12 Cmo 76/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele, narozený Datum narození navrhovatele bytem Adresa navrhovatele zastoupený advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A za účasti: Anonymizováno, IČO: IČO sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena spolku, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2026, č. j. 61 Cm 60/2026-46, Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje.

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným usnesením zamítl návrh na nařízení předběžného opatření ve znění: „Žalovanému se zakazuje přihlížet k účinkům rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze dne 23. 12. 2025, sp. zn. 08/2025, a ukládá žalovanému povinnost zacházet s žalobcem jako s řádným členem žalovaného, a to až do právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé.“ (výrok I.) a uložil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření 1 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

2. Soud prvního stupě vyšel z tvrzení obsažených v podání nazvaném žaloba došlém mu dne 24. 1. 2026, spojeném s návrhem na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo účastníku zakázáno „přihlížet k účinkům rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze dne 23. 12. 2025, sp. zn. Anonymizováno“ a uložena mu povinnost „zacházet s žalobcem jako s řádným členem žalovaného, a to až do právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé“. Rovněž vyšel z požadavku navrhovatele obsaženého v podání ze dne 20. 4. 2026, kterým navrhovatel reagoval na závěry usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 4. 2026, č. j. 12 Cmo 51/2026-45 jednak tak, že upřesnil, že návrh na nařízení předběžného opatření uplatňuje v řízení o neplatnost rozhodnutí o vyloučení ze spolku, jednak požadoval, aby byla účastníku uložena povinnost jednat s navrhovatelem jako s řádným členem. Soud prvního stupně taktéž vyšel z tvrzení navrhovatele, že účastník je spolek sdružující sportovce, občany a funkcionáře a je vrcholnou organizací Anonymizováno a Anonymizováno sportu v České republice; navrhovatel je bývalým reprezentantem ČR ve Anonymizováno, funkcionářem (od 22. 4. 2023 je předsedou úseku Anonymizováno, dále jen „Anonymizováno“) a členem účastníka. Rozhodnutím účastníka v rozhodčím řízení byl navrhovatel protiprávně vyloučen, pročež se domáhá vyslovení neplatnosti svého vyloučení ve smyslu § 242 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zároveň navrhuje zrušení rozhodčího nálezu dle § 40j zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen „z. r. ř.“). Navrhovatel dále popsal, že prvotní rozhodnutí o jeho vyloučení ze spolku vydal výkonný výbor dne 6. 8. 2025, č. Anonymizováno (dále jen „usnesení o vyloučení“), navrhovatel podal dne 27. 9. 2025 proti usnesení o vyloučení odvolání k odvolací komisi účastníka, jakožto rozhodčímu a reviznímu orgánu příslušnému k řízení o odvolání proti vyloučení dle čl. 17 odst. 5 stanov účastníka, která je rozhodčím orgánem zřízeným v souladu s § 265 a násl. o. z., zároveň podal námitku podjatosti členů odvolací komise. Potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, a tedy důvody pro vydání předběžného opatření, spatřoval navrhovatel v tom, že je třeba zohlednit nenahraditelnost předsedy Anonymizováno v olympijské sezóně, ohrožení možnosti navrhovatele obhájit funkci předsedy Anonymizováno, ohrožení sportovní reprezentace a stability Anonymizováno a také profesní a reputační újmu hrozící navrhovateli, který je přesvědčen o důvodnosti svého návrhu ve věci samé. Navrhovatel taktéž tvrdil, že se nemohl k návrhu na vyloučení vyjádřit a že došlo k pochybení v rámci jednání orgánů, které o jeho vyloučení rozhodly. Převod majetku, který je mu vytýkán, podle jeho názoru nepodléhá schválení členské schůze, zároveň se vše dělo s vědomím účastníka a s jeho souhlasem.

3. Soud prvního stupně měl za osvědčené, že v souladu se stanovami účastníka rozhoduje o vyloučení člena výkonný výbor účastníka (dále jen „Anonymizováno“) s tím, že lze podat odvolání k odvolací komisi. Dále bylo osvědčeno, že navrhovatel byl evidován jako člen účastníka pod číslem Anonymizováno. Rovněž bylo osvědčeno, že navrhovatel byl dne 22. 4. 2023 zvolen předsedou Anonymizováno a dále byl dne 23. 5. 2023 zvolen ředitelem spolku Anonymizováno. (dále jen „spolek Anonymizováno“), když ředitel je statutárním orgánem uvedeného spolku. Na mimořádném jednání rady Anonymizováno dne 3. 9. 2025 byl schválen návrh Anonymizováno na odvolání navrhovatele z pozice ředitele spolku Anonymizováno. Dále bylo osvědčeno, že usnesením o vyloučení byl navrhovatel vyloučen z účastníka podle čl. 8 odst. 9 písm. c) stanov z důvodu hrubého porušení stanov a poškození zájmu účastníka, kdy bylo navrhovateli vytýkáno darování veškerých nemovitostí a inventáře spolku Anonymizováno městu Anonymizováno, a to i přes nesouhlas dvou ze tří zakládajících členů spolku Anonymizováno. Navrhovatel podal 25. 9. 2025 proti usnesení o vyloučení odvolání, které bylo účastníku doručeno 27. 9. 2025. Navrhovatel taktéž dne 25. 9. 2025 vznesl námitku podjatosti odvolací komise: pí. Anonymizováno, pí. Anonymizováno, p. Anonymizováno a z opatrnosti též u p. Anonymizováno a pí. Anonymizováno, tato písemnost byla doručena účastníku také 27. 5. 2025. Odvolací komise vyzvala 11. 11. 2025 účastníky řízení ke sdělení, zda je možné rozhodnout bez nařízení jednání, navrhovatel vyslovil v podání ze dne 19. 11. 2025 s takovým postupem nesouhlas a požádal, aby se jednání odvolací komise konalo v jiný den než 26. 11. 2025. Odvolací komise odročila jednání na 10. 12. 2025 a dále dne 8. 12. 2025 rozhodla o posouzení námitek podjatosti vznesených navrhovatelem tak, že je shledala nedůvodnými. Navrhovatel dále podáním ze dne 9. a 10. 12. 2025 doplnil odvolání proti usnesení o vyloučení, rovněž doplnil námitku podjatosti, dne 15. 12. 2025 pak podal závěrečný návrh, který byl účastníku doručen 16. 12. 2025. Soud prvního stupně měl dále za osvědčené, že odvolací komise rozhodnutím ze dne 23. 12. 2025 potvrdila usnesení o vyloučení. Taktéž bylo osvědčeno, že se navrhovatel v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 20 C 201/2025 domáhal vyloučení paní Anonymizováno, paní Anonymizováno a pana Anonymizováno z projednávání a rozhodování věci vedené u odvolací komise účastníka, řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 29. 12. 2025, č. j. 20 C 201/2025-17, pro nedostatek pravomoci soudu. Konečně bylo osvědčeno, že spolek Anonymizováno, jako dárce, uzavřel dne 28. 7. 2025 s Anonymizováno, jako obdarovaným, darovací smlouvu o darování veškerého vybavení a všech pozemků sloužících ke sportovním aktivitám obdarovanému. Zároveň bylo ujednáno, že bude uzavřena dohoda o užívání těchto pozemků spolkem Anonymizováno a že v případě jakéhokoliv zamýšleného převodu vlastnického práva na jinou osobu musí obdarovaný nabídnout dárci nabytí vlastnického práva k předmětu daru za symbolickou 1 Kč. Obdarovaný měl rozvíjet daný prostor s tím, že v případě nesplnění této povinnosti může dárce požadovat vrácení daru.

4. Soud prvního stupně měl za to, že není vyloučeno, že navrhovatel by mohl být se svým nárokem uplatněným ve věci samé úspěšný, tuto úvahu opřel o existenci možnosti domáhat se neplatnosti rozhodnutí o vyloučení zakotvenou v § 242 o. z. Co se týče potřeby zatímní úpravy poměrů mezi účastníky řízení, měl soud prvního stupně za to, že právní úprava neřeší případný výkon členských práv vyloučeného člena mezi okamžikem přijetí rozhodnutí spolku o vyloučení a okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu na vyslovení neplatnosti vyloučení, tj. neexistuje opora pro nyní uplatněný požadavek navrhovatele. Ustálená rozhodovací praxe pak uzavřela, že až právní mocí rozhodnutí o neplatnosti vyloučení je nastolen stav, jako by k rozhodnutí o vyloučení člena spolku nedošlo. Soud prvního stupně dále rozvíjel své úvahy na téma minimalizace zásahů do vnitřních poměrů spolku se závěrem, že soudním rozhodnutím nelze do těchto poměrů zasáhnou nad rámec stanovený zákonem, když vyhovění návrhu by fakticky znamenalo, že budou nepřípustně eliminovány veškeré účinky rozhodnutí spolku, aniž to právní úprava umožňuje. Navíc nelze předjímat výsledek řízení. Soud prvního stupně z uvedených důvodů ve věci neshledal podmínky pro navrhovatelem požadovanou zatímní úpravu poměrů účastníků. Neshledal ani ohrožení vykonatelnosti případného vyhovujícího meritorního rozhodnutí, neboť takové rozhodnutí nelze z povahy věci fakticky vykonat. Konečně soud prvního stupně zvažoval „test proporcionality“ s tím, že i v tomto ohledu je primární nemožnost zásahu do vnitřních poměrů spolku, neboť zákon takový postup neupravuje. Povinnost k zaplacení soudního poplatku pak byla navrhovateli uložena podle § 4 odst. 1 písm. h), § 7 odst. 1 a položky 5 sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

5. Proti tomuto rozhodnutí, a to pouze proti výroku I., podal navrhovatel včasné odvolání. Namítal, že účastník je „decentralizovaným“ spolkem, Anonymizováno je fakticky „spolkem ve spolku“ a v důsledku upření výkonu členských práv navrhovateli by byl Anonymizováno do značné míry omezen ve své činnosti. Soudem prvního stupně provedené vyhodnocení testu proporcionality tedy není správné. Navíc jeho mandát v Anonymizováno je odvozen od vůle delegátů, o jeho vyloučení však rozhodl „centrální“ Anonymizováno. Předběžné opatření je tedy nutné k ochraně užší úrovně samosprávy před svévolnými zásahy centra, které neodpovídají vůli volitelů navrhovatele. Naopak případná újma na straně účastníka je čistě hypotetická. Navrhovatel dále vytýkal soudu prvního stupně porušení samotného smyslu předběžné ochrany práv, když na jednu stranu vyhodnotil návrh ve věci samé jako nikoliv zjevně nedůvodný, respektive dokonce jako osvědčený, naproti tomu však odepřel navrhovateli požadovanou ochranu. Navrhovatel byl dále názoru, že důvodnost jeho návrhu podporuje deklarovaná dočasnost účastníku uložených povinností, když se přece nyní nedomáhá konečného rozhodnutí. Dále se domníval, že jím požadované předběžné opatření nepředjímá konečné rozhodnutí ve věci samé. Navrhovatel taktéž uvedl, že nadále trvá naléhavá potřeba požadované zatímní úpravy, neboť byl 26. 4. 2026 zvolen valnou hromadou Anonymizováno jako delegát na řádnou i mimořádnou konferenci účastníka, která se bude konat 5. 6. 2026. V případě nevyhovení návrhu na nařízení předběžného opatření nastane riziko, že navrhovateli nebude umožněna účast na konferenci, čímž dojde k nenahraditelné újmě na jeho právech v rámci spolku, stejně tak jako k újmě celého Anonymizováno. Navrhovatel měl za to, že osvědčil všechny relevantní skutečnosti a požadoval, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. a návrhu v celém rozsahu vyhověl.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání přecházelo bez nařízení jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle § 102 odst. 3 věta druhá o. s. ř. platí § 75c a § 76 o. s. ř. obdobně.

8. Podle § 75a o. s. ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

9. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

10. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

11. Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.

12. Předně je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o předběžném opatření (o návrhu na předběžné opatření) nespočívá na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu a ani na právním posouzení věci. Jediným podkladem pro rozhodnutí soudu o takovém návrhu jsou (ve všech rozhodných hlediscích, uvedených zejména v § 75c odst. 1 o. s. ř.) údaje a informace, které jsou obsaženy v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem. Soud na jejich základě, aniž by vůbec umožnil druhému účastníku se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny podmínky a předpoklady pro nařízení předběžného opatření, přičemž přijaté předběžné opatření představuje jen prozatímní a dočasnou úpravu práv a povinností účastníků působící do konečného vyřešení věci nebo do nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), aniž by jím byl (mohl být) předurčován průběh procesu samotného (řízení ve věci samé) nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci. Jde o řízení „o prozatímním opatření“, jehož smyslem (účelem) je provést rychle (zpravidla bezodkladně) a účinně (zejména bez poskytnutí možnosti druhému účastníku zamýšlené opatření zmařit) prozatímní úpravu poměrů účastníků, aniž by tím byly (mohly být) sporné otázky konečným způsobem vyřešeny (viz stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 19/2006).

13. Pro nařízení předběžného opatření je rozhodující závěr o tom, že je prokázáno, že poměry účastníků vyžadují zatímní úpravu, nebo že tu je obava z možného ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí v řízení vydaného, a dále závěr o tom, zda existence nároku samého je alespoň osvědčena, tj. jeví se alespoň jako pravděpodobná. Důkazní břemeno v uvedeném směru (a procesní odpovědnost za úspěch návrhu) má navrhovatel.

14. Odvolací soud má za to, že v nyní projednávané věci je splněn jediný z výše uvedených předpokladů pro nařízení předběžného opatření, a to že návrhem uplatněný nárok lze považovat alespoň za pravděpodobný.

15. Podle názoru odvolacího soudu však další nezbytné podmínky nejsou naplněny. V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku totiž nelze vyhovující výrok soudního rozhodnutí fakticky vykonat. Takové rozhodnutí „pouze“ deklaruje stav případné neplatnosti a není vynutitelné žádným ze způsobů, které právní úprava zná pro výkon rozhodnutí. Nemůže proto logicky existovat obava z ohrožení výkonu budoucího vydaného meritorního rozhodnutí. A nelze ani učinit závěr o potřebě zatímní úpravy poměrů účastníků, a to z následujících důvodů:

16. Je třeba vyjít z toho, čeho se navrhovatel návrhem na nařízení předběžného opatření fakticky domáhá. Z jeho návrhu jednoznačně plyne, že hodlá dosáhnout stavu, kdy mu budou, přes účastníkem vydané rozhodnutí o vyloučení, zachována po celou dobu řízení ve věci samé veškerá práva a povinnosti člena spolku, a účastník bude povinen takový stav respektovat. Skutečným důsledkem nařízení požadovaného předběžného opatření by tedy bylo, že by se na rozhodnutí o vyloučení hledělo jako na neplatné, respektive neexistující. Takovou situaci však není v poměrech projednávané věci možné soudním rozhodnutím v podobě nařízení předběžného opatření založit.

17. Řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku (zde usnesení výkonného výboru ve spojení s rozhodnutím odvolací komise) je řízením ve statusových věcech právnických osob (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod č. 87/2019 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016, uveřejněné pod č. 46/2018 Sb. rozh. obč.). Výrok pravomocného rozhodnutí, jímž soud vysloví neplatnost usnesení, je podle § 27 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „z. ř. s.“, závazný pro každého.

18. Platnost rozhodnutí spolku lze pak přezkoumávat pouze v řízení o vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí. A nebyla-li neplatnost vyslovena meritorním soudním rozhodnutím, je třeba považovat rozhodnutí za platné (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod č. 59/2017 Sb. rozh. obč., ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4439/2018, ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3796/2017, ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016 nebo ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 3139/2022). Neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovuje soud zpětně, s účinky ke dni přijetí neplatného usnesení (s účinky ex tunc) [k tomu srovnej obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3092/2012, nebo ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4347/2013].

19. Ze shora uvedeného jednoznačně plyne, že do doby nabytí právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti rozhodnutí účastníka o vyloučení navrhovatele je nezbytné považovat tato rozhodnutí za platná. Jde o naprosto logický stav, odrážející potřebu právní jistoty. Pokud by bylo na členech spolku nebo na třetích osobách vstupujících se spolkem do právních vztahů, zda budou považovat rozhodnutí orgánu spolku za platné či nikoliv a podle své úvahy si „vyberou“, jestli se budou rozhodnutím řídit nebo ne, byl by výsledkem pouze neregulovaný chaos, nejistota a destabilizace. Stejný dopad do vnitřních poměrů spolku a na jeho vztahy s třetími osobami by mělo i rozhodnutí soudu, kterým by byla platnost napadeného rozhodnutí eliminována v době předcházející právní moci konečného vyhovujícího rozhodnutí. Není přitom vůbec podstatné, že by se tak dle návrhu navrhovatele mělo stát pouze „dočasně“.

20. Ani právní úprava, ani ji vykládající ustálená rozhodovací praxe tedy neumožňují do doby právní moci vyhovujícího meritorního rozhodnutí zvrátit presumovanou platnost rozhodnutí orgánu spolku o vyloučení jeho člena.

21. Pro úplnost je třeba dodat, že vyhověním návrhu by zároveň nastala situace, kdy by se předběžným opatřením dosáhlo téhož účelu, k němuž směřuje návrh ve věci samé, tj. došlo by k prejudikování meritorního rozhodnutí. Ani takovou situaci není možné (až na naprosté výjimky, což však není případ nyní řešené věci) rozhodnutím o nařízení předběžného opatření nastolit.

22. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem nelze návrhu vyhovět, přičemž tvrzení navrhovatele o podle jeho názoru zásadních důvodech pro nařízení předběžného opatření (viz odstavec 2. a 5. odůvodnění tohoto usnesení) nemohou být za této situace relevantní.

23. Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

24. O nákladech řízení o návrhu na předběžné opatření nebylo rozhodováno, neboť tyto se promítnou do konečného rozhodnutí ve věci samé.

25. Odvolací soud pro úplnost upozorňuje, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nesprávně označuje účastníky tohoto řízení jako žalobce a žalovaného. Projednávaná věc je ale řízením vedeným podle § 85 písm. a) z. ř. s., Je proto třeba vždy (i ve věci samé) rozhodovat formou usnesení (§ 25 odst. 1 z. ř. s.) a označovat účastníky řízení jako navrhovatele a účastníka (§ 6 odst. 1 z. ř. s.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.