopak je potvrzována i výpověďmi jednotlivých poškozených, kteří uváděli, že je kontaktoval obžalovaný K. a s ním dojednávali podmínky. Obžalovaný K. se v daných souvislostech pozastavuje nad tím, jakým způsobem nalézací soud hodnotí skutečnost, že obžalovaní v rámci své obhajoby využili svého práva nevypovídat. Podle krajského soudu se tímto postojem měli obžalovaní fakticky vyhnout dotazům na konkrétní otázky soudu z hlediska vysvětlení svých tvrzení, což podle nalézacího soudu samo o sobě přispívá k náhledu na účelovost takového postoje. Odvolatel vytýká nalézacímu soudu, že blíže nezdůvodnil svůj závěr o vyvrácení obhajoby všech obžalovaných a nekonkretizuje důkazy, na základě kterých k takovému závěru dospěl. Odvolatel má za to, že uvedené působí dojmem, že soud pokládá jeho obhajobu za vyvrácenou a účelovou pouze na základě skutečnosti, že využil svého zákonného práva a odmítl vypovídat. Takovéto nepřesvědčivé a potažmo nepřípustné hodnocení však není způsobilé jeho obhajobu vyvrátit. Obžalovaný K. akcentuje skutečnost, že od samého počátku uváděl, že jej úkoloval obžalovaný K., a že mu jmenovaný pouze předával listiny, které měl předložit určeným osobám k podpisu a jejichž obsah neznal. Stejně tak nevěděl o všech dohodnutých jednáních obžalovaného K. s poškozenými. Pokud není ze strany nalézacího soudu dostatečně zdůvodněno, z jakého důvodu těmto tvrzením neuvěřil a jakými důkazy jsou tato tvrzení vyvrácena, nelze vůbec hovořit o tom, že by byla uvedená trestná činnost odvolatele nadevší pochybnost prokázána. Skutková zjištění a následné právní posouzení obsahu této vědomosti jsou totiž zcela zásadní z hlediska možného posouzení, zda ze strany odvolatele došlo, či nedošlo k nějakému podvodnému jednání. Podle obžalovaného se však s touto otázkou nalézací soud žádným způsobem nevypořádal. Stejně tak nebyla podle obžalovaného objektivizována výše škody, kterou měli obžalovaní způsobit, nebo se pokusit způsobit jednotlivým poškozeným. Odvolatel v této souvislosti poukazuje na to, že odůvodnění napadeného rozsudku zcela postrádá specifikaci důkazů, na základě kterých krajský soud ke konkrétní výši škody u dílčích skutků dospěl. Pokud se týče jednotlivých bodů výroku rozsudku, pak k bodu 1) uvádí obžalovaný K., že z odůvodnění napadeného rozsudku (strana 72 – 73), není patrné, jakým jednáním se měl podílet na zmíněné trestné činnosti, jaké skutečnosti vzal soud v tomto případě ve vztahu k němu za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Není zde ani přesvědčivě zdůvodněno, jak se nalézací soud vypořádal s obhajobou odvolatele. Obžalovaný argumentuje tím, že mu především nebylo prokázáno, že by věděl o uzavření smlouvy mezi společností E. R., s.r.o., jako kupujícím a J. Z. jako prodávajícím, zastoupenou obžalovaným K., která byla uzavřena dne 7.5.2009, či se na jejím uzavření jakýmkoliv způsobem podílel. Odvolatel poukazuje na to, že jeho vědomost o uzavření předmětné smlouvy je vyvrácena i samotným obžalovaným K., který v rámci svého výslechu dne 21.9.2010 uvedl, že „ panu K. nebyly známy skutečnosti o uzavření kupní smlouvy se společností E. R., s.r.o., ze dne 7 5.2009. Já jsem se mu o tom nezmínil“. Odvolatel dále argumentuje tím, že v řízení nebylo prokazováno, že by on v okamžiku, kdy uzavíral s poškozenou Z. smlouvu o smlouvě budoucí o převodu chaty, věděl o tom, že daná chata již byla prodána. V daných souvislostech poukazuje odvolatel na to, že uzavření uvedené smlouvy o smlouvě budoucí v průběhu řízení vysvětlil tím, že právě na základě zájmu obžalovaného K. o tuto chatu si měl sám tuto chatu pořídit, přičemž zaplacení kupní ceny mělo být provedeno prostřednictvím úvěru, který měl odvolateli zajistit právě obžalovaný K. K poskytnutí úvěru ovšem nedošlo. S ohledem na výše uvedenou neznalost prodeje chaty společnosti E. R., s.r.o., a s ohledem na důvěru odvolatele vůči obžalovanému K., pak nelze jeho jednání, popsané v tomto bodě, hodnotit jako jednání podvodné. Odvolatel argumentuje tím, že jednal v důvěře v osobu obžalovaného K. Pokud pak v den, kdy odvolatel uzavíral se svědkyní Z. výše zmíněnou smlouvu o smlouvě budoucí, došlo k prohlídce bytu manželů Z. za přítomnosti D. Z., pak v tomto směru nelze odvolateli podle jeho vlastního tvrzení vytýkat ničeho, když v řízení nebylo prokázáno, že by odvolatel věděl o tom, že během podpisu uvedené smlouvy o smlouvě budoucí, by mělo dojít k prohlídce bytu manželů Z. Rovněž tak nelze akceptovat ani tvrzení, že ze strany odvolatele došlo k „podstrčení“ plné moci k převodu členských práv a povinností k družstvu panu Z. Odvolatel poukazuje na svoji obhajobu, kterou uplatnil v předchozích stadiích řízení v tom smyslu, že se za svědkem Z. dostavil na základě předchozího pokynu obžalovaného K., který jej za ním poslal. Svědku Z. přitom předložil k podpisu pouze ty dokumenty, které mu k tomuto účelu předal obžalovaný K. Z provedených důkazů podle odvolatele nevyplývá, že by věděl o tom, že mezi těmito předloženými dokumenty měl být nějaký jiný dokument, který neměl svědek Z. v úmyslu podepsat, tedy že by ze strany odvolatele došlo vědomě k tzv. „podstrčení“ plné moci. Pokud jde o jednání popsané pod bodem 2), pak zde podle obžalovaného K. soud opětovně nevysvětlil svůj závěr o tom, že se měl dopustit protiprávního jednání a že se tohoto dopustil po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti s obžalovaným K., s úmyslem získat finanční prospěch. Podle odvolatele není nikterak vyvrácena jeho obhajoba, že jednal na základě pokynů a informací od obžalovaného K. Odvolatel zde poukazuje na to, že z dokazování, zejména z výpovědi samotného svědka J. vyplynulo, že jmenovaný podepsal dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu s plným vědomím a se znalostí obsahu a smyslu této dohody. Stejně tak podepsal i s tím související plnou moc. Svědek J. ve své výpovědi sám uvedl, že byl srozuměn s tím, že po dobu splácení půjčky budou členská práva převedena na L. K. s tím, že bez toho by mu peníze půjčeny nebyly. Svědek rovněž sám výslovně potvrdil, že podepsal, jak smlouvu o převodu členských práv a povinností, tak i předloženou plnou moc. V řízení bylo tedy vyvráceno tvrzení obžaloby o tom, že mělo dojít k nějakému podstrčení plných mocí. Následné uzavření podnájemní smlouvy mezi obžalovaným K. a svědkem J. lze pak logicky vysvětlit tím, že s ohledem na převod členských práv v družstvu z poškozeného J. na manžele K., se nájemníky daného bytu stali právě manželé K. Pokud tedy byla v souladu s vůlí poškozeného J. převedena členská práva a povinnosti v družstvu, je pak dle odvolatele logické, že se uzavře k danému bytu podnájemní smlouva ve prospěch poškozeného J., který je již nyní v postavení podnájemníka. Pokud následně došlo k převodu členských práv a povinností v družstvu z manželů K. na ing. S., pak v řízení nebylo prokázáno, že by odvolatel k okamžiku převodu členských práv a povinností v družstvu z pana J. na manžele K. věděl o tom, že by mělo v budoucnu dojít k nějakému následnému převodu členských práv a povinností na třetí osobu, nebo že by se nějakým způsobem podílel na uzavření této následné smlouvy. Závěrem k tomuto útoku poukazuje obžalovaný K. na skutečnost, že předmětný úvěr byl poškozenému J. poskytnut ze strany společnosti B. S., s.r.o., ve které odvolatel nebyl jednatelem, společníkem, ani prokuristou. V bodu 3) výroku rozsudku argumentuje obžalovaný K., že v řízení nebylo prokázáno, že by to byl on, kdo předložil svědkyni S. nějaké listiny, o kterých by věděl, že jsou v rozporu s její vůlí. Odvolatel poukazuje na to, že kromě první schůzky, jejímž předmětem bylo pouze zjištění možností svědkyně S. ručit za poskytnutou půjčku a výše požadované půjčky, vedl jak předchozí, tak i následná jednání se svědkyní S. pouze obžalovaný K. Obžalovaný K. argumentuje tím, že i v tomto případě jednal pouze na základě předchozího pokynu obžalovaného K., který po něm požadoval zařízení určité záležitosti s vědomím, že obžalovaný K. dojednával podmínky transakce se svědkyní S. Není pak ani pravdou, že by odvolatel dne 3.8.2009 zkontaktoval svědkyni S. s tím, že ji měl lživě tvrdit o nastalých problémech s poskytnutím úvěru a měl jí navrhnout uzavření nové smlouvy o úvěru na částku 650.000,- Kč, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Podle názoru odvolatele tato skutečnost z provedeného dokazování nevyplývá a v tomto směru svědkyně S. v přípravném řízení i u hlavního líčení uvedla, že jí uzavření nové smlouvy o půjčce přislíbil obžalovaný K. K podpisu předmětných dokumentů pak svědkyně S. u hlavního líčení uvedla, že dokumenty, určené k ověření podpisu, byly položeny na stůl a k podpisu jí jednotlivé dokumenty předkládala pracovnice notářství. V průběhu ověřování tedy prováděla manipulaci toliko úřednice notářské kanceláře, která jednotlivé dokumenty předkládala paní S. Notářská úřednice rovněž musela dokumenty, na kterých byly podpisy ověřovány, předem zapsat do ověřovací knihy, kdy navíc paní S. se musela následně do ověřovací knihy podepsat. Z ověřovací knihy pak vyplývá, že mezi ověřovacími dokumenty byla i plná moc. Odvolatel argumentuje tím, že pokud svědkyně S. tvrdí, že vědomě nepodepsala plnou moc pro K., pak je nutno poukázat na to, že dle její výpovědi u hlavního líčení jí byla předmětná plná moc předložena k podpisu úřednicí notářské kanceláře a nikoliv třetí osobou. Paní S. se rovněž podepsala i do ověřovací knihy, kde byla listina s jejím ověřeným podpisem jednoznačně identifikována jako plná moc. Tím je tedy vyloučeno podstrčení ověřovací knihy paní S. k podpisu. Svědkyně S. tedy minimálně při podpisu do ověřovací knihy musela vidět, že se jedná o ověření podpisu na plné moci. Obžalovaný má za to, že tvrzení svědkyně ohledně toho, že mohlo dojít k nějakému manipulování s listinami, je pak nutno pečlivě hodnotit i ve světle skutečnosti, že dle jejích výpovědí bylo podepisováno více dokumentů. V tomto směru se nabízí naprosto jednoduché a logické vysvětlení, totiž, že došlo k pouhému seřazení jednotlivých podepsaných dokumentů. Ve vztahu k tvrzení svědkyně S., že neměla v úmyslu převést, a to ani po dobu splácení úvěru, nemovitost na třetí osobu, je nutno poukázat na smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 31.7.2009, podepsanou poškozenou S., ve které se v odstavci 1.2 zcela jasně hovoří o převodu vlastnického práva k nemovitostem. Pokud jde o jednání popsané pod body 4) a 7) výroku napadeného rozsudku, pak i zde argumentuje obžalovaný K. tím, že zůstala jeho obhajoba v tom smyslu, že vystupoval pouze u dílčích útoků vždy na podkladě pokynů a informací obžalovaného K., nevyvrácena. Odvolatel vytýká nalézacímu soudu, že nekonkretizuje žádné skutečnosti a důkazy, ze kterých má vyplývat, že by se odvolatel vědomě podílel na nějakém podvodném jednání, nebo že by alespoň o jakémkoliv podvodném jednání věděl. Z dokazování podle něj vyplývá, že manželé K. měli zájem předmětný byt prodat třetí osobě a dále, že Ing. S. měl zájem daný byt pořídit do svého vlastnictví. V daném směru pak jednání odvolatele zcela odpovídalo úmyslu uvedených osob. Obžalovaný argumentuje tím, že v řízení nebylo prokázáno, že by on byl přítomen jednání mezi manžely K. a obžalovaným K., případně obžalovaným K. Veškerá tato jednání vedl obžalovaný K., popřípadě obžalovaný K. Pokud odvolatel následně uzavřel smlouvy, pak právě na podkladě své vědomosti o tom, že obžalovaný K., respektive K., dojednali s K. podmínky převodu bytu. Odvolatel zde poukazuje na výpověď svědka K., který uvedl, že pokud se samotného odvolatele dotazoval na to, o co jde v případě smluv, které mu odvolatel dovezl, bylo mu ze strany odvolatele odpovězeno, že neví, že je jenom poskok. Ve vztahu k podepisování plných mocí pak poškozený K. uvedl, že s obsahem plné moci souhlasil a plnou moc podepsal. Odvolatel má tedy za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by jednal vědomě v rozporu s úmyslem, nebo vůlí manželů K., respektive v rozporu s nějakou dohodou mezi manžely K. a obžalovaným K., respektive obžalovaným K., o které by odvolatel věděl. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by odvolatel při podpisu smluv vědomě jednal v úmyslu nevyplatit manželům K. kupní cenu za převáděný byt. Ve vztahu k následnému převodu bytu na Ing. S. poukazuje odvolatel na to, že podmínky tohoto převodu sjednal opětovně obžalovaný K. Jednání samotného odvolatele pak zcela odpovídalo úmyslu Ing. S., tedy převést na posledně jmenovaného byt od manželů K. V tomto směru tedy nelze jednání odvolatele ničeho vytknout. Obžalovaný K. poukazuje také na to, že z časové posloupnosti jednotlivých na sebe vzájemně časově navazujících úkonů dokonce vyplývá, že na uzavření smlouvy mezi K. a společností G. M. R., s.r.o., věcně navazovalo uzavření smluv s Ing. S. Na jedné straně jsou tedy uzavírány smlouvy mezi manžely K., zastoupenými obžalovaným K. a společností G. M. R., s.r.o., jejichž jménem smlouvy uzavírá odvolatel a na druhé straně smlouvy mezi společností G. M. R., s.r.o., jako prodávajícím a Ing. S. jako kupujícím, vše týkající se předmětného bytu manželů K. Odvolatel má za to, že skutečnost, že předmětný byt byl následně převeden na společnost F. R., s.r.o., namísto na Ing. S., mu nelze klást za vinu. V tomto směru nebyl prokázán jeho podíl na tomto převodu, nebo alespoň jeho vědomost o tom, že by byt neměl být převeden na Ing. S. Obžalovaný K. argumentuje tím, že v okamžiku, kdy uzavíral jednak jménem společnosti G. M. R., s.r.o., smlouvy s manžely K., zastoupenými obžalovaným K. a jednak v okamžiku, kdy uzavíral smlouvy jménem společnosti G. M. R., s.r.o., s Ing. S., měl za to, že jeho jednání odpovídá dohodě jak s manželi K., kterou dojednával K. nebo K., tak i dohodě s Ing. S., kterou sjednával opět K., a že tedy byt bude řádně převeden na Ing. S. Konečně k bodu 6) uvádí obžalovaný K., že lze odkázat na všechny výše uvedené skutečnosti. Shodně jako v předchozích případech nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Zejména nebyla prokázána jakákoliv jeho předchozí dohoda či vzájemná součinnost s obžalovaným K., spočívající v koordinaci potřebných úkonů, ani úmysl získat finanční výnos z neoprávněného prodeje nemovitosti. V rámci petitu opravného prostředku pak obžalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a jej zprostil obžaloby v plném rozsahu. Obžalovaný K. podal odvolání formou vlastnoručně psaného podání. V rámci úvodu tohoto opravného prostředku uvádí, že svým odvoláním napadá výrok o vině, trestu i o náhradě škody. S odkazem na citaci skutkové věty v bodě 4) výroku napadeného rozsudku namítá, že obžalovaný K. jen ztěží mohl uzavřít dne 23.9.2009 dohody o plných mocích ve vztahu k osobě odvolatele, když měl manžele K. oslovit až v měsíci říjnu roku 2009. Stejně tak mohl obžalovaný K. stěží činit úkon 30.9.2009, když by manžele K. poznal až v měsíci říjnu roku 2009. Pokud se týče jednání popsaného pod bodem 4) výroku napadaného rozsudku, pak obžalovaný K. konstatuje, že je si zcela jist, že jeho zájem o byt manželů K. byl nejprve ukončen a až poté došlo k podepsání nové plné moci od manželů K. pro obžalovaného K. Podle tvrzení obžalovaného K. tato skutečnost je v naprostém souladu s popisem události, který uvedl sám svědek K. ve svém výslechu ze dne 1.10.2010. Obžalovaný v další části odvolání cituje z výpovědi svědka K. Obžalovaný shrnuje svoji obhajobu v bodu 4) tvrzením, že nejprve odstoupil od svého zájmu o byt manželů K., a to ústně (telefonicky), a to nejpozději k 13.10.2009, kdy byla podepsána nová plná moc. Podle tvrzení obžalovaného si tedy svědek K. už při podpisu nové plné moci ke dni 13.10.2009 musel být vědom, že zájem odvolatele o byt je ukončen. V následných jednáních pak dle tvrzení odvolatele pokračovali manželé K. a obžalovaný K. již nezávisle na něm. Na podporu tohoto svého stanoviska opětovně obžalovaný cituje z výpovědi svědka K. Podle názoru obžalovaného datum na protokolu o předání klíčů je chybné, neboť neodpovídá posloupnosti děje. Argumentuje také skutečností, že v kritické době měl uzavřeno stavební spoření, což dokládá jeho snahou získat vlastní bydlení. Poukazuje na to, že v řízení před soudem nebyla vyvinuta žádná snaha o časové odlišení ústního a písemného odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 30.9.2009, která byla sepsána mezi ním a manžely K. Argumentuje tím, že není zřejmé, na základě čeho nalézací soud dovodil, že věděl, že bytová jednotka manželů K. byla prodána společnosti G. M. R., s.r.o. Poukazuje na to, že k prokázání tohoto tvrzení nebyl opatřen žádný důkaz a on o té skutečnosti nevěděl. Poukazuje na to, že podle závěrů nalézacího soudu měl kontaktovat svědka K. ještě dne 30.10.2009 pod záminkou rekonstrukce bytu s požadavkem, aby mu byly vydány klíče, přičemž v této době svědek K. již věděl, že o byt zájem nemá. Podle obžalovaného tedy k trestné činnosti, popsané pod bodem 4), mělo dojít až po jeho ústním odstoupení od získání vlastního bydlení. S dalším průběhem věci pak již nemá nic společného. V další části opravného prostředku poté, co obsáhle cituje z odůvodnění napadeného rozsudku, konstatuje, že to byl obžalovaný K., který mu sdělil, že u bytu manželů K. je problém s fondem oprav, který se rychle nevyřeší. Podle tvrzení obžalovaného K. právě toto sdělení obžalovaného K. bylo pro něj impulzem, k tomu, aby nejprve telefonicky a následně písemně odstoupil od smlouvy o smlouvě budoucí. Podle jeho tvrzení tedy není pravdou, že by od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupil náhle a bezdůvodně. Podle jeho názoru je prokázané, že od zmíněné smlouvy o smlouvě budoucí odstoupil nejpozději ke dni 13.10.2009, což potvrdil svědek K. ve své výpovědi ze dne 1.10.2010. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl přitom učiněn až 20.10.2009, tedy týden poté, co prodej bytu manželů K. už nebyl vázán na jeho osobu. Obžalovaný pak opakovaně argumentuje tím, že pokud by soud přistoupil zodpovědně ke zhodnocení chronologického sledu událostí, musel by být obžaloby pro jednání, popsané pod bodem 4) výroku rozsudku, zproštěn. Stejně tak nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, uvedenou na straně 9) výroku napadeného rozsudku v tom smyslu, že obžalovaní si peníze získané prodejem nemovitosti ponechali. S odkazem na výpověď obžalovaného K. argumentuje obžalovaný K. tím, že on si žádné finanční prostředky, získané prodejem bytu manželů K., neponechal, neboť ani žádné neobdržel. Pokud jde o jednání popsané pod bodem 5) výroku napadeného rozsudku, pak obžalovaný opakuje svoji obhajobu z předchozích stádií trestního řízení a tvrdí, že není pravdou, že by komukoliv podstrčil plnou moc k převodu nemovitostí. Argumentuje dále tím, že svědek K. byl seznámen s podmínkami půjčky obžalovaným K. Poukazuje na rozpory ve výpovědi svědka K., realizované dne 12.10.2010 stran toho, zda věděl či nevěděl, jakou plnou moc podepisuje. Podle názoru obžalovaného K. z citované výpovědi svědka K. vyplývá, že plná moc mu byla minimálně vysvětlována, takže o nějaké existující plné moci vědět musel. Obžalovaný K. také nesouhlasí s tím, jak soud prvního stupně hodnotí věrohodnost výpovědi svědka K. Má za to, že by bylo třeba věnovat pozornost té části výpovědi svědka K. v tom smyslu, že mu banka odmítla poskytnout půjčku. Podle názoru obžalovaného nelze věřit tvrzení svědka K., že ani rámcově nedokázal odhadnout výši svého platu a tudíž, že nevěděl, zda bude schopen půjčku splácet. Podle názoru obžalovaného K. svědek K. musel bance doložit své příjmy. Podle názoru obžalovaného K. tedy vzbuzuje výpověď svědka K. určité pochybnosti a tudíž je třeba na jeho věrohodnost nahlížet obezřetně. Nesouhlasí také s tím, že soudem prvního stupně byla vyhodnocena jeho obhajoba jako účelová. V rámci petitu tohoto opravného prostředku pak navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a následně jej obžaloby zprostil. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací především konstatuje, že všechny shora naznačené opravné prostředky byly podány osobami k jejich podání oprávněnými (§ 246 odst. 1 písm. a/, b/ tr.ř.). Při podání těchto opravných prostředků byla respektována lhůta naznačená v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Rovněž tak lze po přezkoumání obsahu podaných opravných prostředků konstatovat, že tyto splňují náležitosti obsahu odvolání ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř. (odvolání obžalovaných), respektive § 249 odst. 1, odst. 2 tr.ř. (odvolání státního zástupce). Z obsahu podaných opravných prostředků je zřejmé, do kterých výroků napadeného rozsudku jsou zaměřeny, a z obsahu odvolání státního zástupce vyplývá, že je podáváno v neprospěch obžalovaného K. Odvolací soud tedy z podnětu zmíněných opravných prostředků přezkoumal, podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr.ř., zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly žádným z podaných odvolání vytýkány, přihlížel toliko, pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. S ohledem na to, co již bylo výše konstatováno stran obsahu opravných prostředků jednotlivých obžalovaných, které jsou prioritně zaměřeny do výroku o vině, nebyla přezkumná činnost odvolacího soudu ve smyslu § 254 odst. 3 tr.ř. fakticky nikterak omezena, neboť podle zmiňovaného zákonného ustanovení, je-li podáno odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání. Po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, musí především odvolací soud konstatovat, že řízení, ani rozsudek samotný, netrpí žádnými závažnými procesními vadami, tedy takovými, které by odůvodňovaly postup ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V řízení proti obžalovaným K., K. a K. byla dodržena všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, zejména ta, která mají zabezpečit právo obžalovaných na obhajobu, ustanovení týkající se zahájení trestního stíhání a seznámení se spisem. Obžaloba byla podána pro skutky, které jsou předmětem jednotlivých usnesení o zahájení trestního stíhání a byla tedy zachována i totožnost skutku. Důkazy, které byly v tomto řízení provedeny, byly, až na důkazy mající charakter důkazů neodkladných či neopakovatelných, realizovány až po zahájení trestního stíhání a jedná se tedy z tohoto úhlu pohledu o důkazy procesně relevantní. Nelze rovněž pominout, že všichni obžalovaní měli od samého počátku trestního řízení obhájce a tudíž nedošlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu. Ani v tomto smyslu nelze činnosti soudu prvého stupně ničeho vytknout. Odvolací soud ovšem po přezkoumání napadaného rozsudku dospěl k závěru, že zmíněný rozsudek trpí vadami, přepokládanými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. (neúplnost skutkových zjištění a skutečnost, že se ohledně napadené části rozsudku nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí), a v ustanovení § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. (vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku a k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně). Odvolací soud musí předně přiznat prakticky plnou relevanci té části odvolacích námitek obžalovaného K. v tom smyslu, že v žádné části odůvodnění napadeného rozsudku neuvádí nalézací soud, z jakých důkazů vyšel při ustálení výše způsobené škody. Výjimku v tomto směru tvoří pouze jednání pod body 2) a 7) výroku napadeného rozsudku. Již z tohoto důvodu se jeví napadený rozsudek z větší části nepřezkoumatelný a jako takový nemohl obstát. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že vyjma jednání popsaného pod bodem 7) výroku napadeného rozsudku (jednání ke škodě poškozeného Ing. S.), ve všech dalších bodech výroku napadeného rozsudku je trestná činnost obžalovaných popsána tak, že tito buď lstivým či podvodným způsobem podstrčili poškozeným k podpisu plné moci, díky nimž dosáhli svého zplnomocnění k dispozici s nemovitostmi, které byly v majetku poškozených, případně k dispozici s členskými právy k družstevním bytům poškozených, nebo přiměli poškozené uzavřít smlouvy o půjčkách, jejichž součástí byly jako zajišťovací instituty smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevním bytům, přičemž poškozené nepravdivě ujišťovali o tom, že budou-li půjčky spláceny včas a řádně, k faktickému převodu členských práv k těmto bytům nedojde. Podstatnou pro právní kvalifikaci jednání všech obžalovaných je výše způsobené škody, která se ve zmíněných bodech rozsudku (vyjma bodu 7/) odvíjí od zjištění tržní hodnoty nemovitostí, které byly v jednotlivých případech předmětem útoku. Jak se podává z obsahu spisového materiálu, toliko ve vztahu k nemovitosti uvedené pod bodem 2) výroku napadeného rozsudku (poškozený Ľ. J.), kterou je v daném případě družstevní byt v domě v O. – V., byl ke zjištění její tržní hodnoty v době spáchání tohoto útoku zpracován znalecký posudek (srovnej č.l. 287). Důkaz tímto znaleckým posudkem byl pak proveden v rámci hlavního líčení, realizovaného před nalézacím soudem dne 29.11.2011 (č.l. 1746), a to v režimu ustanovení § 211 odst. 5 tr.ř. Naproti tomu ve všech zbývajících bodech výroku napadeného rozsudku (body 1, 3, 4, 5, 8), nebyl ke zjištění tržní hodnoty nemovitostí, které byly předmětem útoku obžalovaných, opatřen ani znalecký posudek ani odborné vyjádření. Jak vyplývá ze spisového materiálu, orgány činné v přípravném řízení vyšly při stanovení tržní hodnoty zmíněných nemovitostí toliko ze zpráv zažurnalizovaných na č.l. 609 (bod 1/ - chata manželů Z.), č.l. 612 (bod 1/ - byt manželů Z.), č.l. 613 (bod 4/ - byt manželů K.), č.l. 614 (bod 5/ - byt poškozeného K.), č.l. 615 (bod 6/ - rodinný dům manželů S.), č.l. 618 (bod 3/ - rodinný dům poškozené S.) a následně č.l. 1154 (bod 8/ - byt poškozené L.). Ve všech těchto případech policejní orgán zaslal buď obchodní společnosti Realitní společnost České spořitelny – T. r., a.s., popřípadě subjektu nazvanému C. realitní kancelář, Ing. M. V., písemnost nazvanou „žádost o zpracování ocenění nemovitosti ve smyslu § 157 odst. 3 tr.ř.“. V této souvislosti především poukazuje odvolací soud na poměrně problematické užití výše zmíněného zákonného ustanovení. V ustanovení § 157 odst. 3 tr.ř. zákonodárce deklaruje, že v závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon funkce nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v průběhu trestního řízení dozvěděl, je povinen zachovat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. Účast konzultanta nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízení. V souvislosti s citovaným zákonným ustanovením je třeba uvést, že jeho smyslem je v závažných a skutkově složitých věcech pomoc orgánu činnému v trestním řízení v tom, aby se náležitě orientoval ve skutkovém ději, včetně s tím souvisejících odborných otázek a byl tak schopen zaměřit dokazování správným směrem. Činnost konzultanta však nemůže směřovat k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení z hlediska odborných znalostí, neboť tím by byl nahrazován postup podle § 105 a následujících tr.ř. Pokud v důsledku činnosti konzultanta, jež by se měla soustředit na odborné usměrnění činnosti orgánu činného v trestním řízení, který ho přibral, se ukáže, že je třeba objasnit některou skutečnost důležitou pro trestní řízení z hlediska odborných znalostí, je na příslušném orgánu v trestním řízení, aby vyžádal buď odborné vyjádření, anebo pro složitost posuzované otázky přibral znalce ve smyslu § 105 tr.ř. Funkci konzultanta je nutno zásadně odlišovat nejen od znalce v trestním řízení, ale i od konzultanta znalce ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů. Jako konzultanti bývají zpravidla přijímáni pracovníci správních úřadů či jiných orgánů, eventuálně vědeckých a výzkumných institucí (srovnej Šámal P., Král V., Baxa J., Púry F., Trestní řád, Komentář 1. díl, 4. vydání, Praha: C.H. Beck 2002, strana 927-928). Podle přesvědčení odvolacího soudu tedy orgány činné v přípravném řízení rozhodně neměly při zjišťování tržní hodnoty nemovitostí, přičemž tato hodnota je klíčová pro otázku právní kvalifikace jednání obžalovaných, postupovat způsobem, jakým postupovaly. Jak již bylo shora rozvedeno, použití § 157 odst. 3 tr.ř., řešícího otázku přibrání konzultanta, se jeví nepřípadným, když zjevně případnější mělo být užití § 105 a násl. tr.ř. Nicméně za podstatnější vadu pokládá odvolací soud samotný obsah zpráv, které byly policejnímu orgánu na základě výše zmíněných výzev zaslány. Jak totiž vyplývá z již výše citovaných čísel listu (609, 612 až 615, 618, 1154), tyto jsou ve většině případů podávány společností Realitní společnost České spořitelny - T. R. a.s., která, již podle samotného názvu a loga na jednotlivých zprávách, je zjevně společností, která realizuje ohodnocení nemovitostí pro svoji mateřskou hypoteční banku, kterou je v daném případě Česká spořitelna. Vzhledem k obsahu těchto zpráv je pak otázkou, z jaké metodiky bylo vycházeno při stanovení ceny, která je sice uváděna jako cena tržní, nicméně z těchto zpráv není zjevné, z čeho jejich autor, kterým má být osoba označená jako

V. K., vycházel. Ze zmíněných zpráv nevyplývá, jaká metoda byla pro stanovení tržní ceny nemovitostí zvolena. Není zjevné, zda bylo použito kupříkladu metody komparativní, tedy srovnání hodnot většího souboru nemovitostí obdobného charakteru, nacházejících se v obdobné lokalitě a majících obdobné dispoziční řešení a obdobnou hodnotu. Z těchto zpráv není možno zjistit, zda jejich autor případně použil jinou metodu pro ocenění jednotlivých nemovitostí. Díky tomu se jeví citované zprávy obchodní společnosti Realitní společnost České spořitelny – T. R. a.s., z obsahového hlediska jako nepřezkoumatelné. Totéž pak platí i o zprávě, zažurnalizované na č.l. 618, jejímž autorem je Ing. M. V., zastupující Realitní kancelář C. V této zprávě, která se dotýká rodinného domu poškozené S. (bod 3), je cena navíc stanovena variantně. Totéž lze pak říci i o zprávě, týkající se bytu poškozené L., jenž je zažurnalizována na č.l. 1154. Z obsahového pohledu tedy se odvolacímu soudu jeví zmíněné zprávy zcela nedostatečné, neboť z nich není vůbec zřejmé, jakých metod jejich autoři použili a z čeho při stanovení tržní hodnoty nemovitostí vycházeli. Zejména však odvolací soud nemohl přehlédnout, že zmíněnými zprávami soud prvního stupně vůbec neprovedl důkaz. Jak totiž vyplývá z protokolu o hlavním líčení, které bylo realizováno před Krajským soudem v Ostravě dne 12.3.2013 (č.l. 1937 – 1946), soud prvního stupně v režimu § 213 odst. 1 tr.ř. realizoval listinné důkazy, které identifikoval názvem konkrétní listiny a číslem listu. K připomínce obhájce obžalovaného K. Mgr. Š. (viz č.l. 1944), který navrhoval číst listinu na č.l. 615 spisu (což je právě jedna ze zpráv, týkající se stanovení tržní hodnoty jedné z nemovitostí), uvedl ovšem předseda senátu nalézacího soudu, že předmětný listinný materiál „ nebyl realizován z důvodu jeho předprocesní realizace v rámci § 157 odst. 3 tr.ř. a nelze jej proto k důkazu použít“, současně byl obhájce upozorněn , „že tento listinný materiál nebyl v rámci výčtu listinných důkazů ani konstatován“ (viz č.l. 1944). Byť se zmíněná formulace předsedy senátu nalézacího soudu vztahuje explicitně toliko k materiálu na č.l. 615, přesto je třeba konstatovat, že z přehledu oněch listinných důkazů tak, jak jsou zachyceny na č.l. 1937 – 1942, nevyplývá, že by k důkazu byly realizovány další zprávy, týkající se stanovení tržní hodnoty nemovitostí, jež jsou zažurnalizovány na výše zmíněných č.l. 609, 612 – 614, 618 či 1154. Pokud je na č.l. 1940 protokolováno, že k důkazu bylo provedeno „ocenění nemovitosti na č.l. 554 – 560“, pak tímto oceněním je míněn znalecký posudek, který, jak vyplývá z úředního záznamu na č.l. 553, předložila poškozená S. a jež se týká odhadu tržní hodnoty rodinného domu, popsaného v bodě 6) výroku napadeného rozsudku. V tomto bodě je ovšem tržní hodnota zmíněného domu vyčíslena částkou 2.300.000,- Kč, přičemž ve zmíněném znaleckém posudku jsou uvedeny tři ceny, a to tzv. obvyklá cena současná ve výši 1.400.000,- Kč, obvyklá cena budoucí ve výši 2.400.000,- Kč a konečně cena minimální rekonstrukce ve výši 850.000,- Kč. Je tedy zjevné, že žádná z těchto částek nekoresponduje se sumou, která je uvedena v bodě 6) výroku napadeného rozsudku, jakožto tržní cena zmíněného rodinného domu. Jak již bylo výše rozvedeno, soud prvního stupně neprovedl žádný důkaz, kterým by objektivizoval hodnotu nemovitostí, uvedených v jednotlivých bodech výroku napadeného rozsudku (s výjimkou bodu 2/, kde byl zpracován výše zmiňovaný znalecký posudek). S ohledem na to je zjevné, že nalézací soud neměl k dispozici žádný důkaz, kterým by bylo možno objektivizovat tržní hodnotu zmíněných nemovitostí, jakožto veličinu klíčovou pro zjištění celkové výše způsobené škody a následně právní kvalifikace jednání obžalovaných. Je tedy otázkou, z jakých důkazů soud prvního stupně vyšel při stanovení výše způsobené škody, spočívající v tržní hodnotě nemovitostí, popsaných v bodech 1), 3 - 6) a 8) výroku napadeného rozsudku. Jak již bylo výše rozvedeno, orgány činné v přípravném řízení zjevně, jak vyplývá koneckonců zejména z podané obžaloby, vycházely z výše citovaných zpráv, které byly, minimálně diskutabilním postupem, vyžádány orgány policie a které podle přesvědčení odvolacího soudu po obsahové stránce rozhodně nemohou obstát. V daném případě se totiž zjevně jedná o věc, v níž je třeba k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení odborných znalostí (§ 105 odst. 1 tr.ř.). Dle mínění odvolacího soudu navíc pro složitost posuzované otázky a pro její význam pro konečné rozhodnutí (otázka stanovení výše škody jakožto základního kvalifikačního momentu), nebude postačovat pro vyřešení otázky tržní hodnoty nemovitostí, uvedených v bodech 1), 3 - 6) a 8) výroku napadeného rozsudku, odborné vyjádření, ale bude nutno přibrat znalce z příslušného oboru k vypracování znaleckého posudku. S ohledem na tuto charakteristiku se rozhodně orgány činné v přípravném řízení neměly spokojit pouze s vyžádáním výše zmíněných zpráv, které byly zpracovány realitními kancelářemi, z nichž přitom není vůbec zřejmé, na základě jaké metodiky a jakých skutečností byly vyhotoveny. Pokud toto pochybení nenapravil postupem podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. nalézací soud, pak měl v rámci řízení před jím samotným v každém případě objektivizovat výši způsobené škody, a to s ohledem na charakter této věci, přibráním znalce z příslušného oboru. K takovému postupu nalézacího soudu však nedošlo. Navíc, jak již bylo výše zmíněno, soud prvního stupně ani neprovedl důkaz shora naznačenými zprávami realitních kanceláří. Nebyl tedy v řízení před nalézacím soudem, které následně vyústilo ve vydání napadeného rozsudku, opatřen žádný, tím méně relevantní, důkaz, kterým by bylo možno objektivizovat výši způsobené škody. Toto pochybení vyznívá o to významněji vzhledem k tomu, že na ně upozorňoval v rámci své závěrečné řeči před nalézacím soudem již obhájce obžalovaného K. Na tuto argumentaci však soud prvního stupně nikterak nereagoval. Jako důvodnou je tedy nutno vnímat námitku uvedenou v odvolání obžalovaného K. v tom smyslu, že z napadeného rozsudku není zřejmé, o jaké důkazy soud opřel své úvahy o výši způsobené škody. V této souvislosti je nutno nalézací soud upozornit, že napadený rozsudek skutečně neobsahuje žádnou pasáž, v níž by se tento soud zabýval zejména tím, na základě jakých důkazů objektivizoval způsobenou škodu (výjimkou je, jak již bylo shora rozebráno, stanovení způsobené škody v bodech 2/ a 7/ výroku napadeného rozsudku). S ohledem na tyto skutečnosti nemohl napadený rozsudek obstát, neboť v něm nejsou objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí, když procesně relevantním způsobem nebyla objasněna výše způsobené škody, která, s ohledem na to, že se jedná o majetkovou trestnou činnost, je základní kvalifikačním momentem pro právní kvalifikaci jednání jednotlivých obžalovaných. Jen na okraj poukazuje odvolací soud na to, že nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně v tom smyslu, že výše zmíněné zprávy realitních kanceláří, které byly vyžádány postupem podle § 157 odst. 3 tr.ř., jsou neprocesní proto, že, jak uvádí nalézací soud, tento listinný materiál byl realizován v průběhu předprocesního stadia. Zde je třeba poukázat na dikci ustanovení § 158 odst. 3 tr.ř., podle něhož je policejní orgán, poté, co je sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení, oprávněn, kromě jiného, vyžadovat od příslušných orgánů odborná vyjádření, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky. Ze spisového materiálu (srovnej č.l. 6 – 8), vyplývá, že úkony trestního řízení byly v této věci zahájeny 14.8.2009, dále 18.11.2009 a konečně 26.2.2010. Zmiňované zprávy, týkající se stanovení tržní ceny nemovitostí, byly však opatřeny 4.8.2010 (body 1, 4, 5 a 6), dále 12.8.2010 (bod 3) a konečně dne 30.11.2010 (bod 8). Pokud se týče poslední zprávy, je třeba navíc poukázat na to, že tato byla opatřena až poté, co bylo zahájeno trestní stíhání všech tří obžalovaných. Zbývající zprávy pak sice byly opatřeny ještě před tím, než bylo zahájeno trestní stíhání jednotlivých obžalovaných, nicméně v duchu shora citovaného ustanovení § 158 odst. 3 tr.ř. je byl policejní orgán oprávněn vyžádat. Jejich problematičnost nespočívá v tom, že by byly vyžádány v tzv. předprocesním stadiu, jak uvádí nalézací soud, ale jednak v tom, že tyto zprávy byly vyžádány v režimu neodpovídajícího ustanovení trestního řádu, a zejména, jak již bylo shora zmíněno, v jejich vlastním obsahu. Navíc odvolací soud nemohl přehlédnout ani skutečnost, že pokud se týče hodnoty rekreační chaty manželů ZXXXXXXXXXXX (bod 1/ výroku rozsudku), obsahuje spisový materiál znalecký posudek, který byl opatřen zjevně pro účely daňového řízení (srovnej č.l. 195). Zmíněným posudkem byla přitom tržní hodnota rekreační chaty stanovena toliko na částku 276.960,- Kč. Přestože zmíněným posudkem byl, byť toliko ve formě listinného důkazu, proveden soudem prvního stupně důkaz (viz č.l. 1938), zůstala tato skutečnost mimo pozornost nalézacího soudu. Shora naznačené vady jsou tedy vadami takového charakteru, že pro ně napadený rozsudek obstát nemohl a bylo jej nutno zrušit, a to ve smyslu § 258 odst. 1 písm. b), c) tr.ř. Charakter těchto vad je přitom takový, že je není možno napravit před samotným odvolacím soudem, neboť bude třeba doplnit dokazování, a to v poměrně podstatném rozsahu, přičemž doplnění dokazování odvolacím soudem by v daném případě znamenalo nahrazování činnosti soudu prvního stupně. Po vrácení věci soudu prvního stupně bude tedy na nalézacím soudu, aby procesně relevantním způsobem objektivizoval výši způsobené škody. Jako nejvhodnější se jeví přibrání znalce z příslušného oboru k tomu, aby zpracoval znalecký posudek ke stanovení tržní hodnoty nemovitostí uvedených v bodech 1), 3), 4), 5), 6) a 8) výroku napadeného rozsudku ke dni spáchání jednotlivých útoků, aby tak mohla být najisto postaveno otázka výše způsobené škody. Od ní se potom budou odvíjet úvahy nalézacího soudu stran právní kvalifikace jednání všech obžalovaných. Pokud soud prvního stupně dospěje i po doplnění dokazování k závěru o vině všech tří obžalovaných jednáním, popsaným v podané obžalobě, bude třeba, aby v rámci svého rozhodování věnoval pozornost i následujícím skutečnostem. Především, zejména v reakci na námitky uvedené v opravných prostředcích obžalovaných K. a zejména K., se bude poněkud hlouběji zabývat otázkou naplnění subjektivní stránky jednání dvou posledně jmenovaných obžalovaných. Odvolací soud pochopitelně nepřehlédl, že krajský soud se touto problematikou zabývá, a to na straně 75 a 76 odůvodnění napadeného rozsudku. Nicméně v souvislosti s obhajobou obžalovaných K. a K., v níž tito především namítají nedostatek subjektivní stránky v jejich jednání, jímž byli uznáni vinnými a rovněž tak s ohledem na koncepci skutkových vět jednotlivých bodů rozsudku, je třeba poukázat na následující skutečnosti. Předně je nutno soud prvního stupně orientovat na výpověď obžalovaného K. (viz č.l. 798), v níž jmenovaný uvádí, že obžalovaný K. nevěděl o prodeji chaty manželů Z. obchodní společnosti E. R. s. r.o., dne 7.5.2009. Přitom v bodě 1) výroku napadeného rozsudku bylo ustáleno, že o prodeji zmíněné chaty obžalovaný K. věděl. Posledně jmenovaný přitom povědomost o prodeji chaty popírá. Prakticky totéž platí i o obhajobě obžalovaného K. (srovnej jeho výpověď na č.l. 831), že nevěděl o prodeji bytu K. společnosti G. M. R., s.r.o., před převzetím klíčů dne 30.10.2009. Stejně tak soud prvního stupně, v rámci svých hodnotících úvah, které se vztahují k naplnění subjektivní stránky jednání obžalovaných K. a K. ve vztahu k bodu 1) výroku napadeného rozsudku, nepracuje s tou částí výpovědi svědka C. (č.l. 866), v níž jmenovaný uvádí, že při jednání se Z. nabyl dojmu, že stoprocentně chtějí byt prodat. Rovněž tak soud prvního stupně nepracuje s faktem, že ve zprostředkovatelské smlouvě (viz č.l. 46), je klauzule o částce 500.000,- Kč, jakožto minimální prodejní ceně zmíněné rekreační chaty. Rovněž tak soud prvního stupně nikterak neřeší další část výpovědi svědka C. (č.l. 867), v níž jmenovaný hovoří o průběhu schůzky u Z. Jmenovaný hovoří o tom, že Z. s převodem bytu souhlasili a pokud by nesouhlasili, on by na převod nepřistoupil. Přitom je třeba upozornit na to, že podle protokolace vypovídal svědek C. u hlavního líčení shodně jako v řízení přípravném (srovnej č.l. 1880). V rámci výpovědi u hlavního líčení jmenovaný svědek uvedl, že mu nepřišlo vůbec divné, že by Z. něco namítali. Stejně tak uvedl, že má za to, že pokud by Z. právo k bytu převádět nechtěli, tak by mu to řekli a on by to vůbec neřešil. Tyto okolnosti zůstaly prakticky zcela mimo pozornost nalézacího soudu. Odvolací soud také upozorňuje soud prvního stupně na to, že poněkud mechanicky převzal z obžaloby pasáže, posléze vtělené do skutkové věty pod bodem 4) výroku napadeného rozsudku, v tom smyslu, že „ manželé K. se museli z předmětného bytu bez náhrady vystěhovat“. Jak však vyplývá z výpovědi svědků K. K. st. i K. K. ml., stejně jako z výpovědi svědkyně

I. K. (č.l. 977, 998, 1004, 1748, 1805,), zmíněný byt obýval svědek K. K. st., který se z něj vystěhoval nikoliv proto, že by o něj byl podvodným způsobem připraven jednáním obžalovaných, ale proto, že se rozhodl bydlet u svého syna a jeho manželky. Manželé K., alespoň dle výpovědi svědka K. K. ml., přitom obývali rodinný dům. Je tedy otázkou, z jakých zdrojů čerpaly jak orgány činné v přípravném řízení, a následně nalézací soud, při ustálení takto koncipovaného skutkového děje. Všechny výše zmíněné okolnosti neměly zůstat mimo pozornost nalézacího soudu a tento se s nimi měl alespoň nějakým způsobem vypořádat. Příslušnou argumentaci však odvolací soud v napadeném rozsudku postrádá. Pokud se týče argumentace, uvedené v odvolání státního zástupce stran právní kvalifikace jednání obžalovaného K. pod body 4) a 5), pak s ohledem na to, že doposud není postavena najisto otázka zavinění jmenovaného zažalovaným jednáním, jeví se odvolacímu soudu předčasné na tuto argumentaci reagovat. Nicméně dospěje-li soud prvního stupně v rámci nového řízení opětovně k závěru o tom, že obžalovaný K. se dopustil jednání, pro které na něj byla podána obžaloba, neopomene se s argumentací, uvedenou v odvolání státního zástupce stran použití příslušného hmotněprávního předpisu, vypořádat. Konečně pokud se týče námitky státního zástupce, že v rámci napadeného rozsudku se poškozeným nedostalo ze strany nalézacího soudu poučení ve smyslu § 228 odst. 4 tr.ř., o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, pak s touto námitkou odvolací soud nesouhlasí. Dle právního názoru senátu odvolacího soudu, rozhodujícího v této trestní věci, takovéto poučení nemusí být součástí poučení, které je integrální součástí obsahu rozsudku ve smyslu § 120 odst. 1 písm. e) tr.ř. Odvolací soud tento svůj závěr opírá předně o samu dikci ustanovení § 120 tr.ř., v němž zákonodárce stanovil obligatorní (srovnej formulaci „musí obsahovat“ ) náležitosti obsahu rozsudku. Mezi takové náležitosti patří, kromě jiných, poučení o opravném prostředku. Toto zákonné ustanovení je pak rozvedeno v ustanovení § 125 odst. 2, odst. 3 tr.ř., v němž zákonodárce stanovil obligatorní náležitosti poučení o odvolání a poučení o dovolání. V ustanovení § 125 odst. 2 tr.ř. (a pochopitelně ani v ustanovení § 125 odst. 3 tr. ř.), však není uvedeno, že by poučení o opravném prostředku (v daných souvislostech o odvolání), mělo obsahovat též poučení poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody (§ 228 odst. 4 tr. ř.). Odvolací soud v této souvislosti vyslovuje své přesvědčení v tom smyslu, že pokud by bylo úmyslem zákonodárce učinit poučení poškozeného podle § 228 odst. 4 tr.ř. součástí poučení o opravném prostředku, pak by zmíněné poučení bylo zařazeno mezi náležitosti obsahu poučení o odvolání, uvedené v citovaném ustanovení § 125 odst. 2 tr. ř. Pokud tomu tak není, pak lze dovodit, že úmyslem zákonodárce nebylo učinit poučení poškozeného dle § 228 odst. 4 tr. ř., součástí poučení o odvolání. Stejně tak je nutno poukázat na systematické zařazení ustanovení § 228 odst. 4 tr.ř. do oddílu sedmého hlavy třinácté trestního řádu, zatímco ustanovení, týkající se obsahu rozsudku, k nimž nepochybně patří i poučení o opravném prostředku (§ 120 odst. 1 písm. e/ tr.ř.), je zařazeno do oddílu prvního hlavy šesté. I tato okolnost dává, podle přesvědčení odvolacího soudu, podklad pro závěr, že zákonodárce neměl na mysli, aby součástí poučení o opravném prostředku bylo též poučení poškozeného předpokládané v ustanovení § 228 odst. 4 tr.ř. Navíc je nutno poukázat na skutečnost, že podle názoru vyjádřeného v odvolání státního zástupce, by bylo třeba zmíněné poučení uvádět do každého rozsudku, tedy i do rozsudku nepravomocného. Není přitom samozřejmě vyloučena varianta, že v příslušném řízení bude zmíněný rozsudek zrušen, a obžalovaný bude následně obžaloby zproštěn. Pak by takovéto poučení samozřejmě zcela postrádalo smyslu. Podle názoru senátu rozhodujícího v této věci tedy poučení poškozeného ve smyslu § 228 odst. 4 tr.ř. nemusí být integrální součástí poučení o opravném prostředku ve smyslu § 120 odst. 1 písm. e) tr.ř. Poučení poškozeného dle § 228 odst. 4 tr.ř. by mělo být realizováno v rámci vykonávacího řízení, tedy až poté, co příslušný rozsudek nabude právní moci a bude tedy zcela zřejmé, že obžalovaný byl skutečně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Pokud jde o vlastní formu takového poučení, může jít o neformální přípis. Ze všech shora naznačených důvodů tedy odvolací soud nepokládá posledně zmíněnou námitku státního zástupce za relevantní. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. V Olomouci dne 2. ledna 2014 JUDr. Milan Kaderka v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: