14 Cmo 12/2021

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Michaely Janouškové ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele A , narozený Datum narození navrhovatele A bytem Adresa navrhovatele A zastoupený Jméno navrhovatele B , advokátem sídlem adresa za účasti: a) Jméno advokáta A ., IČO IČO advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) Jméno advokáta B ., IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B o jmenování znalce k ocenění jmění, k odvolání účastnice 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2020, č. j. 2 Nc 4692/2020-25, Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. jmenoval „znalcem pro určení ceny podílu navrhovatele ve společnosti , Jméno advokáta A, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, pro účely postupu podle ust § 89 ZOK, znalecký ústav , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , Sídlo: , adresa, , PSČ , adresa, “. Zároveň tímto výrokem znaleckému ústavu podle § 91 odst. 1 ZOK uložil, aby určil cenu podílu navrhovatele ve společnosti , Jméno advokáta A, . (dále jen „ společnost“), a to ke dni 13. června 2017; a společnosti uložil povinnost poskytnout znaleckému ústavu veškerou součinnost potřebnou pro určení ceny podílu navrhovatele ve společnosti, včetně poskytnutí všech potřebných podkladů. Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení soud prvního stupně s odkazem na § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) neodůvodnil.

2. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a návrh zamítl pro ztrátu aktivní legitimace navrhovatele, popř. nebude-li odvolací návrh shledán důvodným, aby odvolací soud jmenoval jiného znalce.

3. Odvolatelka předně uvádí, že navrhovatel se domáhá jmenování znalce podle § 86 a § 91 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, kdy tvrdí, že je akcionářem společnosti, vlastnícím akcie představující 49 % podíl na základním kapitálu společnosti; že ovládajícími osobami společnosti jsou majoritní akcionáři Manfred Mayer a Ruth Leeb, jednající ve shodě a celkem vlastní 51 % akcií společnosti, což má zakládat domněnku zakotvenou v § 75 odst. 3 z. o. k. Navrhovatel dále tvrdí, že splnil své povinnosti dané § 89 a § 329 z. o. k. a tudíž mu svědčí aktivní legitimace domáhat se uzavření smlouvy o odkupu akcií u soudu a podat návrh dle § 91 z. o. k. na jmenování znalce.

4. Odvolatelka potvrzuje, že je v insolvenci; byl zjištěn její úpadek a jako způsob jeho řešení byla povolena reorganizace; insolvenční řízení je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 20860/2019. Poukazuje na schválený reorganizační plán, dle jeho čl. 7., I., A. bod 7. 5. došlo ke snížení základního kapitálu společnosti na 0 Kč a zároveň v souladu s čl. 7., I., A. bod 7.7. došlo k zániku současných akcií společnosti, a to ke dni 3. září 2020. Dle čl. 7., I., A. bod 7.8. až 7. 10. reorganizačního plánu došlo pak ke zvýšení základního kapitálu společnosti a úpisu nových akcií novým akcionářem. Tímto novým akcionářem je osoba odlišná od navrhovatele. Navrhovatel tak v tomto okamžiku nevlastní žádné platné akcie společnosti a není tudíž jejím akcionářem. Tyto skutečnosti jsou navrhovateli známy, proti těmto opatřením v rámci insolvenčního řízení brojil. Není pochyb, že nejpozději dnem 3. září 2020 došlo k zániku starých akcií společnosti, navrhovatel není akcionářem společnosti, svou aktivní legitimaci v průběhu řízení ztratil. Odvolatelka svou argumentaci podrobně rozvádí.

5. Odvolatelka rovněž brojí proti osobě znalce, považuje jej za podjatého. Své námitky, jejichž podstata souvisí především s probíhajícím v insolvenčním řízením, blíže rozebírá.

6. Navrhovatel s podaným odvoláním nesouhlasí, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

7. Navrhovatel své výhrady k podanému odvolání blíže rozvádí a shrnuje, že v okamžiku podání návrhu na jmenování znalce byl osobou aktivně legitimovanou k jeho podání. Byť v průběhu řízení pozbyl vlastnické právo k akciím společnosti, nepozbyl aktivní legitimaci v tomto řízení, neboť stále trvá jeho právní zájem na jmenování znalce pro účely ocenění podílu navrhovatel na společnosti. Navržený a soudem jmenovaný znalec je více než dostatečně kvalifikovaný pro zpracování zadaného znaleckého posudku. Skutečnost, že soudem jmenovaný znalec má s oceňováním majetku společnosti již konkrétní zkušenosti, považuje za další důvod pro jeho jmenování, neboť jeho zkušenosti zajistí hospodárnost, rychlost a efektivnost tohoto řízení.

8. Po přezkoumání usnesení soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně neobstojí, byť z jiných, než odvolatelkou uváděných důvodů.

9. Řízení o jmenování je znalce je řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob ve smyslu § 85 písm. c) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

10. Podle § 1 odst. 2 z. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.

11. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

12. Podle § 169 odst. 4 o. s. ř. pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně § 157 odst. 2 a 4 o. s. ř.

13. Soud prvního stupně zcela pominul, že jím vydané rozhodnutí je rozhodnutím meritorním, tudíž na něj ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. nedopadá. Je třeba dodat, že i citované ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., na které soud prvního stupně odkázal, je třeba vykládat tak, že odůvodnění rozhodnutí je pravidlem, redukce či absence odůvodnění je oproti tomu výjimkou. Přičemž se musí jednat o usnesení, jež má citované ustanovení na mysli.

14. V poměrech projednávané věci podmínky pro to, aby soud prvního stupně své rozhodnutí neodůvodnil, splněny nebyly a bylo povinností soudu prvního stupně napadené usnesení řádně odůvodnit v souladu se zásadami uvedenými v § 157 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř. Usnesení soudu prvního stupně neobsahuje žádné odůvodnění, tudíž nelze dovodit, jaké úvahy soud prvního stupně k vydání napadeného rozhodnutí vedly.

15. Skutečnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo odůvodněno (přitom řádné odůvodnění rozhodnutí je základním atributem spravedlivého procesu, vylučujícího libovůli soudní moci), způsobuje jeho nepřezkoumatelnost, a proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. V dalším řízení soud prvního stupně znovu posoudí podaný návrh, vypořádá se s veškerou argumentací účastníků řízení k nastolené otázce, bude se podaným návrhem zabývat ze všech aspektů daného případu a o podaném návrhu znovu rozhodne. Své závěry promítne do nového rozhodnutí ve věci, své rozhodnutí řádně odůvodní způsobem naznačeným shora.