1234/2014

Plný text

KSCB 27 INS 18396/2013 1 VSPH 1234/2014-P5-11 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice Anny Matouškové, nar. 15.1.1973, bytem Hradec Králové, Sídliště Vajgar 555, o odvolání věřitele č. 5 T&C DOMOV, s.r.o., IČO 27124339, sídlem Brno, Chudčická 17, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. února 2014, č.j. KSCB 27 INS 18396/2013-P5-4, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. února 2014, č.j. KSCB 27 INS 18396/2013-P5-4, se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 5 T&C DOMOV, s.r.o. (dále jen odvolatel) ve výši 91 499,- Kč ze dne 22.10.2013 (bod I. výroku) a konstatoval, že právní mocí tohoto usnesení končí účast odvolatele v insolvenčním řízení (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 91 499,- Kč z titulu směnky vlastní, kterou na přezkumném jednání konaném dne 11.11.2013, jehož se odvolatel nezúčastnil, popřel insolvenční správce (dále jen správce) v rozsahu 47 946,- Kč (zjištěna byla ve výši 43 553,- Kč), že správce vyrozuměl odvolatele podáním ze dne 20.11.2013, jež mu doručil dne 26.11.2013, o popření jeho pohledávky a že odvolatel nepodal v určené lhůtě incidenční žalobu na její určení. Protože výše zjištěné pohledávky odvolatele činila méně než 50 % přihlášené výše, postupoval soud prvního stupně podle § 178 a § 185 IZ a rozhodl o tom, že se odmítá celá přihlášená pohledávka a že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška neodmítá v rozsahu zjištěné části 35 669,- Kč, a aby je zrušil ohledně částky 55 830,- Kč a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Měl za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho přihlášku, neboť ve skutečnosti přihlásil pohledávky dvě, a to pohledávku č. 1: nezaplacenou jistinu úvěru s úrokem a poplatkem ve výši 34 788,- Kč + směnečný úrok ve výši 881,- Kč, tj. celkem 35 669,- Kč, a pohledávku č. 2: sankční poplatky (smluvní pokuta a poplatky za upomínky při prodlení) ve výši 54 452,- Kč + směnečný úrok ve výši 1 378,- Kč, tj. celkem 55 830,- Kč. Vysvětloval, že správce měl k dispozici potřebné listiny a měl se zabývat každým jeho přihlášeným nárokem samostatně. Dovolával se judikatury hlásící se k názoru, že smluvní pokuta je samostatným nárokem a nelze ji směšovat s pohledávkou z úvěrové smlouvy, jak nesprávně učinil ve své přihlášce. Z toho dovozoval, že nebyl dán důvod k odmítnutí zjištěné pohledávky z jistiny úvěru a z jejího příslušenství v celkové výši 35 669,- Kč a že byl dán důvod jen k odmítnutí popřené smluvní pokuty ve výši 47 946,- Kč, resp. k odmítnutí celé její přihlášené výše 55 830,- Kč. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 178 IZ (ve znění od 1.1.2014) bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor (odst. 1). Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Odvolací soud je toho názoru, že citovaná ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencni-zakon.cz , uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo by to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: - přihláškou (P5-1) přihlásil odvolatel za dlužníkem jednu pohledávku v celkové výši 91 499,- Kč sestávající ze směnečné jistiny ve výši 89 240,- Kč a ze 6% úroku z částky 89 240,- Kč ode dne 29.4.2013 do 30.9.2013; k přihlášce byla připojena směnka vlastní ze dne 19.12.2012 č. 6013201361 splatná dne 29.4.2013 a výpis z obchodního rejstříku odvolatele; - na přezkumném jednání konaném dne 11.11.2013 uznal insolvenční správce část pohledávky odvolatele ve výši 43 553,- Kč a popřel ji (na základě stanoviska dlužnice) ve zbytku ve výši 47 946,- Kč; tedy ji popřel v rozsahu přesahujícím 50 % její hodnoty); - podáním ze dne 20.11.2013 (P5-3) doručeným odvolateli dne 26.11.2013 vyrozuměl správce odvolatele o popření části jeho pohledávky a řádně ho poučil o možnosti bránit se mu incidenční žalobou včetně a o následku, pokud ji odvolatel v určené lhůtě nepodá; - odvolatel žalobu na určení popřené části své nevykonatelné pohledávky nepodal. Odvolání je vystavěno na tvrzení, že odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení dvě (různé) pohledávky, jež je třeba posuzovat jednotlivě. Takové tvrzení však nemá ve shora uvedeném skutkovém stavu věci potřebnou oporu, neboť odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku jedinou opírající se (jen) o jednu předloženou směnku znějící na částku 91 499,- Kč. Okolnost, že se – dle tvrzení odvolatele – směnečná jistina (původně) skládala z několika různých (samostatných) nároků (z různých kauz), je bezpředmětná, neboť vystavením směnky se založil nárok nový (specifický) – směnečný, jenž byl takto také přihlášen a přezkoumán. Jinak řečeno, na pohledávku ze směnky – bez ohledu na různé právní důvody (různé kauzy), které byly důvodem pro její vystavení – nelze hledět jinak, než jako na pohledávku jedinou (abstraktní) mající svůj původ již jen ve směnce samé, v níž je právo na zaplacení směnečné sumy inkorporováno. Četnost důvodů, pro něž byla směnka vystavena, neopodstatňuje, aby insolvenční soud při postupu podle ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ považoval jeden (abstraktní) směnečný nárok za více (konkrétních) nesměnečných nároků. Soud I. stupně proto nepochybil, když napadeným usnesením odmítl celou přihlášenou pohledávku ze směnky, jejíž zjištěná výše činila méně než 50 % přihlášené částky. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru,že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 23. června 2014 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná