12 Cmo 153/2002

Plný text

Soudní rozhodnutí - 12Cmo 153/2002 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 12Cmo 153/2002 Právní věta: Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nejvyádřil a ani ve stanovené lhůtě nesdělil soudu, jaký vážný důvod mu v tom bránil, nemohl se soud zabývat námitkou žalovaného spočívající v započtení pohledávky žalovaného vznesenou až po uplynutí hůty stanovené v § 114b odst. 1 o.s.ř. a musel rozhodnout rozsudkem pro uznání. Soud: Vrchní soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:VSPH:2003:

12. CMO.153.2002.1 Datum rozhodnutí: 16.01.2003 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Rozsudek pro uznání Dotčené předpisy: § 114b odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí: C Vrchní soud v Praze v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Tuscanyové a soudkyň JUDr. Marie Dušánkové a JUDr. Marty Chrastilové rozhodl ve věci žalobce K.d. - stavební centrum s.r.o., sídlem v K., zastoupeného advokátem Mgr. J. S., sídlem v K. , proti žalovanému Z. v. o., a.s., sídlem v P. , zastoupeného advokátem JUDr. R. M., sídlem v P., o Kč 2,328.165,- s přísl., o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.ledna 2002 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně, podle kterého je žalovaný povinen zaplatit žalobci Kč 2,328.165,- s 10 % úrokem z prodlení z částky Kč 1,904.409,- od 20.2.2001 do zaplacení, a Kč 159.546,- na náhradu nákladů řízení, se p o t v r z u j e. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Kč 34.695,- na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem pro uznání ze dne 21.1.2002 soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci Kč 2,328.165,- s 10 % úrokem z prodlení z částky Kč 1,904.409,- od 20.2.2001 do zaplacení a Kč 159.546,- na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky s příslušenstvím za dodané zboží dle kupní smlouvy, vyúčtované fakturami č. 1990246 ve výši Kč 1,035.251,- a č. 1990279 ve výši Kč 869.179,- a úroků z prodlení, vyčíslených ke dni 19.2.2001. Dále uvedl, že vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě do 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě tak, aby z vyjádření bylo patrné, zda nárok uplatněný žalobou uznává co do důvodu a výše, a pokud nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, aby uvedl všechny rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Současně žalovaného poučil o tom, že pokud se bez vážného důvodu na tuto výzvu včas nevyjádří, a ani soudu v téže lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu uplatňován, uznává, a že v takovém případě soud rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání. Rovněž soud uvedl, že žaloba byla doručena žalovanému dne 15.3.2001 dle ustanovení § 47 o.s.ř. uložením na poště a opakovaně i právnímu zástupci žalovaného dne 21.5.2001. Výzva k vyjádření byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 25.9.2001. Protože se žalovaný se stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil, soud žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci jejich náhradu ve výši celkem Kč 159.546,-. V odvolání žalovaný jednak namítá nesplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání, a to doručení žaloby řádně a včas před doručením usnesení, vydaného podle ustanovení § 114b o.s.ř., jednak se odvolává na uplatnění svých pohledávek proti žalobci v podání ve věci ze dne 14.1.2002. Žalovaný popírá, že by jak jemu, tak jeho právnímu zástupci, byla doručena žaloba podaná ve věci žalobcem. Žalovaný popírá, že by se v místě doručení, které definuje ustanovení § 47 odst. 1 o.s.ř. zdržoval, proto se mu nepodařilo žalobu doručit ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 o.s.ř., přičemž postup podle ustanovení § 47 odst. 4 o.s.ř. nebyl soudem aplikován. Žaloba nebyla doručena ani právnímu zástupci žalovaného, neboť dne 21.5.2001 mu byla doručena jenom jedna stránka žaloby. Žalovaný se také domnívá, že usnesení vydané podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. je nutno doručovat nejen zástupcům s plnou mocí, nýbrž i samotným účastníkům. Usnesení vydané podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. však bylo doručeno pouze právnímu zástupci žalovaného. Žalovaný se rovněž domnívá, že není možno vynést rozsudek pro uznání v případě, že by žalovaný při projednání věci nárok žalobce uznal, byly-li proti peněžitému nároku žalobce vzneseny žalovaným peněžité nároky a tyto byly uplatněny k započtení, což se v projednávané věci stalo. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a § 214 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem ze dne 19.2.2001 se domáhal žalobce na žalovaném zaplacení Kč 2,328.165,- s příslušenstvím kupní ceny dodaného zboží a rovněž vydání předběžného opatření v žalobou navrženém znění. O návrhu na vydání předběžného opatření bylo pravomocně rozhodnuto dne 31.3.2001. V průběhu řízení o uplatněném nároku na zaplacení kupní ceny dodaného zboží usnesením ze dne 26.2.2001 soud žalovaného vyzval, aby se k žalobě vyjádřil ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. Výzva spolu se žalobou byla doručena žalovanému dne 5.3.2001 uložením na poště. Podáním ze dne 4.5.2001, doručeným soudu dne 7.5.2001 žalovaný soudu sdělil, že je v řízení zastoupen advokátem. Právnímu zástupci žalovaného byla žaloba zaslána do vlastních rukou dne 21.5.2001. Usnesením ze dne 13.9.2001 soud žalovaného vyzval, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Ke splnění výzvy stanovil žalovanému lhůtu 30 dnů od doručení a zároveň jej poučil, že jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu uplatňován, uznává. Usnesení bylo právnímu zástupci žalovaného doručeno dne 25.9.2001. Žalovaný ve stanovené 30 denní lhůtě své vyjádření k žalobě soudu nezaslal. V důsledku toho soud prvního stupně rozhodl ve věci podle § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání. Podáním ze dne 14.1.2002 se žalovaný ve věci jednak písemně vyjádřil, jednak uplatnil námitku započtení ve výši Kč 1,954.833,-. Podle ustanovení § 205b o.s.ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání odvolacím důvodem jen vady uvedené v ustanovení § 201 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153a o.s.ř.). Podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o.s.ř.). Podle § 114b odst. 1 o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu žalovanému uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů. Podle odstavce 5 citovaného ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu uplatňován, uznává. O tomto následku musí být poučen. Odvolací soud zjistil, že v dané věci soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem podle uznání. Jak bylo z obsahu spisu zjištěno, na výzvu soudu učiněnou dle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. se žalovaný nevyjádřil. Pak lze mít za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatněn, uznal. V daném případě nastala fikce uznání dle citovaných ustanovení a soud prvního stupně musel ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání. V odvolání žalovaný neuvedl žádné odvolací důvody uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Tvrzení odvolatele, že ani žalovanému, ani právnímu zástupci, nebyla doručena žaloba, není obsahem spisu prokázáno. Podle § 47 odst. 3 o.s.ř., upravujícího doručování právnickým osobám, nebyl-li na adrese sídla (§ 2 odst. 3 obch.zák.) zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, převzít, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl. Obsahem spisu na čl. 9 je osvědčeno doručení žaloby žalovanému dne 15.3.2001 uložením na poště. Z údajů pošty na vrácené zásilce není zřejmé, že by se žalovaný na uvedené adrese nezdržoval, proto pro postup podle ustanovení § 47 odst. 4 nebylo důvodu. Tvrzení žalovaného, že se na adrese N. 734, P., nezdržoval, není ničím odůvodněno, zejména uvedením adresy, na které se zdržoval, a ze které v době doručování skutečně statutární orgán řídil svou právnickou osobu, aby mohlo být jeho tvrzení navrženým důkazem prokázáno. Ani z obsahu spisu nevyplývá jiná adresa sídla žalovaného. Jiná adresa sídla není ani uvedena na plné moci, kterou žalovaný udělil k zastupování právnímu zástupci. Na čl. 20 je pak osvědčeno doručení žaloby právnímu zástupci žalovaného dne 21.2.2001 do vlastních rukou. Není naopak prokázáno tvrzení odvolatele, že by právní zástupce žalovaného obdržel neúplnou žalobu, navržením relevantních důkazů např. o tom, že žádal soud o zaslání úplného textu žaloby. Názor odvolatele, že usnesení vydané podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. by kromě zástupci účastníka s procesní plnou mocí mělo být doručováno ještě také samotnému účastníku, není správný, jak vyplývá z ustanovení § 49 odst. 1 o.s.ř. Zákon nestanoví povinnost doručovat usnesení vydané podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. kromě zástupci účastníka s procesní plnou mocí ještě také samotnému účastníku. Žalovaný rovněž namítal, že v dané věci, kdy uplatnil k započtení své pohledávky proti pohledávce, uplatněné žalobou, není možno vynést rozsudek pro uznání. Odvolací soud zjistil, že námitku započtení své pohledávky ve výši Kč 1,954.833,- žalovaný uplatnil podáním ze dne 14.1.2002, tedy po uplynutí 30 denní lhůty stanovené dle § 114b odst. 1 o.s.ř., která skončila dne 26.10.2001. Soud prvního stupně se jí proto nemusel zabývat a naopak musel ve věci rozhodnout rozsudkem podle fikce uznání. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě není dán zákonný důvod ke zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť byly splněny podmínky pro rozhodnutí věci rozsudkem pro uznání. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci byla přiznána jejich náhrada v uplatněné výši celkem Kč 34.695,-, sestávající z nákladů právního zastoupení dle § 3 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., kterou se mění advokátní tarif, ve výši poloviny nákladů, t.j. Kč 33.211,- a z nákladů cestovného Kč 1.484,-. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání z důvodů dle ustanovení § 237 o.s.ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu je pravomocným rozhodnutím uloženo, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Praze dne 16. ledna 2003 Mgr. Marcela T u s c a n y o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: