1061/2010

Plný text

MSPH 60 INS 6105/2010 3 VSPH 1061/2010-B-24 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Josefa Vaníčka, nar. 5.9.1949, bytem v Praze 3, Krásova 1841/4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6105/2010–B–12 ze dne 11. října 2010, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 6105/2010–B–12 ze dne 11. října 2010 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Josefa Vaníčka (dále jen dlužník) usnesením č.j. MSPH 60 INS 6105/2010–B–12 ze dne 11.10.2010 schválil jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), přičemž mu uložil, aby po dobu následujících pěti let počítaných od 1.11.2010 platil označeným nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek prostřednictvím insolvenční správkyně Mgr. Ivy Frömlové vždy ke každému 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 900,- Kč, a to podle zde určeného poměru výše jejich jednotlivých pohledávek. První splátku soud uložil dlužníku zaplatit k 20.11.2010 z důchodu pobíraného od České správy sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5. K tomu soud dlužníku v bodě III. výroku uložil, aby po dobu trvání oddlužení v uvedeném měsíčním termínu, ponejprv 20.11.2010, z prostředků určených k oddlužení platil insolvenční správkyni 900,- Kč (zálohu na odměnu ve výši 750,- Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,- Kč). V bodě IV. výroku soud plátci důchodu dlužníka přikázal, aby z něj od doručení usnesení (bez zřetele na jeho právní moc) prováděl dále popsaným způsobem srážky uvedené v bodech II. a III. výroku, aby tyto nevyplácel dlužníkovi, ale poukazoval je v uvedených termínech insolvenční správkyni, který mu sdělí. Poukázáním příslušných částek se plní povinnost uložená dlužníku pod body II. a III. výroku usnesení. Dále soud uvedl, že o právech a povinnostech plátce mzdy nebo jiného příjmu dlužníka platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, a že tento plátce je povinen soudu do 1 týdne oznámit, že u něho dlužník přestal pracovat nebo že od něj přestal pobírat jiný příjem, a zaslat současně vyúčtování provedených, insolvenční správkyni poukázaných, srážek. V bodě V. výroku soud uložil insolvenční správkyni, aby částku, kterou plátce dlužníkova příjmu v příslušném měsíci poukáže na určený účet jako splátku k plnění oddlužení, po odečtení zálohy na svoji odměnu a náhradu hotových výdajů dle bodu III. výroku rozvrhla mezi věřitele způsobem uvedeným v bodě II. výroku, a poukázala jim příslušné částky do 5 dnů po připsání splátky na účet. Těmto věřitelům soud současně uložil, aby do 10 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sdělili insolvenční správkyni číslo bankovního účtu, na který jim mají být příslušné částky zasílány (bod VI. výroku). V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že v insolvenčním řízení dlužníka zahájeném na základě jeho insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení dne 2.6.2010 rozhodl usnesením č.j. MSPH 60 INS 6105/2010-A-23 ze dne 13.8.2010 o úpadku dlužníka a povolil oddlužení. Na schůzi věřitelů konanou dne 30.10.2010 se žádný z přihlášených věřitelů nedostavil, a protože tak nedošlo k jejich hlasování, a to ani mimo schůzi věřitelů, žádný ze způsobů oddlužení nezískal prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů. Soud proto dle § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) sám rozhodl, že oddlužení bude provedeno splátkovým kalendářem, a neshledav důvody pro postup podle § 405 IZ, rozhodl dle § 406 o schválení oddlužení. Přihlédl přitom k návrhům dlužníka a především k tomu, že jeho majetek nepostačuje k provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužník má pravidelný příjem - důchod ve výši 10.581,- Kč, který lze použít na splácení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů, jež byly přihlášeny v celkové výši 189.145,75 Kč. Z nich při přezkumném jednání insolvenční správkyně i dlužník popřeli částečně pohledávky věřitelů č. 3 a 4, takže zjištěny byly pohledávky v celkové výši 170.494,95 Kč. Poměr pohledávek jednotlivých věřitelů vůči jejich celkové výši je stanoven v bodě II. výroku, který je spolu s bodem III. výroku v souladu s ustanoveními § 406 odst. 3 IZ, § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a § 38 IZ. Bod IV. výroku je odůvodněn § 406 odst. 3 písm. d) a odst. 5 IZ a dále v návaznosti na § 406 odst. 5 IZ zejména ustanoveními § 279, § 293, § 295 odst. 2 a § 297 o.s.ř.; bod V. výroku se opírá o § 406 odst. 3 písm. a) IZ. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu nezabavitelná částka měsíčních příjmů byla stanovena ve výši 8.000,- Kč a výše měsíčních splátek podle splátkového kalendáře tak činila jen 2.581,- Kč. Svůj požadavek odůvodnil tím, že při podání návrhu přehlédl, že příslušná zákonná srážka činí 3.600,- Kč, nicméně s ohledem na celkovou zjištěnou výši pohledávek nezajištěných věřitelů, jež činí maximálně 190 tis. Kč, by i při nově navrhované nižší výši splátek, po odečtení platby insolvenční správkyni ve výši 900,- Kč, byl za 5 let trvání splátkového kalendáře schopen poskytnout na tyto pohledávky plnění v celkové výši 100.860,- Kč (1.681,- Kč měsíčně), tj. plnění v rozsahu 53 %. Uvedl, že je plně invalidní (invaliditu III. stupně doložil s návrhem) a bydlí v domě s pečovatelskou službou. Jeho měsíční náklady na bydlení činí 2.500,- Kč, náklady na léky 600,- Kč až 1.000,- Kč. Pro onemocnění slinivky musí dodržovat přesnou dietu, náklady na stravu činí měsíčně 6.000,- Kč. Dále dlužník upozornil, že podle sdělení České správy sociálního zabezpečení má na jejím depozitním účtu ve prospěch věřitele Pražská plynárenská, a.s. deponovánu částku cca 30 tis. až 60 tis. Kč; bližší informace o výši deponované částky mu Česká správa sociálního zabezpečení odmítla sdělit s tím, že součinnost poskytne až na výzvu insolvenčního soudu. Exekuční srážky ve výši 1.463,- Kč probíhaly od dubna 2008 do října 2010, a to nejprve dle Ex 2557/03-6 pro pohledávku ve výši 1.862,70 Kč a poté dle 071 Ex 344/05-6/Pa pro pohledávku ve výši 43.704,70 Kč. K tomu dlužník připojil sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 18.3.2008 o průběhu prováděných exekucí srážkami z dlužníkova invalidního důchodu, ústřižek poštovní poukázky dokládající platbu invalidního důchodu dlužníku od České správy sociálního zabezpečení za říjen 2010 ve výši 8.725,- Kč (brutto 10.581,- Kč) a platební doklad SIPO o dlužníkových úhradách na elektřinu, nájem a poplatky pro Český rozhlas a Českou televizi uskutečněných v červenci 2010. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání dlužníka je přípustné, a že pro potvrzení či změnu tohoto usnesení podmínky nejsou dány. Podle § 406 odst. 4 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží. Hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení. Ten lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 391 odst. 3 IZ). K později podané žádosti dlužníka o nižší splátky dle § 398 odst. 4 IZ nelze přihlédnout. Ze spisu odvolací soud zjistil, že vydání napadeného usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře předcházelo usnesení č.j. MSPH 60 INS 6105/2010-A-23 ze dne 13.8.2010 o zjištění úpadku dlužníka a povolení jeho oddlužení, jež soud prvního stupně vydal na podkladě dlužníkova insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 31.5.2010 (A-1), který mu došel dne 2.6.2010 a byl podán na předepsaném formuláři zveřejněném Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz . V návrhu na povolení oddlužení dlužník nepožádal insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, ovšem kolonku příslušející k podání takové žádosti zveřejněný (dlužníkem užitý) formulář tohoto návrhu neobsahoval, a ani pokyny k jeho vyplnění neobsahovaly jakékoliv poučení o možnosti žádat v návrhu o jinou výši splátek. Prováděcí právní předpis stanovící náležitosti návrhu na povolení oddlužení (§ 23 vyhlášky č. 311/2007 Sb.) i předepsaný zveřejněný formulář tohoto návrhu dosud zákonnou úpravu § 391 odst. 2 IZ účinnou od 20.7.2009 nereflektují. Tento formulář nadále s podáním žádosti o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek nijak nepočítá a prostor k jejímu uplatnění dlužníku nedává, ani ho o možnosti takového požadavku nepoučuje, přestože ona žádost má být do návrhu na povolení oddlužení podaného na předepsaném formuláři vtělena. Návrh na povolení oddlužení je podáním, pro něž ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 o.s.ř. insolvenční zákon předepisuje formu; tento procesní úkon lze provést pouze ve formě předepsaného formuláře. Na předepsaném formuláři je účastník v důsledku této úpravy povinen požádat i o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Jestliže zákon účastníku umožňuje uplatnit určité právo jen cestou vyplnění formulářového podání (uvedením příslušných údajů v určené části formuláře), pak účastníka omezuje ve dvojím směru; jednak mu neposkytuje obvyklý prostor pro užití různých forem podání (§ 42 odst. 1 o.s.ř.), jednak předurčuje čas, kdy se tak má stát. Slova zákona „který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení“ totiž ve spojitosti s určenou formou podání (§ 391 odst. 3 IZ) přesně vymezují tu část insolvenčního řízení, která je k uplatnění práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek dlužníku určena. Tím má být řečeno, že formu podání a čas pro ně určený nelze od sebe v uvedených souvislostech oddělovat. Pak ovšem platí, že dlužníku, který nemůže zákonnému předpisu vyhovět, jelikož zákon není uveden v život náležitostmi předepsaného formuláře, se nekladou při uplatnění jeho práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek žádná omezení. Může tak učinit jakoukoliv ze způsobilých forem podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 1 o.s.ř. a může tak učinit kdykoliv, dokud soud nerozhodne usnesením podle § 406 odst. 3 IZ (případně v odvolání proti tomuto usnesení, jestliže se mu nedostane odpovídajícího poučení insolvenčním soudem). Opačný výklad je nepřijatelný, jelikož by byl v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení vyjádřenou v ustanovení § 5 písm. a) IZ. Soud je také v insolvenčním řízení povinen poskytnout účastníkům poučení podle § 5 o.s.ř. o jejich procesních právech a povinnostech. Povinnost účastníka (zde dlužníka) provést úkon v předepsané formě je mimo jakoukoliv pochybnost povinností procesní. Účastníku, který předepsanou formu podání nerespektuje, se musí dostat zvláštního poučení podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Nelze–li, jak výše uvedeno, od sebe oddělovat formu návrhu na určení jiné výše měsíčních splátek a časový úsek řízení, který je k takovému procesnímu úkonu zákonem dlužníku určen, pak od sebe ani nelze oddělovat poučení o předepsané formě od poučení o předepsané době pro tento úkon. Insolvenční soud je proto dlužníka povinen poučit o právu požádat o stanovení jiné výše měsíčních splátek, než je ta, jež vyplývá ze zákona. Formu a čas pro takové poučení soud zvolí podle stadia insolvenčního řízení a jeho průběhu. Jestliže, jako je tomu v dané věci, se dlužníku odpovídajícího poučení do vydání napadeného usnesení nedostalo, pak je třeba považovat jeho žádost za včasnou, pokud byla uplatněna nejpozději v odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jehož prostřednictvím lze ještě reparace případné dlužníkovy újmy dosáhnout. Tím ovšem odvolací soud nikterak nepředjímá řešení otázky, v jakém vzájemném vztahu k této možnosti je zásada, že usnesení podle § 406 odst. 3 IZ je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (cum clausula rebus sic tantibus). Odtud plyne, že dlužník požádal o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek včas, byť tak učinil až v odvolání proti napadenému usnesení; jeho odvolání je tudíž přípustné. Se zřetelem k tomu, je třeba žádost dlužníka zákonem předpokládaným způsobem projednat, tj. nejprve dlužníka vyzvat k jejímu doplnění o absentující náležitosti vyžadované § 391 odst. 2 IZ (zejm. o vysvětlení důvodů, které vedly k dlužníkovu úpadku), a po odstranění těchto nedostatků (pokud se tak stane) na schůzi věřitelů za tím účelem svolané předložit žádost věřitelům k hlasování o tom, zda doporučují žádosti vyhovět, a ve smyslu § 398 odst. 4 IZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodnout. Z těchto důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud také (ještě před projednáním žádosti o nižší splátky) prověří, zda vskutku – jak dlužník v odvolání tvrdí – jsou plátcem jeho důchodu deponovány finanční prostředky stržené v minulosti z tohoto příjmu k provedení nařízených exekucí (od účinků zahájení insolvenčního řízení, jež v daném případě nastaly dne 2.6.2010, by to již byl postih protiprávní – viz § 109 odst. 1 písm. c/ a odst. 4 IZ). Bude-li takový majetek dlužníka zjištěn, insolvenční soud ho jako majetek náležející do majetkové podstaty uloží vydat insolvenční správkyni; v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře – pokud s tím dlužník vysloví souhlas – tyto finanční prostředky v příslušném poměru jednorázově rozvrhne k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a jejich pozůstávající výši pak určí splácet v běžném režimu splátkového kalendáře z dlužníkových příjmů. Jestliže by dlužník s tímto použitím jeho nově zjištěných finančních prostředků nesouhlasil, šlo by nepochybně o postoj, který není v souladu s jeho povinností usilovat v rámci oddlužení o maximální uspokojení svých zjištěných závazků. Takovou okolnost, s níž by bylo zapotřebí včas seznámit i dlužníkovy věřitele, by soud musel zohlednit při svém následném rozhodování o dlužníkově žádosti o stanovení nižších splátek. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 17. prosince 2010 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová