1127/2013

Plný text

Právní věta k § 146 odst. 2, § 395 IZ: V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení odvolací soud přihlíží též ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. KSPL 27 INS 10938/2012 1 VSPH 1127/2013-B-12 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Vít Zíka, rč. ••••••/••••, bytem U Koupaliště 914/5, 360 05 Karlovy Vary, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2013, č.j. KSPL 27 INS 10938/2012-B-5, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2013, č.j. KSPL 27 INS 10938/2012-B-5, se v bodech I. až IV. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. května 2013, č.j. KSPL 27 INS 10938/2012-B-5, v bodě I. výroku rozhodl o zamítnutí návrhu Víta Zíky (dále jen dlužník) na povolení oddlužení, v bodě II. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs, v bodě III. výroku rozhodl o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, v bodě IV. výroku stanovil počátek účinků prohlášení konkursu a v bodě V. výroku uložil insolvenčnímu správci předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 4.5.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení a na jeho základě bylo usnesením ze dne 5.12.2012 č.j. KSPL 27 INS 10938/2012-A-9 rozhodnuto o úpadku dlužníka a ustanoven insolvenční správce. Soud při posuzování způsobu řešení úpadku dlužníka vycházel ze zjištění, že dlužník je rozvedený, bez vyživovací povinnosti. Jeho čistý měsíční příjem činí pouze výsluhový příspěvek ve výši 9.759,- Kč. Výše nezajištěných závazků dlužníka činí 497.520,46 Kč. Protože jiný příjem dlužník nedoložil a nebyl ani zjištěn majetek, který by bylo možno pro účely oddlužení zpeněžit, soud po zhodnocení výše závazků dlužníka a plnění, které byl svým věřitelům schopen pro účely plnění splátkového kalendáře nabídnout, dospěl k závěru, že toto plnění nedosahuje zákonem požadovaného limitu 30 % nezajištěných pohledávek, a proto jeho návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) zamítl a podle § 396 odst. 1 IZ současně rozhodl o řešení jeho úpadku (nepatrným) konkursem. Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním, které podle svého obsahu směřovalo proti bodu I. až III. výroku o zamítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a prohlášení nepatrného konkursu. Namítal, že v době rozhodování soudu o způsobu řešení úpadku neměl k dispozici doklady o výši svého příjmu, kterého dosahuje ze svého zaměstnání, byl však v tu dobu již zaměstnán. S přihlédnutím k výluhovému příspěvku, který dlužník pobírá, by měly jeho příjmy nyní postačovat k úhradě pohledávek jeho nezajištěných věřitelů v jejich plné výši. Požadoval proto, aby odvolací soud k této skutečnosti přihlédl a oddlužení mu umožnil. Vrchní soud v Praze v rozsahu vymezeném odvoláním přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícímu závěru. Dle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle ust. § 395 odst. 3 IZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle ust. § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Soud I. stupně v době rozhodování o způsobu řešení úpadku dlužníka měl k dispozici pouze důkazy, z nichž vyplýval příjem dlužníka, jenž by svou výší nezajišťoval splnění zákonné podmínky dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy úhrady alespoň 30 % závazků nezajištěných věřitelů splátkovým kalendářem dlužníka. Dlužník však v průběhu odvolacího řízení předložil pracovní smlouvu ze dne 6.2.2013 uzavřenou se zaměstnavatelem Staropolský porcelán Moritz Zdekauer, a.s., dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 26.3.2013, novou pracovní smlouvu s KERAPO SALVAP, s.r.o. ze dne 1.4.2013 a mzdové výměry za období února, března a dubna 2013, z nichž vyplývá, že dlužník je zaměstnán s měsíčním čistým příjmem za měsíce únor až duben 2013 v průměrné výši 8.600,- Kč. Je zřejmé, že při zahrnutí této měsíční platby do výše splátek dlužníka ve splátkovém kalendáři by i s přihlédnutím k celkové výši záloh odměny a hotových výdajů ustanoveného insolvenčního správce ve výši 64.800,- Kč za 5 let trvání splátkového kalendáře dlužník splnil 100 % objemu svých nezajištěných závazků. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že nově předložené důkazy dlužníkem nasvědčují tomu, že dlužník bude schopen doložit splnění podmínek pro povolení oddlužení (zejm. 30 % úhrady závazků nezajištěných věřitelů) a povolením oddlužení by nebyli věřitelé poškozeni. Dodatečné doložení výše dlužníkových příjmů v odvolacím řízení přitom není v tomto případě vyloučeno, neboť se nejedná o dodatečné doplnění náležitostí insolvenčního návrhu ve smyslu § 146 IZ (případně náležitostí návrhu na povolení oddlužení – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 ve věci sen.zn. 29 NSČR 46/2012), ke kterému odvolací soud již přihlížet nemůže, ale o doplnění důkazů směřujících k prokázání jeho tvrzení o splnění podmínek splátkového kalendáře v rámci věcného projednání jeho návrhu na povolení oddlužení. Proto odvolací soud vyhověl odvolání dlužníka a podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu usnesení v napadených bodech výroku I., II. a III. (tedy o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení nepatrného konkursu) a v souvisejícím bodu IV. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí. V dalším řízení se proto soud I. stupně bude opětovně zabývat způsobem řešení úpadku dlužníka, zejména posoudí dlužníkův návrh na povolení oddlužení i ve světle důkazů, které dlužník předložil v průběhu odvolacího řízení, tedy především posoudí, zda dlužník je schopen při plnění splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům po takto doplněném dokazování osvědčit úhradu alespoň 30 % jejich zjištěných pohledávek. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 24. července 2013 JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva