1262/2013

Plný text

Právní věta k § 82 odst. 2 písm. b) IZ: I. § 82 odst. 2 písm. b) IZ dopadá nejen na situaci vyvolanou šikanózními návrhy podanými věřiteli vůči dlužníku, ale též na případy, kdy obstrukční jednání dlužníka znemožňuje jak řádný postup v insolvenčním řízení, tak i individuální výkon práva jednotlivými věřiteli. II. Důvody zvláštního zřetele hodné pro vydání předběžného opatření proto lze spatřovat i v jednání dlužníka, který opakovaným podáváním insolvenčních návrhů, jejichž řádnému projednání následně svým procesním jednáním brání, zneužívá účinků zahájení insolvenčního řízení znemožňujících pokračování v zahájených exekučních řízeních. KSCB 25 INS 12826/2013 1 VSPH 1262/2013-A-14 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Vladimír Hrách, r.č. ••••••/••••, IČO 49006118, Zdíkov 246, 38472 Zdíkov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. května 2013, č.j. KSCB 25 INS 12826/2013-A-8 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. května 2013, č.j. KSCB 25 INS 12826/2013-A-8, se v bodě I. výroku m ě n í tak, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka Vladimíra Hrácha, r.č. ••••••/••••, IČO 49006118, Zdíkov 246, 384 72 Zdíkov, jakož i jiný majetek, který náleží do jeho majetkové podstaty, lze nařídit i provést s tím, že výtěžek zpeněžení nelze vydat oprávněným osobám do právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. KSCB 25 INS 12826/2013. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích vydal předběžné opatření, jímž omezil účinky zahájení insolvenčního řízení spočívající v nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka ve vztahu k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému u tohoto soudu pod sp.zn. KSCB 25 INS 12826/2013 (bod I. výroku), a navrhovateli předběžného opatření uložil poplatkovou povinnost (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud uvedl, že ve věci KSCB 25 INS 12826/2013 probíhá insolvenční řízení dlužníka Vladimíra Hrácha zahájené na základě jeho návrhu na zjištění úpadku a jeho řešení konkurzem. Rodinné vinařství Košut, s.r.o., jako věřitel dlužníka, podal návrh na vydání předběžného opatření spočívající v omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, konkrétně omezením účinku nemožnosti provedení výkonu rozhodnutí či exekuce týkající se majetku dlužníka nebo jiného majetku, který náleží do majetkové podstaty v tomto insolvenčním řízení, neboť dlužník podal insolvenční návrh opakovaně, všechna tato insolvenční řízení však byla ukončena pro nedoplnění vadného návrhu dlužníkem nebo nezaplacení uložené zálohy. Protože dlužník tímto postupem udržuje permanentní stav, kdy není možné provést exekuci na jeho majetek, a kdy věřitelé nemohou být uspokojeni ani v rámci insolvenčního řízení, které je vždy odmítnuto z důvodu přetrvávajících procesních nedostatků, zneužívá tím účinky zahájení insolvenčního řízení. Soud I. stupně dospěl k závěru, že dlužník zneužívá § 109 odst. 1 písm.c) IZ , neboť opakovaným zahajováním insolvenčního řízení znemožňuje, aby se kterýkoliv z jeho věřitelů uspokojil z jeho majetku za situace, kdy dlužník své závazky neplní. Soud uzavřel, že dlužník nemá skutečný zájem, aby dle jeho návrhu proběhlo insolvenční řízení, neboť podává opakovaně vadné insolvenční návrhy nebo nehradí zálohu na náklady insolvenční řízení, ač byl poučen o procesních následcích takového jednání. Proto v procesním počínání dlužníka shledal důvod zvláštního zřetele hodný pro omezení ve výroku uvedeného důvodu účinku spojeného se zahájením insolvenčního řízení a vydal toto předběžné opatření, aby zabránil dalšímu zneužívání tohoto ustanovení a věřitelům umožnil, aby se svých práv vůči dlužníku měli možnost domoci. Rozhodnutí bylo opřeno o ust. § 82 odst. 2 písm. b) a § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proti tomuto usnesení se v rozsahu bodu I. výroku dlužník včas odvolal. Namítal, že opakované podávání insolvenčního návrhu z jeho strany nebylo vedeno úmyslem poškodit věřitele, ale bylo zapříčiněno opožděným navrácením příloh původně podaného insolvenčního návrhu dlužníka insolvenčním soudem a mylnou informací dlužníka o tom, kdy nabyla právní moci rozhodnutí o jeho povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Ve svém odvolání dlužník přislíbil včasnou úhradu v budoucnu uložené zálohy a upozorňoval, že další provádění exekucí povede jen k navyšování celkových nákladů na vymáhání pohledávek věřitelů. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 82 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak (1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také: b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (2). Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží. Z obsahu spisu plyne, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka spojený s návrhem na prohlášení konkursu dne 7.5.2013. Dne 9.5.2013 byl dlužník vyzván k odstranění vad podaného insolvenčního návrhu, na které dlužník reagoval podáním došlým soudu dne 20.5.2013. Z návrhu podaného dlužníkem a příloh tohoto návrhu vyplývá, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po splatnosti delší 3 měsíců, pohledávky věřitelů jsou konkrétně označeny, a lze proto očekávat vyhovění insolvenčnímu návrhu dlužníka. Ze seznamu závazků dlužníka i z návrhu na vydání předběžného opatření podaného jedním z věřitelů dlužníka, Rodinné vinařství Košut, s.r.o. Dále odvolací soud zjistil, že vůči dlužníku byly nařízeny exekuce, v případě oprávněného Rodinné vinařství Košut, s.r.o., byl vydán pod č.j. 057 EX 3173/2011 dne 5.3.2012 i exekuční příkaz prodejem movitých věcí dlužníka a jeho movité věci byly zahrnuty do soupisu provedeného soudním exekutorem v Olomouci Mgr. Ing. Radimem Opletalem. Z insolvenčního rejstříku odvolací soud dále zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno již v šesti předcházejících řízeních, a to vždy na návrh dlužníka. V řízení vedených u Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo takto na návrh dlužníka zahájeno insolvenční řízení dne 23.3.2012 (sp.zn. 27 INS 7111/2012), dne 1.6.2012 (27 INS 13328/2012), dne 5.9.2012 (28 INS 21723/2012), dne 6.12.2012 (28 INS 30757/2012), dne 10.4.2013 (26 INS 9936/2013 a dne 15.4.2013 (26 INS 10379/2013). Ve dvou případech bylo řízení skončeno pro neodstranění vad podaného insolvenčního návrhu dlužníkem (27 INS 7111/2012 a 26 INS 9936/2013), ve třech případech z důvodu neuhrazení uložené zálohy dlužníkem (27 INS 13328/2012, 28 INS 21723/2012 a 28 INS 30757/2012) a řízení vedené pod sp.zn. 26 INS 10379/2013 bylo zastaveno pro překážku řízení již zahájeného. Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka (§ 3 IZ) některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem (§ 4 IZ) a podle zásad insolvenčního zákona (§ 5 IZ). S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky (§109 IZ), mezi něž patří i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení. Ze shora uvedených zjištění však vyplývá, že v projednávané věci dlužník opakovaným zahajováním insolvenčního řízení (a jejich opakovaným ukončováním v důsledku vlastního procesního zavinění) za situace, kdy již probíhají řízení o nařízených exekucích na jeho majetek, zneužívá zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení, zatímco v insolvenčním řízení nelze pro jeho obstrukční chování pokračovat. Soud I. stupně proto dle názoru odvolacího soudu správně aplikoval § 82 odst. 2 písm. b) IZ, neboť toto ustanovení dopadá nejen na situaci vyvolanou šikanózními návrhy podanými věřiteli vůči dlužníku, ale též na případy, kdy obstrukční jednání dlužníka znemožňuje jak řádný postup v insolvenčním řízení, tak i individuální výkon práva jednotlivými věřiteli (srov. důvodová zpráva k zák. č. 334/2012, kterým byl novelizován insolvenční zákon). Důvody zvláštního zřetele hodné pro vydání předběžného opatření proto i dle názoru odvolacího soudu lze spatřovat v jednání dlužníka, který opakovaným podáváním insolvenčních návrhů, jejichž řádnému projednání následně svým procesním jednáním brání, zneužívá účinků zahájení insolvenčního řízení znemožňujících pokračování v zahájených exekučních řízeních. Odvolací soud proto považuje rozhodnutí soudu I. stupně v zásadě za správné a odvolání dlužníka nevyhověl. Současně však vzal v úvahu společný zájem věřitelů v zahájeném insolvenčním řízení (§ 82 odst. 2 písm. b) IZ) a rozsah vydaného předběžného opatření vymezil tak, aby prostředky získané v probíhajících exekučních řízeních nebyly soudními exekutory předány oprávněným v exekučních řízeních, ale deponovány do doby právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužníka, aby mohly být v případě zjištění úpadku dlužníka (§ 136 IZ) předány insolvenčnímu správci a využity pro uspokojení věřitelů dlužníka dle způsobu řešení jeho úpadku (zásadně přitom platí, že i v případě oddlužení by měly být takto získané prostředky použity ve prospěch insolvenčních věřitelů – srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.11.2012 sp.zn. KSPH 39 INS 14325/2011, 3 VSPH 450/2012-B-24), popř. oprávněným vydány, pokud by insolvenční řízení bylo skončeno jinak (§ 142 IZ). Usnesení soudu I. stupně proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v napadeném bodě výroku změnil. Pro úplnost odvolací soud dodává, že navrhovatel předběžného opatření není dosud účastníkem insolvenčního řízení, neboť nebyla soudu doručena jeho přihláška. Předběžné opatření dle § 82 odst. 2 IZ však může insolvenční soud vydat i bez návrhu, proto vydání předběžného opatření není stiženo procesní vadou, která by mohla mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí. Na místě je též připomenout, že v projednávaném případě může insolvenční soud insolvenční návrh dlužníka projednat i v případě, že by dlužník zálohu na náklady insolvenčního návrhu nezaplatil, neboť dlužník má dle soupisu movitých věcí pořízeného v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. Ing. Radimem Opletalem pod sp.zn. 057 EX 3173/2011 movitý majetek a záloha na náklady insolvenčního řízení bude moci být soudem vymáhána (§108 odst. 3 IZ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.). V Praze dne 19. srpna 2013 JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva