12 Cmo 343/2020

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Anonymizováno posledně bytem adresa t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 21.949 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. dubna 2018, č. j. 20 Cm 61/2014-44 Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 21.949 Kč se 6 % úrokem p. a. od 1. 1. 2014 do zaplacení, částku 73 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8.178,50 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky ze směnky vystavené dne 27. 5. 2013 a splatné dne 31. 12. 2013. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, který byl pro nemožnost jeho doručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud ve věci rozhodl postupem podle ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Uvedl, že rozhodnutí závisí pouze na posouzení platnosti směnky, kterou žalobce předložil, a účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili. Z předmětné směnky soud zjistil, že byla vystavena v , Anonymizováno, dne 27. 5. 2013 na řad žalobce, splatnost byla stanovena určitým dnem 31. 12. 2013, směnečná suma činila 21. 949 Kč, jako výstavce je v ní označen žalovaný a u jeho jména, příjmení a adresy je připojen podpis. Soud směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, obsahující z formálního hlediska všechny náležitosti stanovené čl. I § 75 ZSŠ. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal, že by na směnku poskytl žalobci jakékoli plnění, shledal soud žalobu důvodnou a s poukazem na ust. čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně.

3. Žalovaný podal prostřednictvím svého opatrovníka proti rozsudku včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl nesprávnost postupu soudu při doručování písemností s tím, že z dokumentů z , Anonymizováno, není patrné, zda bylo či nebylo doručeno žalovanému a dokumenty nejsou přeložené. Žalovaný tedy nemohl ničeho namítat a nemohl se fakticky k žalobě vyjádřit. Je tedy otázkou, zda vůbec učinil soud prvního stupně maximum pro doručení rozsudku žalovanému a zda nebylo ustanovení opatrovníka předčasné. Dále nebylo prokázáno, zda žalovaný směnku podepsal, zda na ni již neplnil či zda neplnil závazek zajištěný směnkou, zda je tato formálně správná. U právnické osoby – žalobce – není uvedena osoba, které mělo být plněno.

4. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.

6. Předně se odvolací soud zabýval námitkou, že soud prvního stupně pochybil při doručování písemností žalovanému.

7. Z obsahu spisu se podává, že žaloba spolu se směnečným platebním rozkazem ze dne 15. dubna 2014, č. j. 20 Cm 61/2014-9 byla žalovanému doručována na adresu uvedenou v žalobě, tj. na adresu , adresa, . Protože adresát nebyl při doručování zastižen, byla zásilka po uplynutí úložní doby vrácena soudu prvního stupně. Ze zprávy odboru cizinecké policie KŘP , Anonymizováno, ze dne 16. června 2014 soud následně zjistil, že žalovaný má k uvedenému datu neukončené řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu a povolení trvalého pobytu na území ČR. K pobytu je přihlášen na shora uvedené adrese, z níž se však odstěhoval neznámo kam. Z další zprávy odboru cizinecké policie KŘP , Anonymizováno, ze dne 25. ledna 2016 bylo zjištěno, že k tomuto datu již žalovaný nemá povolen pobyt na území České republiky a jeho současná adresa není známa. Soud poté přípisem ze dne 7. března 2016 vyzval oba účastníky řízení ke sdělení, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. s tím, že neobdrží-li stanovisko některého z nich ve stanovené lhůtě, bude v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že proti tomuto postupu nemá námitek. Žalobkyně s navrhovaným postupem vyslovila souhlas svým podáním ze dne 16. března 2016. Žalovanému byla výzva doručována na adresu , adresa, , odkud byla poštou vrácena se zprávou, že adresát není na této adrese znám. Soud poté vyvěsil na úřední desce oznámení podle § 50 odst. 2 o. s. ř. a prostřednictvím pošty se opětovně pokusil doručit žalovanému žalobu a výzvu podle ust. § 115a o. s. ř. na adresu , Anonymizováno, , která mu byla sdělena odborem cizinecké policie KŘP , Anonymizováno, dne 16. března 2016 jako možná adresa pobytu žalovaného, ohledně níž však není známo, zda se na ní žalovaný zdržuje nebo má pobyt. Zásilka byla vrácena soudu s tím, že adresátem nebyla vyžádána.

8. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně obsahující výzvu podle ust. § 115a o. s. ř. nebylo žalovanému řádně doručeno, neboť adresa , adresa, , nebyla v době doručování adresou místa pobytu žalovaného na území České republiky ve smyslu ust. § 46b písm. a) o. s. ř. Uvedenou písemnost se žalovanému nepodařilo doručit ani na soudu známou adresu v cizině, přičemž v dané souvislosti odvolací soud připomíná, že při doručování do ciziny nelze postupovat podle pravidel obsažených v občanském soudním řádu, ale v případě doručování v rámci členských států Evropské unie podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství, v případě ostatních států podle mezinárodní smlouvy. Nelze-li postupovat podle žádné z výše uvedených variant, uplatní se právní režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

9. Je tedy nutno uzavřít, že v posuzované věci nebyla splněna jedna z podmínek umožňujících projednání věci bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem nevyslovil souhlas a v důsledku nedoručení výzvy nebylo možné vyjít ani z fikce upravené ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. Pokud za této situace soud prvního stupně nedostál své povinnosti plynoucí pro něj z ustanovení § 115a o. s. ř., nenařídil ve věci jednání a neumožnil žalovanému vyjádřit se k žalobě a realizovat svá procesní práva (např. prostřednictvím opatrovníka, ustanoveného již v tomto stadiu řízení), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávnost vydaného rozhodnutí a jejíž náprava nemohla být zjednána v odvolacím řízení.

10. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž znovu posoudí žalobou uplatněný nárok a bude se zabývat též procesní obranou žalovaného.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně ve svém novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).