145/2016

Plný text

KSUL 46 INS 11098/2012 4 VSPH 145/2016-B-61 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka VOD-KA, a.s. v likvidaci , IČO 25043161, sídlem Horní Dubina 276, Litoměřice 412 01, o odvolání věřitele č. 27 STUDNAŘSTVÍ B Č, s.r.o. , IČO 25221019, sídlem Závišín 31, 353 01 Zádub-Závišín, zast. Mgr. Irenou Lazurovou, LL.M., advokátkou, sídlem Na dědinách 733/22, 141 00 Praha 4 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 11098/2012-B-50 ze dne 2. listopadu 2015 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 11098/2012-B-50 ze dne 2. listopadu 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu I. stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem povolil částečný rozvrh výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka VOD-KA, a.s. v likvidaci (dále jen dlužník; bod I. výroku), určil, že nezajištěné pohledávky přihlášených věřitelů, uvedené v upraveném seznamu přihlášených pohledávek, budou uspokojeny poměrně jen do výše 26,12 % z částky 7.000.000,- Kč v dále uvedené výši podílů uspokojení vyjmenovaných věřitelů pod č. 1 – 36 (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu správci Mgr. Martinu Kuřeti (dále jen správce) a věřitelům povinnosti uvedené v bodech III. a IV. výroku. V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 9.5.2012 (A-1) bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka, usnesením ze dne 22.6.2012 (A-24) byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven správce. Dne 17.2.2015 (B-40) předložil správce insolvenčnímu soudu návrh na povolení částečného rozvrhu, jenž doplnil dne 4.5.2015 (B-47) a v němž uvedl, že prodejem majetku dlužníka získal do majetkové podstaty celkem 11.667.610,91 Kč, má dostatek finančních prostředků na úhradu pohledávek za majetkovou podstatou, tj. i na nároky správce na jeho odměnu a na náhradu jeho nákladů, včetně nákladů spojených se soudním sporem vyvolaným na základě popření pohledávky P27 věřitele č. 27 STUDNAŘSTVÍ B Č, s.r.o. (dále jen odvolatel). Soud I. stupně podaný návrh podle § 301 insolvenčního zákona (dále jen IZ) přezkoumal a zjistil, že jsou v něm zahrnuti pouze věřitelé se zjištěnými pohledávkami, že se zajištění věřitelé do insolvenčního řízení dlužníka nepřihlásili, že po vyplacení částky určené k částečnému rozvrhu zůstane na účtu majetkové podstaty částka 4.667.610,- Kč pro případné uspokojení dosud nezařazených pohledávek věřitelů, o nichž bude rozhodnuto po jejich zjištění, že pro splnění konečného rozvrhového usnesení po konečné zprávě vytvořil správce dostatečnou rezervu, a to i na zálohu a odměnu správce, a že souhlas zástupce věřitelů s částečným rozvrhem byl k návrhu připojen. Proto soud I. stupně shledal návrh na částečný rozvrh důvodným a schválil jej. Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatel včas odvolal a navrhoval jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukazoval na písařské chyby a na obsahové rozpory v podaném poučení o odvolání. Namítal, že tzv. rezerva ve výši 4.667.610,- Kč nepostačuje na úhradu jeho pohledávky a není tedy dostatečnou rezervou pro splnění rozvrhu po konečné zprávě, a že ačkoliv je uveden v seznamu přihlášených nezajištěných pohledávek, nezařadil jej správce do částečného rozvrhu. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 301 IZ umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu soudu, aby povolil částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit věřitelský výbor. V návrhu musí uvést, které pohledávky mají být v částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše (odst. 1).Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě a jestliže je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné (odst. 2). Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání přípustné (odst. 3). O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti němu podat odvolání. Odvoláním lze namítat také to, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu (odst. 4). Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dne 9.5.2012 (A-1) bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka, usnesením ze dne 22.6.2012 (A-24) byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven správce, dle protokolu o přezkumném jednání konaném dne 7.8.2012 (B-4) a dle usnesení o opravě protokolu z přezkumného jednání ze dne 27.8.2012 (B-12) byla pohledávka odvolatele správcem popřena zcela co do pravosti a výše 1.389.991,40 Kč, její popření bylo zaznamenáno správcem v upraveném seznamu pohledávek ze dne 8.8.2012 (B-6), dle obsahu upraveného seznamu pohledávek věřitelů ze dne 16.10.2012 (B-20) a jeho doplnění dne 30.10.2012 (B-24) byli do něj zahrnuti přihlášení věřitelé se zjištěnými pohledávkami pod pořadovými čísly 1 – 36, a to ve shodném složení, jako byli zahrnuti správcem do návrhu na povolení částečného rozvrhu ze dne 17.2.2015 (B-40), doplněného dne 4.5.2015 (B-47), o němž soud I. stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením ze dne 2.11.2015 (B-50), neboť s ním dne 13.2.2015 vyslovil souhlas zástupce věřitelů. Odvolací soud dále ověřil, že odvolatel do návrhu správce zařazen nebyl z důvodu popření jeho pohledávky správcem co do pravosti a výše 1.389.991,40 Kč. Odvolací soud se proto nejdříve zabýval tím, zda odvolatel jako přihlášený věřitel, jenž nebyl zahrnut do částečného rozvrhu, je legitimován k podání odvolání proti usnesení o povolení částečného rozvrhu, či nikoliv, a dospěl k závěru, že k němu odvolatel legitimován je. Legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí o částečném rozvrhu vymezuje § 301 odst. 4 IZ tak, že ji přiznává jen dlužníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům, kteří byli do částečného rozvrhu zahrnuti, s tím, že v odvolání lze namítat také to, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu. Pokud jde o přihlášené věřitele, naznačuje dikce § 301 odst. 4 IZ poněkud nedůsledně (srov. s dikcí § 307 odst. 1 IZ) to, že by právo podat odvolání mělo svědčit jen těm z nich, kteří jsou v rozhodnutí o částečném rozvrhu výslovně uvedeni, a nikoliv již těm, kteří v něm zmíněni nejsou (včetně těch, kteří by zůstali z nějakého důvodu opomenuti), přestože se jich takové rozhodnutí přesto může dotýkat. Takový výklad citovaného ustanovení odvolací soud nesdílí, neboť by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, dle nichž věřitelé, kteří mají podle IZ zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti (§ 5 písm. b) IZ). Nelze totiž upřít právo podat odvolání proti usnesení o částečného rozvrhu těm přihlášeným věřitelům, kteří nebyli do částečného rozvrhu zahrnuti jen proto, že jejich pohledávky dosud nebyly pravomocně zjištěny a nelze jim upřít právo namítat, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu, jehož nesprávné a věcně nedůvodné povolení může mít negativní dopad nejenom do majetkové sféry těch přihlášených věřitelů, kteří byli zahrnuti do částečného rozvrhu, ale i do majetkové sféry všech ostatních přihlášených věřitelů, majících legitimní očekávání, že jejich pohledávky budou v insolvenčním řízení uspokojeny poměrně, avšak zatím nebyly zjištěny z důvodu jejich popření a dosud o nich nebylo v incidenčním sporu pravomocně rozhodnuto. Odvolací soud vyšel z toho, že v zásadě nemůže být činěno žádného rozdílu v okruhu účastníků rozvrhového usnesení (§ 306, § 307 IZ), jež se vydává po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy, a v okruhu účastníků usnesení o částečném rozvrhu (§ 301 IZ), jež se vydává kdykoli to umožňuje stav dosud neukončeného zpeněžení majetkové podstaty. Při pravidelném běhu věcí by tak v usnesení o částečném rozvrhu měli být zásadně uvedeni všichni věřitelé, kteří by jinak byli zahrnuti v (konečném) rozvrhovém usnesení (§ 306 IZ), tedy i ti, ohledně jejichž pohledávek dosud nebyly splněny podmínky pro jejich výplatu nebo jejichž pohledávky jsou ještě sporné (§ 306 odst. 4 IZ) a na něž je třeba vždy pamatovat úschovou (§ 307 odst. 4 IZ). V takovém případě pak právo podat odvolání proti rozhodnutí o částečném rozvrhu nutně (a správně) svědčí všem přihlášeným věřitelům do něho zahrnutým, neboť nikdo z nich nezůstal opomenut. Pokud však insolvenční soud pojme do napadeného usnesení o částečném rozvrhu jen ty věřitele, ohledně nichž již byly splněny podmínky pro výplatu jejich pohledávek, a nepojme do něho ostatní věřitele, ohledně jejichž pohledávek dosud nebyly splněny podmínky pro jejich výplatu, pak tím vytvoří nerovnovážnou situaci, neboť v rozhodnutí neuvedení (a opomenutí) věřitelé by nemohli rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu napadnout odvoláním a namítat, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání, typicky z toho důvodu, že výše zůstatku zpeněžení majetkové podstaty určeného pro ně při rozvrhu po konečné zprávě je nedostatečná. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že právo podat odvolání proti rozhodnutí o částečném rozvrhu nelze v případě věřitelů omezovat jen na ty z nich, kteří jsou v něm expressis verbis uvedeni, ale nutně svědčí i těm věřitelům, kteří by v něm správně měli být také uvedeni, avšak zmíněni v něm nejsou. Jinými slovy řečeno: proti rozhodnutí o částečném rozvrhu mohou podat odvolání i přihlášení věřitelé (§ 173 IZ), kteří do něho nejsou zahrnuti a jejichž pohledávky jsou uvedeny v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (§ 197 IZ) a pravidelně se zařazují do (konečného) rozvrhu (§ 306 IZ). Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě měl odvolatel právo podat odvolání proti vydanému usnesení o povolení částečného rozvrhu, neboť je přihlášeným věřitelem, jehož pohledávka byla popřena insolvenčním správcem a o podané incidenční žalobě (sp. zn. 46 ICm 2467/2012) nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Dále odvolací soud zjistil, že v odůvodnění usnesení neuvedl soud I. stupně žádná konkrétní skutková zjištění, jež ho vedla nebo mohla vést k závěru o splnění podmínek pro částečný rozvrh stanovených v § 301 odst. 2 IZ, že žádným způsobem neodůvodnil způsob stanovení míry uspokojení zjištěných pohledávek do rozvrhu zahrnutých přihlášených věřitelů, neučinil žádná konkrétní zjištění a závěr o tom, zda nemůže dojít k ohrožení provedení rozvrhu po konečné zprávě a zda současný stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty umožňuje částečný rozvrh, neuvedl, jaká učinil zjištění ve vztahu k majetkové podstatě, tj. nejenom, jaký je dosavadní výtěžek jejího zpeněžení, ale v jaké části zůstává nezpeněžena a jaký je výhled dalších výnosů majetkové podstaty, jaké konkrétní pohledávky a v jaké výši bude nutno uspokojit v konkursu přednostně před rozvrhem (§ 305 IZ), jaké jsou vedeny spory, jejichž předmětem je přezkoumání existence přihlášených pohledávek, a na něž je nutno pamatovat při částečném rozvrhu. Odvolací soud v daném případě proto dospěl k závěru, že odvoláním napadené usnesení neodpovídá požadavkům na odůvodnění rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení podle § 301 IZ, a to ve smyslu § 7 odst. 1 IZ podle § 157 odst. 2 o.s.ř. a s ohledem na § 167 odst. 2 o.s.ř. (dále srovnej viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.2011, sp. zn. KSCB 28 INS 959/2009, 3 VSPH 101/2011-B-152). Jelikož odvoláním napadené usnesení neobsahovalo taková relevantní zjištění a závěry, z nichž by bylo možno dovozovat správnost úsudku o splnění podmínek pro částečný rozvrh, a že soud I. stupně dostatečně vyhodnotil, zda další výnos majetkové podstaty bude postačovat pro provedení rozvrhu po konečné zprávě (tedy i pro případné poměrné uspokojení odvolatele), odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně vydá nové rozhodnutí o částečném rozvrhu, do něhož pojme všechny přihlášené pohledávky ve stejném rozsahu, v jakém by mohly být zařazeny do (konečného) rozvrhu, a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem také odůvodní. Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 29. února 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková