12 Cmo 343/2020

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Anonymizováno posledně bytem adresa t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 21.949 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. dubna 2018, č. j. 20 Cm 61/2014-44 Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 21.949 Kč se 6 % úrokem p. a. od 1. 1. 2014 do zaplacení, částku 73 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8.178,50 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky ze směnky vystavené dne 27. 5. 2013 a splatné dne 31. 12. 2013. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, který byl pro nemožnost jeho doručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud ve věci rozhodl postupem podle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Uvedl, že rozhodnutí závisí pouze na posouzení platnosti směnky, kterou žalobce předložil, a účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili. Z předmětné směnky soud zjistil, že byla vystavena v Anonymizováno dne 27. 5. 2013 na řad žalobce, splatnost byla stanovena určitým dnem 31. 12. 2013, směnečná suma činila 21. 949 Kč, jako výstavce je v ní označen žalovaný a u jeho jména, příjmení a adresy je připojen podpis. Soud směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující z formálního hlediska všechny náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal, že by na směnku poskytl žalobci jakékoli plnění, shledal soud žalobu důvodnou a s poukazem na ust. čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

3. Žalovaný podal prostřednictvím svého opatrovníka proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl nesprávnost postupu soudu při doručování písemností s tím, že z dokumentů z Anonymizováno není patrné, zda bylo či nebylo doručeno žalovanému a dokumenty nejsou přeložené. Žalovaný tedy nemohl ničeho namítat a nemohl se fakticky k žalobě vyjádřit. Je tedy otázkou, zda vůbec učinil soud prvního stupně maximum pro doručení rozsudku žalovanému a zda nebylo ustanovení opatrovníka předčasné. Dále nebylo prokázáno, zda žalovaný směnku podepsal, zda na ni již neplnil či zda neplnil závazek zajištěný směnkou, zda je tato formálně správná. U právnické osoby – žalobce – není uvedena osoba, které mělo být plněno.

4. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

6. Předně se odvolací soud zabýval námitkou, že soud prvního stupně pochybil při doručování písemností žalovanému.

7. Z obsahu spisu se podává, že žaloba spolu se směnečným platebním rozkazem ze dne 15. dubna 2014, č. j. 20 Cm 61/2014-9 byla žalovanému doručována na adresu uvedenou v žalobě, tj. na adresu adresa. Protože adresát nebyl při doručování zastižen, byla zásilka po uplynutí úložní doby vrácena soudu prvního stupně. Ze zprávy odboru cizinecké policie KŘP Anonymizováno ze dne 16. června 2014 soud následně zjistil, že žalovaný má k uvedenému datu neukončené řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu a povolení trvalého pobytu na území ČR. K pobytu je přihlášen na shora uvedené adrese, z níž se však odstěhoval neznámo kam. Z další zprávy odboru cizinecké policie KŘP Anonymizováno ze dne 25. ledna 2016 bylo zjištěno, že k tomuto datu již žalovaný nemá povolen pobyt na území České republiky a jeho současná adresa není známa. Soud poté přípisem ze dne 7. března 2016 vyzval oba účastníky řízení ke sdělení, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. s tím, že neobdrží-li stanovisko některého z nich ve stanovené lhůtě, bude v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti tomuto postupu nemá námitek. Žalobkyně s navrhovaným postupem vyslovila souhlas svým podáním ze dne 16. března 2016. Žalovanému byla výzva doručována na adresu adresa, odkud byla poštou vrácena se zprávou, že adresát není na této adrese znám. Soud poté vyvěsil na úřední desce oznámení podle § 50 odst. 2 o. s. ř. a prostřednictvím pošty se opětovně pokusil doručit žalovanému žalobu a výzvu podle ust. § 115a o. s. ř. na adresu Anonymizováno, která mu byla sdělena odborem cizinecké policie KŘP Anonymizováno dne 16. března 2016 jako možná adresa pobytu žalovaného, ohledně níž však není známo, zda se na ní žalovaný zdržuje nebo má pobyt. Zásilka byla vrácena soudu s tím, že adresátem nebyla vyžádána.

8. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně obsahující výzvu podle ust. § 115a o. s. ř. nebylo žalovanému řádně doručeno, neboť adresa adresa, nebyla v době doručování adresou místa pobytu žalovaného na území České republiky ve smyslu ust. § 46b písm. a) o. s. ř. Uvedenou písemnost se žalovanému nepodařilo doručit ani na soudu známou adresu v cizině, přičemž v dané souvislosti odvolací soud připomíná, že při doručování do ciziny nelze postupovat podle pravidel obsažených v občanském soudním řádu, ale v případě doručování v rámci členských států Evropské unie podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství, v případě ostatních států podle mezinárodní smlouvy. Nelze-li postupovat podle žádné z výše uvedených variant, uplatní se právní režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

9. Je tedy nutno uzavřít, že v posuzované věci nebyla splněna jedna z podmínek umožňujících projednání věci bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem nevyslovil souhlas a v důsledku nedoručení výzvy nebylo možné vyjít ani z fikce upravené ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. Pokud za této situace soud prvního stupně nedostál své povinnosti plynoucí pro něj z ustanovení § 115a o. s. ř., nenařídil ve věci jednání a neumožnil žalovanému vyjádřit se k žalobě a realizovat svá procesní práva (např. prostřednictvím opatrovníka, ustanoveného již v tomto stadiu řízení), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávnost vydaného rozhodnutí a jejíž náprava nemohla být zjednána v odvolacím řízení.

10. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž znovu posoudí žalobou uplatněný nárok a bude se zabývat též procesní obranou žalovaného.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně ve svém novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.