142/2012

Plný text

MSPH 76 INS 3732/2008 3 VSPH 142/2012-B-338 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka SKLÁRNY KAVALIER, a.s. se sídlem Sázava, Sklářská 359, okres Benešov, IČO 00012653, zastoupeného advokátem Mgr. Ivanem Brambaški, se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 5, za účasti státního zastupitelství, o odvolání věřitele Citibank Europe plc., se sídlem Dublin, 1 North Wall Quay, Irsko, reg.č. 132781, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011, č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-281, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011, č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-281 , se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. prosince 2011, č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-281, v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Voleský a partneři, v. o. s. vydal zajištěnému věřiteli č. 220 Citibank Europe plc., reg.č. 132781, Irská republika (dále jen „věřitel“) výtěžek: a) ze zpeněžení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Cheb na LV č. 4098 pro obec a k.ú. Cheb (položka č. II./4. soupisu), částku 11.958.127,19 Kč, b) ze zpeněžení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Benešov na LV č. 24 pro obec a k.ú. Sázava, částku 3.391.036,59 Kč [položka č. II./2.a) soupisu] a c) ze zpeněžení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Teplice na LV č. 245 pro obec Hostomice, k.ú. Hostomice nad Bílinou [položka č. II./7.a) soupisu], částku 15.650.916,80 Kč, tedy celkem výtěžek ve výši 31.000.080,58 Kč. V bodě II. výroku soud uložil insolvenčnímu správci, aby do 15 dnů od právní moci rozhodnutí vydal výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli podle seznamu přihlášek, aby zapsal do upraveného seznamu vyplacenou částku, případně zbývající částku, která bude vypořádávána při rozvrhu, a aby do 30 dnů od právní moci usnesení podal soudu o vydání výtěžku písemnou zprávu. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. MSPH 76 INS 3732/2008-B-66 ze dne 20. 4. 2009 vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce prodal mimo dražbu označený majetek, tvořící nevýrobní aktiva podniku dlužníka, jehož součástí byly rovněž nemovitosti uvedené v bodu I. výroku napadeného rozhodnutí. Insolvenční správce požádal soud o vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli a žádost doložil podrobným výpočtem. Souhlas věřitele s vyčíslenými náklady byl též doložen. Kupní smlouvou ze dne 14. 1. 2010 prodal insolvenční správce nemovitosti uvedené v bodu I. výroku sub a) obchodní společnosti HC Logistic, s. r. o. za kupní cenu (včetně DPH) 12.500.000,- Kč. Dvěma kupními smlouvami, ze dne 3. 6. 2010 a ze dne 9. 12. 2010, prodal insolvenční správce nemovitosti uvedené v bodu I. výroku sub b) Martinu Strakovi za celkovou kupní cenu (včetně DPH) 3.560.000,- Kč. Kupní smlouvou ze dne 24. 3. 2010 prodal insolvenční správce nemovitosti uvedené v bodu I. výroku sub c) obchodní společnosti Speciální stavby Most, spol. s r. o. za kupní cenu 17.000.000,- Kč. Ke kupní ceně z prodeje nemovitostí uvedených v bodu I. výroku sub a) přirostly úroky na termínovaném vkladu ve výši 148.082,19 Kč. Náklady na správu a údržbu nemovitostí (daň z nemovitostí, vodné, stočné) činily 73.403,50 Kč (tj. 0,58 %) a náklady spojené s jejich prodejem (zprostředkování prodeje, obstarání zájemce o koupi) činily 322.500,- Kč (tj. 2,55 %). Základ pro výpočet odměny správci dle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen „vyhláška“) činil 12.252.179,19 Kč; z toho insolvenční soud určil odměnu správce ve výši 245.043,60 Kč spolu s 20% DPH 49.008,70 Kč, tj. celkem 294.052,- Kč. K vydání zajištěnému věřiteli tak připadla, jak uzavřel soud prvního stupně, částka 11.958.127,19 Kč. Vedle tohoto výtěžku bylo za dobu od 18. 8. 2009 ke dni prodeje předmětných nemovitostí na nájemném za užívání předmětných nemovitostí vybráno 370.322,90 Kč. Ke kupní ceně z prodeje nemovitostí uvedených v bodu I. výroku sub b) přirostly úroky na termínovaném vkladu ve výši 43.217,21 Kč. Náklady na správu a údržbu nemovitostí (odběr plynu a elektrické energie) činily 28.127,27 Kč (tj. 0,78 %) a náklady spojené s jejich prodejem (zprostředkování prodeje, obstarání zájemce o koupi) činily 100.667,35 Kč (tj. 2,79 %). Základ pro výpočet odměny správci činil 3.474.422,99 Kč; z toho insolvenční soud určil odměnu správce částkou 69.488,- Kč spolu 20% DPH 13.897,- Kč, tj. celkem 83.386,- Kč. K vydání zajištěnému věřiteli tak podle výpočtu soudu připadla částka 3.391.036,59 Kč. Ke kupní ceně z prodeje nemovitostí uvedených v bodu I. výroku sub c) přirostly úroky za dobu uložení na termínovaném vkladu ve výši 247.085,82 Kč. Náklady na správu a údržbu nemovitostí činily 689.883,40 Kč (tj. 3,99 %) a náklady spojené s jejich prodejem (zprostředkování prodeje, obstarání zájemce o koupi) činily 521.427,- Kč (tj. 3,02 %). Základ pro výpočet odměny správci dle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky činil 16.035.775,40 Kč; z toho insolvenční soud určil odměnu správce částkou 320.715,50 Kč spolu s 20% DPH 64.143,10 Kč, tj. celkem 384.858,60 Kč. K vydání zajištěnému věřiteli připadla částka 15.650.916,80 Kč. Cituje ustanovení § 171 odst. 2, § 206 odst. 2 a § 298 IZ soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční správce podal řádný návrh dle ustanovení § 298 IZ, obsahující rovněž správný výpočet odměny; správně též ke kupní ceně připočetl i úroky plynoucí z jejího uložení na termínovaném vkladu. Nájemné za dobu od prodeje podniku 17. 8. 2009 do prodeje nemovitosti v k.ú. Cheb (leden 2010) ve výši 370.322,90 Kč podle soudu prvního stupně nenáleží zajištěnému věřiteli, nýbrž je příjmem majetkové podstaty. Oporou pro tento závěr bylo soudu prvního stupně rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež označil jako „NSČR 21 Cdo 296/2003“. Existence zástavního práva totiž zásadně nebrání vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku) nakládat se zástavou. Nestanoví-li zákon něco jiného, může zástavní dlužník zástavu zcizit, znovu ji zastavit, zřídit k ní věcné břemeno, dát ji do nájmu nebo do jiného užívání apod. Soud prvního stupně zdůraznil, že správce je oprávněn s věcí sepsanou v majetkové podstatě nakládat a požívat její plody a užitky. Po dobu, po níž byla věc oprávněně v majetkové podstatě zapsána, má správce právo i na nájemné, ovšem ve prospěch majetkové podstaty (insolvenční soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. NSČR 29 Cdo 2086/2001, NSČR 29 Cdo 4662/2008 nebo NSČR 29 Cdo 5083/2008). Soud prvního stupně též zdůraznil, že zajištěný věřitel se nijak nepodílel na správě předmětného majetku, výdaje s ní spojené byly hrazeny výlučně z majetkové podstaty, a proto ani z tohoto důvodu zajištěnému věřiteli nemohl vzniknout nárok na vyplacení výtěžku na nájemném. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně se věřitel včas odvolal. Z obsahu podaného odvolání se podává, že uplatněn je toliko odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Nesprávný je podle odvolatele právní závěr soudu prvního stupně, že nájemné získané z pronájmu zástav náleží do majetkové podstaty, a není proto součástí výtěžku zpeněžení, jež by měl být vydán věřiteli. Zástavní právo se ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 obč. zák. vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. Nájemné je - uvádí se v odvolání - právě takovým plodem či přírůstkem (stejně jako úroky přirostlé k výtěžku zpeněžení). Ustanovení § 206 odst. 2 IZ podle odvolatele na tomto závěru ničeho nemění; vymezuje se v něm toliko rozsah majetkové podstaty, neřeší však komu náleží plody výtěžku zpeněžení majetku v majetkové podstatě. Podle odvolatele má každý zajištěný věřitel právo, aby jeho zajištěná pohledávka byla přednostně uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku. Nedosahuje-li výtěžek zpeněžení výše zajištěné pohledávky, je podle odvolatele vyloučeno, aby jej mohli získat nezajištění věřitelé. Z těchto důvodů věřitel žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že vysloví souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal věřiteli výtěžek ze zpeněžení ve výši 12.319.561,59 Kč. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání, aniž nařizoval jednání, přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení, včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Vrchní soud v Praze se v poměrech předchozí právní úpravy podle zákona o konkursu a vyrovnání vyjádřil k otázce nároku odděleného věřitele na vydání nájemného coby užitku zástavy v usnesení ze dne 14. května 2008, sp. zn. 1 Ko 100/2008. Dovodil v něm, že v souladu s uhrazovací funkcí zástavního práva vyplývající z § 152 a § 165 ObčZ má podle § 28 odst. 1 ZKV věřitel pohledávky zajištěné zástavním právem (oddělený věřitel) v konkursu právo na její uspokojení (v rozsahu a pořadí stanoveném v § 28 odst. 2 až 4 ZKV) jen z výtěžku dosaženého zpeněžením zástavy, jemuž podléhá spolu se svým příslušenstvím, přírůstky a neoddělenými plody (§ 153 odst. 2 ObčZ), nikoli též z užitků ze zástavy, např. nájemného z pronájmu zastavené věci, jež byly do podstaty v průběhu konkursu získány. Třebaže jde o právní závěry v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání, východiska pro posouzení nastolené otázky zůstávají obdobná i se zřetelem k právní úpravě v insolvenčním zákonu. Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí vyšel z toho, že nárok věřitele podle § 28 odst. 1 je koncipován v souladu s úpravou uhrazovací funkce zástavního práva vyplývající z § 152 a § 165 odst. 1 ObčZ, jejíž podstatou je právo zástavního věřitele, jehož pohledávka zajištěná zástavním právem nebyla včas splněna, na uspokojení této pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Jen z tohoto zpeněžení, jemuž zástava spolu se svým příslušenstvím, přírůstky a neoddělenými plody podléhá (srovnej § 153 odst. 2 ObčZ), může být nesplněná pohledávka zástavního věřitele uspokojena. K realizaci tohoto práva se zástavní věřitel může domáhat zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě či jejího soudního prodeje (§ 165a ObčZ), a byl-li na majetek dlužníka zajištěné pohledávky, či zástavního dlužníka odlišného od osobního dlužníka, prohlášen konkurs, v jehož rámci bude zástava zpeněžena, odpovídá právu zástavního věřitele ze zajištění opět toliko nárok na vydání výtěžku dosaženého tímto zpeněžením, jejž vymezuje ustanovení § 28 ZKV. Insolvenční zákon v ustanovení § 298 odst. 1 dává zajištěným věřitelům právo na uspokojení jejich pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Východiskem úpravy uhrazovací funkce zástavního práva v insolvenčním zákonu je ustanovení § 165 odst. 1 obč. zák., podle které není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně, nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky). Zástavní právo se nevztahuje jen na samotnou věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, jež byla dána do zástavy, ale ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 obč. zák. též na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. Právo užívat zástavu, přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky ovšem náleží (zůstává) zástavci. Zástavní věřitel je ve smyslu ustanovení § 162 odst. 2 obč. zák. oprávněn vykonávat tato práva jen se souhlasem zástavce. Nájemné je výnosem, čili užitkem, ze zástavy. Odtud plyne, že zástavnímu věřiteli náleží právo přisvojovat si nájemné jako užitek ze zástavy (pronajaté věci), jen tehdy, jestliže se tak dohodl se zástavcem v zástavní smlouvě, popřípadě jestliže s tím zástavce jinak vyslovil předepsaným způsobem souhlas. Nájemné, jako právo na plnění, jež vzniká pronajímateli - věřiteli závazkového právního vztahu, je pohledávkou (srov. § 488 obč. zák.), a tedy ve smyslu ustanovení § 153 odst. 1 obč. zák. též způsobilou zástavou. Jestliže budoucí pohledávky nájemného poskytne pronajímatel jako zástavu (čemuž podle poznatků odvolacího soudu dává praxe přednost před dohodou podle § 162 odst. 2 obč. zák.), je z povahy věci vyloučeno, aby zajištěnému věřiteli náleželo (platně vzniklo) právo brát nájemné jako užitek ze zástavy – pronajaté věci. Při analýze hmotněprávního postavení zástavního věřitele a při posuzování, zda mu náleží právo, aby zajištěná pohledávka byla uspokojena též z užitků pronajaté nemovitosti (zástavy), je proto třeba vždy náležitě rozlišovat všechny tři naznačené situace (tedy včetně té, kdy zástavce zástavnímu věřiteli ani nezřídil právo brát užitky ze zástavy, ani jemu či jinému nezastavil pohledávky nájemného). Insolvenční zákon nedává zajištěnému věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zástavním právem k majetku, který náleží do majetkové podstaty, více práv, než si platně a účinně (se zřetelem k právnímu režimu odporovatelnosti podle insolvenčního zákona) zřídil před zahájením insolvenčního řízení. Ve sledovaných souvislostech to především znamená, že o právu zajištěného věřitele na užitek ze zpeněžené zástavy, již byla pronajatá nemovitost, v podobě nájemného, lze uvažovat jedině za předpokladu, že mu toto své oprávnění zástavce (zde dlužník) „odevzdal“, anebo mu zastavil budoucí pohledávky nájemného z pronajaté zastavené nemovitosti. Věřitel ani netvrdil, a proto ani neprokazoval, že mu před zahájením insolvenčního řízení byly pohledávky nájemného zastaveny, či že mu zástavce udělil souhlas k braní těchto užitků ze zástavy. Jestliže tedy soud prvního stupně založil své rozhodnutí na právním závěru, že věřiteli nesvědčí žádný právní důvod pro vyplacení nájemného jako „výtěžku“ nájmu zástavy, pak je jeho rozhodnutí věcně správné a odvolací soud je podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Nicméně, jakkoliv uvedený závěr v dané věci plně postačuje pro právní posouzení nároku zajištěného věřitele na výtěžek ze zpeněžené zástavy, odvolací soud dodává, že tomu věřiteli, který ve smyslu ustanovení § 162 odst. 2 IZ získal v době před zahájením insolvenčního řízení zástavcův souhlas s braním užitků ze zástavy, by právo na nájemné, jako výnos zpeněžení zástavy v konkursu, náleželo zásadně jen za dobu do prohlášení konkursu. Zásadně proto, že jedním z důležitých účinků prohlášení konkursu je přechod oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce (§ 246 odst. 1 IZ). Jde o účinek, který nastává ze zákona okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku. Tímto zákonným účinkem se též eliminují účinky zástavcova souhlasu k tomu, aby si zástavní věřitel přisvojoval užitky zástavy. Je tomu tak právě proto, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce s přechodem práva nakládat s majetkovou podstatou (právo ji užívat) též práva k tomu připnutá, jež jinak náležející vlastníku zástavy, tedy i právo brát užitky ze zástavy. Nájemné ze zástavy, jako takový užitek, je příjmem majetkové podstaty a posléze jedním ze zdrojů výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, s nímž insolvenční správce naloží podle pravidel vyjádřených v ustanovení § 296 násl. IZ. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného proti potvrzujícímu výroku do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 3. října 2012 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová