1263/2013

Plný text

Právní věta k § 143 odst. 2 IZ: § 143 odst. 2 IZ dopadá nejen na situace, kdy je insolvenční návrh podán původním věřitelem (jenž postoupil část své pohledávky na jinou osobu), ale též na situace opačné, kdy je insolvenční návrh podán osobou, na kterou byla pohledávka původního věřitele postoupena. V obou případech je nutno pro účely insolvenčního řízení hodnotit pohledávku obou věřitelů jako pohledávku jedinou. MSPH 88 INS 13950/2013 1 VSPH 1263/2013-A-31 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: Erwín Park, s.r.o., IČO 28436784, sídlem Hlubočepská 1190/38d, 152 00 Praha 5 - Hlubočepy, zast. JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, zahájené na návrh navrhovatele: Second Time, s.r.o., IČO 24294691, sídlem nám. Osvoboditelů 1371, 153 00 Praha 5 – Radotín, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 13950/2013-A-16, ze dne 3. července 2013 t a k t o :

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 13950/2013-A-16, ze dne 3. července 2013, se p o t v r z u j e .

II. Navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradu nákladů odvolacího řízení 12.342,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaromíra Císaře. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zamítl v bodě I. výroku insolvenční návrh věřitele Second Time, s.r.o. (dále jen navrhovatel), v bodu II. výroku rozhodl o povinnosti navrhovatele zaplatit dlužníku náhradu nákladů řízení a v bodu III. výroku o povinnosti navrhovatele uhradit soudní poplatek. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že insolvenční řízení proti dlužníku Erwín Park, s.r.o. (dále jen dlužník) bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu navrhovatele dne 17.5.2013. Navrhovatel svůj návrh opíral o tvrzení, že má za dlužníkem splatné pohledávky, které vznikly nezaplacením objednaných prací dle smlouvy o dílo uzavřené se společností KONSTRUKTIS, a.s., které na navrhovatele byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.3.2013. Celkově navrhovatel eviduje vůči dlužníku pohledávky ve výši 31.113,- Kč sestávající z pohledávek ve výši 9.450,- Kč a ve výši 21.663,- Kč, splatných dne 28.12.2012. Jako další věřitele navrhovatel označil společnost KONSTRUKTIS, a.s. a Bytové družstvo Dačického 996 + 1009 (dále též družstvo). Prvý z uvedených věřitelů dle navrhovatele eviduje za dlužníkem pohledávky v celkové výši 11.112.898,99 Kč, které vznikly neuhrazením dílčích faktur vystavených v souvislosti s touž smlouvou o dílo, jejímž předmětem bylo dokončení výstavby polyfunkčního domu ERWÍN v Kischově ul. Pohledávky se sestávají jednak z částky 4.983.042,- Kč splatné dne 24.9.2012, z částky 809.012,- Kč splatné dne 23.10.2012 a dále z částky 5.320.844,99 Kč představující vyúčtování smluvní pokuty ve výši 10% z celkové ceny díla vyfakturované fakturou 7125243 dne 30.10.2012. Další z označených věřitelů má evidovat za dlužníkem pohledávku v souhrnné výši 200.000,- Kč z titulu kompenzace za porušení povinnosti k dodržování klidu na stavbě. K prokázání této pohledávky navrhovatel doložil dohodu mezi družstvem a dlužníkem ze dne 5.8.2011, výzvu družstva ze dne 20.8.2011 a výzvu k úhradě ze dne 5.5.2012. Dlužník s insolvenčním návrhem od počátku nesouhlasil a tvrdil, že nejsou splněny podmínky pro vyhovění insolvenčního návrhu, neboť není splněna podmínka mnohosti věřitelů se splatnými pohledávkami vůči dlužníku. Tvrdil, že označený věřitel KONSTRUKTIS, a.s., nemá vůči dlužníku žádnou splatnou pohledávku, neboť tyto pohledávky pocházející ze smlouvy o dílo nevznikly. Upozorňoval na skutečnost, že pohledávky, které má uvedený věřitel nárokovat na dlužníku, jsou jako sporné předmětem rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře České republiky, které dosud nebylo skončeno. Zejména však argumentoval tím, že pohledávka přihlášená navrhovatelem (pocházející z totožné smlouvy o dílo jako ostatní pohledávky věřitele KONSTUKTIS, .a.s) byla v době kratší než 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení postoupena na navrhovatele tímto věřitelem, a proto jej nelze dle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona za dalšího věřitele dlužníka považovat. K pohledávce dalšího označeného věřitele Bytové družstvo Dačického 996 + 1009 dlužník tvrdil, že tato pohledávka platně nevznikla, neboť právní úkon, na základě kterého měla vzniknout, neměl právní náležitosti, když v písemně uzavřené dohodě ze dne 5.8.2011, která obsahuje ujednání o smluvní pokutě, nejsou podpisy dvou členů představenstva družstva, ačkoli při uzavírání písemných smluv je takové jednání za společnost dle zápisu v obchodním rejstříku požadováno. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že společnost KONSTRUKTIS a.s. (další označený věřitel) jako postupitel a navrhovatel jako postupník, uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 31.113,- Kč za provedené stavební práce pro dlužníka dle smlouvy o dílo a vyúčtované ve faktuře č. 7125259 částkou 9.450,-Kč a ve faktuře č. 7125260 částkou 21.663,- Kč. Postupní smlouva byla podepsána dne 27.3.2013. Podle veřejné databáze obchodního rejstříku je za Bytové družstvo Dačického 996 + 1009 třeba podpisu alespoň dvou členů představenstva, je-li pro právní úkon předepsána písemná forma. Z toho soud dovodil, že dle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona nelze pohlížet na společnost KONSTRUKTIS, a.s. jako na dalšího věřitele dlužníka, neboť tento věřitel postoupil na navrhovatele svoji pohledávku z téhož právního vztahu v rozhodné době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu. Kromě toho pohledávku tohoto věřitele se dle názoru soudu I. stupně nepodařilo osvědčit, neboť zůstává spornou. Dále soud posoudil dohodu o penalizaci uzavřenou mezi Bytovým družstvem Dačického 996 + 1009 a dlužníkem jako neplatnou, neboť se obsahově jedná o ujednání o smluvní pokutě, pro které je předepsána písemná forma. Protože byla za družstvo podepsána pouze jedním z členů představenstva, postrádá tento úkon náležitost vůle tohoto subjektu a k platnému uzavření dohody nemohlo dojít. Protože nebyly zjištěny splatné pohledávky dlužníka vůči dalším věřitelům, dospěl soud I. stupně k závěru, že podmínky pro zjištění úpadku dlužníka dány nejsou a rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu podaného navrhovatelem. Proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze se odvolal navrhovatel, který zejména nesouhlasil s právním hodnocením soudu I. stupně, jenž nepovažoval KONSTRUKTIS, a.s. za dalšího věřitele dlužníka v důsledku svého výkladu § 143 odst. 2 insolvenčního zákona. Argumentoval tím, že podmínka tohoto ustanovení se nevztahuje na případy, kdy insolvenční návrh podá osoba, na kterou byla pohledávka postoupena jiným věřitelem, ale pouze na případy opačné, kdy návrh podá věřitel, jenž část své pohledávky postoupil na jinou osobu. Nesouhlasil dále s hodnocením pohledávky KONSTRUKTIS, a.s. vůči dlužníku, jako pohledávky sporné a odkazoval na důkazy, které byly soudu I. stupně k osvědčení této pohledávky navrhovatelem nabídnuty. Navrhoval proto, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení tomuto soudu. Dlužník ve svém podaném vyjádření k odvoláním navrhovatele s jeho tvrzením o úpadku nesouhlasil a považoval rozhodnutí soudu I. stupně za správné. Nerozporoval pohledávku insolvenčního navrhovatele a opakovaně vyjádřil ochotu tuto pohledávku uhradit. Zdůrazňoval ale, že odmítá důvodnost pohledávky dalšího označeného věřitele KONSTRUKTIS, a.s., která je jako sporná projednávána před Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře. Tvrdil také, že k tomuto dalšímu věřiteli není možno dle § 143 odst. 2 insolvenčního zákona přihlížet a zdůrazňoval, že insolvenční zákon nepřipouští dělení pohledávek jednoho věřitele za účelem umělého vytváření mnohosti věřitelů. Odkazoval v tomto smyslu na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.12.2010 č.j. 3 VSOL/2010-A-82, ve kterém byl obdobný případ podání návrhu osobou, na kterou byla postoupena pohledávka, vykládán shodně, jako v projednávané věci soudem I. stupně. Dále dlužník ve svém odvolání napadal platnost ujednání o smluvní pokutě mezi dlužníkem a Bytovým družstvem Dačického 996 + 1009, jež dle názoru dlužníka postrádalo základní náležitost projevu vůle na straně družstva, neboť nebylo podepsáno členy statutárního orgánu způsobem, který určují stanovy družstva, a který je zapsán v obchodním rejstříku. Popíral, že by výzvy k úhradě smluvní pokuty byly dlužníku družstvem doručeny a konstatoval, že vymezení porušení povinnosti dlužníkem není určité. Navrhoval proto, aby rozhodnutí soudu I. stupně bylo potvrzeno, neboť nebyla osvědčena mnohost věřitelů dlužníka, a tudíž nebyl jeho úpadek osvědčen. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Podle § 105 insolvenčního zákona podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. Podle § 3 IZ dlužník je v úpadku jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (odst. 1). Má se za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2). Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat (odst. 3). Podle § 143 odst. 1, 2 insolvenčního zákona soud zamítne insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Dle ustanovení § 143 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. V projednávané věci nebyla sporná pohledávka navrhovatele, který svoji věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu dle § 105 insolvenčního zákona osvědčil. Spornou otázkou však bylo, zda je splněn další ze zákonných předpokladů úpadku z důvodu insolvence dlužníka, tedy zda má dlužník další věřitele s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů, které není schopen plnit. Navrhovatel označil ve svém návrhu dva další věřitele (KONSTRUKTIS, a.s. a Bytové družstvo Dačického 996 + 1009) a existence jiných věřitelů nebyla dosud v probíhajícím insolvenčním řízení zjištěna (pohledávku vůči dlužníku přihlásil jen navrhovatel). Odvolací soud při posuzování důvodnosti podaného odvolání vycházel ze skutkového stavu, který byl v potřebném rozsahu správně zjištěn soudem I. stupně, když v odvolacím řízení pouze zopakoval důkaz listinami založenými v příloze insolvenčního návrhu, dohody ze dne 5.8.2011 mezi právním předchůdcem dlužníka a Bytovým družstvem Dačického 996 + 1009 a výzvami k úhradě pokuty ze dne 15.5.2011 a 20.8.2011. Z těchto zjištění vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 17.5.2013 na základě návrhu podaného navrhovatelem, jenž prokazoval svoji pohledávku, která vznikla na základě smlouvy o dílo uzavřené společností KONSTRUKTIS, a.s. s právním předchůdcem dlužníka ERWÍN KISCHOVA, a.s. dne 9.2.2012 ve znění dodatků ze dne 16.8.2012 a 16.10.2012. Tato pohledávka byla na navrhovatele postoupena společností KONSTRUKTIS, a.s. dne 27.3.2013, tedy v době kratší než 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení dlužníka. Rozhodující právní otázkou proto je, zda lze v insolvenčním řízení dlužníka přihlížet k pohledávce dalšího věřitele, pokud tento věřitel postoupil (nespornou) část své pohledávky za dlužníkem na navrhovatele, který podal pro tuto pohledávku insolvenční návrh. Gramatický výklad § 143 odst. 2 insolvenčního zákona směřuje k popisu pouze té situace, kdy insolvenční návrh podá původní věřitel, a stanoví, že k pohledávce dalšího věřitele se nepřihlíží, pokud na tohoto věřitele byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. Tento způsob výkladu však nedává jednoznačnou odpověď, zda lze toto pravidlo použít i pro situaci opačnou, kdy je návrh podán nikoli původním věřitelem, ale novým nabyvatelem části pohledávky původního věřitele. Teleologickým a historickým výkladem však tento problém lze vyřešit. Z důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu (k § 3 zákona) vyplývá, že úmyslem zákonodárce bylo dikcí § 143 odst. 2 tohoto zákona zabránit výrobě „umělé“ mnohosti věřitelů v případech, kdy je pohledávka částečně postoupena věřitelem na další osobu. Z toho ovšem vyplývá, že toto zákonné ustanovení je nutno vykládat tak, že jeho smyslem je ochrana dlužníka před nedůvodnými insolvenčními návrhy (tzv. šikanózními návrhy), a dopadá nejen na situace, kdy je insolvenční návrh podán původním věřitelem (jenž postoupil část své pohledávky na jinou osobu), ale též na situace opačné, kdy je insolvenční návrh podán osobou, na kterou byla pohledávka původního věřitele postoupena. V obou případech je nutno pro účely insolvenčního řízení hodnotit pohledávku obou věřitelů jako pohledávku jedinou. Podal-li proto insolvenční návrh ten z věřitelů, na něhož byla část pohledávky původního věřitele postoupena, není možno při posuzování úpadku dlužníka k pohledávce původního věřitele na základě § 143 odst. 2 insolvenčního zákona přihlížet. Interpretace tohoto zákonného ustanovení provedená soudem I. stupně je proto dle názoru odvolacího soudu správná a argumentace navrhovatele k prokázání důvodnosti pohledávky tohoto věřitele není pro věc již významná. Pokud se jedná o pohledávku druhého označeného věřitele, Bytového družstva Dačického 996 + 1009, měla důvodnost jeho pohledávky vyplývat z dohody uzavřené dne 5.8.2011 mezi právním předchůdcem dlužníka a družstvem a vzniknout na základě výzev k úhradě pokuty ze dne 15.5.2011 a 20.8.2011. I v otázce existence této pohledávky se názor odvolacího soudu shoduje s právními závěry soudu I. stupně. Charakter sjednaného závazku – finanční kompenzace za porušení povinnosti – je ujednáním o smluvní pokutě. Pro platné uzavření takového závazku je vyžadována písemná forma (§ 544 odst. 2 občanského zákoníku). Pokud bylo zjištěno z obchodního rejstříku, že k uzavírání písemných smluv za družstvo jsou oprávněni dle stanov pouze dva členové představenstva, nestačí k platnému sjednání smluvní pokuty dle předložené dohody podpis jen jednoho člena představenstva (jak v obdobném případě podpisu smlouvy za akciovou společnost uvedl v odůvodnění svého rozsudku č.j. 29 Cdo 2031/2010 ze dne 30.11.2011 Nejvyšší soud), neboť takový právní úkon postrádá náležitost projevu vůle osoby, která takový úkon činí, zde družstva. I odvolací soud proto dovozuje, že závazek dlužníka z uvedené dohody plnit dvě smluvní pokuty dalšímu z věřitelů dle výzev ze dne 15.5.2011 a 20.8.2011 ve výši 200.000,- Kč není z provedených důkazů osvědčen. Ze shora uvedeného je zřejmé, že v době rozhodování soudu I. stupně nebyla osvědčena žádná splatná pohledávka dalšího věřitele. Vzhledem k tomu, že úpadek ve formě insolvence může být naplněn pouze v případě, že situace dlužníka naplňuje současně (kumulativně) všechny znaky uvedené v § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008 sp.zn. KSHK 40 INS 2900/2008, 1 VSPH 165/2008), pak absence mnohosti věřitelů znamená, že úpadek dlužníka zjištěn nebyl. Pokud se jedná o body II. a III. výroku napadeného usnesení, pak výrok II., jímž byla přiznána dlužníku plná náhrada nákladů řízení odpovídá množství provedených úkonů právní pomoci advokátem i posouzení jejich výše (s ohledem na zrušení vyhl. č. 484/2000 Sb. nálezem Ústavního soudu č. Pl ÚS 25/12 publikovaného pod č. 116/2013 Sb.) podle § 7 a 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění účinném ke dni 31.12.2012. Správně byla též neúspěšnému navrhovateli uložena povinnost k úhradě soudního poplatku dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proto odvolací soud na základě uvedených zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolání žalobce proti bodu I. výroku důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že procesně úspěšnému dlužníku přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které se skládá v projednávané věci ze 3 úkonů právní pomoci po 3.100,- Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2013 (advokátní tarif), 3 režijních paušálů po 300,- Kč dle stejné vyhlášky a za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2.142,- Kč, celkem 12.342,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 12. září 2013 JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva