7 Cmo 261/2006

Plný text

t a k t o :

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně v napadené části m ě n í tak, že žalovaný je povinen zdržet se distribuce minerální vody s označením „IDA“, která není ze země čerpána v k.ú. Běloves.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 3 929,- Kč, k rukám advokáta žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11 042,- Kč, k rukám advokát žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zdržet se od právní moci rozsudku distribuce minerální vody s označením „Běloveská kyselka IDA“, která není ze země čerpána v k.ú. Běloves a do patnácti dnů od právní moci rozsudku stáhnout z prodeje již distribuovanou takto označenou minerální vodu (výrok I.); žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se distribuce minerální vody s označením „IDA“, která není ze země čerpána v k.ú. Běloves, povinnost stáhnout z prodeje již distribuovanou takto označenou minerální vodu a povinnost zničit minerální vody s označením „Běloveská kyselka IDA“ nebo „IDA“, které nejsou ze země čerpány v k.ú. Běloves, a to distribuované a dosud nedistribuované na trh v České republice, zamítl (výrok II.); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč (výrok IV.). V odůvodnění konstatoval svá zjištění z provedeného dokazování, z nichž dospěl k závěru, že žalovaným distribuovaná minerální voda pod názvem „Běloveská kyselka IDA“ má původ na Slovensku. Žalovaný neprokázal, že by tomu tak nebylo ,neoznačil žádný důkaz,který by toto zjištění vyvrátil a soud proto uzavřel,že tímto jednáním dopustil porušení práv ze zapsaného označení původu dle zákona č. 452/2001 Sb. Z těchto důvodů shledal žalobu v rozsahu, v němž se žalobce proti žalovanému domáhal zdržení se distribuce minerální vody s označením „Běloveská kyselka IDA“, která není ze země čerpána v k.ú. Běloves a nárok na stažení této minerální vody z prodejen za důvodný. Naproti tomu jako nedůvodnou hodnotil žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se distribuce minerální vody s označením „IDA“, neboť v tomto označení není geografický původ výrobku obsažen a není proto důvod zakazovat žalovanému realizovat jeho práva majitele zapsané slovní ochranné známky v tomto znění. Důvodnost žaloby neshledal ani z hlediska ustanovení o nekalé soutěži pro nenaplnění znaků nekalé soutěže,když nebylo prokázáno hospodářsky motivované konkurenční jednání, které by odporovalo dobrým mravům soutěže a bylo způsobilé přivodit újmu soutěžitelům, popř. ohrozit spotřebitele. Stejně tak nedůvodnou shledal soud žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal zničení minerální vody ať již s označením „Běloveská kyselka IDA“ nebo „IDA“ za situace, kdy předmět sporu se netýkal samotné minerální vody, nýbrž způsobu označení lahví, v níž je distribuovaná. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch a neúspěch obou účastníků hodnotil jako stejný. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Odvolání žalobce směřovalo výlučně do části výroku II., kterou byla zamítnuta žaloba v rozsahu, v němž se domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se distribuce minerální vody s označením „IDA“, která není ze země čerpána v k.ú. Běloves. Odkázal na zjištění z provedeného dokazování a sice, že ochrannou známku „IDA“ č. 174496 s právem přednosti od 27. 11. 1991 přihlásila obchodní společnost IDA spol. s r.o. Náchod, která také čerpala a distribuovala minerální vodu v k.ú. Bělovsi a byla původním vlastníkem jak této ochranné známky, tak i ochranné známky „Běloveská kyselka IDA“ č. 174721 s právem přednosti od 6. 11. 1991. Minerální voda s dominantním označením „IDA“ byla užívána před přihlášením ochranné známky, takže zápisem ochranné známky nedošlo ke vzniku práva k užití tohoto označení, ale pouze k registraci označení již dlouhodobě užívaného a tedy k formálnímu potvrzení vžitého vztahu mezi názvem minerální vody „IDA“ a jejím původem v k.ú. Běloves. Pozemky v k.ú. Běloves k čerpání minerální vody včetně strojního zařízení a stáčírny získal žalobce,žalovaný je pouze majitelem ochranných známek Běloveská kyselka IDA a IDA,aniž by měl jakýkoliv vlastnický vztah k pozemkům v k.ú. Běloves, na nichž lze minerální vodu IDA čerpat. Zamítl-li soud prvního stupně žalobu v rozsahu zdržení se užití označení „IDA“, připustil možnost pro jeden výrobek, a to minerální vodu, užití dvou shodných označení, zejména za situace, kdy označení „IDA“ je na etiketě uvedeno dominantně a je tak způsobilé u spotřebitelů minerálních vod vyvolat asociaci s dlouhodobě vžitým označením „IDA“ právě pro minerální vody z k.ú. Běloves. Z hlediska ochrany spotřebitele nelze připustit, aby minerální vody, jejichž složení a účinky jsou dány přírodními vlastnostmi místa jejich čerpání, měly shodné názvy. Navrhl, aby v rozsahu dotčeném odvoláním odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému bude uložena rovněž povinnost zdržet se užití označení „IDA“ pro minerální vody, které nejsou čerpány ze země v k.ú. Běloves. Žalovaný ve svém odvolání uvedl,že napadá výlučně výroky I. a III., neboť dle jeho názoru žalobce nemá nárok na ochranu vyplývající ze známek z označení původu, a to z důvodů, které žalovaný uvedl na svoji obranu již v řízení před soudem prvního stupně, a sice, neplatnosti smluv týkajících se nemovitého i movitého majetku. Navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním obou účastníků,jakož i řízení mu předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a po jednání ve věci (§ 214 o.s.ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Dle obsahu spisu domáhal se žalobce žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 23. 7. 2003, proti žalovanému ochrany proti porušení práv ze zapsaného označení původu a jednání nekalé soutěže. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že je zapsaným uživatelem označení původu „Běloveská kyselka IDA“ č. 160 a majitelem ochranné známky „Běloveská kyselka z pramene IDA“ č. zápisu 195083. Dle osvědčení je označení původu vázáno na zeměpisnou oblast Běloves v okrese Náchod, kde byla čerpána „Běloveská kyselka IDA“, ovšem s ohledem na konkurs obchodních společností podnikající v tomto katastrálním území se v posledních letech tato minerální voda, která je jednou z nejznámějších minerálních vod v České republice, nestáčí. Žalobce k zajištění podmínek pro opětovné zahájení stáčení této minerální vody koupil pozemky, na nichž se nachází vrty pro její čerpání, včetně zařízení pro stáčení a zařízení plnírny minerálních vod. Žalovaný od obchodních společností, které podnikaly v oblasti Běloves a Náchoda získal slovní ochranné známky, a to ochrannou známku „Běloveská kyselka Ida“ č. 174721 a ochrannou známku „IDA“ č. 174496. V k.ú. Běloves však žalovaný nedisponuje žádným majetkem pro čerpání a stáčení minerálních vod. V tomto postavení majitele ochranných známek, jejichž užití je spjato s minerální vodou čerpanou na pozemcích v k.ú. Běloves, obec Náchod na trh distribuuje vodu s označením „Běloveská kyselka IDA“, kterou však pro něj vyrábí a dováží slovenská firma Čerínská minerálka s.r.o., Bánská Bystrica a nejde tedy o vodu čerpanou na pozemcích v k.ú. Běloves. Minerální vody jsou žalovaným distribuovány v lahvích, na jejichž etiketě dominuje nápis „IDA“ a v horní části jsou uvedeny nápisy „Běloveská kyselka“. Tímto jednáním žalovaný porušuje práva žalobce k označení původu „Běloveská kyselka IDA“, když navíc označení jím distribuovaných minerálních vod je klamavé,a to ohledně původu minerální vody. Tímto jednáním žalovaný porušuje jak zákon č. 452/2001 Sb., tak je jeho jednání je nekalosoutěžní, neboť využívá současné situace, kdy v k.ú. Běloves není minerální voda čerpána a parazituje na této všeobecně známé značce minerální vody. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě popřel, že by žalobce byl řádným uživatelem označení původu č. 160 ve znění „Běloveská kyselka IDA“, který měl získat smlouvou o převodu výrobního programu, neboť dle jeho názoru je tato smlouva s největší pravděpodobností pro neurčitost neplatná. Ze stejných důvodů je neplatná i kupní smlouva, kterou žalobce měl získat do svého vlastnictví zařízení pro stáčení minerálních vod. V neposlední řadě žalovaný popřel, že by se žalobce stal vlastníkem nemovitostí v k.ú. Běloves, protože tyto byly zapsány do konkursní podstaty úpadce AMEX spol. s r.o. v likvidaci. Pokud jde o vlastnictví slovních ochranných známek žalovaného, a to známky „Běloveská kyselka Ida“ č. 174721 a známky „IDA“ č. 174496, popřel tvrzení žalobce o tom, že slovní ochrannou známku „IDA“ je možno použít pouze v souvislosti s minerální vodou a že tato musí pocházet z oblasti k.ú. Bělovse, neboť z textu uvedené ochranné známky tato skutečnost vůbec nevyplývá. Za situace, kdy žalobci neprospívá označení původu č. 160 „Běloveská kyselka IDA“, pravděpodobně není vlastníkem zařízení na stáčení minerálních vod ani žádných nemovitostí v k.ú. Běloves a kdy žalovaný je majitelem slovní ochranné známky „IDA“ pro třídu 32, tedy pro minerální vody, aniž je tato známka jakkoliv vázána na minerální vodu stáčenou v k.ú. Běloves, nepovažuje žalobu za důvodnou. Soud prvního stupně provedl v průběhu řízení k tvrzením obou účastníků dokazování výpisem z veřejné části Ústřední evidence podnikatelů, týkajícím se žalobce, úplným výpisem z obchodního rejstříku žalovaného, úplným výpisem z obchodního rejstříku firmy D7, a.s., sídlem Praha 2-Vinohrady, Polská 4, úplným výpisem z obchodního rejstříku firmy Lázně Běloves a.s., úplným výpisem z obchodního rejstříku obchodní firmy IDA, spol. s r.o., sídlem Náchod, Kladská 346,listinou označenou jako „Smlouva o převodu výrobního programu“, uzavřenou mezi firmou Lázně Běloves a.s. a žalobcem,Kupní smlouvou o převodu vlastnictví k nemovitostem ze dne 11. 12. 2001 uzavřenou mezi žalobcem jako kupujícím a ing. Lubošem Smrčkou, CSc., správcem konkursní podstaty úpadce D7, a.s. jako prodávajícím, výpisem z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu Náchod, LV č. 5203, pro k.ú. Běloves, obec a okres Náchod, Kupní smlouvou o převodu vlastnictví k věcem movitým, uzavřenou mezi žalobcem jako kupujícím a ing. Lubošem Smrčkou, CSc., správcem konkursní podstaty úpadce D7, a.s. jako prodávajícím, výpisem z rejstříku označení původu vedeným Úřadem průmyslového vlastnictví, výpisem z databáze ochranných známek, reklamními letáky vydanými společností IDA, s.r.o., sídlem Náchod-Běloves, etiketami a nákupními doklady z prodejny MAKRO, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2002, č.j. K 80/96-356, rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví č.j. 5744/2003 ze dne 15. 8. 2003 a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. Podle zákona č. 452/2001 Sb. O ochraně označení původu a zeměpisných označení (dále jen „zákon“) je ochrana označení původu výrobku poskytována jak v souvislosti se zeměpisným označením, jímž se rozumí zeměpisný název země, oblasti nebo místa, který se stal obecně známým jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehož jakost nebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředí, včetně činitelů přírodních nebo lidských, ale rovněž názvy výrobků, které ačkoli neobsahují zeměpisný název, vyvolávají ve spotřebitelské veřejnosti spojitost mezi takto pojmenovaným výrobkem a místem původu. Funkcí označení původu není na rozdíl od ochranné známky odlišení jednotlivých výrobců, ale pro ochranu spotřebitelské veřejnosti je údajem, který má stvrzovat, že takto označený výrobek pochází z určité zeměpisné oblasti a má pro tuto oblast typickou jakost či znaky. Podle ust. § 23 odst. 1 zákona jsou zapsaná označení chráněna proti: a) jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného označení na zboží, na něž se zápis nevztahuje, pokud je toto zboží srovnatelné se zbožím zapsaným pod tímto označením nebo pokud užívání tohoto označení těží z dobré pověsti chráněného označení; b) jakémukoliv zneužití, napodobení nebo připomínání, i když je skutečný původ zboží uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazy jako „druh“, „typ“, „metoda“, „na způsob“, „napodobeno“ nebo podobným výrazem; c) jakémukoliv jinému lživému nebo klamavému údaji o zeměpisném původu, povaze nebo základních vlastnostech zboží uvedených na vnitřním či vnějším obalu, reklamních materiálech nebo dokumentech týkajících se příslušného zboží, jakož i proti použití přepravních obalů způsobilých vyvolat nepravdivý dojem o jeho původu; d) všemu ostatnímu jednání, které by mohlo vést ke klamným domněnkám o skutečném původu zboží. Podle ust. § 24 odst.1 zákona se může každý u příslušného soudu domáhat,aby bylo zakázáno užívat zapsané označení pro srovnatelné zboží,které nesplňuje podmínky pro užívání označení původu či zeměpisného označení, a aby zboží označené způsobem, jímž došlo k ohrožení nebo porušení práv ze zapsaného označení původu, popřípadě zeměpisného označení, bylo staženo z trhu. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení ten, jemuž svědčí práva k zapsanému označení původu,popřípadě zeměpisnému označení, může požadovat,aby soud nařídil ohrožovateli či porušovateli těchto práv zničit zboží,jehož uvedením na trh by mohlo dojít nebo již došlo k ohrožení nebo porušení práva chráněného tímto zákonem. Důkazy provedenými soudem prvního stupně bylo prokázáno právo žalobce k ochraně označení původu č. 160 „BĚLOVESKÁ KYSELKA IDA“, jeho vlastnictví pozemků a budov v k.ú. Běloves, strojního zařízení a dalšího vybavení v areálu plnírny minerálních vod v obci Běloves, okres Náchod.Odvolací soud proto s odkazem na správná skutková zjištění soudu prvního stupně shodně s ním dospěl k závěru, že žalobce se po právu dle výše citovaných ust. § 24 zákona domáhá ochrany svého práva na označení původu proti žalovanému, který je sice majitelem slovních ochranných známek, nikoli však osobou oprávněnou k užívání označení původu. Rovněž závěr soudu o tom, že distribucí minerální vody pod názvem „Běloveská kyselka IDA“, která má původ na Slovensku, se žalovaný dopustil porušení práv ze zapsaného označení původu, tedy porušil základní práva vyplývající z již výše zmiňovaného zákona. V posuzované věci není sporu o tom,že účastníci jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži, když soutěžní vztah je dán i při jednání soutěžitele vůči jinému, který se sice určitou obchodní činností dosud nezabývá, avšak vzhledem ke všem okolnostem lze výkon takové činnosti u něj postupem doby s největší jistotou předpokládat. Proto se odvolací soud zabýval rovněž tím, zda jednání žalovaného je v souladu se zásadami hospodářské soutěže (§ 41 ObchZ) nebo zda je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, tedy zda naplňuje znaky nekalé soutěže, a to nejen z hlediska generální klauzule dle ust. § 44 odst. 1 ObchZ,ale i s ohledem na konkrétní žalobcem tvrzené delikty - klamavé označení zboží a parazitování na pověsti. Podle ust. § 46 odst. 1 ObchZ je klamavým označením zboží a služeb každé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Podle ust. § 48 ObchZ je parazitováním na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. Účelem zákazu klamavého označení zboží je nejen ochrana odběratelů, ale zejména spotřebitelů před nákupem výrobků, které nemají jakost nebo vlastnosti, které si od nich kupující, spoléhající na klamavé označení slibuje, ale rovněž ochrana jiných soutěžících, kteří označení tohoto druhu užívají po právu, což platí zejména o údajích ve spojení se zeměpisným původem výrobku. Přitom u údajů zeměpisného původu nemusí jít o výslovné označení země či oblasti, ale stačí pouhý nepřímý náznak o tom, že zboží z nich pochází.Přitom odkaz na původ zboží z určitého podniku, oblasti je nejen porušením zákazu klamavého označení zboží, ale i parazitováním na cizí pověsti. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování výpisem z rejstříku označení původu a výpisy z rejstříku ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví a zjistil, že žalobce je majitelem označení původu pod č. 160 ve znění „BĚLOVESKÁ KYSELKA IDA“, které se vztahuje k přírodním minerálním vodám pocházejícím z léčivých zdrojů lázeňského místa Běloves, a rovněž majitelem slovní ochranné známky č.zápisu 195083 ve znění „Běloveská kyselka z pramene IDA“ pro nealkoholické nápoje a minerální vody, koupele a léčbu minerální vodou. Žalovaný je majitelem slovních ochranných známek : „Běloveská kyselka Ida“ č.174721 pro minerální vody a „IDA“ č.174496 pro vody minerální a šumivé, nealkoholické nápoje, sodovou vodu, stolní vodu a pitnou vodu. Na základě těchto zjištění a s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nejen minerální voda s označením „Běloveská kyselka Ida“, ale rovněž minerální voda s označením „IDA“ podléhá režimu ochrany označení původu, neboť jde o název výrobku, který sice neobsahuje zeměpisný název, nicméně vyvolává ve spotřebitelské veřejnosti spojitost mezi takto pojmenovaným výrobkem, a to konkrétně právě minerální vodou a oblastí jejího původu, tj. k.ú. Běloves. Za tohoto stavu užití názvu „IDA“ pro minerální vodu naplňuje rovněž znaky skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání, a to nejen z hlediska generální klauzule, ale konkrétně znaky skutkové podstaty klamavého označení zboží a služeb a parazitování na pověsti, neboť minerální voda z Bělovsi má pod tímto názvem rozšířenou příznačnost; jde o minerální vodu, která v minulosti byla dodávána na trh a spotřebiteli je známa právě pod názvem IDA s tím, že od ní jsou očekávány určité specifické vlastnosti, spojené právě s místem původu.Je proto namístě jak ochrana spotřebitelů před nákupem minerální vody,která nemá a ani nemůže mít vlastnosti, které si od ní kupující,spoléhající na klamavé označení, slibuje, tak i zabránění využívání pověsti této minerální vody k podnikatelskému prospěchu žalovaného, kterého by jinak nedosáhl. Odvolací soud proto shledal žalobu žalobce i v části, v níž se domáhal proti žalovanému uložení povinnosti zdržet se distribuce minerální vody s označením „IDA“, která není ze země čerpána v k.ú. Běloves za důvodnou. S odkazem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.) a ve výroku II. v části napadené odvoláním změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.), a to s přihlédnutím ke konečnému poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení, při němž vycházel z žalobou uplatněných nároků a dovodil, že žalobce v konečném výsledku řízení byl z 2/3 ve svých nárocích úspěšný v 1/3 neúspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 1/3. Náklady žalobce, dle obsahu spisu, v řízení před soudem prvního stupně představují soudní poplatek zaplacený v celkové výši 3 500,- Kč (včetně návrhu na nařízení předběžného opatření), odměnu advokáta za řízení 6 200,- Kč, 4 paušální náhrady á 75,- Kč, cestovné, vyúčtované při jednání před soudem prvního stupně ve výši 800,- Kč, 19 % DPH 1 387,- Kč, celkem 11 787,- Kč, z čehož 1/3 představuje částku 3 929,- Kč. V této výši byla žalovanému uložena povinnost žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně nahradit (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a proto odvolací soud s přihlédnutím k ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 11 042,- Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1 000,- Kč, odměny advokáta za řízení 6 200,- Kč, jedné paušální náhrady á 75,- Kč (písemné odvolání), jedné paušální náhrady á 300,- Kč (účast advokáta při jednání), náhrady za ztrátu času v rozsahu 6 hodin ve výši 1 200,- Kč, jízdného dle předložených dokladů ve výši 664,- Kč a 19 % DPH – 1 603,- Kč (vyhl. č. 484/2000 Sb., vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 276/2006 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.