12 Cmo 25/2022

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 2 105 000 Kč s přísl., k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 47 Cm 179/2018 - 257 ze dne 14. 1. 2022

I. Odvolání proti bodu I. výroku usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se v bodech II. a III. výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl žádost žalovaného o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání (bod I. výroku), zastavil odvolací řízení (bod II. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku).

2. Podle odůvodnění žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku ve věci a byl usnesením soudu č. j. 47 Cm 179/2018-249 ze dne 17. 12. 2021 vyzván k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 20. 12. 2021. O žádosti žalovaného ze dne 23. 12. 2021 o přiznání osvobození od soudních poplatků soud nerozhodoval, protože osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80% bylo žalovanému pravomocně přiznáno již usnesením č. j. 47 Cm 179/2018-177 ze dne 8. 3. 2021, přičemž v nové žádosti žalovaný neuvedl žádné nové skutečnosti. V podání žalovaný současně pro případ, že by soud nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání, neboť lhůta připadla zrovna na období kolem Vánoc, kdy jsou pošty vytížené a účastník se nemusel zdržovat v místě svého bydliště. Soud prvního stupně konstatoval, že lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená v § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích je lhůtou zákonnou a v případě jejího zmeškání nastává zákonem stanovený následek, spočívající v tom, že po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Lhůta dle 9 odst. 1 cit. zák. není lhůtou soudcovskou ve smyslu § 55 o. s. ř., kterou by soud mohl prodloužit. Nelze ji ani prominout ve smyslu § 58 o. s. ř., neboť tento postup zákon o soudních poplatcích v § 9 odst. 1 vylučuje již tím, že stanoví, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty (alespoň 15 dnů, ale i méně) se nepřihlíží.

3. Z uvedených důvodů soud prvního stupně návrh na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku zamítl, odvolací řízení dle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. zastavil a o nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.

4. Žalovaný napadl usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhl odvolacímu soudu, aby usnesení v celém rozsahu zrušil a žalovanému přiznal plné osvobození od soudních poplatků. Vytkl soudu, že nesprávně posoudil lhůtu pro zaplacení soudního poplatku dle § 9 zák. č. 549/1991 Sb. jako lhůtu zákonnou, ač se jedná, jak plyne i z dikce zákonného ustanovení, o lhůtu soudcovskou, kterou může předseda senátu dle § 55 o. s. ř. prodloužit, a to i po jejím marném uplynutí. V usnesení absentuje, proč tak soud neučinil. Zdůraznil, že vedle žádosti o prodloužení lhůty požádal žalovaný také o přiznání osvobození do soudního poplatku a žádost doložil potřebnými podklady. Tím, že soud o této žádosti nerozhodl, porušil práva žalovaného na spravedlivý soudní proces a jednal v rozporu s dobrými mravy. Nejprve měl soud rozhodnout o žádosti o osvobození. Pokud by žádosti nevyhověl, měl usnesením stanovit žalovanému novou lhůtu k zaplacení poplatku a až po jejím marném uplynutí mohl rozhodnout o zastavení řízení samostatným usnesením. Uvedl, že důvodem podání žádosti o přiznání osvobození do soudních poplatků je nedostatečná solventnost a nepříznivá ekonomická situace žalovaného, která mu neumožňuje úhradu poplatku ani ve výši 20% poplatkové povinnosti, tj. částky 21 050 Kč odpovídající jeho měsíčnímu příjmu. Žalovaný trpí , Anonymizováno, . Pobírá částečný invalidní důchod a není si jist, jak dlouho ještě bude moci pracovat. Nevyléčitelná onemocnění, zpomalující myšlení a snižující intelekt na úroveň lehké mentální retardace žalovanému neumožnují dosažení vyšší než minimální mzdy. S ohledem na nízké příjmy bydlí v domácnosti své sestry. Příslušné podklady (posudek o invaliditě čj. , Anonymizováno, , znalecký posudek z oboru zdravotnictví z 8. 3. 2012, odůvodnění odvolání proti usnesení ze dne 23. 4. 2019) jsou součástí spisu. Dále uvedl, že žalovaný již více než rok není majitelem osobního automobilu ani motocyklu a nyní již ani není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Vzhledem ke zdravotnímu stavu celá situace zhoršuje psychické problémy žalovaného a působí mu další komplikace, spojené s nutností další medikace. Žalovaný proto opětovně žádá o přiznání osvobození od soudních poplatků z důvodu své nemajetnosti a objektivního nedostatku finančních prostředků. S odkazem na v odvolání specifikovanou judikaturu zdůraznil, že v intencích této judikatury se objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek nesmí stát překážkou jeho přístupu k soudu a nepřiznání osvobození je možné pouze v případě, že jde o svévolné nebo bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva. Soudy jsou vždy povinny přihlížet k možnosti žadatele zaplatit poplatek, resp. si k jeho možnostem si za tím účelem opatřit finanční prostředky a zabývat se dopadem případného nepřiznání osvobození pro žadatele. Nepřiznáním osvobození by došlo k odnětí práva žalovaného na přístup k soudu a k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces.

5. Podáním ze dne 23. 2. 2022 vznesl žalovaný námitku podjatosti všech soudkyň senátu 12 Cmo Vrchního soudu v Praze, jemuž byla věc podle rozvrhu práce k projednání a rozhodnutí přidělena. Usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. 25 Nd 182/2022-293 Nejvyšší soud rozhodl o nevyloučení soudkyň, jejichž podjatost byla namítána.

6. Odvolací soud odvolání žalovaného proti bodu I. výroku usnesení podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné dle § 202 odst. 1) písm. a) o. s. ř., neboť se jedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Věcnou argumentací žalovaného proti tomuto výroku usnesení z uvedeného důvodu nemohl posuzovat či se jí jinak zabývat.

7. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.). Neshledal předpoklady pro jeho změnu ani zrušení.

8. Tvrzení žalovaného, že soud prvního stupně tím, že výslovně nerozhodl o (opakované) žádosti žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, porušil práva žalovaného na spravedlivý soudní proces a jeho právo na přístup k soudu, neshledal v projednávané věci opodstatněné. Soudní judikatura je ustálena v tom, že o opakované žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li k podstatné změně majetkových poměrů účastníka řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 404/04, sp. zn. II. ÚS 1138/15, sp. zn. I. ÚS 1439/09 , sp. zn. V. ÚS 1503/19). Mechanické uplatnění pravidla, že soud o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví, by v některých případech vedlo k neúčelnému a zbytečnému prodlužování řízení v důsledku rozhodování o opakovaných stále stejných žádostech. Jestliže účastník v opakované žádosti neuvede a nedoloží žádné nové skutečnosti svědčící o změně jeho majetkových poměrů, soud řízení o žádosti na přiznání osvobození od soudních poplatků zastaví pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, založenou předchozím pravomocným rozhodnutím, případně se s takovou opakovanou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovanému bylo na základě jeho žádosti usnesením soudu ze dne 8. 3. 2021, č. j. 47 Cm 179/2018-177 přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků. Na základě doložených skutečností o majetkových poměrech žalovaného a jeho nepříznivém zdravotním stavu, shledal soud prvního stupně na straně žalovaného předpoklady pro částečné přiznání osvobození od soudních poplatků. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je svobodný, v domácnosti žije sám, má pravidelný měsíční příjem z obecního úřadu ve výši 13 635 Kč a pobírá částečný invalidní důchod ve výši 8 053 Kč, vlastní osobní automobil KIA Picanto (rok výroby 2005) a rodinný dům v Příbrami, zatížený zástavním právem a věcným břemenem. Má závazek z úvěru u banky , právnická osoba, ., který splácí splátkami ve výši 2 600 Kč měsíčně. Ročně platí 1 800 Kč za daň z nemovitosti a poplatek 500 Kč za odvoz odpadu. Podle doložených kopií lékařských zpráv, posudku o invaliditě a posudku z oboru zdravotnictví trpí , Anonymizováno, . Přestože ani přes výzvy soudu žalovaný nedoložil tvrzený dluh u banky , právnická osoba, . a výpis z katastru, bylo mu soudem přiznáno osvobození od soudních poplatků z odvolání v rozsahu 80% jeho poplatkové povinnosti. Žalovanému zůstala poplatková povinnost ve výši 21 050 Kč, odpovídající jeho necelému jednomu měsíčnému příjmu.

10. V podání ze dne 23. 12. 2021 žalovaný, resp. jemu soudem ustanovený zástupce v reakci na výzvu soudu ke splnění poplatkové povinnosti z odvolání ve výši 21 050 Kč, opětovně požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Žádost zdůvodnil zdravotním stavem žalovaného. S odkazem na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 8. 12. 2012 uvedl, že žalovaný trpí závažnou nemocí. Proto pobírá jen částečný invalidní důchod a má tak nízké příjmy, že není schopen poplatek zaplatit. Dále pouze odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu k problematice osvobozování od soudních poplatků, její účel a kritéria, která jsou povinny soudy v rámci žádosti posuzovat. Současně, pro případ nevyhovění žádosti, požádal o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku o 20 dnů, a to s odůvodněním, že většina z patnáctidenní lhůty, stanovené soudem, spadá od období vánočních svátků a Nového roku a při vytíženosti poskytovatelů poštovních služeb by přeposlání usnesení mohlo trvat déle než obvykle11. Z porovnání původní a nové žádosti je zřejmé, že žalovaný v opakované žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků neuvedl žádné nové skutečnosti, svědčící o změně jeho majetkových poměrů, naopak se dovolával listin, z nichž vycházel soud prvního stupně již při svém rozhodování o původní žádosti v březnu 2021. Žádné další relevantní skutečnosti nedoplnil žalovaný ani v podaném odvolání. V něm odkázal ovšem na listiny, které již byly předmětem posouzení soudem v souvislosti s původní žádostí žalovaného o moderaci (posudek o invaliditě, znalecký posudek a svá dříve učiněná podání). Není tvrzena ani žádná další a podstatná změna příjmů žalovaného (příjem z prací vykonávaných pro obec a částečný invalidní důchod). Změny oproti původní žádosti spočívají pouze v tom, že již žalovaný nebydlí samostatně, ale u své sestry, tedy nutně s nižšími náklady a není již majitelem osobního automobilu a motocyklu. Podle majetkového prohlášení ze dne 3. 2. 2021, doloženého k původní žádosti, byl žalovaný ještě k uvedenému datu vlastníkem vozidla , Anonymizováno, . Nelogické a nepodložené je proto tvrzení zástupce žalovaného, že žalovaný automobil (ani motocykl) již více než rok nevlastní. Je zde zjevný rozpor v údajích dat. Buď žalovaný pozbyl automobil v souvislosti se ztrátou řidičského oprávnění ze zdravotních důvodů až po datu 3. 2. 2021 a pak tedy opomněl zmínit, jak bylo naloženo s výtěžkem z prodeje, případně zda a z jakých důvodů byl automobil (případně i dříve vlastněný motocykl) převeden bezúplatně a za jakých okolností, nebo žalovaným uvedené údaje o jeho majetku v předchozí žádosti byly zjevně nepravdivé. Lze tak uzavřít, že ze žalovaným tvrzených skutečností nelze dovodit žádnou podstatnou změnu jeho majetkových poměrů k horšímu, která by zakládala opětovnou povinnost soudu prvního stupně rozhodovat o jeho žádosti. Naopak se podává, že změnou bydlení ze samostatného na sdílenou domácnost se nutně musely snížit jeho náklady. Bezplatnost převodu, automobilu nebyla ani tvrzena, natož doložena a lze logicky očekávat, že prodejem či převodem nějaké finanční prostředky žalovaný získal. Žalovaného jako poživatele částečného invalidního důchodu, který je současně zaměstnán, byť s minimálním příjmem, a vlastní nemovitost, byť zatíženou věcnými právy, nelze v žádném případě považovat za osobu zcela nemajetnou, u níž by byly z hlediska jejích majetkových poměrů splněny předpoklady pro plné přiznání osvobození od soudních poplatků. Judikatura, na niž žalovaný odkazuje a podle níž se objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek nesmí stát překážkou v jeho ústavou garantovaném právu na přístup k soudu a nepřiznání osvobození je možné pouze v případě, že jde o svévolné nebo bezúspěšné uplatnění nebo bránění práva, není v projednávané věci přiléhavá a aplikovatelná, neboť se týká zcela nemajetných účastníků. Tím žalovaný není. Osvobození v rozsahu 80% poplatkové povinnosti, přiznané soudem prvního stupně žalovanému přesto, že nedoložil soudu ani na jeho výzvu všechny požadované listiny, zcela dostatečně zohledňuje jeho majetkovou a sociální situaci. Postupu soudu prvního stupně, který o nové žádosti žalovaného na moderaci zbývající části jeho poplatkové povinnosti výslovně nerozhodoval, ale pouze se s ní vypořádal v odůvodnění usnesení, jímž řízení o odvolání žalovaného pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, nelze vytknout pochybení, neboť tento postup soudu je v souladu se shora citovanou ustálenou soudní judikaturou.

12. Žalovanému vznikla podáním odvolání proti rozsudku v souladu s § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost. S podáním odvolání tuto povinnost nesplnil a nesplnil ji ani v dodatečné, soudem stanovené a zcela přiměřené patnáctidenní lhůtě. Z § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. S podanou opakovanou žádosti žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků se soud vypořádal v napadeném usnesení. Z důvodů shora vyložených nelze přihlížet ani k další, zjevně účelové a opakované žádosti žalovaného o přiznání osvobození, která je součástí podaného odvolání.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení prvního stupně ve výrocích II a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady nevznikly. Náhrada nákladů proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.