1232/2013

Plný text

MSPH 94 INS 5656/2009 1 VSPH 1232/2013-P12-9 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Václav Bláha, nar. 5.1.1970, bytem Gercenova 858/7, 102 00 Praha 10, o odvolání Citibank Europe plc se sídlem v North Wall Quay 1, 166 40 Dublin, Irsko, zast. Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Týn 1049/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 5656/2009-P12-2 ze dne 23. července 2013, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 5656/2009-P12-2 ze dne 23. července 2013, se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze nadepsaným usnesením odmítl pohledávku zahraniční právnické osoby, tj. Citibank Europe plc (dále jen věřitel) a vyslovil, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí. Z odůvodnění tohoto usnesení zejména vyplývá, že soud I. stupně vyšel ze zjištění, že insolvenční řízení ve věci dlužníka Václava Bláhy (dále jen dlužník) bylo zahájeno vyhláškou ze dne 27.8.2009, č.j. MSPH 94 INS 5656/2009-A-2, v níž byli v souladu s § 110 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) věřitelé dlužníka, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení vyzváni, aby podali u zdejšího soudu přihlášku své pohledávky ve lhůtě do rozhodnutí soudu o úpadku.Usnesením ze dne 23.10.2009, č.j. MSPH 94 INS 5656/2009-A-14 soud dále rozhodl o úpadku dlužníka spojeném s povolením oddlužení. V rozhodnutí byli věřitelé dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku, a současně poučeni o následcích zmeškání stanovené lhůty. Poslední den lhůty s ohledem na výše uvedené připadl na 22.11. 2009. Věřitel přihlásil svoji pohledávku ve výší 30.292,02 Kč za dlužníkem v insolvenčním řízení podáním došlým soudu dne 29.6.2013. Soud I. stupně dospěl na základě těchto uvedených zjištění k závěru, že věřitel přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení opožděně, a proto ji dle § 185 IZ odmítl a vyslovil, že právní mocí rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení se končí. Toto usnesení napadl věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konstatoval, že věřitel je zahraniční osobou se sídlem v Irsku, tj. v jednom z členských států Evropské unie, a proto je namístě postupovat podle § 426 IZ a aplikovat na věc přímo nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 25. května 2000 o úpadkovém řízení (dále jen nařízení). Poukázal na čl. 39 nařízení, podle něhož každý věřitel, který má své obvyklé sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil insolvenční řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení a dále na čl. 40 odst. 1, podle něhož je-li v některém členském státu zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech, přičemž ustanovení § 430 IZ ukládá tuto informační povinnost insolvenčnímu soudu; v čl. 40 odst. 2 a čl. 42 odst. 1 nařízení jsou stanoveny náležitosti tohoto oznámení. Uvedl, že pojem známý věřitel by měl být vykládán tak, že se jím věřitel stává okamžikem, kdy se insolvenční soud dozví o možnosti jeho existence bez ohledu na okamžik, kdy se tak stane. Konstatoval, že v projednávané věci se tak stalo okamžikem, kdy věřitel podal k insolvenčnímu soudu napadeným usnesením odmítnutou přihlášku pohledávky. Tvrdil, že pokud insolvenční soud nepostupoval podle výše uvedených ustanovení nařízení, nemohla věřiteli lhůta k podání přihlášky pohledávky uplynout, neboť ani nezačala běžet, a proto jím byla přihláška pohledávky podána včas. Na tomto závěru pak nemění nic ani okolnost, že zahraniční osoba má v České republice v obchodním rejstříku zapsanou svou organizační složku. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů. Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (ust. § 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (ust. § 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle ust. § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 (publikované pod zn. R 25/2009), usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp.zn. I. ÚS 2536/08). Podle § 71 IZ rozhodnutí o úpadku (obdobně vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení) doručuje soud vyvěšením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (doručení vyhláškou), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení (odst. 1). Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II IZ (§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena. IZ tak byl přizpůsoben přímo aplikovatelnému Nařízení, aby došlo k odstranění jazykové bariéry, jež těmto věřitelům zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení (blíže Rc 25/2009 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu); známým věřitelem se stane pro insolvenční soud i zahraniční věřitel, který podá přihlášku své pohledávky po uplynutí lhůty uvedené v rozhodnutí o úpadku. V projednávané věci je rozhodující pro posouzení důvodnosti odvolání odpověď na otázku, zda insolvenční soud měl či neměl povinnost postupovat podle § 430 IZ, resp. zda začala běžet věřiteli lhůta k podání přihlášky pohledávky zveřejněním výzvy v insolvenčním rejstříku. Z přílohy přihlášky věřitele, smlouvy o úvěru ze dne 14.7.2003 vyplývá, že smlouvu s dlužníkem uzavřela Citibank, a.s., IČO 16190891, sídlem Praha 6, Evropská 178. Z veřejně přístupného obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že Citi, a.s. (dříve Citibank, a.s., IČO 16190891 zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 31.12.2009. Ze sbírky listin téhož rejstříku vyplývá, že k zániku došlo na základě fůze se společností CITIBANK HOLDINGS IRELAND LIMITED k rozhodnému dni 31.12.2009. Odvolací soud dospěl k závěru, že zásadním zjištěním je v projednávaném případě to, že v rozhodné době, kdy bylo povinností věřitele přihlásit svoje pohledávky v zahájeném insolvenčním řízení dlužníka (tj. od 27.8.2009 do 22.11.2009), byl věřitel tuzemskou právnickou osobou (zaniklou výmazem ke dni 31.12.2009 na základě fůze). Na insolvenční soud proto nedopadala povinnost tohoto věřitele vyrozumět způsobem uvedeným v § 430 odst. 1 IZ vyplývající z čl. 39 a následujících shora uvedeného nařízení. Skutečnost, že následně došlo ke změně v osobě věřitele na základě fůze se zahraniční právnickou osobou, není z tohoto pohledu významná, neboť tento věřitel měl jako tuzemská právnická osoba povinnost v rozhodné době svoji přihlášku pohledávky přihlásit. Změna v osobě věřitele z tuzemské právnické osoby na osobu zahraniční po vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek totiž nemůže založit novou povinnost soudu dle § 430 IZ a článku 40 cit. nařízení ve vztahu k novému věřiteli, neboť takový postup by byl v rozporu se zásadou rovného postavení věřitelů dle ust. § 5 písm. b) insolvenčního zákona (obdobně rozhodoval Vrchní soud v Praze např. v usnesení ve věci KSPL 29 INS 14764/2010, 2 VSPH 1323/2011-P11 ze dne 12.1.2012). Odvolací soud je totiž přesvědčen o tom, že institut ochrany známého věřitele se sídlem ve členském státu Evropské unie nemůže sloužit k účelovému prolomení přihlašovací lhůty u zahraničních věřitelů, na které přejde pohledávka, již měl původní věřitel přihlásit do insolvenčního řízení. V daném případě proto dle odvolacího soudu soud I. stupně nepochybil, když o přihlášce věřitele a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle § 185 IZ, neboť věřitel podal přihlášku do insolvenčního řízení až dne 29.6.2013, tedy opožděně. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 23. září 2013 JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva