1167/2010

Plný text

MSPH 95 INS 14010/2010 3 VSPH 1167/2010-A-12 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Paris boutique, spol. s r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 1, Vodičkova 37, zahájené na základě insolvenčního návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2010, č.j. MSPH 95 INS 14010/2010-A-6, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2010, č.j. MSPH 95 INS 14010/2010-A-6, se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Dlužník prostřednictvím svého likvidátora Ing. Vladimíra Stáni se domáhá zamítnutí insolvenčního návrhu podle § 144 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), s odůvodněním, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2008, č.j. 79 Cm 207/2008-2, byl ustanoven likvidátorem dlužníka, že neočekává žádné jeho příjmy, že nezjistil žádný jeho hmotný či nehmotný majetek, zjistil však jeho nevykonatelné závazky ve výši 31.107,--Kč a vykonatelné závazky v celkové výši 146.178,16 Kč. Uvedl, že společnost dlužníka od roku 2008 nesídlí na adrese zapsané jako jeho sídlo v obchodním rejstříku, nevykonává podnikatelskou činnost, a že nemá žádný movitý či nemovitý majetek, jak zjistil ve spolupráci s exekutorem JUDr. Milanem Usnulem, pověřeným provedením exekuce proti společnosti dlužníka ve prospěch společnosti EUROPARK SHOPING CENTER, spol. s r.o. ve výši 960.554,61 Kč. Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka s návrhem na jeho zamítnutí podle § 144 InsZ a podle § 128 odst. 1 InsZ. Cituje § 97 odst. 3, § 98, § 103, § 104, § 128, § 144 InsZ a § 42 občanského soudního řádu (o.s.ř.) dospěl k závěru, že insolvenční návrh není projednatelný pro vnitřní rozpornost, neboť zákonnou povinností dlužníka bylo v insolvenčním návrhu tvrdit skutečnosti, jež by měly odpovídat tomu, jak navrhuje, aby soud rozhodl. Dlužníkem navrhovaný petit není možné označit jako určitý, přesný a srozumitelný, na jehož základě by bylo nepochybné, že se vůbec o insolvenční návrh jedná, neboť se nedomáhá zjištění úpadku, nýbrž přímo navrhuje, aby insolvenční návrh byl pro nedostatek majetku zamítnut podle § 144 InsZ. Uzavřel, že dlužníkův návrh trpí vážným procesním nedostatkem, který brání jeho projednání. Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, podle něhož se mohl insolvenční soud jeho návrhem zabývat a nic nebránilo tomu, aby „zahájil zjišťování úpadku dlužníka a zjistil, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 InsZ“. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ). Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že - vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob - je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem (byť zrušeného a ve stadiu likvidace) trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“, anebo že „je předlužen“, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Z ustanovení § 1 písm. a) InsZ vyplývá, že cílem insolvenčního zákona je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, a že jeho účelem naopak není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině tam, kde v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být – v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka – alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není–li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu. Jedinou výjimkou z této koncepce, tj. že po podání insolvenčního návrhu je řešením situace zjištěného úpadku vždy vydání rozhodnutí o úpadku a určení způsobu jeho řešení, je ustanovení § 144 InsZ, jež připouští zamítnutí návrhu (v případě soudem zrušené obchodní společnosti v likvidaci) pro nedostatek majetku, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo „využito“ k zamítnutí návrhu z uvedeného důvodu. Toto ustanovení řeší otázku, jakým způsobem postupovat v případě zjištění úpadku dlužníka, jehož majetková situace naznačuje nemožnost úhrady byť prostých nákladů insolvenčního řízení. Úprava § 144 InsZ reaguje na situaci, kdy ve věcech obchodních společností dochází k častému postupu rejstříkového soudu, jenž svým rozhodnutím obchodní společnost ruší a ustanovuje osobu likvidátora, který po provedení úvodních kroků v likvidaci zjišťuje stav úpadku a následně podává insolvenční návrh; do jisté míry lze považovat zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, o jakýsi „způsob řešení úpadku“ za splnění podmínek uvedených v citovaném ustanovení. I v projednávané věci je předpokladem postupu insolvenčního soudu podle § 144 InsZ osvědčení dlužníkova úpadku, neboť pokud by nebyly naplněny jeho znaky, insolvenční soud by byl povinen o návrhu rozhodnout podle § 143 InsZ, podle jehož odst. 1 insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije. Z obsahu spisu plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu se nedomáhá zjištění svého úpadku, nýbrž zamítnutí tohoto návrhu pro nedostatek majetku a tomu také podřizuje, byť neúplně, svá tvrzení k naplnění podmínek podle § 144 InsZ, aniž by zároveň tvrdil jakékoliv skutečnosti, z nichž by logicky vyplynulo, že je v úpadku za splnění zákonných podmínek podle § 3 InsZ, jehož osvědčení je předpokladem pro postup podle citovaného ustanovení. Odvolací soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh nesplňuje zákonné náležitosti uvedené v ustanovení § 103 InsZ a že fakticky představuje jen návrh na řešení dlužníkova právního postavení s cílem dosáhnout podkladu pro jeho výmaz z obchodního rejstříku v prostředí insolvenčního řízení bez toho, že by obsahoval návrh na zjištění jeho úpadku; jinak řečeno také soudem ustanovený likvidátor obchodní společnosti v likvidaci je povinen v návrhu podaném podle § 144 odst. 1 písm. b) InsZ tvrdit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka (§ 103 odst. 2 InsZ) a neobsahuje-li návrh taková tvrzení, nezbývá než jej odmítnout. Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože § 128 odst. 1 InsZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., insolvenční soud postupoval správně, když dlužníkovi neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením ho bez dalšího odmítl. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze. V Praze dne 22. prosince 2010 JUDr.Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová