146/2015

Plný text

178 ICm 116/2015 104 VSPH 146/2015-52 (MSPH 78 INS 8504/2014) U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v právní věci žalobkyně JUDr. S. R. , IČ: -, se sídlem -, insolvenční správkyně dlužníka ECO-SUN, s.r.o. , IČ: 26723611, se sídlem Paroplavební 50/10, 150 00 Praha 5 – Malá Chuchle, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem se sídlem Vodičkova 791/39, 110 00 Praha 1, proti žalovanému PAVI s.r.o. , IČ: 26018381, se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1, zastoupenému Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha 1, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2015, č.j. 178 ICm 116/2015 - 16, o nařízení předběžného opatření, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2015, č.j. 178 ICm 116/2015 - 16 , se mění tak, že návrh žalobkyně ze dne 15. ledna 2015 na nařízení předběžného opatření, kterým by soud společnosti PAVI s.r.o., IČ: 26018381, se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1, zakázal, aby až do doby právní moci rozsudku v tomto řízení jakkoliv nakládala s finanční hotovostí nacházející se na bankovním účtu č. 1490812064/2700, vedeném u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČ: 64948242, se sídlem Praha 4 – Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, a to až do maximální částky 22.439.500,- Kč, a zároveň společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČ: 64948242, se sídlem Praha 4 – Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, zakázal, aby až do doby právní moci rozsudku v tomto řízení umožnila společnosti PAVI s.r.o., IČ: 26018381, se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1, jakkoliv nakládat s finanční hotovostí nacházející se na bankovním účtu č. 1490812064/2700, vedeném u UniCredit Bank a.s., a to až do maximální částky 22.439.500,- Kč, s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze předběžným opatřením podle § 75c a § 76 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) zakázal PAVI, s.r.o. (dále jen žalovanému) od doručení usnesení do 30.4.2015 nakládat se svou finanční hotovostí, nacházející se na bankovním účtu č. 1490812064/2700 vedeném u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (dále jen banka), tak, že se toto omezení vztahuje až do maximální částky 22.439.500,- Kč (bod I. výroku) a zároveň zakázal bance od doručení usnesení do 30.4.2015 umožnit žalovanému nakládání s finanční hotovostí nacházející se na tomto bankovním účtu s tím, že se omezení vztahuje až do maximální částky 22.439.500,- Kč (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 15.1.2015 domáhala určení neplatnosti nebo neúčinnosti smluv o reklamě ze dne 6.1.2012 a 24.1.2013 uzavřených mezi dlužníkem ECO–SUN, s.r.o. (dále jen dlužník) a žalovaným a uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 22.439.500,- Kč, která měla být v důsledku napadených smluv převedena z majetku dlužníka na účet žalovaného. Uvedl, že žalobkyně vedena obavou o stav prostředků na bankovním účtu žalovaného a tím i o realizaci případného výkonu rozhodnutí navrhla vydání předběžného opatření zabraňujícího žalovanému do právní moci rozhodnutí o žalobě v nakládání s prostředky na účtu vedeném u dotčené osoby, a to pouze do výše požadované částky 22.439.500,- Kč a rovněž předběžného opatření ukládajícího dotčené osobě povinnost nerealizovat žádné převody na účtu žalovaného, které by mohly způsobit snížení jeho hotovosti na tomto účtu pod uvedenou částku. Soud návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl s konstatováním, že žalobkyní vyslovená podezření jsou natolik závažná, že je na místě užití § 75c o.s.ř. Uvedl, že z rozhodovací praxe soudů je zřejmé, že řízení o určení neúčinnosti právních úkonů insolvenčního dlužníka jsou složitá a časově náročná a nelze vyloučit, že případný úspěch žalobkyně v řízení o neplatnost a neúčinnost právních úkonů se může dostavit až v čase, kdy již na účtu žalovaného nebudou žádné prostředky, které by bylo možné výkonem rozhodnutí postihnout. Zároveň však vyslovil názor, že ochrana zájmů žalobkyně nemůže být bezbřehá a z toho důvodu nevyhověl požadavku žalobkyně, aby bylo omezení žalovaného a dotčené osoby stanoveno až do pravomocného skončení řízení a omezil předběžné opatření na dobu do 30.4.2015 s tím, že bude na žalovaném, aby soudu předložil taková tvrzení a označil takové důkazy, které rozptýlí obavy o případnou realizaci budoucího výkonu rozhodnutí, případně založí domněnku, že k výkonu rozhodnutí v tomto řízení ani nedojde. Vyjádřil svou připravenost opětovně se předběžným opatřením zabývat, a to jak otázkou jeho zrušení, tak prodloužením lhůty, pro kterou bude trvat. Uvedl, že banka, u které má žalovaný veden korunový účet, je dotčenou osobou ve smyslu § 76 odst. 2 o.s.ř., po níž je možné spravedlivě žádat, aby nerealizovala takové bankovní příkazy žalovaného, které ohrozí případný výkon rozhodnutí tím, že jeho finanční hotovost na účtu u banky poklesne pod stanovenou částku. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhoval zrušení napadeného usnesení. Namítal, že žalobkyní tvrzené skutečnosti jsou nepravdivé a neprokázané a proto neodůvodňují vydání předběžného opatření. Tvrdil, že je dlouhodobě fungující společností (od roku 1999), plní své povinnosti, má pět zaměstnanců, řadu nasmlouvaných kontraktů a spravuje majetek vysoké hodnoty. Uváděl, že není žádnou prázdnou schránkou, jejímž cílem by bylo vyvedení financí z majetkové podstaty a nehrozí utlumení jeho činnosti. Uváděl, že smlouvy o reklamě nemusely obsahovat přesnou specifikaci poskytovaných plnění, neboť jejich rozsah byl dlužníku znám. Tvrdil rovněž, že na základě těchto smluv dlužníku poskytl marketingové plnění. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení jako věcně správné potvrdil, neboť předběžné opatření bylo vydáno v souladu s o.s.ř., když osvědčila skutečnosti nasvědčující tomu, že smlouvy o reklamě jsou neplatné či neúčinné právní úkony, je dána důvodná obava, že budoucí výkon rozhodnutí může být ohrožen a předběžné opatření je zároveň přiměřené, protože žalovaného omezuje pouze při nakládání s majetkem na bankovním účtu. Žalobkyně namítala, že žalovaný v odvolání neuvedl žádné skutečnosti rozptylující obavy z nemožnosti realizace výkonu rozhodnutí ani skutečnosti nasvědčující tomu, že smlouvy o reklamě jsou platnými a účinnými právními úkony, na jejichž základě poskytl dlužníku plnění v hodnotě 22.439.500,- Kč, které mu byly dlužníkem uhrazeny. Tvrdila, že žalovaný slouží pouze jako zprostředkovatel a servisní společnost konečnému poskytovateli marketingového plnění F.C. M. T. , s nímž je personálně propojen. Namítala, že žalovaný nevlastní hmotný majetek, který by se alespoň přibližoval výši plnění obdrženého od dlužníka na základě neplatných smluv, které by v případě úspěchu žaloby musel vydat do majetkové podstaty. Zdůrazňovala, že ve smlouvách o reklamě není vymezena frekvence marketingového plnění, rozměry reklamních ploch, jejich počty či umístění a smlouvy neobsahují ocenění jednotlivých položek plnění. Uváděla, že třetím stranám (a zřejmě ani dlužníkovi) nemohlo a nemůže být zřejmé jaké marketingové plnění a za jaké ceny bylo žalovaným dlužníkovi poskytováno. Tvrdila, že tyto smlouvy jsou neplatné pro neurčitost a rovněž z důvodu, že jejich cílem bylo vyvedení majetku dlužníka a poškození jeho věřitelů. Pro případ, že by nebyly shledány neplatnými, namítala, že se jedná o zkracující úkony, na jejichž základě nebylo poskytnuto sjednané plnění, které by navíc bylo předraženo. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 102 odst. 1 o.s.ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle § 75c odst. 4 o.s.ř., pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Podle § 75b odst. 1 o.s.ř., k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,- Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50.000,- Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně. Podle § 75b odst. 2 o.s.ř., nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne. Podle § 75b odst. 3 o.s.ř., odstavce 1 a 2 neplatí, a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného; b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní; c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví; d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138); e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit. Žalobkyně v návrhu na nařízení předběžného opatření uvedla, že je osvobozena od úhrady soudního poplatku a jistoty 50.000,- Kč. Uvedla, že je podle § 11 odst. 2 písm. o) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od soudního poplatku a tím, že je osvobozena od soudních poplatků ve smyslu § 75b odst. 3 písm. d) o.s.ř. osvědčuje, že se na ni nevztahuje povinnost složit jistotu podle § 75b odst. 1 o.s.ř. Soud I. stupně se sice v napadeném usnesení k této otázce nevyjádřil, ale z jeho postupu je zřejmé, že se s tímto názorem žalobkyně ztotožnil. Odvolací soud proto nejprve posuzoval otázku, zda je žalující insolvenční správkyně osvobozena od složení jistoty podle § 75b odst. 3 písm. d) nebo e) o.s.ř., neboť o předběžné opatření podle § 75b odst. 3 písm. a), b) nebo c) o.s.ř. se v dané věci nejedná. Žalobkyně je jako insolvenční správkyně podle § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudních poplatků v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku. Podle § 11 odst. 2 písm. o) zák. č. 549/1991 Sb. je od soudního poplatku insolvenční správce rovněž osvobozen v insolvenčním řízení. Tato osvobození insolvenčního správce od soudních poplatků patří do skupiny věcných a osobních osvobození, tedy osvobození taxativně zákonem stanovených řízení a osob, kde je zájem státu, aby tato řízení mohla vždy proběhnout (tedy bez podmínky úhrady soudního poplatku) a aby vyjmenované osoby neměly v řízení (ve všech řízeních nebo jen ve stanovených druzích) v podmínce úhrady soudního poplatku překážku svého procesního postupu. Jiná je však situace osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř., kde měřítkem pro osvobození od soudních poplatků není druh řízení jak je tomu v § 11 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., ani taxativně stanovený okruh účastníků podle § 11 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., ale jsou to poměry účastníka (zejména jeho ekonomické a sociální poměry) za podmínky, že se nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Právě kritérium pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. je však zákonodárcem výslovně stanoveno jako jeden z důvodů pro „osvobození“ od povinnosti složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením (§ 75b odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Odvolací soud je proto na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že osvobození insolvenčního správce od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) nebo o) zák. č. 549/1991 Sb. není samo o sobě důvodem pro osvobození insolvenčního správce od povinnosti složit jistotu v případě, že se domáhá nařízení předběžného opatření. Jinak řečeno, insolvenční správce nemusí složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, jen v případě, že současně s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jsou u něho, resp. u majetkové podstaty dlužníka, splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.). Odvolací soud dodává, že obdobným způsobem je řešena i otázka náhrady nákladů státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Povinnost nahradit státu náklady, které vynaložil, lze účastníku uložit pouze tehdy, když u něho nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř., a to bez ohledu na to, zda je účastník, který má náklady státu platit, ze zákona osvobozen od soudních poplatků nebo zda se jedná o řízení, které je ze zákona od soudního poplatku osvobozeno (§ 11 odst. 1 a 2 zák. č. 549/1991 Sb.). Pokud insolvenční správce nejpozději v den, kdy podal návrh na nařízení předběžného opatření, nesloží jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, musí spolu s návrhem buď osvědčit podle § 75b odst. 3 písm. d) o.s.ř., že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř., nebo osvědčit, že splňuje podmínky § 75b odst. 3 písm. e) o.s.ř., tedy že jistotu bez své viny nemohl složit (a to za současného tvrzení existence nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma). Pokud tak neučiní, postupuje soud podle § 75b odst. 2 o.s.ř. a návrh na předběžné opatření odmítne. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně nejpozději v den, kdy podala u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu podle § 75b odst. 1 o.s.ř. nesložila. Zároveň však spolu s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření neosvědčila, že jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.s.ř. (§ 75b odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), ani netvrdila a neosvědčila, že jistotu nemohla bez své viny složit (§ 75b odst. 3 písm. e/ o.s.ř.). S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně, aniž by osvědčila splnění podmínek § 75b odst. 3 písm. d) nebo e) o.s.ř., nesplnila svou povinnost podle § 75b odst. 1 o.s.ř. a je proto nezbytné postupovat podle § 75b odst. 2 o.s.ř. Z tohoto důvodu odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). V Praze dne 12. března 2015 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná