1332/2011

Plný text

KSPA 56 INS 388/2008 2 VSPH 1332/2011-P11-7 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Jana Kupce, bytem Koudelka 55, pošta Holice, o odvolání Würth, s.r.o., sídlem Průmyslová zóna, Nepřevázka 137, Mladá Boleslav, zast. advokátkou Mgr. Veronikou Nedbalovou, LL.M., sídlem Na Příkopě 9-11, Praha 1, adresa pro doručování: Novodvorská 994, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 388/2008-P11-2 ze dne 14.dubna 2011 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 388/2008-P11-2 ze dne 14.dubna 2011 se mění tak, že se přihláška pohledávky Würth, s.r.o. neodmítá a její účast v insolvenčním řízení neukončuje. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se dlužníka Jana Kupce (dále jen dlužník) odmítl přihlášku pohledávky Würth, s.r.o. (dále jen odvolatelka) a rozhodl o tom, že právní mocí usnesení její účast v insolvenčním řízení končí. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 12.3.2008 rozhodl o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a věřitele, kteří dosud nepřihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky, vyzval, aby tak učinili do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Současně je poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží a v insolvenčním řízení se neuspokojují. Rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, lhůta k přihlášení pohledávek uplynula dne 11.4.2008. Protože odvolatelka podala přihlášku pohledávky v celkové výši 10.880,13 Kč až dne 3.1.2011, postupoval soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše. K námitce odvolatelky, že lhůta k podání přihlášky vůči ní nezačala běžet, neboť dlužník nebyl v insolvenčním rejstříku označen identifikačním číslem, podle něhož by ho mohla vylustrovat, insolvenční soud uvedl, že se identifikační číslo dlužníka 42219329 (jež mělo být podle odvolatelky zapsáno v insolvenčním rejstříku) vztahovalo k živnostenským oprávněním, jež byla v době zahájení insolvenčního řízení zaniklá, a proto je do insolvenčního rejstříku nezapsal. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá. V odvolání setrvala na námitce, že insolvenční soud porušil svou zákonnou povinnost, když do insolvenčního rejstříku nezapsal identifikační číslo dlužníka, že jí proto nezačala běžet lhůta pro přihlášení pohledávky, a tudíž nebyl důvod odmítnout její přihlášku pro opožděnost. Tvrdila, že jde o pohledávku z obchodního styku z titulu nezaplacené kupní ceny za dodané zboží dle kupní smlouvy ze dne 30.3.2006, kterou uzavřela s dlužníkem, který v té době podnikal pod identifikačním číslem 42219329, přičemž údaje o dlužníkovi vedla ve své interní obchodní evidenci právě pod tímto identifikačním číslem, neboť jde o identifikátor, který nezaměnitelně identifikuje osobu, které byl přidělen. S ohledem na to, že soud do systému ISIR, na nějž byla při sledování insolvenčního řízení zcela odkázána, identifikační číslo nezapsal, dozvěděla se o existenci insolvenčního řízení týkajícího se dlužníka zcela náhodně až po uplynutí lhůty k podání přihlášek. Na podporu správnosti svého názoru poukazovala odvolatelka na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009, z něhož dovodila, že pokud dlužník měl v době podání insolvenčního návrhu více závazků vzešlých z podnikání, je na něj třeba pohlížet jako na podnikatele bez ohledu na to, že v době podání návrhu již svoji podnikatelskou činnost formálně ukončil, a na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 77 INS 6087/2009, 3 VSPH 139/2010-P22 ze dne 3.5.2010, z něhož dovodila, že lhůta k podání přihlášky pohledávky počne věřiteli běžet jedině za předpokladu, že informace o dlužníkovi byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být věřitelem zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je ve smyslu ust. § 420 odst. 1 IZ součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů. Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že koncepce insolvenčního zákona je založena na informovanosti účastníků a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku. Rejstřík je podle ust. § 419 odst. 1 IZ informačním systémem veřejné správy veřejně přístupným na internetu a díky tomu poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Jeho správcem je ministerstvo spravedlnosti. Na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti je jako součást tohoto informačního systému veřejnosti nabízena webová služba aplikace ISIR, která poskytuje podobné informace jako webové rozhraní aplikace ISIR přizpůsobené pro automatickou strojovou komunikaci. Podle bodu 1. podmínek této služby je určena pro subjekty, které potřebují automatické zpracování informací. Současně se v podmínkách uvádí, že služba předpokládá vytvoření vlastních kopií databází na straně uživatelů. Jako příklad typické akce se v bodu 1.5.1. podmínek uvádí druhá akce, která nese informace o dlužníkovi, kromě jiných též identifikační číslo. Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy tak vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, resp. seznamu dlužníků, jejichž výčet je obsažen v ust. § 420 odst. 1 až 3 IZ. Tyto údaje je insolvenční soud podle odstavce 4 téhož ustanovení povinen zapsat do seznamu dlužníků, resp. zveřejnit je v insolvenčním rejstříku, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku. Účelem této úpravy je, jak výše naznačeno, umožnit věřitelům, kteří zpracovávají data svých klientů v automatizovaných systémech, aby mohli porovnáváním údajů ve svých klientských databázích s údaji v systému ISIR pravidelně zjišťovat, zda ohledně jejich klienta (dlužníka) bylo zahájeno insolvenční řízení, a posléze sledovat jeho průběh. Z ust. § 420 odst. 2 IZ se podává, že je-li dlužník fyzickou osobou, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků též identifikační číslo. Rozhodující pro výsledek odvolacího řízení bylo v daném případě posouzení správnosti názoru soudu prvního stupně, dle něhož není insolvenční soud povinen zapsat do insolvenčního rejstříku identifikační číslo dlužníka v případě, že v době zahájení insolvenčního řízení již nepodnikal. S tímto výkladem ust. § 420 odst. 2 IZ se však odvolací soud neztotožnil jsa přesvědčen o tom, že právu věřitele, aby prostřednictvím identifikačního čísla dlužníka zjistil, zda vůči dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení, odpovídá povinnost insolvenčního soudu zapsat do seznamu dlužníků insolvenčního rejstříku identifikační číslo dlužníka – fyzické osoby i v případě, že v době zahájení insolvenčního řízení již nepodnikala. Opačný závěr prezentovaný v napadeném usnesení totiž věřiteli znemožňuje, aby se lustrací identifikačního čísla dlužníka dozvěděl o zahájení insolvenčního řízení vůči němu jen proto, že v té době již nepodnikal. Věřitel přitom nepochybně má právo přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku vzniklou z obchodně závazkového vztahu s dlužníkem označeným identifikačním číslem, které se vztahovalo k jeho dřívějšímu podnikání. Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh (č.l. A-1), v němž v položce 1 uvedl požadované osobní údaje nezbytné pro jeho identifikaci včetně identifikačního čísla. Ačkoli byl tedy tento údaj insolvenčnímu soudu v okamžiku zahájení insolvenčního řízení znám, do systému ISIR ho v důsledku nesprávné aplikace ust. § 420 odst. 2 IZ nezapsal. Proto nebylo možné porovnáváním klientské databáze odvolatelky s údaji v systému ISIR vyhledat dlužníka podle identifikačního čísla. Protože odvolatelka nemá v dané věci postavení osoby, jíž se doručuje zvlášť, je zcela odkázána na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Pak ovšem platí, že jí lhůta k podání přihlášky pohledávky počne běžet jedině za předpokladu, že informace o dlužníkovi (o jeho identifikačním čísle) byla v systému ISIR řádně zveřejněna tak, aby mohla být odvolatelkou zjištěna prostřednictvím automatického vyhledávání, jež je – jak vysvětleno výše - ve smyslu ust. § 420 odst. 1 IZ součástí informačního systému spravovaného ministerstvem spravedlnosti. To se ovšem dosud nestalo a lhůta stanovená k přihlašování pohledávek v rozhodnutí o úpadku v důsledku tohoto pochybení insolvenčního soudu odvolatelce běžet nezačala. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným, a podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu proto změnil napadené usnesení a rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky odvolatelky neodmítá a její účast v insolvenčním řízení neukončuje. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích. V Praze dne 23.ledna 2012 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová