12 Cmo 32/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení směnečného peníze ve výši 815 175 Kč s postižními právy, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2025, č. j. 49 Cm 16/2025-199, Napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 7. 4. 2025, č. j. 49 Cm 16/2025-17 a v bodě II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit každé ze žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši 65 552,91 Kč.

2. Uvedl, že k návrhu žalobce rozhodl soud směnečným platebním rozkazem, proti němuž podaly žalované včasné námitky, v nichž uvedly, že dne 26. 4. 2023 uzavřeli účastníci neplatně smlouvu o půjčce. Žalované uzavřely smlouvu v postavení spotřebitelek, jde o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“). Žalobkyně neposoudila jejich úvěruschopnost. Ze smlouvy nebylo plněno, peníze byly poskytnuty společnosti právnická osoba (dále jen „společnost Anonymizováno“) a nikoliv osobě, která uzavřela smlouvu o půjčce. Ustanovení § 112 SpotřÚ vylučuje použití směnky ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru.

3. Žalobce uvedl, že zapůjčená částka sloužila k tomu, aby společnost Anonymizováno koupila pozemek v hodnotě 2 150 000 Kč. Úvěruschopnost byla řádně posouzena.

4. Soud vyšel z § 2 odst. 1 SpotřÚ, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytována nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 2 odst. 2 písm. b), bod 2 SpotřÚ je spotřebitelským úvěrem na bydlení spotřebitelský úvěr k výstavbě nemovité věci nebo součástí nemovité věci.

5. Po provedeném dokazování (důkazy v odůvodnění rozsudku blíže specifikovanými) soud uzavřel, že smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou „i v souladu s článkem 3.4 této smlouvy, tedy smlouvy ze dne 26. dubna 2023 k půjčce č. Anonymizováno“. Došlo naplnění citovaných ustanovení SpotřÚ, neboť žalobce poskytl půjčku ve výši 731 430 Kč na financování části kupní ceny dle smlouvy o budoucí smlouvě kupní č. Anonymizováno, uzavřené s budoucím prodávajícím – společností Anonymizováno. Došlo k poskytnutí spotřebitelského úvěru za účelem stavby nemovité věci. Dodatkem č. 1 ze dne 17. 8. 2023 bylo dohodnuto, že společnost Anonymizováno postaví rodinný dům na pozemku, který bude zakoupený za půjčku poskytnutou od žalobce. Celou věc je nutno posuzovat „jako jednání Anonymizováno a žalobkyně jednou osobou, a to v souladu s Nálezy Ústavního soudu, ve zkratce řečeno, dvojdomosti jednání jednatele obou společností pana Anonymizováno, kdy obě společnosti jednají ve shodě stejnou osobou“. Důležitým znakem spotřebitelského úvěru je úplatnost. Ve smlouvě sice není uvedena, soud ji však dovozuje z úroků z prodlení jdoucích ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění směnky. Půjčka měla být vrácena dne 29. 4. 2024, směnka je splatná dne 7. 2. 2025 a vzniká zde osmiměsíční volný prostor, aniž by byla požadována půjčená částka zpět. V této věci není požadována smluvní pokuta (jako v jiných sporech žalobkyně), ale „je požadovaný úrok z prodlení a opět začíná běžet, respektive je vymáhán až po osmi měsících od doby, kdy měla být splatnost směnky, tudíž zde dochází ke skryté splatnosti, tedy jakémusi odloženému úroku, byť je opět kamuflován za úrok z prodlení, na který samozřejmě má osoba, která je věřitelem, právo od dlužníka, nicméně v daném případě je model naprosto jasný a srozumitelný. Jde opět o skrytý úrok skrytou zpoplatnění toho úvěru, který se tváří jako bezplatná půjčka, respektive zápůjčka, ale upomínka je až ze 7. 2. 2025, přičemž půjčka měla být vrácena 29. 4. 2025, takže celkem uplynulo devět měsíců, než začala být částka uplatněna tak, aby žalobce dostal řádně, včas své „úroky“, tedy zpoplatněnou půjčku.“ 6. Při právním posouzení vycházel soud i z § 86 odst. 1, věta druhá, a § 87 odst. 1 SpotřÚ.

7. Soud došel k závěru, že žalobce řádně nezkoumal schopnost úvěr vrátit, a to ze dvou důvodů. Za prvé zde máme dvojdomost účastníka, tedy společnost Anonymizováno a žalobce. Žalované chtěly postavit rodinný dům za cenu 9 500 000 Kč, přičemž z dotazníků i účastnických výpovědí vyplynulo, jaké jsou jejich limity, „a že tedy pokud budou v komplexu chtít mít postavený dům za tuto cenu, můžou sice zaplatit za pozemek ve výši 2 milionů Kč, přičemž půjčka byla 750 000 Kč, ale žalobkyně nezohlednila to, že bude muset být placena i výstavba domu a že by měla býti z hypotéky.“ Z účastnického výslechu žalované č. 2 bylo zjištěno, že hypotéka by jí byla přiznána, pokud by měla příjem větší než 100 000 Kč, což žalobce věděl. Prozkoumal tedy úvěruschopnost žalovaných, ale špatně ji vyhodnotil. Proto je smlouva o půjčce neplatná a z toho vychází i neplatnost části, která se týká vystavené směnky. Vymáhání této částky prostřednictvím směnky je nepřípustné. Proto soud směnečný platební rozkaz zrušil.

8. Námitka, že půjčka nebyla poskytnuta, je nedůvodná, neboť účastníky bylo domluveno, že částka bude poskytnuta společnosti Anonymizováno prostřednictvím žalobce. Protože jde o osoby personálně propojené, je zde dvojdomost uvažovaná nejen Ústavním soudem, ale i Nejvyšším soudem, a proto je nutné posuzovat úkony těchto společností jako úkony jedny. Použití směnky je vyloučeno i s ohledem na § 112 SpotřÚ, když ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru nelze použít směnku nebo šek.

9. Další důkazy soud nehodnotil nebo zamítl, neboť je považoval za nadbytečné, když se důkazy provádějí jen k námitkám žalovaných.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšným žalovaným.

11. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným odvoláním a navrhl jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předně žalobce namítl nesoulad mezi ústním a písemným odůvodněním. Po vyhlášení rozsudku soudce v odůvodnění uvedl, že byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla půjčka ve výši 170 000 Kč, a sjednaná smluvní pokuta je skrytým úrokem. V posuzované věci však byla poskytnuta půjčka v jiné výši a smluvní pokuta sjednána nebyla. Uvedené je porušením § 157 odst. 2, poslední věta o. s. ř. a představuje vadu, která má za následek nesprávnost napadeného rozsudku. Rozsudek je ale i věcně nesprávný. Soud prvního stupně nesprávně dovozuje úplatnost poskytnuté půjčky ze zákonného úroku z prodlení. Ve smlouvě o půjčce nebyla pro případ prodlení sjednána žádná sankce v podobě smluvní pokuty, ani úroku. Jde tedy o bezúročný a nezpoplatněný spotřebitelský úvěr a soudem prvního stupně zmíněná ustanovení upravující povinnost posoudit úvěruschopnost se nepoužijí. Zákonný úrok z prodlení nemůže být považován za sjednanou odměnu, jde o zákonný následek prodlení s úhradou peněžitého dluhu a nečiní ze smlouvy o půjčce úplatný spotřebitelský úvěr. Žalobce odkazoval na rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 7. 2025, č. j. 214 C 4/2025-124, který předmětnou zápůjčku posoudil jako bezúročnou. Smlouvu o půjčce nelze hodnotit jako neplatnou. Soud prvního stupně neprovedl důkazy navržené k prokázání rozhodných skutečností (např. čestné prohlášení paní Anonymizováno), neúplně tedy zjistil skutkový stav. Neprovedení důkazů nadto řádně nezdůvodnil. Nesprávně soud aplikoval i § 112 SpotřÚ, když výjimku zákon stanovil právě pro spotřebitelské úvěry na bydlení (směnku je možné užít po dobu kdy není možné úvěr zajistit zástavním právem k nemovitosti). V posuzované věci závazek žalovaných ze smlouvy o půjčce nemovitostí zajištěn nebyl. Závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2337/21 na danou věc nedopadá, neboť v posuzované věci jde o bezúročnou půjčku. Závěrem žalobce uvedl, že smlouva o půjčce je platným právním jednáním, z níž vyplývající závazky mohly být směnkou zajištěny.

12. Žalované se k odvolání proti rozsudku nevyjádřily.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 a o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání přecházelo, a neshledal důvody ani pro potvrzení rozsudku, ani pro jeho změnu.

14. Žalobce v řízení uplatnil právo z platné směnky vlastní, z níž mu dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 a čl. I § 32 odst. 1 z. s. š. vznikl vůči žalované č. 1 jako výstavci směnky a žalované č. 2 jako směnečné rukojmí přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.).

15. Podle § 79 odst. 3 o. s. ř. soud doručí žalobu ostatním účastníkům do vlastních rukou. Z obsahu spisu se podává, že žalobu soud prvního stupně doručoval oběma žalovaným společně se směnečným platebním rozkazem, přičemž u této zásilky bylo náhradní doručení vyloučeno (§ 175 odst. 1 o. s. ř.). Takto se podařilo zásilku doručit pouze žalované č.

1. Žádná další zásilka adresovaná žalované č. 2 či jejímu právnímu zástupci již žalobu a směnečný platební rozkaz neobsahovala, alespoň to nevyplývá z údajů uvedených na dodejkách, resp. potvrzení o dodání a doručení do datové schránky. Nedoručil-li soud prvního stupně žalované č. 2 žalobu a směnečný platební rozkaz a projednal i ve vztahu k ní námitky, byť právní zástupce uvedl, že jí směnečný platební rozkaz nebyl doručen a námitky jejím jménem podává z procesní opatrnosti, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí a v odvolacím řízení nemohla být sjednána náprava (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Bez vlivu na tento závěr je, že žalovaná č. 2 fakticky námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu podala. Nebyl-li jí totiž doručen směnečný platební rozkaz, nezačala jí běžet lhůta k podání námitek a ani jí dosud neuplynula.

16. Žalobci lze přisvědčit, že vyhlášené odůvodnění není totožné s písemným odůvodněním (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), když je zřejmé, že ve vyhlášeném odůvodnění argumentoval soud prvního stupně jinými skutkovými zjištěními, než která uvedl v písemném odůvodnění a která z jím provedených důkazů (obsažených ve spise) zjistit nemohl. V rozhodnutí, aby mohlo být považováno za přezkoumatelné, musí být jednoznačně a srozumitelně vysvětleny důvody, které soud k rozhodnutí vedly, aby měli účastníci možnost uplatnit v odvolání odvolací důvody. V posuzované věci je evidentní, že odůvodnění rozhodnutí, která soud prvního stupně účastníkům poskytl, jsou rozporná, a proto byl žalobce nucen vztáhnout odvolací důvody k oběma skutkovým verzím. Uvedené pak znemožňuje i věcný přezkum, neboť není jednoznačné, na jakém skutkovém závěru soud prvního stupně své rozhodnutí vlastně založil.

17. Rozsudek však nemůže obstát ani z dalších důvodů.

18. Z odůvodnění rozsudku je zjevné, že soud prvního stupně věc hodnotil optikou závěrů přijatých Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 2337/21 a posoudil smlouvu o půjčce č. Anonymizováno jako úplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž tento závěr založil na tom, že je požadován úrok z prodlení a „dochází ke skryté splatnosti, tedy jakémusi odloženému úroku“. Pomine-li odvolací soud, že není zřejmé, co soud prvního stupně mínil termíny „skrytá splatnost“ a „odložený úrok“ (zákon s těmito termíny nepracuje), za podstatné považuje, že soud prvního stupně nevysvětlil, v čem jsou skutečnosti, z nichž vycházel Ústavní soud, obdobné skutečnostem prokázaným v tomto řízení.

19. Předmětem posouzení byla smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla peněžitá zápůjčka. Smlouva o zápůjčce může být jak smlouvou úplatnou, tak bezúplatnou. Za úplatnou se považuje taková smlouva o zápůjčce, v níž smluvní strana, která poskytuje peněžitou zápůjčku, obdrží protiplnění, zpravidla více peněžních prostředků, než poskytla (úrok). U bezúplatné smlouvy o zápůjčce smluvní strana poskytující peněžní prostředky tak činí bez nároku na jakékoliv protiplnění. Podstatné tedy bylo ujasnit si, co lze považovat za „protiplnění“, což nebylo možné bez uvědomění si rozdílu mezi úrokem a úrokem z prodlení, přestože oba představují příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.). Prvně zmíněný je cenou poskytnuté zápůjčky (v podstatě odměnou věřitele za to, že své peníze zapůjčil) a nárok na něj vzniká jen tehdy, je-li sjednán. Úrok z prodlení je pak sankcí za pozdní zaplacení peněžitého dluhu a nárok na něj vzniká ex lege.

20. V posuzované věci soud prvního stupně ze smlouvy o zápůjčce č. Anonymizováno zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalované č. 1 do 14 dnů ode dne podpisu smlouvy, tj. do 11. 5. 2023, peněžní prostředky ve výši 731 430 Kč převodem za tam uvedený účet a žalovaná č. 1 se zavázala žalobci zaplatit stejnou částku nejpozději do 29. 4. 2024. Úroky, ani smluvní pokuta sjednány stranami smlouvy nebyly. Soudem prvního stupně zůstalo za zjištěného stavu nevysvětleno, z jakého důvodu, nebyl-li sjednán úrok, který představuje u smluv o zápůjčkách standardní protiplnění poskytované věřiteli (v konkrétním případě může tento úrok suplovat smluvní pokuta), považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce přesto za úplatnou, resp. s ohledem na jaké (výjimečné) okolnosti věci může představovat protiplnění právě úrok z prodlení.

21. Pokud jde o soudem prvního stupně opakovaně zmiňované „dvoudomé“ postavení Anonymizováno v personální propojenost žalobce a společnosti Anonymizováno právě jeho osobou, soudy z uvedeného dovodily pouze tolik, že dlužníci mohou vůči majiteli směnky (žalobci) uplatnit i námitky mající svůj základ ve vztahu nejen k majiteli směnky, ale i ke společnosti Anonymizováno, který účastníkem směnečného řízení logicky není. Dvoudomost postavení jmenovaného nemá vliv na závěr o platnosti či neplatnosti smlouvy.

22. Ze všech důvodů shora uvedených odvolací soud rozhodl podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci v uvedeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). V dalším řízení soud prvního stupně nejprve žalované č. 2 řádně doručí žalobu a směnečný platební rozkaz. Následně vyhodnotí (s přihlédnutím ke shora uvedenému) obsah smlouvy a přijme závěr o tom, zda jde o smlouvu úplatnou či bezúplatnou a srozumitelně vysvětlí, jaké důvody jej k jeho přijetí vedly. Neopomene, že obsah smluvních ujednání se posuzuje ke dni uzavření smlouvy, a nikoliv podle toho, zda dlužník po uzavření smlouvy přistoupí k plnění svých závazků zodpovědně a splní je řádně a včas, anebo zda se rozhodne na své smluvní povinnosti rezignovat a vystaví se povinnosti platit úroky z prodlení. Bude-li soud prvního stupně považovat za nezbytné použít terminologii, kterou současná právní úprava nezná (např. skrytá splatnost), neopomene vysvětlit, co znamená. V návaznosti na závěr o úplatnosti či bezúplatnosti smlouvy o zápůjčce přijme závěr o rozsahu ustanovení SpotřÚ, která se na smlouvu vztahují, a ve světle toho opětovně vyhodnotí námitky žalovaných. Konečně, soud prvního stupně bude dbát, aby vyhlášené odůvodnění korespondovalo s písemným odůvodněním, tj. dostatečně včas si ujasní, jaké skutečnosti má prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, což nepochybně odstraní pochybnosti účastníků (i odvolacího soudu) o tom, zda bylo rozhodováno se znalostí obsahu spisu.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.).