1373/2015

Plný text

KSPH 67 INS 14142/2015 4 VSPH 1373/2015-A-19 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice D. K. , bytem K., zahájeném k návrhu dlužnice a navrhovatele Vymáhání dluhů, s.r.o. , IČO 24134856, sídlem Polská 2333, 27201 Kladno - Kročehlavy, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 14142/2015-A-12 ze dne 1.července 2015 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 14142/2015-A-12 ze dne 1. července 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužnice D. K. (dále jen dlužnice) není účinné. V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice bylo dne 29.5.2015 (A-1) zahájeno insolvenční řízení, k němuž insolvenčním návrhem ze dne 10.6.2015 (A-8) přistoupil podle § 107 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) navrhovatel Vymáhání dluhů, s.r.o. (dále jen navrhovatel). Dne 15.6.2015 (A-9) vzala dlužnice svůj insolvenční návrh zpět. K výzvě insolvenčního soudu dne 25.6.2015 (A-11) navrhovatel vyslovil nesouhlas se zpětvzetím insolvenčního návrhu dlužnice s tím, že trvá na projednání věci a vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice. Proto soud I. stupně postupoval podle § 7 IZ a § 96 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužnice není účinné, protože navrhovatel trvá na projednání svého insolvenčního návrhu a zjištění úpadku dlužnice. Dlužnice ve včas podaném odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze navrhovala usnesení soudu I. stupně zrušit z důvodu, že podle § 96 odst. 3 o.s.ř. bylo povinností soudu řádně odůvodnit rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužnice na základě posouzení, zda byl nesouhlas navrhovatele se zpětvzetím insolvenčního návrhu dlužnice učiněn z vážného důvodu, avšak této povinnosti nedostál. Vyjádřila se dále ke stavu svého úpadku tak, že nemá více věřitelů, vyjma navrhovatele, není v platební neschopnosti a nejsou splněny podmínky § 3 IZ. Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. d) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 129 odst. 1 IZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Podle § 130 IZ je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí (odst. 1). Je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět (odst. 2). Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 doručí insolvenční soud zvlášť insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku; osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze insolvenční navrhovatel (odst. 4). Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení (odst. 5). Dle názoru odvolacího soudu vylučují shora citovaná speciální ustanovení § 129 a § 130 IZ upravující postup insolvenčního soudu v případě zpětvzetí insolvenčního návrhu použití obecných ustanovení § 96 o.s.ř. upravující postup soudu v případě zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Z toho plyne, že případný nesouhlas jiného insolvenčního navrhovatele (věřitele) se zpětvzetím insolvenčního návrhu dlužnice (jako insolvenční navrhovatelky) nemá v poměrech insolvenčního řízení žádných účinků, a proto nemůže být důvodem pro vydání napadeného usnesení, jímž soud I. stupně vyslovil neúčinnost jejího zpětvzetí; takové rozhodnutí by přicházelo v úvahu jen za podmínek uvedených v § 130 odst. 3 IZ. Pokud vzala dlužnice jako jedna z insolvenčních navrhovatelů zpět svůj insolvenční návrh ještě před vydáním rozhodnutí o jejím úpadku nebo před tím, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, měl soud I. stupně bez dalšího postupovat podle § 130 odst. 2 IZ (aniž by k tomu zkoumal stanovisko ostatních účastníků insolvenčního řízení) a insolvenční řízení zastavit jen ve vztahu k dlužnici jako insolvenční navrhovatelce a nadále v něm měl pokračovat jen k insolvenčnímu návrhu věřitele jako (jediného) insolvenčního navrhovatele, přičemž dlužnice by se ho účastnila již jako „odpůrkyně“, a nikoliv jako „navrhovatelka“. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení soudu I. stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 20. listopadu 2015 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D. , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná