12 Cmo 206/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Mileny Filingerové ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A bytem Adresa navrhovatele A za účasti: Jméno navrhovatele B, IČ IČO navrhovatele B sídlem Adresa navrhovatele B zastoupena advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení osob zvolených valnou hromadou konanou dne 21. 2. 2019 do orgánu pobočného spolku a jejich zápisu, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2025, č. j. 80 Cm 39/2022-212,

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I., II. a III. potvrzuje a ve výroku IV. mění tak, že navrhovatel je povinen zaplatit účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 12 870 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně účastníka.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18 210 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně účastníka.

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným usnesením zamítl žalobu na určení, že valnou hromadou účastníka konanou dne 21. 2. 2019 byli veřejným hlasováním do funkcí statutárního orgánu (výboru jednoty) zvoleni Starosta – tituly před jménem Místostarosta – Anonymizováno, Jednatelka – Anonymizováno, Hospodářka – Anonymizováno, Členka výboru, zástupkyně oddílu sportovní gymnastiky – Anonymizováno, Členka výboru, náčelnice jednoty – Anonymizováno, Člen výboru, náčelník jednoty – Anonymizováno, Člen výboru, vzdělavatel – Anonymizováno (výrok I.), že do spolkového rejstříku Městského soudu v Praze byli dne 5. 11. 2019 do funkcí statutárního orgánu (výboru jednoty) zapsáni: Starosta – tituly před jménem, Jednatelka – Anonymizováno, Hospodářka – Anonymizováno (výrok II.), že vzniklá neshoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem byla způsobena použitím nezákonného důkazního prostředku, vyhotoveného účastníkem dne 19. 3. 2019, založeného do sbírky listin spolkového rejstříku dne 6. 11. 2019 pod číslem Anonymizováno (výrok III.), a že navrhovatel je povinen zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení 22 034,10 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně účastníka (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu, jímž se navrhovatel domáhal určení, že valnou hromadou účastníka, konanou dne 21. 2. 2019 (dále jen „valná hromada“), byly veřejným hlasováním do funkcí statutárního orgánu (výboru jednoty) zvoleni: místostarosta – Anonymizováno jednatelka – Anonymizováno, hospodářka – Anonymizováno, členka výboru, zástupkyně oddílu sportovní gymnastiky – Anonymizováno, členka výboru, náčelnice jednoty – Anonymizováno, člen výboru, náčelník jednoty – Anonymizováno, člen výboru, vzdělavatel – Anonymizováno, že do spolkového rejstříku Městského soudu v Praze byli dne 5. 11. 2019 do funkcí statutárního orgánu (výboru jednoty) zapsáni: starosta – Anonymizováno , jednatelka – Anonymizováno, hospodářka – Anonymizováno, a že vzniklá neshoda mezi zápsanými skutečnostmi a skutečným stavem byla způsobena použitím nezákonného důkazního prostředku, vyhotoveného účastníkem dne 19. 3. 2019, založeného do sbírky listin spolkového rejstříku dne 6. 11. 2019 pod číslem Anonymizováno (dále jen „nezákonný důkazní prostředek“). Navrhovatel tvrdil, že zápis ve spolkovém rejstříku byl proveden na základě neověřeného výpisu z rozhodnutí předmětné valné hromady, přičemž tento postup měl být v rozporu se zákonem o veřejných rejstřících, směrnicí Anonymizováno č. Anonymizováno a metodickým materiálem pro potřebu činovníků Anonymizováno ze dne 27. 7. 2016.

3. Soud prvního stupně rovněž vyšel z tvrzení účastníka, že tříleté volební období statutárního orgánu zvoleného dne 21. 2. 2019 uplynulo a že dne 24. 2. 2022 došlo na valné hromadě ke zvolení nových členů, u nichž je stav zápisu ve spolkovém rejstříku správný. Veškeré změny byly do spolkového rejstříku zapsány prostřednictvím Anonymizováno, IČO: IČO, sídlem adresa, jakožto hlavního spolku, a to dle jeho pokynu pouze tři členové výboru pobočného spolku účastníka (starosta, jednatel a místostarosta, případně hospodář). Tato praxe se týkala všech pobočných spolků Anonymizováno, jejím důvodem byla dlouholetá mylná interpretace zákona. Zápis byl proveden na základě výpisu z usnesení valné hromady ze dne 19. 3. 2019, který vycházel z pravého zápisu z valné hromady ze dne 21. 2. 2019. Účastník měl za to, že na straně navrhovatele není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, mimo jiné z důvodu, že záležitost již není aktuální a zpětně za již uplynulá funkční období nelze zápisy ve spolkovém rejstříku doplňovat.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že na valné hromadě účastníka konané dne 21. 2. 2019 byly do jeho výboru zvoleny navrhovatelem tvrzené osoby, kterým ke dni 21. 2. 2022 uplynulo tříleté funkční období. Dále bylo prokázáno, že do spolkového rejstříku účastníka, vedeného Městským soudem v Praze, byly z těchto zvolených osob zapsány pouze tři, a to starosta – tituly před jménem, jednatelka – Anonymizováno, hospodářka – Anonymizováno.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle §§ 258 a 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle §§ 78 odst. 1 a 79 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“). Soud prvního stupně předeslal, že se co do posouzení pro věc rozhodných skutečností řídil právním názorem vysloveným odvolacím soudem v usnesení ze dne 26. 5. 2025, č. j. 12 Cmo 61/2025-204 (dále jen „první rozhodnutí odvolacího soudu“), kterým bylo prvně vydané meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2024, č. j. 80 Cm 39/2022-177 (dále jen „první rozhodnutí soudu prvního stupně“), zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení s tím, že je třeba na straně navrhovatele hodnotit jednak existenci zájmu hodného právní ochrany, respektive naléhavého právního zájmu, na požadovaném určení, jednak zda požadavek na určení nesměřuje pouze k deklaraci v určité době existujícího stavu. Soud prvního stupně v návaznosti na uvedené uzavřel, že skutkový stav zjištěný v prvním jím vedeném řízení postačuje pro rozhodnutí ve věci, proto není třeba za účelem vydání nového meritorního rozhodnutí provádět další dokazování a nařizovat jednání. Soud prvního stupně měl za to, že není dán naléhavý právní zájem či zájem hodný právní ochrany na straně navrhovatele na požadovaném určení, neboť navrhovatel požaduje pouze provedení deklarace nastalého stavu, kterou nemůže být jakkoli zasaženo do právního postavení účastníka, jeho členů nebo dalších osob, a proto posouzení této deklarace nepodléhá soudnímu přezkumu. Nadto navrhovatelem uvedeným osobám uplynulo dnem 21. 2. 2022 funkční období a byli zvoleni noví členové výboru, přičemž současný stav zapsaný ve spolkovém rejstříku odpovídá skutečnosti. Soud prvního stupně konečně konstatoval, že k nápravě rozporu mezi skutečným stavem a stavem zápisu ve spolkovém rejstříku je primárně určeno rejstříkové řízení, když navrhovatel měl postupovat podle § 78 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že účastníku náleží plná náhrada jím účelně vynaložených nákladů v celkové výši 22 034,10 Kč. Jeho účelně vynaložené náklady spatřoval soud prvního stupně v odměně zástupkyně podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) po 5 620 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 17. 4. 2023 a ze dne 26. 6. 2025), v paušální náhradě za tyto úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě za 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 3 824,10 Kč.

7. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání navrhovatel. Navrhovatel popsal svůj postup předcházející podání nyní projednávaného návrhu, včetně dříve vedených soudních řízení. Dále se zabýval postupem soudu prvního stupně, kterému na jeho výzvu sdělil, že na podaném návrhu trvá. Soud prvního stupně přesto nenařídil jednání a neprovedl navrhovatelem navržené důkazy, o nichž je navrhovatel přesvědčen, že jsou způsobilé prokázat důvodnost jeho požadavku. Navrhovatel vytýkal soudu prvního stupně dále to, že v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl konkrétní ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, podle kterých postupoval. Navrhovatel dále uvedl, že jeho záměrem je vyvrátit nepravdivé tvrzení účastníka, že se neúplné zápisy ve spolkovém rejstříku týkaly všech pobočných spolků právnická osoba, k čemuž chce soudu předložit listinné důkazy. Navrhovatel měl za to, že neúplným zápisem byly spáchány závažné přestupky proti veřejnému pořádku. Navrhovatel ve výsledku požadoval, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

8. Navrhovatel při jednání odvolacího soudu uvedl, že je pravdou, že v mezidobí došlo k volbě nových členů statutárního orgánu účastníka a k jejich zápisu do spolkového rejstříku. Odpadl tedy důvod pro podání návrhu, proto požadoval, aby odvolací soud řízení zastavil, když nespecifikoval, zda má na mysli řízení jako takové či odvolací řízení. Sám nehodlal vzít jakýkoliv návrh zpět, neboť by ztratil možnost přiznání náhrady nákladů řízení. Dále měl za to, že jeho návrh upozornil účastníka na chybu při provádění zápisu ve spolkovém rejstříku a již jen z toho důvodu by mu měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Navrhovatel taktéž poukazoval na jiná řízení vedená mezi účastníky, mimo jiné na řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 63/2023, v němž bylo účastníku uloženo zakládat listiny do sbírky listin spolkového rejstříku, tuto povinnosti však nesplnil (respektive učinili tak, když už bylo „po všem“), čímž měl účastník navrhovateli bránit v úspěšném postupu v nyní projednávané věci. I kdyby navrhovatel v tomto řízení neuspěl, jsou zde podle jeho názoru dány důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníku.

9. Účastník se k odvolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné. Závěry soudu prvního stupně o absenci zájmu hodného právní ochrany na straně navrhovatele považoval účastník za zcela správné, stejně tak souhlasil s procesním postupem soudu prvního stupně, neboť vzhledem ke všem okolnostem případu nebylo na místě provádět dokazování, a tedy ani nařizovat ústní jednání. Účastník měl za to, že navrhovatel požaduje výhradně deklaraci v minulosti existujícího stavu, přičemž funkční období dotčených osob v mezidobí již uplynulo, takže i jeho tvrzení o nezákonnosti jsou právně nevýznamná. Účastník ve výsledku navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil.

10. Při jednání odvolacího soudu upozornil účastník na to, že výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně není kalkulována správně, neboť zástupkyně účastníka není plátkyní daně z přidané hodnoty, a tedy v tomto ohledu by měl být výrok o náhradě nákladů řízení korigován. S požadavkem navrhovatele stran nepřiznání náhrady nákladů účastník nesouhlasil. Záležitost se dala řešit jiným způsobem, navrhovatel na to byl opakovaně upozorňován, účastník měl v souvislosti s řízením nemalé náklady.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání v meritu věci není důvodné, na místě je pouze změna výroku o náhradě nákladů řízení.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících právnických se rejstříkové řízení zahajuje na návrh. Má-li být dosažena shoda mezi zápisem skutečnosti a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu.

13. Podle § 79 zákona o veřejných rejstřících může soud zahájit řízení k dosažení shody mezi dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem skutečnosti založené rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby kromě případu, kdy soud vysloví neplatnost takového rozhodnutí, jen, jestliže se na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato, je na zahájení takového řízení právní zájem, a nebude-li jím podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře, nejdéle však do tří let ode dne zápisu skutečností založených rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby.

14. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

15. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že navrhovatel v podání ze dne 15. 1. 2021 tvrdil, že cílem podání návrhu je dosažení nápravy nezákonného zápisu účastníka ve spolkovém rejstříku, neboť se jedná o „společensky nežádoucí stav, který je současně i závažným přestupkem proti pořádku ve státní správě… a nedá se proto předpokládat, že by byl odstraněn z vlastní iniciativy účastníka“. Dále se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 6. 2025, č. j. 80 Co 39/2022-207, vyzval účastníky, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení rekapitulovali svá procesní stanoviska, a to s ohledem na právní názor odvolacího soudu (uvedený shodně viz odstavec 5. odůvodnění). Navrhovatel reagoval přípisem ze dne 28. 6. 2025, kterým sdělil, že trvá na dalším projednání věci.

16. Navrhovatel při jednání odvolacího soudu předložil k důkazu úplné výpisy ze spolkového rejstříku týkající se právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba. Vše s tím, že z uvedených listin plyne, že byly zapisování všichni členové statutárního orgánu těchto pobočných spolků. Odvolací soud uvedenými listinami nedoplnil dokazování, neboť nejsou relevantní pro zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí v nyní projednávané věci.

17. Odvolací soud považuje zjištění soudu prvního stupně za správná, pro stručnost na ně odkazuje a vychází z nich. Odvolací soud stejně tak souhlasí s právním posouzením provedeným soudem prvního stupně.

18. Odvolací soud k jednotlivým odvolacím námitkám a ke skutečnostem uvedeným navrhovatelem při jednání odvolacího soudu uvádí:

19. Pokud navrhovatel požadoval, aby odvolací soud řízení z důvodu odpadnutí jeho důvodu sám ze své iniciativy zastavil, nebylo možné jeho požadavku vyhovět. Takový postup je podle § 16 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), možný pouze v řízeních, která byla zahájena bez návrhu, tj. z úřední povinnosti. Což není případ nyní projednávané věci. Ta byla zahájena na návrh, s nímž je oprávněna disponovat pouze osoba, která jej podala, tj. navrhovatel. Soud pak nemůže v takovém případě „mocensky“ řízení zastavit (samozřejmě pokud jsou splněny podmínky řízení), to závisí na vůli toho, z jehož aktivity bylo zahájeno. Pakliže navrhovatel nehodlal vzít zpět návrh či odvolání, zastavení řízení, respektive zastavení odvolacího řízení, nepřichází v úvahu.

20. Soud prvního stupně nepochybil, pokud v poměrech projednávané věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud prvního stupně totiž vyšel ze skutkového stavu zjištěného po dokazování provedeném při jednání konaném před vydáním prvního rozhodnutí soudu prvního stupně dne 13. 12. 2024. Nyní přezkoumávané usnesení pak přijal soud prvního stupně mimo jednání, což je postup zcela souladný se zákonem, i když se týká rozhodnutí ve věci samé, takové rozhodnutí ani není třeba veřejně vyhlašovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2015, dostupné na www.nsoud.cz).

21. Pokud navrhovatel soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl jím navržené důkazy, není tato námitka důvodná. Pro rozhodnutí v této věci jsou nejpodstatnější tvrzení navrhovatele, v kontextu s nimiž je soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav (viz odstavec 4. odůvodnění) naprosto dostačující. Provádění dalšího dokazování by bylo bez vlivu na pro rozhodnutí v této věci potřebný skutkový stav.

22. Co se týče procesního postupu soudu prvního stupně, je zcela zřejmé (z formy meritorního rozhodnutí a z označení účastníků řízení), že jej realizoval podle pravidel zákona o zvláštních řízeních soudních. Neuvedení konkrétních zákonných ustanovení, podle nichž bylo procesně postupováno, v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně nepředstavuje žádnou vadu napadeného rozhodnutí.

23. Odvolací soud má dále za to, že návrh není požadavkem na vyslovení neplatnosti (§ 258 o. z.), respektive nicotnosti, právního jednání účastníka spočívajícího v rozhodnutí o volbě členů statutárního orgánu na valné hromadě. Navrhovatel toto rozhodnutí nenapadá, netvrdí důvody jeho neplatnosti (nicotnosti), pouze požaduje vyslovení této skutečnosti soudním rozhodnutím, tj. fakticky deklaraci v té době existujícího stavu. To stejné platí i o požadavku na určení, jaké osoby byly zapsány do spolkového rejstříku a na základě jaké listiny. Tyto požadavky jednak opět směřují výhradně k určení tehdy existujícího stavu, jednak (jak správně uvedl soud prvního stupně) pakliže měl navrhovatel v úmyslu odstranit rozpor mezi skutečným stavem a stavem zapsaným ve spolkovém rejstříku (což s ohledem na jeho tvrzení, jimiž odůvodňoval existenci právního zájmu na požadovaném určení, viz odstavec 15. odůvodnění, zjevně měl), bylo z jeho strany na místě zvolit řízení před rejstříkovým soudem.

24. Odvolací soud proto uzavírá, že navrhovatel se nedomáhá soudního přezkumu právního jednání účastníka a nedomáhá se ani přezkumu právní skutečnosti vzešlé z chování účastníka (provedení zápisu ve spolkovém rejstříku a vytvoření listiny, na jejímž podkladě k tomuto zápisu došlo), která takovému přezkumu z povahy věci podléhá. Návrh výhradně a jednoznačně směřuje pouze k deklaraci v určité době existujícího stavu, přičemž takovému návrhu nelze vyhovět (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 445/2018, dostupné na www.nsoud.cz).

25. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že návrh nemohl být z podstaty věci úspěšný ani tehdy, pokud by na něj bylo nazíráno optikou požadavku na určení z důvodu existence naléhavého právního zájmu. Podle ustálené judikatury je naléhavý zájem dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo navrhovatele nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, přičemž takovýto návrh primárně směřuje k určení, zda tu právní vztah či právo je či není. Určovací žaloba pak slouží i jako prevence případných dalších žalob, zejména na plnění. Za nedovolenou lze považovat určovací žalobu tehdy, když neslouží potřebám praktického života, ale pouze ke zbytečnému rozmnožování sporů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2415/2005, dostupný na www.nsoud.cz). Navrhovatel nepožadoval určení existence práva či právního vztahu, ale (jak již je řečeno shora) pouze deklaraci objektivně existující stavu, který nikdo nerozporoval a který se nadto v důsledku plynutí času stal obsolentním. Podaný návrh tedy nesplnil žádný z parametrů, který je předpokladem pro případnou úspěšnost.

26. Odvolací soud vzhledem ke všemu shora uvedenému uzavírá, že má, stejně jako soud prvního stupně, za to, že za okolností tohoto případu nelze návrhu vyhovět, proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výrocích I., II. a III. jako věcně správné potvrdil.

27. Odvolací soud je dále toho názoru, že náklady řízení před soudem prvního stupně nebyly kalkulovány správně. Soud prvního stupně totiž stanovil nesprávně výši odměny a paušální náhrady, když nerespektoval pravidlo, že tuto je třeba přiznat podle právní úpravy účinné v době provedení toho kterého úkonu. Rovněž byla nesprávně přiznána náhrada daně z přidané hodnoty, přestože zástupkyně účastníka není její plátkyní.

28. Za účelně vynaložené náklady účastníka považuje odvolací soud odměnu za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 17. 4. 2022) podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši po 3 100 Kč a paušální náhrada za každý z těchto úkonů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, rovněž ve znění do 31. 12. 2024. Dále účastníku náleží náhrada odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření ze dne 26. 6. 2025) podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 5 620 Kč a paušální náhrada ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v témže znění. Celkové účelně vynaložené náklady účastníka za řízení před soudem prvního stupně tedy činí 12 870 Kč a tuto částku je navrhovatel povinen účastníku nahradit.

29. Vzhledem k výše uvedenému změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku IV. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, věta druhá.

30. Odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. navrhovateli, neboť byl i v odvolacím řízení zcela neúspěšný. Účastníku tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v odměně zástupce 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 za tři úkony právní služby (porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 12. 12. 2025, sepis vyjádření k odvolání ze dne 15. 1.2 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 19. 5. 2026). Dále účastníku náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za tyto úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Účastníku tedy náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 18 210 Kč.

31. Odvolací soud neshledal důvody pro postup podle § 150 o. s. ř., tj. pro nepřiznání náhrady nákladů úspěšnému účastníku, jak požadoval navrhovatel. V posuzované věci navrhovatel netvrdil žádné skutečnosti, které by znamenaly existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, žádné takové neplynou ani z obsahu spisu nebo z okolností projednávaného případu. Takovou skutečností není ani tvrzení navrhovatele o průběhu jiných řízení vedených mezi účastníky. V žádném podání či přednesu navrhovatele učiněného v této věci nebylo uvedeno, že by se ocitl v důkazní nouzi z důvodu postupu účastníka (jak nyní naznačoval, viz odstavec 8. odůvodnění) v jiném řízení, ostatně pro zamítnutí návrhu je primární sám petit návrhu, nikoliv neschopnost prokázat jeho důvodnost. Pokud se pak navrhovatel v tomto řízení domáhal, aby účastník do spisu založil úplný zápis z valné hromady konané dne 21. 2. 2019 s tím, že on jej nemá k dispozici a ve sbírce listin tento dokument chybí (viz. podání ze dne 18. 11. 2024), účastník tak učinil, zápis je založen ve spise na č. l. 158-159, tj. i v tomto řízení poskytl účastník navrhovateli potřebnou součinnost.

32. Lhůta k plnění ve výroku I. a II. tohoto usnesení byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Městského soudu v Praze za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolání nelze podat jen proti výroku o nákladech řízení. Nebude-li povinnost k náhradě nákladů řízení stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.