12 Cmo 62/2021

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované B 2) Jméno žalované B, narozený dne datum narození bytem Adresa žalované B o zaplacení 115.185,43 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalovaného 2) proti výroku o nákladech řízení směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2020, sp. zn. 53 Cm 142/2020-23

I. Odvolací řízení se zastavuje.

II. Žalobkyně a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným směnečným platebním rozkazem uložil soud prvního stupně žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 115.185,43 Kč se 6 % úrokem od 1. 11. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 428 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 27.706,20 Kč.

2. Žalovaný 2) podal proti nákladovému výroku směnečného platebního rozkazu včasné odvolání, které svým podáním ze dne 27. 12. 2020 vzal v plném rozsahu zpět.

3. Odvolací soud proto odvolací řízení podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Podle § 222 odst. 1 o. s. ř., vezme-li odvolatel své odvolání zpět, nastává tím právní moc napadeného rozhodnutí, jako by odvolání nebylo podáno.

4. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 první věta o. s. ř. s tím, že žalobkyni žádné náklady nevznikly.

5. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že součástí spisu vedeného soudem prvního stupně jsou rovněž podání, jejichž obsahem je odvolání žalované 1) proti výroku o náhradě nákladů řízení shora uvedeného směnečného platebního rozkazu a zpětvzetí tohoto odvolání. Obě tato podání byla soudu doručena ve formě elektronických příloh datových zpráv, odeslaných z datové schránky ID Anonymizováno, zřízené pro žalovaného 2) jako fyzickou osobu. Součástí podání jsou elektronické nosiče (tzv. obálky), z níž vyplývá, že byly opatřeny platným elektronickým podpisem. V takovém případě se podání považují za řádně podepsaná, a to žalovaným 2), o jehož datovou schránku šlo (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb.). K tomu, aby shora uvedená podání mohla být považována za podání podepsaná žalovanou 1), musela by být z hlediska požadavků ust. § 42 odst. 3 o. s. ř. opatřena uznávaným elektronickým podpisem žalované 1). Takový podpis však uvedená podání neobsahují. Protože obě podání nebyla do tří dnů doplněna předložením jejich originálu, případně písemným podáním shodného znění, nebylo k nim možné podle ust. § 42 odst. 2 o. s. ř. přihlížet (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.