12 Cmo 30/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Mileny Filingerové ve věci navrhovatelů: a) Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A bytem Adresa navrhovatele A b) Jméno navrhovatele B, narozený Datum narození navrhovatele B bytem Adresa navrhovatele B c) Jméno navrhovatele C, narozená Datum narození navrhovatele C bytem Adresa navrhovatele C d) Jméno navrhovatele D, narozený Datum narození navrhovatele D bytem Adresa navrhovatele D e) Jméno navrhovatele E, dne Anonymizováno bytem Adresa navrhovatele E všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta za účasti: Anonymizováno, IČO IČO advokáta sídlem Adresa advokáta o neplatnost usnesení shromáždění delegátů, o odvolání navrhovatelů a účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2024, č. j. 18 Cm 168/2016-536, Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., III., V. a VI. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) výše uvedeným rozsudkem rozhodl, že žaloba se ohledně zbylého bodu V. zamítá ve vztahu k Jméno navrhovatele B, narozenému Datum narození navrhovatele B, Jméno navrhovatele C, Jméno navrhovatele D a Jméno navrhovatele E se určuje, že na článek 19 odst. 1 písm. k) stanov Anonymizováno, schválených dne 30. 12. 2023 se hledí, jako by nebyl přijat (výrok II.), že žaloba s tím, že se ve vztahu k Jméno navrhovatele A, Jméno navrhovatele C, Jméno navrhovatele D a Jméno navrhovatele E určuje, že na článek 13 odst. 1 písm. m) stanov Anonymizováno, schválených dne 30. 12. 2023 se hledí, jako by nebyl přijat, se zamítá (výrok III.), že přistoupení dalších účastníků Anonymizováno, narozeného Anonymizováno a Anonymizováno, narozeného Anonymizováno, se nepřipouští (výrok IV.), že žalobci, určeni ve výroku II., mají nárok na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 127 359 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce těchto žalobců (výrok V.), a že zbylí žalobci, v jejichž části nároku bylo řízení zastaveno, a žalovaný nemají navzájem nárok na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně nejprve rozebral, jak dospěl v průběhu řízení k výsledném meritu věci, o kterém rozhodl. Uvedl, že Jméno navrhovatele A se původním návrhem (když soud prvního stupně vždy namísto návrh používá pojem „žaloba“) ze dne 16. 9. 2016 domáhal určení neplatnosti shromáždění delegátů dne 16. 6. 2016. Následně byl návrh měněn, přičemž „podstatné je rozšíření žaloby z č. l. 38 ze dne 4. 5. 2017, kde se tento předmět řízení vymezil na celkem pět bodů, dva se týkaly shromáždění delegátů dne 16. 6. 2016, třetí a čtvrtý voleb delegátů ve dnech 6. 3. – 2. 5. 2017 a pátý zněl Určuje se, že se na článek 13 odst. 1 písm. m) a článek 19 odst. 1 písm. k) stanov Anonymizováno se sídlem adresa, IČ IČO hledí, jako by nebyly přijaty.“ Soud prvního stupně dále odkazuje na to, že „o prvých dvou bodech takto určených rozhodl soud rozsudkem 18 C 2016/2016-176 dne 7. ledna 2019 tak, že jim vyhověl, zbylé tři zamítl. Po rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 6 Cmo 113/2019-230 ze dne 13. června 2019 nabylo právní moci rozhodnutí v prvých dvou bodech žaloby, kdy prvému bodu bylo vyhověno a druhý byl Vrchním soudem v Praze zamítnut jako nadbytečný. Tento stav se nezměnil ani po dovolání u Nejvyššího soudu, kdy bylo toto dovolání odmítnuto usnesením č.j. 27 Cdo 3620/2019-325. O třetím a čtvrtém bodu žaloby bylo rozhodnuto na základě zpětvzetí ze dne 14. 2. 2024 usnesením č.j. 18 Cm 168/2016-505 tak, že řízení bylo zastaveno, a toto usnesení doposud nenabylo právní moci, protože se žalovaný odvolal.“ Soud prvního stupně dále citoval bod 5 z podání ze dne 4. 5. 2017, a to „v návaznosti na naše doplnění stran členství v družstvu navrhujeme ještě prohlášení nicotnosti části stanov žalovaného. Čl 19 odst. 1) písm. k) je nicotný, protože obchází kogentní ustanovení zákona o obchodních korporacích“ (zřejmě míněn taxativní výčet možného ukončení členství v družstvu). Článek 13 odst. 1 písm. m) je neurčitý a nesrozumitelný, což nelze překlenout ani výkladem, a ve spojení s čl. 19 odst. 1 písm. k) stanov je taktéž nicotný.“ Soud prvního stupně dále zmiňoval podrobnosti z argumentace navrhovatelů (když vždy v odůvodnění svého rozhodnutí hovoří o „žalobcích“) s tím, že tito konstatovali „právní závadnost prakticky všech tehdejších shromáždění delegátů družstva ve sledovaném období“ a také zjevnou účelovost celé konstrukce obou článků, jejichž cílem bylo fakticky ukončení členství zhruba 15 400 tzv. nebydlících členů“, kterým byl stanoven poplatek za administrativu a následně automaticky zrušeno členství, poplatek 300 Kč považovali navrhovatelé za nespravedlivý.

3. Soud prvního stupně se dále zabýval vývojem okruhu účastníků. Uvedl, že Anonymizováno přistoupil v průběhu jednání dne 10. 9. 2018, avšak zemřel dne Anonymizováno, takže řízení bylo ve vztahu k němu zastaveno usnesením č. j. 18 Cm 168/2016-505. Jméno navrhovatele B, Jméno navrhovatele C a Jméno navrhovatele D přistoupili k řízení na základě podání z 1. 8. 2022, Jméno navrhovatele E přistoupil dne 2. 8. 2022. Soud prvního stupně taktéž uvedl, že po provedení větší části dokazování podáním z 8. 3. 2024 se „pokoušeli do řízení vstoupit“ Anonymizováno a Anonymizováno, který svůj návrh ještě před rozhodnutím o něm odvolal dne 14. 6. 2024. Následně do řízení vstupoval ještě Anonymizováno u jednání dne 22. 7. 2024. Soud prvního stupně jejich vstup nepřipustil, neboť od podání původního návrhu uplynulo osm let a od návrhu „předchozích žalobců“ dva roky, takže „noví žalobci tedy zřejmě nepociťují újmu na svých právech jako příliš podstatnou, když s návrhem čekají řadu let.“, navíc by ve vztahu k novým navrhovatelům bylo nutno provést další dokazování, o kterém měl soud prvního stupně za to, že je již v samém závěru.

4. Soud prvního stupně rovněž popsal obranu účastníka (jehož ve svém rozhodnutí vždy označoval jako „žalovaného“) s tím, že převážně spočívala ve zpochybňování aktivní věcné legitimace navrhovatelů, kteří podle jeho názoru nebyli členy účastníka, a to převážně z důvodu zániku členství v důsledku nezaplacení poplatku podle čl. 13 odst. 1 písm. m) stanov. Ve vztahu k Jméno navrhovatele A pak účastník namítal, že nemá naléhavý právní zájem na „zkoumání otázky čl. 19 odst. 1 písm. k)“. Podle osudu prvního stupně spočívala obrana účastníka i v tvrzení, že „co se týče článku 13 odst. 1 písm. m), pak jde o běžné administrativní rozhodnutí, kde není žádný důvod nicotnost spatřovat, protože jde o poplatek, který má pokrýt náklady, spojené s administrativou, nutnou třeba jen pro evidenci jednotlivého člena“. Účastník taktéž namítal neurčitost návrhu.

5. Soud prvního stupně měl za prokázané, že všichni navrhovatelé, s výjimkou navrhovatele b) (který z účastníka vystoupil), jsou členy účastníka. Dále měl soud prvního stupně za zjištěné, že účastník přijal v roce 2011 změnu stanov v tom smyslu, že tzv. „nebydlícím členům“, kteří neužívají družstevní byt ani garáž, a přesto jsou členy družstva, uložil roční administrativní poplatek ve výši 300 Kč. Po shromáždění delegátů 30. 12. 2013 bylo uvedené ustanovení jinak systematicky označeno, a to na čl. 13 odst. 1 písm. m), a „vzniklo nové ustanovení čl. 19 odst. 1 písm. k), které navazuje na předchozí a zavádí automatický zánik členství těm, kdo uvedený poplatek 300 Kč neuhradí“. Soud prvního stupně dále jako své skutkové zjištění uvedl, že „vazba mezi oběma ustanoveními vznikla mimo veškerou pochybnost až v roce 2013, v roce 2011 nelze žádnou souvislost ustanovení o poplatku s členstvím dovozovat“. Soud prvního stupně měl rovněž za prokázané, že „shromáždění delegáti dne 30. 12. 2013 byli voleni voliteli, kteří byli voleni na shromáždění vlastníků bytových jednotek, kde nevystupovali a nevolili výhradně členové družstva“. Soud prvního stupně taktéž prezentoval jako své skutkové zjištění, že „uvedená ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. m) a 19 odst. 1 písm. k) byla uplatněna prokazatelně proti několika žalobcům, mimo pochybnost jde o Jméno navrhovatele A a Jméno navrhovatele D, pravděpodobně úplně o všechny žalobce“. Konečně soud prvního stupně popsal jím zjištěný skutkový stav tak, že „žalovaný ví nejméně od roku 2018, že článek 19 odst. 1 písm. k) je nezákonný, protože tak rozhodl zdejší soud (bod 9). V souvislosti s tím přestal uplatňovat přímý zánik členství pro nezaplacení poplatku podle doslovného výkladu článku 19 odst. 1 písm. k) stanov, jak byl patrný v případě Jméno navrhovatele B v roce 2016, ale začal přemlouvat členy k tomu, aby samostatně členství opustili (a přidal k dopisu i příslušný formulář).“ 6. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce (respektive tato ustanovení v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl) podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dále podle § 610 a § 702 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „z. o. k.“) a podle § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rovněž citoval § 90 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

7. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh navrhovatele b) byl zamítnut z důvodu absence jeho členství v družstvu. U navrhovatele a) pak soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na „zkoumání otázky čl. 19 odst. 1 písm. k)“. Ohledně tohoto ustanovení soud prvního stupně dále uzavřel, že obchází kogentní ustanovení z. o. k. a tento „problém …se skutečně týká nicotnosti“ a že „tvrzená neurčitost a nesrozumitelnost článku 13 odst. 1 písm. m) by se rovněž týkala nicotnosti; z obdobných důvodů, tvrzená účelovost obou napadených článků, sloužících k ukončení členství „nebydlících členů“, by se opět týkala nicotnosti; tvrzená nespravedlivost výše platby 300 Kč pro nebydlící členy, výrazně vyšší než u ostatních, je potom jasný problém neplatnosti rozhodnutí, což měla jednoznačně řešit žaloba podaná v době přijetí v příslušné lhůtě, tedy v roce 2011; vadnost shromáždění delegátů 30. 12. 2013, které přijalo článek 13 odst. 1 písm. k), je opět jednoznačný případ neplatnosti, obdobný předchozímu, který měl být napaden po shromáždění delegátů žalobou podanou během roku 2014“. Soud prvního stupně měl dále za to, že žaloba „vůbec nemůže řešit neplatnosti shromáždění v roce 2011 a 2013“. Ve vztahu k poplatku 300 Kč se soud prvního stupně domníval, že se jedná o „běžné ustanovení o platbě jasně vymezené částky s určenou dobou splatnosti. Pochyby žaloby o vymezení, kdo má poplatek platit, soud nesdílí – jde jednoznačně o členy družstva, kteří podle písm. k) a l) neužívají byt, garáž nebo nebytový prostor, tedy ty, které družstvo žalovaného běžně označuje jako nebydlící členy“ a že „otázka účelovosti poplatku dle čl. 13 odst. 1 písm. m) a spojené konstrukce obou článků, sloužících k ukončení členství nebydlících členů, je toliko hypotézou žalující strany, která byla dokazováním fakticky vyvrácena“. Ve vztahu k čl. 19 odst. 1 písm. k) stanov soud prvního stupně uvedl, že „k této otázce stačí odkázat na již citovaný rozsudek zdejšího soudu č. j. 24 Cm 25/201875, jehož závěry tento soud zcela sdílí, a proto na něj v plném rozsahu odkazuje“ a dále uzavřel, že na toto ustanovení stanov je třeba hledět, jako by nebylo přijato, respektive je „nejen neplatné, ale i nicotné“.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. o. s. ř. s tím, navrhovatelé měli úspěch v „rozhodující části žaloby“ a dále uvedl, že „přihlédl i k ustanovení § 147 odst. 1, kdy je naprosto zřejmé, že podstatnou část řízení po právní moci rozhodnutí zdejšího soudu č. j. 24 Cm 25/2018-75 a po skončení odvolacího řízení (rok 2019) vyvolal žalovaný zcela zbytečně, kdy byl závěr soudu ohledně ust. čl. 19 odst. 1 písm. k) předem jasný“. Soud prvního stupně popsal, které úkony považuje za účelné a které nikoliv, rozčlenil je do několika časových období (před vydáním prvního rozsudku soudu prvního stupně, za první odvolací řízení, za řízení o dovolání a za další řízení před soudem prvního stupně) a ve výsledku kalkuloval náklady ve výši 127 359 Kč, jejíž náhradu přiznal navrhovatelům. Soud prvního stupně taktéž uvedl, že „v případě žalobců, kde řízení bylo zastaveno (Anonymizováno) nebo vůbec nezačalo (Anonymizováno a Anonymizováno) nemá žádný z těchto účastníků ani žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení“.

9. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I., II., III. a V. podali včas odvolání navrhovatelé. Namítali, že Anonymizováno, se kterým soud prvního stupně jednal jako se zástupcem účastníka, jednak zmocnění k zastupování z důvodu střetu zájmů (jmenovaný byl zaměstnán jako ředitel účastníka) nikdy nevzniklo, a i kdyby ano, zaniklo dne 19. 2. 2024, kdy byl jmenovanému postaven výkon advokacie. Veškeré úkony činěné jmenovaným po uvedeném datu jsou tedy neúčinné. Navrhovatelé dále poukazovali na další vadu řízení, a to odepření práva navrhovatelům jednat za účasti svého zástupce, kdy soud prvního stupně přes žádost o odročení jednání nařízeného na 17. 6. 2024 o této nerozhodl a jednal v nepřítomnosti zástupce navrhovatelů. Navrhovatelé dále považovali rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, když již jen jeho výroky I. a II. jsou navzájem rozporné. Soud prvního stupně dále učinil nesprávná skutková zjištění, mimo jiné např. dne 30. 12. 2023 nebyly schvalovány žádné stanovy. Navrhovatelé konečně poukazovali na konkrétní nesprávné závěry soudu prvního stupně týkající se hodnocení čl. 13 odst. 1 písm. m) stanov a stran neexistence naléhavého právního zájmu navrhovatele b). Ve výsledku navrhovatelé požadovali, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

10. Rozsudek soudu prvního stupně, a to ve vztahu k výrokům II. a V., napadl odvoláním taktéž účastník řízení, a to prostřednictvím ustanovené opatrovnice z řad advokátů Anonymizováno. Účastník namítal, že je dle něj sporné, zda je na místě hledět na čl. 19 odst. 1 písm. k) stanov tak, jako by nebyl přijat, dále považoval za matoucí odůvodnění obsažené v odstavci 16. napadeného rozhodnutí, za problematický označil naléhavý právní zájem na určení nicotnosti. Zmíněný článek stanov se také již delší dobu „nepoužívá“ a jeho nápravu bude možné zjednat po řádné volbě statutárního orgánu účastníka. Účastník navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že se žaloba zamítá a ve výroku V. tak, že se žalobcům nepřiznává náhrada nákladů řízení.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I., II., III., V. a v závislém nákladovém výroku VI., a dospěl k závěru, že je namístě rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Výrok IV. nebyl odvoláním dotčen, a proto již samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

12. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že účastník udělil procesní plnou moc k zastupování v tomto řízení advokátu Anonymizováno (dále jen „advokát“) a tento zmocnění přijal, plná moc je datována 1. 9. 2018. Dále se ze spisu podává, že předvolání k jednání na 11. 3. 2024 bylo doručeno do datové schránky advokáta dne 13. 2. 2024, účastník nebyl volán, jednání se ani advokát, ani účastník bez omluvy nezúčastnili, soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti účastníka. Soud prvního stupně dále zaslal do datové schránky advokáta usnesení ze dne 2. 4. 2024, č. j. 18 Cm 168/2016-505, o zastavení řízení mezi Anonymizováno a účastníkem, k rozhodnutí je připojeno potvrzení o doručení do datové schránky advokáta dne 3. 4. 2024, který proti takto doručenému usnesení podal 17. 4. 2024 blanketní odvolání. Na jednání konaném dne 29. 4. 2024 byl jako zástupce účastníka přítomen tituly před jménem Anonymizováno, advokátní koncipient, a to jakožto substitut advokáta. Tatáž situace nastala i při jednáních ve dnech 29. 4. 2024, 17. 6. 2024 a 22. 7. 2024. K žádnému z těchto tří jednání nebyl účastník předvolán, předvolání bylo vždy realizováno odročením při jednání na konkrétní další termín, přičemž v průběhu všech jednání bylo prováděno dokazování. Na jednání dne 22. 7. 2024 vyhlásil soud prvního stupně nyní přezkoumávaný rozsudek. Ze spisu se taktéž podává, že tituly před jménem Anonymizováno měl v době od 19. 2. 2024 do 18. 10. 2024 pozastaven výkon advokacie.

13. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně zatížil v důsledku postupu popsaného v odstavci 12. odůvodnění řízení vadou, která není odstranitelná v odvolacím řízení. V době od 19. 2. 2024 totiž jednal jako se zástupcem účastníka s osobou (advokátem), jehož plná moc zanikla, přičemž zároveň žádným způsobem nekomunikoval s účastníkem samotným.

14. Po dobu pozastavení výkonu advokacie totiž advokát není v souladu s § 9a odst. 1 písm. a) zákona č. 93/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), oprávněn poskytovat právní služby. V popsaném stavu je třeba spatřovat důvod zániku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, která je svým charakterem příkazní smlouvou, neboť na straně advokáta existuje překážka představující nemožnost plnění (respektive splnění) příkazu daného mu klientem, v nyní projednávaném případě účastníkem. Od 19. 2. 2024 tedy nebyl účastník v nyní projednávané věci zastoupen advokátem ve smyslu § 25 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že advokát bez jakýchkoliv pochyb nepostupoval ani podle § 27 odst. 1 ve spojení s § 26 odst. 1 zákona o advokacii, tj. neustanovil po vyskytnutí výše popsané překážky jiného advokáta svým zástupcem, neboť tituly před jménem Anonymizováno v době účasti na jednáních soudu prvního stupně byl „pouze“ advokátním koncipientem, ve vztahu k němuž není shora uvedený postup možný.

15. Soud prvního stupně tedy upřel účastníku právo na spravedlivý proces, když v době od 19. 2. 2024 ve věci jednal a meritorně rozhodl bez jeho účasti.

16. Odvolací soud dále upozorňuje, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí v nesprávné formě. Jím projednávaná věc je totiž řízením vedeným podle § 85 písm. a) z. ř. s., jak ostatně v této věci vyslovil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 11. 2022, č. j. 27 Cdo 1270/2022-77. Je proto třeba rozhodnout formou usnesení (§ 25 odst. 1 z. ř. s.). Soud prvního stupně v kontextu uvedeného taktéž nesprávně označuje účastníky řízení jako žalobce a žalovaného, přičemž se jedná o navrhovatele a účastníka (§ 6 odst. 1 z. ř. s.).

17. Při existenci zásadní vady popsané v odstavci 13., 14. a 15. odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., V. a VI. podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. Odvolací soud dále upozorňuje, že pokud by nebylo vady specifikované shora, bylo by i tak nezbytné napadené rozhodnutí zrušit pro nesrozumitelnost, tedy jako nepřezkoumatelné, a to postupem podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Za situace, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec nemělo být po vadně provedeném procesním postupu vydáno, však musel odvolací soud zvolit jiný důvod zrušení a vrácení věci. I za těchto okolností je však nutné v maximální možné míře činit kroky k zachování zásady rychlosti a ekonomie soudního řízení, proto odvolací soud uděluje soudu prvního stupně pokyny nejen k odstranění vytýkané vady, ale i k respektování zákonných pravidel pro obsah a formulaci výroků a odůvodnění soudních rozhodnutí, jejichž cílem je eliminovat důvody nepřezkoumatelnosti, viz dále.

19. Soud prvního stupně věc znovu projedná. Svůj procesní postup provede podle příslušných ustanovení z. ř. s., úpravu o. s. ř. použije pouze tehdy, nestanoví-li z. ř. s. jinak (§ 1 odst. 3 z. ř. s.). Soud prvního stupně bude důsledně dbát na to, aby všichni účastníci, respektive jejich zástupci, byli ke každému z nařízených jednání řádně předvoláni, a vždy bude jednat jako se zástupcem účastníka pouze s takovou osobou, která je jejím zástupcem ze zákona, na základě rozhodnutí soudu či na základě platné a účinné plné moci.

20. Soud prvního stupně si ujasní, co je v současnosti předmětem řízení, v návaznosti na to vyhodnotí, zda navrhovatelé a účastník poskytli dostatečná tvrzení a k nim důkazní návrhy, pakliže nikoliv, poskytne jim příslušná a konkrétně formulovaná poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně provede dokazování při respektu pravidel podle § 122 a násl. o. s. ř. a poskytne účastníkům prostor vyjádřit se k provedeným důkazům.

21. Soud prvního stupně bude formulovat každý výrok svého rozhodnutí tak, aby nebylo naprosto žádných pochyb, jak konkrétně o každém z návrhů a ve vztahu k jakému navrhovateli rozhodl, tj. určitě a srozumitelně. Rozhodnutí vydá ve formě usnesení a správně označí účastníky řízení jako navrhovatele a účastníka.

22. Své rozhodnutí ve věci soud prvního stupně přesvědčivě a srozumitelně odůvodní v souladu se zákonnými požadavky zakotvenými v § 157 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s., zejména srozumitelně uvede předmět řízení, argumentaci navrhovatelů i obranu účastníka, dále neopomene stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané (a z jakých konkrétních důkazních prostředků svá zjištění učinil) a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Nebude přitom zaměňovat své úvahy za skutková zjištění. V odůvodnění svého rozhodnutí se soud prvního stupně také vypořádá se všemi relevantními námitkami účastníků, stejně tak se transparentně vypořádá s tím, jaké důkazní návrhy případně neprovedl a z jakých důvodů. Soud prvního stupně rovněž transparentně uvede, jak každou z rozhodných otázek právně posoudil a z jakých důvodů, neomezí se na pouhou citaci právních norem.

23. Již v této fázi řízení a za tohoto stavu napadeného rozhodnutí odvolací soud důrazně upozorňuje, že pakliže jsou zjištěny důvody, pro které je třeba hodnotit rozhodnutí orgánu právnické osoby jako nicotné, není možné posoudit takové rozhodnutí zároveň jako neplatné. Neplatnost se totiž může vázat jen k takovému projevu osoby, které je objektivně právním jednáním, nikoliv k takovému, na něž se hledí, jako by nebylo přijato.

24. Soud prvního stupně neopomene doručit účastníku usnesení ze dne 2. 4. 2024, č. j. 18 Cm 168/2016-505, neboť jeho doručení do datové schránky advokáta v době po pozastavení výkonu advokacie není řádné a účinné.

25. Právními názory odvolacího soudu je podle § 226 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně vázán.

26. Ve svém novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně znovu také o nákladech řízení, včetně nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.