1502/2014

Plný text

MSPH 95 INS 2027/2010 3 VSPH 1502/2014-B-183 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Domus Group, s.r.o., sídlem Praha 1, Krakovská 25, IČO 27448177, zast. JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou, sídlem Karlovy Vary, Cihelní 14, do níž vstoupilo státního zastupitelství, o odvolání dlužníka a věřitelů a) COPULA INVESTMENTS LIMITED, sídlem Kyperská republika, Limassol, Dimitri Liperti 3, b) M.L. a c) R.L. , všichni tři věřitelé zast. Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Praha 2, Vinohradská 1215/32, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2014, č.j. MSPH 95 INS 2027/2010-B-160, t a k t o :

I. Odvolání dlužníka se odmítá.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2014, č.j. MSPH 95 INS 2027/2010-B-160, se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce JUDr. Michal Mareš (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli č. 4 Česká spořitelna, a.s. (dále též věřitel č. 4) výtěžek ze zpeněžení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. 10714 (dříve 10729) a č. 10730 pro kat. ú. Smíchov, obec Praha, specifikovaných jako bytová jednotka 1508/2 v bytovém domě čp. 1508 na parcele parc. č. 3842/3 s podílem na společných částech domu a pozemku 18747/86625, bytová jednotka 1508/3 v bytovém domě čp. 1508 na parcele parc. č. 3842/3 s podílem na společných částech domu a pozemku 17224/86625, jednotka 1508/5 – garáž v bytovém domě č.p. 1508 na parcele parc. č. 3842/3 s podílem na společných částech domu a pozemku 3721/86625, jednotka 1508/8 – garáž v budově čp. 1508 na parcele parc. č. 3842/3 s podílem na společných částech domu a pozemku 4035/86625, parcela parc. č. 3842/1, zahrada o výměře 365 m 2 , evidovaných v soupisu majetkové podstaty pod položkami č. 1 až 5 (dále jen nemovitosti), ve výši 20.390.893,79 Kč (bod I. výroku), vyslovil souhlas s tím, aby správce vydal zajištěnému věřiteli č. 2 HŘEBENKA INVEST, s.r.o. (dále též věřitel č. 2) výtěžek ze zpeněžení nemovitostí ve výši 2.265.654,86 Kč (bod II. výroku), a uložil správci, aby do 5 dnů ode dne právní moci provedl vydání výtěžku podle upraveného seznamu přihlášených pohledávek k uspokojení zjištěných zajištěných pohledávek (nároků) č. 1 až 3 věřitele č. 4 a k uspokojení zjištěné zajištěné pohledávky (nároku) č. 1 věřitele č. 2 a aby do 10 dnů ode dne právní moci usnesení podal soudu zprávu o vydání výtěžků a současně zapsal do upraveného seznamu přihlášených pohledávek ke zjištěným zajištěným pohledávkám (nárokům) věřitelů č. 2 a 4, jaká částka na ně byla vyplacena a jaká zbývající část se vypořádá při rozvrhu (bod III. výroku). V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 21.6.2012 požádal správce o vyslovení souhlasu s mimodražebním prodejem nemovitostí, k čemuž připojil pokyn zajištěných věřitelů č. 1 MEC Czech s.r.o. (dříve Mediaedge: cia Czech Republic, s.r.o.), č. 2 HŘEBENKA INVEST, s.r.o., č. 3 MEC Slovakia, s.r.o. (dříve Mediaedge: cia Slovak Republic, s.r.o.) a č. 4 Česká spořitelna, a.s. Dne 21.6.2011 udělili zajištění věřitelé č. 1 až 4 správci pokyn k prodeji nemovitostí mimo dražbu. Usnesením ze dne 27.6.2012 (B-121) souhlasil soud I. stupně se zpeněžením nemovitostí mimo dražbu. Podáním ze dne 2.8.2013 správce sdělil, že kupní smlouvou ze dne 29.7.2013 byly nemovitosti zpeněženy za cenu 24.000.000 Kč. Na jednání zajištěných věřitelů konaném dne 20.6.2013 za účasti správce se zajištění věřitelé č. 1 až 4 dohodli na rozdělení výtěžku zpeněžení nemovitostí mezi věřitele č. 4 a 2 tak, že věřiteli č. 4 připadne 90 % výtěžku a věřitel č. 2 bude uspokojen ve výši 10 % výtěžku zpeněžení. Návrhem ze dne 20.1.2014 doplněným podáním ze dne 16.2.2014 požádal správce soud I. stupně o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitostí mezi věřitele č. 4 a 2. Dle tohoto návrhu byly zajištěné pohledávky věřitele č. 4 ve výši 26.974.964,79 Kč a věřitele č. 2 ve výši 3.269.490,22 Kč zjištěny na přezkumném jednání konaném dne 17.6.2010. Zastavené nemovitosti zpeněžil správce prodejem mimo dražbu kupní smlouvou ze dne 29.7.2013 za částku 24.000.000 Kč; úroky přirostlé k sumě získané zpeněžením zajištěných nemovitostí ke dni 20.1.2014 činí 85.621,20 Kč. Náklady spojené se zpeněžením nemovitostí (odměna Naxos, a.s. za poskytnutí služby výběrového řízení) činily 726.000 Kč, náklady spojené se správou nemovitostí (daňový závazek a platby uskutečněné ve prospěch společenství vlastníků Pod Hájem 1508) činily 156.856,15 Kč. Výše odměny správce činila 546.216,40 Kč (451.418,50 Kč s připočtením 21 % DPH ve výši 94.797,90 Kč). Protože se zajištění věřitelé dohodli dne 20.6.2012 na rozdělení výtěžku zpeněžení nemovitostí mezi věřitele č. 4 a 2 poměrem 90 % ku 10 %, navrhl správce vydat věřiteli č. 4 částku 20.390.893,79 Kč a věřiteli č. 2 částku 2.265.654,86 Kč. Soud I. stupně konstatoval, že postupem podle § 298 insolvenčního zákona (dále jen IZ) přezkoumal návrh na vydání výtěžku (zajištěným) věřitelům č. 4 a 2 a uvědomil o něm správce, dlužníka a věřitele vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 7.3.2014 (B-147) a že dne 14.3.2014 proti němu podali včas námitky věřitelé č. 5 COPULA INVESTMENTS LIMITED (dále též věřitel č. 5), č. 6 M. L. (dále též věřitel č. 6) a č. 7 R. L. (dále též věřitelka č. 7). Věřitelé č. 5 až 7 zpochybňovali rozdělení výtěžku a možnost uspokojení dalších věřitelů s ohledem na charakter ostatního potencionálně zpeněžovaného majetku. Podíl výtěžku navrhovaný k vydání věřiteli č. 2 byl dle namítajících věřitelů č. 5 až 7 určen chybně v důsledku nesprávného složení kupní ceny znalcem a správcem při zpeněžování nemovitostí. Tvrdili, že znalec při vyhotovení posudku porušil podzákonný předpis a že podíl náležející věřiteli č. 2 je dle věřitelů č. 5 až 7 dán poměrem 2,6 % z celkové sumy dosažené zpeněžením, tj. částkou 585.070 Kč. Soud I. stupně citoval příslušná ustanovení IZ (§ 2 písm. g/, § 167 odst. 1, § 283 odst. 1, § 298 a § 299 odst. 1), dle nichž věc posuzoval. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že výnos ze zpeněžení nemovitostí, na nichž vázlo zástavní právo ve prospěch věřitelů č. 1 až 4, činil 24.085.621,20 Kč (24.000.000 Kč kupní cena + úroky ve výši 85.621,20 Kč), že náklady spojené se zpeněžením nemovitostí činily 726.000 Kč (odměna Naxos, a.s.) a že náklady spojené se správou nemovitostí činily 156.856,15 Kč (správa nemovitostí, daň z nemovitostí), přičemž tyto výdaje nepřekračují 5 %, respektive 4 % sumy získané zpeněžením. Odměna správce vypočtená dle prováděcí vyhlášky činí dle soudu I. stupně 546.216,40 Kč (odměna správce ve výši 451.418,50 Kč a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 94.797,90 Kč). Po odečtení popsaných výloh (nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí a odměny správce) tak připadá na zajištěné věřitele výtěžek v celkové výši 22.656.548,65 Kč, jenž dle dohody zajištěných věřitelů č. 1 až 4 ze dne 20.6.2013 připadne z 90 % věřiteli č. 4 a z 10 % věřiteli č.

2. K námitkám věřitelů č. 5 až 7 provedl soud I. stupně důkaz kupní smlouvou ze dne 19.2.2009 a znaleckým posudkem č. 3699 ze dne 3.10.2012 znaleckého ústavu MONTEKALA, s.r.o. a B plus B, s.r.o. se závěrem, že tyto důkazy nepřinesly zásadní skutkové zjištění ani změnu jeho právního posouzení věci. Skutečnost, že kupní smlouva ze dne 19.2.2009 podepsaná dlužníkem a věřitelem č. 2 obsahuje v článku III. strukturaci kupní ceny mimo jiné vztahující se k pozemku parc. č. 3842/1 (zahradě o výměře 365 m 2 ) s uvedením hodnoty zahrady ve výši 495.871 Kč a že tentýž pozemek je ve znaleckém posudku oceněn částkou 2.920.000 Kč, nemohly změnit závěry vyplývající z dohody zajištěných věřitelů o přerozdělení výtěžku zpeněžení. Soud I. stupně se zabýval též tím, že úprava obsažená v § 167 odst. 1 věta druhá za čárkou a odst. 3 věta prvá za středníkem a věta druhá IZ nabyla účinnosti od 1.1.2014 a že se tak stalo v souvislosti se zrušením § 299 IZ, když podle znění IZ účinného do 31.12.2013 mohli být zajištění věřitelé zásadně uspokojováni jen podle pořadí vzniku právního důvodu zajištění. Nicméně i zrušený § 299 IZ umožňoval zajištěným věřitelům, aby se ohledně uspokojení ze zajištění dohodli jinak, než podle zákonem stanoveného pořadí. Nová koncepce § 167 IZ takový výklad nadto podpořila. Pokud šlo o výhrady věřitelů č. 5 až 7, jež směřovaly proti zpeněžení nemovitostí mimo dražbu, poukázal soud I. stupně na § 293 IZ s tím, že takový postup byl zcela v rukách správce a zajištěných věřitelů. Ze shora popsaných důvodů shledal soud I. stupně námitky věřitelů č. 5 až 7 bezvýznamnými, resp. neschopnými zpochybnit věcnou správnost návrhu správce, jenž shledal věcně správným. Shrnul, že věřitel č. 4 má právo na vydání částky 20.390.893,79 Kč (90 % výtěžku zpeněžení) a že věřiteli č. 2 náleží částka 2.265.654,86 Kč (10 % výtěžku zpeněžení) na uspokojení jejich zjištěných a zajištěných pohledávek ve výši 26.974.964,79 Kč (věřitel č. 4) a ve výši 3.269.490,22 Kč (věřitel č. 2). Proto soud I. stupně postupoval podle § 289 odst. 2 IZ a napadeným usnesením vyslovil souhlas návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení věřitelům č. 4 a 2. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se včas odvolali dlužník a věřitelé č. 5 až 7. Dlužník v odvolání (B-164, B-168) nesouhlasil s tím, že by námitky věřitelů č. 5 až 7 byly bezvýznamné, a tvrdil, že se k nim mělo přihlédnout. Měl za to, že uspokojením věřitele č. 2 ve výši 2.265.654,86 Kč došlo k poškození dalších věřitelů, že hodnota pozemku parc. č. 3842/1 – zahrada o výměře 365 m 2 činila jen 495.871 Kč (dle dlužníkem předložené kupní smlouvy z roku 2009) a nikoliv 2.920.000 Kč (dle znaleckého posudku), že znalecký posudek vycházel z chybně získané hodnoty pozemku dle cenové mapy hl. m. Prahy, neboť nešlo o stavební pozemek, ale o pozemek sloužící jako zahrada, a že souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli č. 2 ve vyšší výši, než která odpovídá hodnotě pozemku, poškozuje věřitele č. 2 i dlužníka, jenž má zájem na snížení svého dluhu. K dohodě mezi zajištěnými věřiteli ze dne 20.6.2013 namítal, že byla uzavřena před prodejem nemovitostí, kdy zajištění věřitelé ještě nemohli tušit, za jakou kupní cenu budou zastavené nemovitosti realizovány. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh správce na vydání výtěžku zpeněžení zamítá. Věřitelé č. 5 až 7 ve společném odvolání (B-161, B-167) uvedli, že nesouhlasí s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli č. 2 ve vyšší míře, než mu dle jejich názoru náleží. Měli za to, že částka 2.265.654,48 Kč je v hrubém nepoměru s hodnotou pozemku parc. č. 3842/1 – zahrada o výměře 365 m 2 , kterým byla zajištěna pohledávka věřitele č. 2 ve výši 3.029.323 Kč, když kupní cena zahrady byla jen 495.871 Kč. Věřiteli č. 2 se tak dostane na jeho zajištěnou pohledávku podstatně více, než kolik odpovídá hodnotě pozemku. Připomněli, že již dříve kritizovali posudek znaleckého ústavu MONTEKALA, s.r.o., jenž předmětný pozemek ocenil částkou 2.920.000 Kč, že pozemek není stavební parcelou, ale zahradou nevyňatou ze zemědělského půdního fondu, a že je nepravděpodobné, aby cena pozemku vzrostla během 3 let z částky 495.871 Kč na částku 2.920.000 Kč. Dovolávali se § 167 odst. 3 IZ, dle něhož pokud je podle znaleckého posudku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou. Aplikace cenové mapy hl. m. Prahy je dle věřitelů č. 5 až 7 otázkou právní a nikoliv odbornou, a proto se jí měl soud I. stupně zabývat a věc měl posoudit podle IZ účinného od 1.1.2014. Tvrdili, že pokud by byla cena pozemku stanovena ve správné výši (kolem cca 500.000 Kč), měl by být věřitel č. 2 správně uspokojen v souladu s § 167 odst. 3 IZ jen do této částky a s neuspokojeným zbytkem by byl nezajištěným věřitelem. Proto navrhovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření k podaným odvoláním (B-175) navrhlo, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Akcentovalo, že příjem ze zpeněžení zastavených nemovitostí činil 24.085.621,20 Kč, že po odečtení výloh spočívajících v nákladech na správu a zpeněžení nemovitostí a odměny správce připadá k vydání částka 22.656.548,65 Kč, že se dne 20.6.2013 všichni zajištění věřitelé č. 1 až 4 písemně dohodli na tom, že věřiteli č. 4 připadne 90 % výtěžku zpeněžení a věřiteli č. 2 pak 10 % výtěžku, a že rozpor mezi oceněním jednoho pozemku (zahrady) dle původní kupní smlouvy a znaleckým posudkem vypracovaným pro účely zpeněžení (stavební pozemek) je na předmětný problém bez zásadního vlivu, neboť rozhodující je toliko cena, jíž bylo dosaženo při zpeněžení. K dohodě zajištěných věřitelů o rozdělení výtěžku zpeněžení mezi nimi poukázalo zastupitelství na text IZ účinný od 1.1.2014 ve spojení s přechodnými ustanoveními zákona č. 294/2013 Sb., když taková dohoda zajištěných věřitelů je akceptovatelná. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou všichni odvolatelé oprávněni podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že v případě dlužníka tomu tak není. Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7). Ze shora citovaných ustanovení je zřejmé, že legitimaci k podání odvolání proti usnesení, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mají z účastníků insolvenčního řízení (dle § 14 odst. 1 IZ jsou účastníky insolvenčního řízení dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku), jen ti z nich, kteří proti návrhu správce včas brojili svými námitkami. Opačný výklad, dle něhož by měl legitimaci k odvolání i dlužník, jenž by proti návrhu správce nepodal žádné námitky, by byl dle názoru odvolacího soudu v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Ostatně stejná konstrukce se pravidelně prosazuje též při projednání a schvalování konečné zprávy (§ 304 IZ), když legitimaci k podání odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy mají jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno, přičemž v posuzované věci není žádný důvod se od ní odchylovat ani v případě usnesení, jímž insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, a to i přes určitou formulační nemotornost zákonodárce (srov. dikci § 304 odst. 6 IZ a 298 odst. 7 IZ). Jinak řečeno, odvolání proti rozhodnutí, jímž soud I. stupně vyslovil souhlas s návrhem správce na vydání výtěžku zpeněžení, mohou podat jen věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno. Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že vyhláškou ze dne 7.3.2014 (B-147) vyrozuměl soud I. stupně dlužníka a věřitele o tom, že správce předložil návrh na vydání výtěžku zpeněžení majetku z majetkové podstaty dlužníka; návrh byl dne 7.3.2014 (B-148) zveřejněn v insolvenčním rejstříku. Soud věřitele a dlužníka poučil o možnosti podat proti návrhu námitky, o lhůtě k jejich podání a o následcích zmeškání lhůty k jejich podání dle § 298 odst. 3 IZ. Dlužník v zákonem stanovené lhůtě námitky nepodal (námitky podali jen věřitelé č. 5 až 7), není tedy osobou oprávněnou k podání odvolání dle § 298 odst. 7 IZ. Protože odvolání proti napadenému usnesení podala osoba, jež k tomu není oprávněna, odvolací soud podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání dlužníka odmítl (bod I. výroku usnesení). Vrchní soud v Praze k odvolání věřitelů č. 5 až 7 přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Odvolací soud především konstatuje, že se ve shodě s Městským státním zastupitelstvím v Praze zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu I. stupně, jenž námitky vznesené věřiteli č. 5 až 7 neshledal důvodnými, a pro stručnost odkazuje věřitele č. 5 až 7 na podrobné, přesvědčivé a vyčerpávající odůvodnění napadeného usnesení, jež v podstatné části shora reprodukoval. V dané věci věřitelé č. 5 až 7 napadli usnesení soudu I. stupně, jímž soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení zajištění (nemovitostí) zajištěným věřitelům č. 4 a 2, přičemž svoji odvolací argumentaci (totožnou s námitkami proti návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení) stavěli výhradně na tom, že věřiteli č. 2 připadlo více, než na kolik by měl mít nárok, konkrétně, že hodnota zajištění jeho pohledávky měla být stanovena podstatně níže, než cena určená znalcem. Předně budiž řečeno, že takový argument je zjevně nepřípadný za situace, kdy se všichni zajištění věřitelé, jejichž pohledávky byly zajištěny předmětnými nemovitostmi, dne 20.6.2013 písemně dohodli na tom, v jakém poměru mají být mezi sebou uspokojeni z výtěžku jejich zpeněžení, a kdy návrh správce i napadené usnesení je s takovou dohodou zcela v souladu. Uzavření dohody o tom, v jakém pořadí se vícero zajištěných věřitelů uspokojí z téže zástavy, bylo možné, jak podle § 299 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013, tak je možné i nadále podle § 167 odst. 1 IZ ve znění účinném po 1.1.2014. Třeba zdůraznit, že dohoda zajištěných věřitelů má přednost před zákonnou konstrukcí pořadí uspokojení zajištěných pohledávek podle doby vzniku zástavního práva nebo doby vzniku zajištění. S ohledem na to, že ostatní účastníci insolvenčního řízení – včetně dlužníka a věřitelů č. 5 až 7 – nejsou takovou dohodou jakkoliv dotčeni na svých právech, je zjevné, že věřitelé č. 5 až 7, jež nejsou zajištěnými věřiteli na předmětných nemovitostech, nebyli účastníky dohody zajištěných věřitelů a k vydání výtěžku jejich zpeněžení nemají žádné přednostní právo, nemohou být ani úspěšní s námitkami nebo s odvoláním, jimiž by zpochybňovali výši výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele č. 4 nebo 2 podle takové dohody. Odvolání věřitelů č. 5 až 7 by mohlo mít relevanci jedině v případě, že by na zajištěnou pohledávku mělo připadnout více, než kolik činí její zjištěná hodnota, a event. přebytek by byl k dispozici ostatním nezajištěným věřitelům. V dané věci má zajištěný věřitel č. 2 správně obdržet dle napadeného usnesení na svoji zjištěnou a zajištěnou pohledávku ve výši 3.029.323 Kč výtěžek zpeněžení jen ve výši 2.265.654,48 Kč, což je dle dohody zajištěných věřitelů 10 % výtěžku zpeněžení a současně méně, než kolik činí hodnota zajištěné pohledávky. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně a Městským státním zastupitelstvím v Praze rovněž neshledává důvodnými výtky věřitelů č. 5 až 7 vznesené v námitkách a znovu zopakované v jejich odvolání, jež ve své podstatě brojí především proti ocenění předmětu zajištění, z čehož věřitelé č. 5 až 7 dovozují nesprávnost výše výtěžku zpeněžení připadajícího na věřitele č.

2. Pokud jde o vývody věřitelů č. 5 až 7 ohledně zjištění výše zajištěné a nezajištěné pohledávky věřitele č. 2 dovozované z dikce § 167 odst. 3 IZ, konstatuje odvolací soud, že zmiňované ustanovení má význam především pro výkon hlasovacího práva zajištěných věřitelů na schůzi věřitelů; nelze je však již dále aplikovat na přezkumné jednání, na zpeněžování předmětu zajištění nebo na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Třeba zdůraznit, že i kdyby měl věřitel č. 2 na svoji zjištěnou pohledávku obdržet méně (což v řízení zjištěno nebylo), mohli by z toho potenciálně profitovat – vzhledem k hodnotě svých zajištěných pohledávek – jedině další zajištění věřitele (č. 1 MEC Czech s.r.o., č. 3 MEC Slovakia, s.r.o. nebo věřitel č. 4) a nikoliv odvolatelé – věřitelé č. 5 až 7, kteří k výtěžku zpeněžení zajištění nemají žádné přednostní právo. Jinými slovy řečeno, polemika věřitelů č. 5 až 7 na téma ocenění hodnoty pozemku parc. č. 3842/1 – zahrada o výměře 365 m 2 , kterým byla zajištěna pohledávka věřitele č. 2 ve výši 3.029.323 Kč, ve vztahu ke kupní ceně zahrady, za kterou ji nabyl dlužník do svého vlastnictví (495.871 Kč), jakož i jejich filipika, zda zastavený pozemek byl zahradou nebo stavební parcelou a zda cenová mapa hl. m. Prahy byla či nebyla aplikována správně, jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bezcenné. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 za použití § 166 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil (bod II. výroku usnesení). P o u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné. Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 2. ledna 2015 JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová