12 Cmo 10/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Kateřiny Černé a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno č. p. Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 174 908 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2025, č. j. 20 Cm 84/2024-148

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 788 Kč.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o ponechání v platnosti jím vydaného směnečného platebního rozkazu ze dne 27. 5. 2024, č. j. 20 Cm 84/2024-22 výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 522,20 Kč (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení částky 174 908 Kč s postižními právy ze směnky vlastní vystavené žalovaným Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno na řad Jméno žalobce, nar. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se splatností dne 20. 4. 2022. Směnka byla splatná na adrese „adresa, Anonymizováno“ a na žalobce byla převedena indosamentem. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že spornou směnku nikdy nevystavil ani nepodepsal, dále, že měl s indosantem uzavřené smlouvy, avšak závazky z nich už zanikly splněním, Mezi ním a indosantem nebo žalobcem nebyla uzavřena žádná směnečná dohoda. Žalovaný požádal o stanovení lhůty, v níž by vylíčil svůj dosavadní vztah s indosantem a žalobcem a prokázal, že vůči nim nemá žádnou dlužnou pohledávku. Přípustnost kauzálních námitek dovodil z příbuzenského vztahu indosanta a indosatáře. Namítl rovněž vady směnky spočívající v absenci data vystavení, které je na směnce vyznačeno údajem „19. 4. 20RO“, dále v uvedení místa vystavení, z něhož není zřejmé, kde byla směnka vystavena a v nedostatečném údaji místa splatnosti ve formátu ulice a čísla popisného. Žalovaný rovněž vytkl soudu nesprávný postup při doručení směnečného platebního rozkazu, který mu byl zaslán prostřednictvím poštovního doručovatele a nikoli do jeho datové schránky.

2. V podání ze dne 12. 9. 2024 žalovaný dále popsal své vztahy s Jméno žalobce a tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno ze smluv o nájmu nemovitostí v katastrálním území adresa a uvedl, že si není vědom žádných svých závazků vůči žalobci, pokud by měly plynout z těchto nájemních vztahů. Žalovaný se naopak domnívá, že je to on, komu svědčí proti žalobci nárok na zaplacení peněžité pohledávky, a to slevy na nájemném a nákladů na odstranění vad předmětu nájmu. Podle žalovaného částka uplatněná žalobcem v tomto řízení představuje neuhrazené nájemné za pronájem nemovitosti na pozemku parc. č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, která byla nad rámec uzavřených nájemních smluv užívaná žalobcem. Tento nárok žalobce zanikl započtením.

3. Žalobce uvedl, že žalovaný neuplatňuje žádné kauzální námitky, ignoruje judikaturu a namísto toho v obecné rovině rozebírá zánik závazků. Předmětná směnka plnila platební, nikoli zajišťovací funkci. Důkazní břemeno ve věci tvrzených námitek leží na žalovaném. Žalobce rovně poukázal na to, že i pokud by soud shledal, že vyjádření žalovaného má charakter námitek, bylo podáno opožděně. Odmítl rovněž žalobcem vytýkané vady směnky s tím, že jako datum jejího vystavení je na směnce uveden den 19. 4. 2020, údaj místa splatnosti je vyznačen zcela určitě a nezaměnitelně údajem adresa, Anonymizováno.

4. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že směnkou vystavenou dne 19. 4. 2020 Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno se žalovaný zavázal zaplatit Jméno žalobce, r. č. RČ, adresa, Anonymizováno, částku částka. Směnka je splatná u Jméno žalobce, adresa, Anonymizováno, platebním místem je adresa. Listina obsahuje doložku „bez protestu“. Listina vznikla vyplněním předtištěného formuláře, do kterého bylo ručně doplněno datum a místo vystavení, místo placení, datum splatnosti, údaje osoby, které má být placeno, dlužná částka (jako čísly, tak slovy), údaje osoby, u níž je dluh splatný, a údaje výstavce. Ohledně místa a data vystavení obsahuje formulář předtištěný údaj „V ……… dne …… 201…“, ve kterém byla číslice 1 přepsána na číslici 2, aby vzniklo vyplněné datum 19. 4. 2020. Na rubu listiny byl Jméno žalobce, r. č. RČ, vyznačen zápis „místo mě na řad indosatáře Jméno žalobce, narozeného Datum narození žalobce, bytem adresa“. Výzvou ze dne 19. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné směnečné pohledávky, přičemž byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva byla žalovanému odeslána do datové schránky dne 19. 3. 2024. Ze znaleckého posudku tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno č. č. účtu ze dne 20. 5. 2025 soud zjistil, že podpis na směnce je velmi pravděpodobně pravým podpisem žalovaného. Další důkazy navrhované žalovaným (účastnický výslech žalobce, svědecké výslechy Jméno žalobce a tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, potvrzení o úhradě dluhu, nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 2013 a 7. 12. 2019, tabulka s uhrazenými fakturami, faktury, faktury za spotřebovanou energii a nájemní smlouva se společností právnická osoba) soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti, neboť kauzální námitky, k nimž se vztahovaly, byly vyhodnoceny jako neodůvodněné, resp. opožděné.

5. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil podle ust. čl. I § 75, § 78 odst. 1, § 28 odst. 1 a 2, § 11 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 16 odst. 1 a § 48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“).

6. Spornou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující všechny náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ. Žalobce, kterému svědčí nepřetržitá řada rubopisů, prokázal své právo předložením originálu směnky v souladu s čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ. Žalovaný se podpisem směnky jako její výstavce zavázal v souladu s čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ za použití čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ k zaplacení celého směnečného penízu. Tím žalobce prokázal svůj uplatněný nárok. Soud proto směnečným platebním rozkazem přiznal žalobci směnečné postižní nároky podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ.

7. Námitku žalovaného, že směnku nepodepsal, soud vyhodnotil s poukazem na závěry posudku z oboru písmoznalectví jako nedůvodnou. Uvedl, že posudek obsahuje podstatné obsahové a formální náležitosti, znalec své závěry podrobně a přesvědčivě odůvodnil a soud nemá pochybnost o jejich věcné správnosti. Znalec vyloučil možnost technického padělání, jakéhokoli bezděčného nebo úmyslného komolení podpisu nebo smyšleného padělání. Vzhledem ke zjištěným shodným znakům sporného podpisu s podpisy srovnávacími a k vysoké identifikační hodnotě těchto znaků znalec uzavřel, že sporný podpis je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného, přičemž soud neshledal důvod ze závěrů znaleckého posudku nevycházet. Námitku nepravosti podpisu proto shledal nedůvodnou.

8. Námitku neexistence dluhu soud shledal neurčitou. Poukázal na povahu směnečných závazků a zásady námitkového řízení a s odkazem na závěry Nejvyššího soudu přijaté v usnesení ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3252/2021 a 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007 shrnul, že v daném případě žalobce svou obranu proti směnečnému závazku založil na tvrzení, že měl s remitentem směnky uzavřené smlouvy, avšak závazky z nich již zanikly, neboť strany splnily všechny smluvené povinnosti a žalovaný si není vědom, že by žalobce, resp. remitent směnky za jeho osobou evidovali jakoukoli pohledávku, natož pak pohledávku zajištěnou směnkou. Nesdělil, o jaký konkrétní smluvní vztah by se mělo jednat, tedy co bylo jeho předmětem, jaká byla práva a povinnosti smluvních stran, jaké konkrétní závazky smluvním stranám vznikly a jak byly plněny, kolik závazky stran činily, popř. kdy a jak zanikly a jakým konkrétním způsobem s tímto smluvním vztahem souvisela sporná směnka. Námitku neexistence dluhu proto soud vyhodnotil jako neurčitou a neprojednatelnou v námitkovém řízení. Tvrzení žalovaného, uplatněná v jeho podání ze dne 12. 9. 2024, v němž popsal konkrétní závazkový vztah mezi ním a remitentem směnky, soud shledal opožděným, neboť patnáctidenní zákonná lhůta k podání námitek uplynula dne 4. 8. 2024. Nejedná se přitom o „dotvrzení“ již vznesených námitek, jak žalovaný uvedl ve svém podání ze dne 22. 9. 2025, neboť doplnit lze pouze odůvodněné námitky, tzn. námitky, které byly řádně odůvodněny již v rámci patnáctidenní námitkové lhůty. V dané souvislosti odkázal soud rovněž na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 9 Cmo 533/2000, podle nichž námitka, že žalovaný žalobci nic nedluží, může být relevantní pouze s tvrzeným zánikem dohodnutého důvodu vystavení směnky, který musí být obsažen již ve včasných námitkách.

9. Jako nedůvodné vyhodnotil soud všechny námitky, týkající se formálních vad sporné směnky. K výhradě ohledně data vystavení uvedl, že na směnce je vyznačen údaj „19. 4. 2020“. Směnka byla vyhotovena za použití formuláře, obsahujícího údaj roku vystavení „201…“, tedy formuláře, používaného v druhé dekádě 21. století (tj. v letech 2010 – 2019), kdy stačilo vyplnit jen poslední číslici daného roku. Směnka však byla vystavena až na začátku roku 2020 a tedy musela být číslice „1“ přepsána na číslici „2“. Daný zápis však nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že se jedná o rok 2020. Námitkou neoprávněné úpravy textu směnky se soud nezabýval s ohledem na pravidlo vyjádřené v čl. I § 69 ZSŠ. Nedůvodnou shledal dále výhradu neurčitého místa vystavení směnky, které je na listině vyjádřeno textem „adresa.“ Neplatnost směnky nezakládá ani namítaný rozpor mezi žalobou a údajem na směnce v adrese platebního místa (údaje „Anonymizováno/Anonymizováno“ a „Anonymizováno/Anonymizováno“). Směnka je podle údaje na ní vyznačeného splatná u remitenta na adrese „adresa, Anonymizováno.“ Takové vymezení platebního místa je samo o sobě nedostatečné, neboť neobsahuje žádné konkrétní označení obce. V posuzované věci však nelze přehlížet, že v pravém horním rohu směnečné listiny je jednoznačně uvedeno, že místem placení je adresa. Při spojení těchto dvou (navzájem nekolidujících) údajů pak není žádná pochybnost, že směnka je splatná na adrese adresa.

10. Ohledně způsobu doručení směnečného platebního rozkazu soud prvního stupně s poukazem na judikatorní závěry Nejvyššího soudu uvedl, že se odvíjí od postavení účastníka jako fyzické osoby podnikající či nepodnikající. V daném případě nemá žalovaný zřízenu datovou schránku jako nepodnikající fyzická osoba, směnečný platební rozkaz mu byl tedy doručován poštou na adresu jeho trvalého pobytu, kde si jej osobně převzal dne 18. 7. 2024. S poukazem na závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu soud prvního stupně uzavřel, že i pokud by při doručování směnečného platebního rozkazu pochybil, účinky doručení by s ohledem na osobní převzetí této písemnosti adresátem nastaly. Ani tuto výhradu proto neshledal důvodnou.

11. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

12. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že ač mu stanovil lhůtu k doplnění tvrzení a označení důkazů, následně k takto uplatněným námitkám odmítl přihlédnout pro jejich opožděnost. Doplněním námitek přitom nedošlo k vymezení nové obrany nebo ke změně obrany, pouze byly podrobně popsány vztahy mezi žalobcem a žalovaným, které byly předestřeny již v námitkách ze dne 2. 8. 2024 a soud se jimi proto měl v rozsudku vypořádat. Soud dále neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť s výjimkou znaleckého posudku neprovedl žádný z důkazů, navrhovaných žalovaným; ostatní důkazy označil za neodůvodněné, resp. pozdě vznesené. Takové odůvodnění považuje žalovaný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu za nedostatečné a nepřiléhavé. Soud se dále nevypořádal s tvrzením žalovaného, že znalecký posudek neobsahuje zákonné náležitosti a je nepřezkoumatelný. Nezabýval se ani zánikem závazků mezi žalobcem a žalovaným, proto ani zde nemohl dojít ke správným skutkovým zjištěním, resp. zde nedospěl k žádným skutkovým zjištěním. Soud dále nesprávně právně posoudil spornou směnku jako platnou, přestože obsahuje žalovaným vytýkané vady v údajích data vystavení, místa vystavení i místa splatnosti. Neposoudil ani povahu směnkou zajištěného závazku, když tato, pokud nezanikla započtením, má pouze povahu naturální obligace. Jak žalovaný uvedl v průběhu řízení, dluh zajištěný směnkou představuje neuhrazené nájemné za období do 31. 12. 2018. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2024, č. j. KSHK 42 INS 3188/2019-834 byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a také ve vztahu k věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelům, kteří své pohledávky v soudem určené lhůtě, tedy do 10. dubna 2019, nepřihlásili, ač tak učinit měli. Vzhledem k tomu, že žalobce pohledávku zajištěnou směnkou do insolvenčního řízení nepřihlásil a žalovaný byl podle ust. § 414 zákona č. 182/2006 Sb. osvobozen od placení svých dluhů, je pohledávka uplatňovaná žalobcem v tomto řízení tzv. naturální obligací a žalobci nesvědčí právo na její vymáhání.

13. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Uvedl, že v řízení byla postavena najisto formální platnost směnky i pravost podpisu žalovaného. Znalecký posudek neobsahuje vady, vytýkané žalovaným (chybějící výčet podkladů a číslo položky, pod kterou je posudek zapsán v evidenci). Žalobce dále poukázal na zásadu koncentrace řízení, plynoucí z ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. a uvedl, že novými důkazy lze prokazovat pouze ty skutečnosti, které byly v námitkách včas a řádně tvrzeny a odůvodněny. Nelze jimi prokazovat skutečnosti zcela nové, které by vedly k nepřípustnému rozšíření předmětu námitkového řízení. Pokud žalovaný uplatnil konkrétní skutková tvrzení opožděně, stala se ze zákona neprojednatelnými. Bylo by absurdní a v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby soud prováděl dokazování k opožděným a neprojednatelným tvrzením, k nimž mu zákon výslovně zakazuje přihlížet. Poukázal dále na samostatnost směnečného závazku, který vznikl v roce 2020 a nelogičnost obrany žalovaného, že své pohledávky z let 2018-2019 ústně započetl a v době vystavení směnky nic nedlužil. K argumentaci, týkající se osvobození od placení pohledávek v insolvenčním řízení, žalobce uvedl, že směnečný závazek vznikl až po vyhlášení úpadku žalovaného a dále, že sama nevymahatelnost původní pohledávky nemá vliv na možnost vymáhat nárok ze směnky.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

15. Odvolací soud předně neshledal opodstatněnými výhrady odvolatele stran neúplných a nesprávných zjištění učiněných soudem prvního stupně, jemuž rovněž vytkl, že nepřihlédl k doplnění jeho námitkových tvrzení, přestože mu za tímto účelem poskytl usnesením ze dne 20. 8. 2024, č. j. 20 Cm 84/2024-33 lhůtu v trvání 10 dnů. Jak se podává z obsahu spisu, žalovaný ve svých včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu mimo jiné uvedl, že v minulosti měl s indosantem uzavřené smlouvy, závazky z nich však zanikly, když strany splnily uloženou povinnost a žalovaný si není vědom, že by žalobce, resp. indosant, za jeho osobou evidovali jakoukoliv pohledávku, natož pak zajištěnou směnkou. Požádal rovněž o poskytnutí lhůty k předložení dokladů prokazujících zaplacení veškerých jeho závazků vůči současnému i předchozímu majiteli směnky.

16. Soudní judikatura je ustálena na závěrech, podle nichž v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá (viz výslovné znění § 175 o. s. ř., jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006, a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně zdůraznil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné, přičemž za odůvodněné je možno považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.

17. Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popřípadě závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.) – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

18. Shora uvedeným požadavkům tvrzení žalovaného o splnění závazků z blíže nespecifikovaných smluv nevyhovují, neboť z nich nevyplývá žádná souvislost se směnkou, jejíž zaplacení je žalobcem v tomto řízení požadováno (tzn. není v nich ani ve stručnosti vylíčen obsah směnečné dohody uzavřené s remitentem včetně označení konkrétního závazku, který měla směnka zajišťovat) a tedy se jimi nebylo možné pro jejich neurčitost zabývat. Nelze souhlasit s výtkou odvolatele, že jeho podáním ze dne 12. 9. 2024 nedošlo k vymezení nové obrany ani ke změně obrany včas uplatněné a soud byl proto povinen k takto uplatněným tvrzením přihlížet, tím spíše, když žalovanému poskytl lhůtu k jejich doplnění a označení důkazů. Jak vyplývá z obsahu spisu, přípisem ze dne 20. 8. 2024, č. j. 20 Cm 84/2024-33 soud prvního stupně žalovaného vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů předložil potvrzení o úhradě dluhu, jehož se ve svých námitkách dovolává. Nejedná se tedy o (nepřípustné) stanovení lhůty k doplnění včas uplatněných neodůvodněných námitek či k podání námitek nových. V dané souvislosti lze pouze upozornit, že jakkoli se zásada koncentrace řízení, vyjádřená v ustanovení § 175 o. s. ř., vztahuje pouze na skutková tvrzení žalovaného, nikoli na jeho důkazní návrhy, a tedy lze zásadně navrhovat důkazy k prokázání včas uplatněné námitkové obrany i po uplynutí tam stanovené patnáctidenní lhůty, v poměrech posuzované věci byla výzva soudu prvního stupně nadbytečná, neboť, jak soud následně správně zdůraznil v odůvodnění svého rozsudku, předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Nebyl-li již v zákonem stanovené lhůtě žalovaným popsán důvod vystavení sporné směnky, nebylo možné ani vést dokazování k tvrzení, že tento důvod následně zanikl splněním (pouze pro úplnost odvolací soud poznamenává, že žalovaný v dalším průběhu řízení toto své tvrzení opakovaně měnil, když v podání ze dne 12. 9. 2024 uvedl, že směnkou zajištěný závazek zanikl započtením a v odvolacím řízení pak argumentoval tím, že pohledávka remitenta vůči žalovanému měla být jako existující přihlášena v insolvenčním řízení).

19. Z výše uvedených důvodů je poukaz soudu prvního stupně na závěry formulované Vrchním soudem v Praze v rozsudku ze dne 6. 3. 2021, sp. zn. 9 Cmo 553/2000 zcela přiléhavý, neboť tvrzení, že směnka zajišťovala pohledávku remitenta z nájemní smlouvy, která zanikla započtením, nelze považovat za pouhé (přípustné)´doplnění zcela obecně formulované obrany o zániku všech smluvních závazků splněním, ale o námitku novou, k níž již dle ust. § 175 odst. 4 o. s. ř. nemohlo být pro její opožděnost přihlíženo. Postup soudu prvního stupně spočívající v tom, že neprováděl dokazování k tvrzením žalovaného obsaženým až v jeho podání ze dne 12. 9. 2024, byl proto správný. Poukaz na judikatorní závěry Ústavního soudu, vztahující se k povinnosti obecných soudů řádně zjistit skutkový stav věci (nález ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 142/03) není vzhledem k výše uvedené absenci včasných skutkových tvrzení žalovaného přiléhavý. Pokud jde o odůvodnění neprovedených důkazů, soud prvního stupně plně dostál požadavkům plynoucím z ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. i z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3782/11, když vysvětlil, že provádění důkazů k neodůvodněné kauzální námitce či k námitce pozdě uplatněné, k níž podle výslovného znění zákona již nelze přihlížet, by bylo nadbytečné (odst. 10 odůvodnění rozsudku).

20. S ohledem na shora uvedené nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení ani v tom, že se nezabýval přípustností kauzálních námitek, vyplývajících ze vztahů mezi žalovaným a předchozím majitelem směnky, vůči žalobci jako jejímu současnému majiteli. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce nabyl směnku na základě nedatovaného indosamentu. Uplatní se proto právní domněnka, plynoucí z ust. čl. 1 § 20 odst. 2 a § 77 odst. 1 ZSŠ, že indosament byl na směnku vyznačen před uplynutím protestační lhůty. Ustanovením čl. I § 17 a § 77 odst. 1 ZSŠ je tak žalobce chráněn před námitkami, plynoucími z mimosměnečných vztahů mezi žalovaným a předchozím majitelem směnky, ledaže by bylo prokázáno, že při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka (tzn. se znalostí možné obrany žalovaného, plynoucí z výše uvedených vztahů, a se záměrem jej o tuto obranu převodem směnky připravit). Taková skutečnost však nebyla v poměrech posuzované věci tvrzena ani prokázána, přičemž existence příbuzenského vztahu mezi žalobcem a předchozím majitelem směnky sama o sobě k závěru o nepoctivém nabytí směnky žalobcem nepostačuje. Tedy ani z tohoto důvodu nemohla námitka splnění veškerých závazků ze smluv, uzavřených mezi žalovaným a Jméno žalobce obstát.

21. Odvolateli nelze přisvědčit ani v tom, že znalecký posudek č. č. účtu, který byl v řízení podán dne 20. 5. 2025 tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno, znalcem v oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, nevyhovuje zákonným náležitostem a je nepřezkoumatelný. Obsahové náležitosti posudku stanoví § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, postup při zpracování a náležitosti jsou dále v souladu odstavcem 9 tohoto ustanovení obsaženy v § 39 a násl. vyhlášky č. 503/2020 Sb. Dle ust. § 28 odst. 2 zákona o znalcích znalecký posudek musí obsahovat tyto náležitosti: a) titulní stranu, b) zadání, c) výčet podkladů, d) nález, e) posudek, f) odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku, g) závěr, h) je-li to možné, přílohy potřebné k zajištění přezkoumatelnosti znaleckého posudku, i) znaleckou doložku a j) otisk znalecké pečeti. Dle odstavce 5 tohoto ustanovení musí být znalecký posudek kromě odůvodněných případů zpracován v souladu s obecně uznávanými postupy a standardy daného oboru a odvětví. V souladu s obecně uznávanými postupy a standardy obsahuje závěr posudku jednoznačné odpovědi na položené otázky; pokud podklady nebo metoda neumožňují znalci vyslovit jednoznačný závěr, uvede znalec skutečnosti snižující přesnost závěru. Podle odstavce 7 tohoto ustanovení na poslední stranu znaleckého posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je zapsán, označení oboru a odvětví, popřípadě specializaci, ve kterých je oprávněn podávat znalecké posudky, a číslo položky, pod kterou je znalecký posudek zapsán v evidenci znaleckých posudků. Při podání znaleckého posudku ústně do protokolu se uvedou též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky.

22. V daném případě obsahuje posudek tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno veškeré výše uvedené náležitosti, a to včetně čísla položky, pod níž je zapsán v evidenci (č. účtu), které je uvedeno na str. 16 posudku, je z něho rovněž zřejmé, jaké konkrétní podklady (sporný materiál i srovnávací materiál) byly znalci předloženy a z jakých zdrojů pocházely (spis Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Cm 84/2024, Insolvenční rejstřík ve věci sp. zn. KSHK 42 INS 3188/2019, kopie nájemní smlouvy předložená žalovaným - str. 2 – 4 posudku), seznam příloh včetně obrazové dokumentace se nachází na str. 14 – 15 posudku. Znalec podrobně popsal a obrazově zdokumentoval všechny nalezené znaky v obou rovinách zkoumání a svůj závěr, k němuž po jejich vyhodnocení dospěl, podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnil. Vzhledem k tomu, že jednotlivé podpisy tvořící soubor srovnávacího materiálu jsou očíslovány a z posudku je tak zcela zřejmé, které z nich byly při analýze a vzájemném porovnání použity, nelze souhlasit ani s výtkou odvolatele, že znalec použil pouze 13 podpisů z celkového počtu 60 srovnávacích podpisů, které měl k dispozici. Žádné výhrady konečně nelze mít ani vůči hodnocení důkazu znaleckým posudkem soudem prvního stupně, neboť zcela odpovídá požadavkům plynoucím z ust. § 132 o. s. ř. i z relevantní judikatury (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009 nebo ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, resp. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13). Z uvedených důvodů nemá ani odvolací soud shodně se soudem prvního stupně žádné pochybnosti o tom, že na směnce se nachází pravý podpis žalovaného.

23. Soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedůvodné rovněž výhrady, týkající se tvrzených vad směnky v údajích data a místa jejího vystavení a místa její splatnosti a námitku nesprávného postupu při doručování směnečného platebního rozkazu. Odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na podrobné, precizní a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se zcela ztotožnil.

24. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem je zcela nerozhodné, jaká je právní povaha nároku zajištěného směnkou a jaké jsou důsledky skutečnosti, že žalovaný byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2024, č. j. KSKH 42 INS 3188/2019-834 osvobozen od placení pohledávek tímto usnesením specifikovaných. Pokud žalovaný ve svých včasných námitkách nevymezil dostatečně konkrétně pohledávku, která měla být spornou směnkou zajištěna, nebylo možné zabývat se ani tím, zda zanikla splněním či zda nadále existuje, avšak z důvodů, uváděných žalovaným (které ovšem rovněž nebyly součástí jeho včasné námitkové obrany) se stala nevymahatelnou.

25. Je tedy třeba uzavřít, že v posuzované věci provedl soud prvního stupně dokazování v rozsahu dostatečném k objektivnímu a spolehlivému zjištění právně relevantních skutečností, které následně správně posoudil. Protože se žalovaný prostřednictvím podaných námitek neubránil povinnosti, která mu byla uložena směnečným platebním rozkazem, byl napadený rozsudek ve výroku I., jímž byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

26. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobci, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 20 788 Kč, sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 8 140 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 3 608 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.