133/2017

Plný text

MSPH 93 INS 1403/2015 1 VSPH 133/2017-B-46 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Canitlon Consulting, s. r. o. , IČO 01951033, se sídlem Praha 6, Mařákova 333/12, zastoupeného advokátem Mgr. Alexandrem Nettem, se sídlem Praha 1, Štěpánská 640/45, o odvolání Ing. Mgr. Andrey Balášové , se sídlem Čáslav, Pražská 1823, insolvenční správkyně dlužníka, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 1403/2015-B-41 ze dne 2. ledna 2017, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 1403/2015-B-41 ze dne 2. ledna 2017 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením z 2. 1. 2017 v bodu I. výroku zrušil konkurs na majetek dlužníka Canitlon Consulting, s. r. o. po splnění rozvrhového usnesení. V bodu II. výroku uložil insolvenční správkyni do 10 dnů oznámit soudu, zda uzavřela účetní knihy, sestavila účetní závěrku, předala dlužníkovi potřebné účetní záznamy a zajistila evidenční a archivační činnosti, popř. další činnosti související se zrušením konkursu. Usnesení odůvodnil soud tím, že usnesením na č. d. B-38 ze 4. 10. 2016 vydal rozvrhové usnesení, ve kterém určil, že každá pohledávka uvedená v upraveném seznamu pohledávek bude uspokojena poměrně s uvedením, kolik na každou pohledávku bude z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty vyplaceno. Soud dále odkázal na § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona s tím, že insolvenční správkyně informovala podáním z 20. 12. 2016, že rozvrhové usnesení bylo splněno. Soud proto rozhodl způsobem uvedeným v bodu I. výroku. Bod II. výroku byl odůvodněn ustanovením § 313 odst. 2 insolvenčního zákona. Insolvenční správkyně napadla bod I. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla uvedenou část usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že na základě rozvrhového usnesení na č. d. B-38 z 10. 10. 2016 byla nezajištěným věřitelům vyplacena částka 4.804.375,61 Kč. Po vydání napadeného usnesení z 2. 1. 2017 byla na bankovní účet majetkové podstaty připsána částka 91.980 Kč Finančním úřadem pro hl. m. Prahu. Tuto částku je potřeba rozdělit ve schváleném poměru mezi věřitele dodatečným rozvrhovým usnesením, což by po zrušení konkursu již nebylo možné. Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání insolvenční správkyně důvodným. Odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5068/2016 ze 14. 12. 2016, ve kterém Nejvyšší soud řešil otázku zrušení konkursu podle předchozí právní úpravy v zákoně o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. Nejvyšší soud mj. vyslovil právní závěr: Jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud rozhodl o zrušení konkursu, podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž lze (ať již v rovině právního posouzení věci nebo vad řízení) brojit proti vydání takového usnesení. Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli ještě splněno, je to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě nenabylo právní moci (povahou věci je dáno, že i kdyby rozvrhové usnesení bylo splněno ještě předtím, než nabylo právní moci, nelze přistoupit ke zrušení konkursu dříve, než se poměry založené rozvrhovým usnesením stanou neměnnými). Lze si rovněž představit, že důvodem, pro který by konkurs neměl být zrušen ani v případě, že pravomocné rozvrhové usnesení již bylo splněno, je, že po vydání rozvrhového usnesení nastala (vznikla) právní skutečnost, na základě které úpadce nabyl další majetek, např. děděním nebo darovací smlouvou (podtrhl odvolací soud). Podle názoru odvolacího soudu není dán žádný důvod, proč by se právní závěr o potřebě nerušit konkurs v případě, že se nalezne další majetek úpadce, byť po splnění rozvrhového usnesení, neuplatnil i v poměrech dlužníka v insolvenčním řízení. I v insolvenčním řízení platí, že podmínky pro zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení dle § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona nejsou dány v případě, že byl nalezen další majetek dlužníka. Odvolací soud se ztotožnil s názorem odvolatelky, že v případě nalezení dalšího majetku dlužníka před právní mocí usnesení vydaného dle § 308 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona nelze nastalou procesní situaci řešit jiným způsobem, než zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně (v době jeho vydání nepochybně věcně správné) a věc vrátit tomuto soudu k vydání dodatečného rozvrhového usnesení. Pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho vydání (viz § 211 a § 154 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud proto napadené usnesení (nejen bod I. výroku, ale i bod II. výroku, který je svou povahou výrokem závislým na rozhodnutí, jímž se ruší konkurs) podle § 219a odst. 2 o. s. ř. analogicky (odvolací soud nemůže vydávat dodatečné rozvrhové usnesení) zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k postupu dle § 306 insolvenčního zákona. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona). V Praze dne 1. února 2017 JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková