1456/2016

Plný text

MSPH 76 INS 17/2016 3 VSPH 1456/2016-A-26 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M., v insolvenčním řízení dlužníka S. K. , bytem P., zahájeném na návrh věřitele Raiffeisenbank a.s., IČO: 49240901, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, zas. Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem Brno, Čechyňská 16, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 17/2016-A-21, ze dne 28. června 2016, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 17/2016-A-21, ze dne 28. června 2016, se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 17/2016-A-21 ze dne 28. června 2016 v bodě I. výroku zastavil insolvenční řízení dlužníka S. K. (dále jen „dlužník“), konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), a že po právní moci tohoto rozhodnutí bude navrhovateli Raiffeisenbank a.s. (dále jen „navrhovatel“) vrácena jím složená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč (bod III. výroku). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 4.1.2016 mu byl doručen insolvenční návrh navrhovatele, kterým se domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po splatností déle než 3 měsíce a tyto věřitele označil. Tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku celkem ve výši 15.387.236,13 Kč splatnou ke dni 1.10.2013 z titulu směnky vlastní avalované dlužníkem vystavené k zajištění veškerých pohledávek navrhovatele za směnečným dlužníkem - společnosti SKEX a.s. Soud prvního stupně konstatoval, že se mu nepodařilo doručit dlužníkovi insolvenční návrh na adresu uvedenou navrhovatelem ani fikcí, neboť dlužník není evidován v Centrální evidenci občanů České republiky. Zjistil, že na směnce vlastní je uvedena adresa dlužníka Vihorlatská 1414, Snina, Slovensko, že dlužník v České republice měl povolen pouze přechodný pobyt za účelem zaměstnání a na poslední nahlášené adrese pobytu se zdržoval do 31.12.2012. Z těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník je občanem Slovenské republiky s bydlištěm Vihorlatská 1414/2, Snina. Proto se rozhodl zkoumat svou mezinárodní příslušnost a zejména, kde se nachází skutečné místo hlavních zájmů dlužníka. Vyslovil, že určující pro fyzické osoby nepodnikatele je místo jejich hlavních zájmů, jejich bydliště. Cituje § 7b odst. 3, 426 a 427 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení („insolvenční zákon, dále jen „IZ“), soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o řízení s mezinárodním prvkem. Jelikož dlužník neměl ke dni zahájení insolvenčního řízení bydliště ani pracoviště na území České republiky, tedy své hlavní zájmy neměl v ČR, přičemž není rozhodné, zda má dlužník na území ČR nějaký majetek. Dospěl k závěru, že není dána pravomoc českých soudů, a proto insolvenční řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a určil, že po právní moci tohoto usnesení vrátí navrhovateli zálohu ve výši 50.000,- Kč. Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Domnívá se, že podmínky k zastavení insolvenčního řízení dle § 427 IZ nebyly naplněny, resp. že otázkou jejich naplnění se soud prvního stupně dostatečně nezabýval. Odkázal na čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1346/200 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení (dále jen „Nařízení“), a bod 13 preambule Nařízení, z nichž dovodil, že pro určení místa, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, by měl být rozhodný jednak objektivní ukazatel – místo, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje a ukazatel subjektivní – místo, které je zjistitelné třetími osobami. Upozornil, že tato koncepce byla přijata rovněž Virgos-Schmitovou zprávou, která je považována za interpretační pomůcku v souvislosti s Nařízením a odkázal na její bod 75 vysvětlující pojem „zájem“. Neztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, že určujícím místem hlavních zájmů fyzických osob nepodnikatelů je místo jejich bydliště. Odkázal na rozhodnutí soudu v Assenu ze dne 5.6.2002 a Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 531/2015-A-28 ze dne 31.3.2015. Navrhovatel má za to, že místem hlavních ekonomických zájmů a aktivit dlužníka je Česká republika. To usuzuje ze skutečnosti, že dlužník se trvale zdržuje na území ČR, kde vykonává svou hlavní ekonomickou činnost, značná část věřitelů pochází z ČR, závazky dlužníka vznikaly na území ČR, řídí se českým právem, smlouvy byly uzavřeny v českém jazyce, jejich plnění je předmětem výkonu rozhodnutí vedeného českými exekutorskými úřady a dlužník má a měl na území ČR majetek nemalého rozsahu. Na oporu svých tvrzení připojil v příloze výpis z katastru nemovitostí, LV č. 451, k.ú. Opatovice u Hranic, kde je uvedena adresa dlužníka Praha 3, Hradecká 2358/16 a dražební vyhlášku Exekutorského úřadu Tachov, z které vyplývá, že byl vydražen nemovitý majetek nacházející se na území ČR. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. Podle § 427 IZ vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví. Tímto přímo použitelným právním předpisem je shora uvedené Nařízení. Podle čl. 3 odst. 1 Nařízení jsou soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak. Podle čl. 3 odst. 2 Nařízení pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu. Podle čl. 2 písm. h) Nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí „provozovnou“ jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů. Z uvedených ustanovení tak vyplývá, že proti dlužníkovi, který je fyzickou nepodnikající osobou (nevykonává hospodářskou činnost nikoli přechodnou), lze vést pouze jedno insolvenční řízení, a to v členském státě, na jehož území jsou soustředěny jeho hlavní zájmy. Pokud insolvenční soud zjistí, že ke dni zahájení insolvenčního řízení byly hlavní zájmy dlužníka soustředěny v jiném členském státě EU (vyjma Dánského království), musí insolvenční řízení zastavit. Z čl. 3 Nařízení (a z preambule Nařízení bodu 4 a 12 obsahující výkladová ustanovení) vyplývá, že v určitém okamžiku může existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy, a tedy pouze soudy jednoho z členských států Evropské unie jsou příslušné zahájit hlavní úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 1 Nařízení. Nařízení se přitom nevztahuje pouze na úpadková řízení podnikatelských subjektů, ale i na úpadky fyzických osob nepodnikatelů (bod 9 preambule). Podle bodu 13 preambule Nařízení u dlužníka fyzické osoby nepodnikatele je místem jeho hlavního zájmu místo, ze kterého dlužník obvykle své zájmy spravuje, a je proto zjistitelné třetími osobami. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel se insolvenčním návrhem ze dne 14.12.2015 domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Uvedl, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 15.336.116,13 Kč s příslušenstvím z titulu dlužníkem avalované blanko směnky vlastní, vystavené dne 10.9.2012 společností SKEX a.s., se splatností ke dni 1.10.2013. Dále označil pohledávky věřitelů TML Investment s.r.o., Moravský Peněžní Ústav - spořitelní družstvo a Finanční úřad pro Liberecký kraj, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů a které není dlužník schopen plnit. Soud prvního stupně vyzval dlužníka usnesením ze dne 6.1.2016 (A-6) s výzvou k vyjádření k přiloženému insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamů podle § 104 IZ. Výzvu zaslal na navrhovatelem označenou adresu Hradecká 2358/16, 130 00 Praha 3. Jelikož se na danou adresu doručit nepodařilo (dlužník zde neměl schránku) a dlužník není evidován v Centrální evidenci občanů ČR, soud zaslal usnesení (A-18) na adresu uvedenou na předložené směnce vlastní (Vihorlatská 1414/2, Snina, Slovenská republika). Na tuto adresu se rovněž dlužníkovi doručit nepodařilo, neboť zásilka byla jako nevyžádaná zaslána zpět. Soud proto požádal Policii ČR o sdělení adresy dlužníka v České republice (A-19). Na výzvu soudu Ředitelství služby cizinecké policie sdělilo, že dlužník má v současné době na území ČR vydané potvrzení o přechodném pobytu občana EU za účelem zaměstnání s tím, že poslední nahlášená adresa pobytu od 15.11.2011 do 31.12.2012 byla Hradecká 2358/16, Praha 3 – Vinohrady (A-20). Soud prvního stupně, aniž by provedl skutková zjištění a řádně vymezil podmínky posouzení hlavních zájmů dlužníka-fyzické osoby ve smyslu Nařízení, uzavřel, že hlavní zájmy dlužníka nebyly ke dni zahájení insolvenčního řízení v České republice. To odůvodnil skutečností, že dlužník je občanem Slovenské republiky, kde se také nachází místo jeho hlavních zájmů. Pro tyto závěry však postrádal patřičná skutková zjištění, neboť místo bydliště ani pracoviště soud prvního stupně nezjistil a ani se tyto informace z obsahu spisu nepodávají - za místo současného bydliště dlužníka nelze bez dalšího považovat adresu, kterou dlužník uvedl v roce 2012 na směnce. Jediným zjištěním soudu byla skutečnost, že dlužník má v současné době na území České republiky vydané potvrzení o přechodném pobytu občana EU za účelem zaměstnání, a že poslední nahlášená adresa pobytu byla od 15.11.2011 do 31.12.2012 v Praze 3. V daném případě však bylo namístě nejprve zjistit současné místo bydliště dlužníka a vyšetřit, zda dlužník toho času má na Slovensku (či jinde) evidován trvalý či jiný pobyt. Soud prvního stupně se měl obrátit na Register obyvateľov SR (na základě čl. 9 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 209/1993 Sb.), řádně dlužníku doručit usnesení s výzvou a dát mu prostor k vyjádření se k okolnostem rozhodným pro posouzení, kde má - měl ke dni zahájení insolvenčního řízení - soustředěny hlavní zájmy (či zda a kde má provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h/ Nařízení, pokud je podle práva jiného státu podnikatelem). Dále měl po dlužníku žádat základní informace o jeho osobních a majetkových poměrech, výdělečné činnosti (zda a kde je zaměstnán nebo provozuje podnikatelskou činnost), o jeho jiných významných osobních aktivitách, o jeho závazcích a o tom, zda již není na území jiného členského státu Evropské unie vedeno jeho úpadkové řízení. Takto však soud prvního stupně nepostupoval a bez dalšího insolvenční řízení dle § 427 IZ zastavil. Pro úplnost nutno poukázat i na argumentaci navrhovatele, že hlavní zájmy dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 Nařízení je třeba zkoumat i z hlediska jeho věřitelů, tedy, které místo oni sami mají důvod považovat za místo, ke kterému má dlužník nejužší vztah a ze kterého své záležitosti obvykle spravuje. Rovněž je třeba zohlednit, na území kterého státu se nachází převážná část majetku dlužníka. Lze tedy shrnout, že soud prvního stupně se řádně nezabýval okolnostmi rozhodnými pro posouzení jeho mezinárodní příslušnosti k vedení insolvenčního řízení dlužníka. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 19. srpna 2016 JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková