153/2020

Plný text

KSPL 56 INS 14991/2019 2 VSPH 153/2020 USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Petera Trebatického, Ph.D., LL. M. v insolvenční věci dlužníka: J. P. , narozený XY bytem P. zastoupený advokátem Mgr. et. MUDr. Pavlem Strejcem sídlem 5. května 655, 356 01 Sokolov o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2019, č. j. KSPL 56 INS 14991/2019-B-5, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. prosince 2019, č. j. KSPL 56 INS 14991/2019-B-5 se v bodě III. výroku v jeho druhém odstavci mění tak, že v něm uložené povinnosti, se dlužníkovi neukládají. Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni (dále „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) v insolvenčním řízení dlužníka J. P. (dále jen „dlužník“) usnesením ze dne 11. 12. 2019, č. j. KSPL 56 INS 14991/2019-B-5 [1] v bodě I. výroku rozhodl, že dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, [2] v bodě II. výroku schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou dne 22. 11. 2019 (B-2), [3] v bodě III. výroku · v prvním odstavci schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, · ve druhém odstavci dlužníkovi uložil, aby vydal insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty, a to: - pozemek parc. č. 634/3, zahrada, o výměře 489 m ˛ , způsob ochrany zemědělský půdní fond a pozemek parc. č. 668/33, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 23 m ˛ , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., garáž; vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. 643, pro obec XY, k. ú. XY (majetek náleží do společného jmění manželů a je předmětem zajištění, - spoluvlastnický podíl ve výši ideálních 4/8 pozemku parc. č. 120/2, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 190 m ˛ , jehož součástí je stavba XY č. p. 35, rodinný dům, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. 646, pro obec XY, k. ú. XY (majetek náleží do společného jmění manželů a je předmětem zajištění), - spoluvlastnický podíl ve výši ideálních 2/6 na pozemku parc. č. 120/3, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 63 m ˛ , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., jiná st. a spoluvlastnický podíl ve výši ideálních 2/6 na pozemku parc. č. 120/6, ostatní plocha, o výměře 524 m ˛ , způsob využití jiná plocha, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro XY kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. 649, pro obec XY, k. ú. XY /majetek náleží do společného jmění manželů a je předmětem zajištění/, (dále společně jen „Nemovitý majetek“), - případný přebytek ze zpeněžení předmětu zajištění (hyperocha), nejedná-li se o obydlí dlužníka, jehož hodnota nepřesahuje hodnotu určenou podle nařízení vlády č. 189/2019 Sb. o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, [4] v bodě IV. výroku uložil dlužníku, aby do podání zprávy o splnění oddlužení prostřednictvím insolvenčního správce platil měsíčně nezajištěným věřitelům nejpozději k poslednímu dni v kalendářním měsíci ze všech příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z těchto příjmů mohou být při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to v poměru jejich pohledávek určeném ve zprávě pro oddlužení zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod B-2, ve znění případných změn provedených insolvenčním správcem dle § 398a odst. 7 insolvenčního zákona (dále jen „IZ), kdy z takto určené částky insolvenční správce nejprve vyplatí zálohu na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů a pak další pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň, po jejichž úplném uspokojení rozvrhne zůstatek v daném poměru mezi nezajištěné věřitele; termín první splátky stanovil do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, [5] v bodě V. výroku přiznal insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 750 Kč + DPH a na náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč + DPH za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení a zálohu na odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů ve výši 250 Kč + DPH za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky s tím, že z měsíčních splátek bude insolvenční správce ukládat na zvláštní účet částku odpovídající jeho odměně a náhradě hotových výdajů za dobu 6 měsíců jako zálohu na jejich úhradu, [6] v bodech VI., VII. a VIII. výroku uložil plátcům příjmů dlužníka, insolvenčnímu správci a věřitelům povinnosti spojené s rozhodnutím o schválení oddlužení, [7] v bodě IX. výroku deklaroval, že účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, [8] a v bodě X. výroku soud určil, že vykonává působnost věřitelského výboru.

2. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 21. 8. 2019 (A-11) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Podle § 397 odst. 3 IZ soud rozhodl, že dlužník je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 389 IZ, protože opak z obsahu spisu neplyne. Insolvenční správce předložil řádně zpracovanou zprávu pro oddlužení a zprávu o přezkumu se záznamem o jednání s dlužníkem, které byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku s poučením, že proti nim účastníci mohou podat námitky. Proti zprávě o přezkumu nebyly podány námitky a soud ji podle § 410 odst. 3 písm. a) IZ schválil. Podle zprávy pro oddlužení insolvenční správce nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V této zprávě přitom doporučil schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (jako výhodnější pro věřitele) s tím, že zjistil majetek, který je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 a 6 IZ. K tomu soud citoval § 409 odst. 2 IZ. Dále uvedl, že za situace, kdy věřitelé nehlasovali o formě oddlužení a v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by jinak (ve smyslu § 405 IZ) odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, podle § 406 odst. 1 IZ schválil oddlužení, a to plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s tím, že nezajištěné pohledávky přihlášených věřitelů budou uspokojovány podle jejich vzájemného poměru určeného distribučním schématem ve zveřejněné zprávě pro oddlužení. Konečně soud odůvodnil rozhodnutí o povolení záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a ostatní související body výroku.

3. Proti druhému odstavci bodu III. výroku tohoto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Uvedl, že jeho manželství s M. P. (dále jen „bývalá manželka“) bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 29. 3. 2012, č. j. 9 C 42/2012-10, jenž téhož dne nabyl právní moci. Dne 7. 2. 2012 spolu uzavřeli smlouvu upravující jejich vzájemné majetkové vztahy pro dobu po rozvodu, na základě níž měl dlužník nabýt do svého výlučného vlastnictví pouze pozemek parc. č. 668/33, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 23 m ˛ , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., garáž, ovšem vkladové řízení dle této dohody nebylo provedeno. Za této situace ohledně jejich společného jmění manželů (dále jen „SJM“), které dne 30. 3. 2015 zaniklo, došlo k jeho vypořádání podle § 741 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) tak, že se bývalí manželé stali podílovým i spoluvlastníky ideálním podílem na původním celku Nemovitého majetku, který náležel do jejich SJM. Proto dlužník nemůže vydat do majetkové podstaty majetek, který ex lege náleží jeho bývalé manželce.

4. Insolvenční správce Mgr. Jaroslav Fejta (dále jen „insolvenční správce“) v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že si je vědom toho, že po zániku dlužníkova SJM rozvodem jeho manželství (při absenci jiného zákonného způsobu vypořádání) nastala zákonná nevyvratitelná domněnka vypořádání předmětného Nemovitého majetku a že činí příslušné kroky k promítnutí tohoto faktického stavu do katastru nemovitostí (postupem dle § 68 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb.). Posléze insolvenční správce k výzvě odvolacího soudu (B-11) podáním ze dne 10. 3. 2020 (B-12) sdělil, že již (iniciativou dlužníka a jeho bývalé manželky, o níž nebyl zpraven) vskutku byla provedena příslušná změna katastrálního zápisu ohledně Nemovitého majetku a že tuto změnu týkající se spoluvlastnických podílů dlužníka zapsanou (s účinky ke dni 27. 1. 2020) na příslušných listech vlastnictví č. 643, 646 a 649 pro k. ú. XY, obec XY reflektoval úpravou soupisu majetkové podstaty, který připojil.

5. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť i z jiných než v něm uvedených důvodů.

6. Podle § 398 odst. 1 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

7. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

8. Podle § 398 odst. 6 IZ dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Není-li dále stanoveno jinak, pro účely zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Ustanovení § 409 odst. 4 není dotčeno.

9. Podle § 406 odst. 3 IZ v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud (také) podle písmene e) uloží dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty a označí majetek obdobně podle odstavce 2 písm. b).

10. Podle § 406 odst. 4 věty druhé IZ proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, dlužník, je-li důvodem odvolání tvrzení, že mu soud uložil povinnost vydat ke zpeněžení majetek, který podle tohoto zákona není povinen vydat, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

11. Podle § 408 odst. 1 IZ o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela. Jde-li o oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů (§ 394a), považuje se od okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, všechen majetek těchto manželů za majetek ve společném jmění manželů, které nezaniká.

12. Podle § 409 odst. 2 věty první IZ jestliže insolvenční soud uložil dlužníku povinnost vydat majetek ke zpeněžení, použije se pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty § 408 odst. 1 obdobně.

13. Podle § 409 odst. 3 IZ dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, s výjimkou toho majetku, který byl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění nebo který insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.

14. Podle § 409 odst. 4 IZ majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

15. Z těchto ustanovení vyplývá, že v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty může podléhat zpeněžení jen majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka v době rozhodnutí o schválení tohoto oddlužení, do nastolení účinků tohoto rozhodnutí [viz § 409 odst. 2 IZ (odkazující na použití § 408 odst. 1 a potažmo § 398 odst. 2) a § 398 odst. 6 třetí věta IZ]. To s tím, že majetek sloužící k zajištění, tedy majetek, který je předmětem zajištění ve prospěch zajištěných věřitelů [§ 2 písm. g) IZ], zůstává ve smyslu § 409 odst. 4 IZ připraven k tomu, aby mohl být v případě žádosti zajištěného věřitele - k uspokojení jeho zjištěné zajištěné pohledávky - zpeněžen insolvenčním správcem, a proto právě insolvenční správce (namísto dlužníka) má k tomuto majetku po schválení oddlužení dispoziční oprávnění (viz § 409 odst. 3 věta první za středníkem IZ; srov. též § 398 odst. 6 poslední věta IZ). Naproti tomu majetek nesloužící k zajištění (který nebyl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce) může být zpeněžen (za účelem uspokojení nezajištěných věřitelů), jen pokud insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení podle § 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 písm. e) IZ dlužníku uloží, aby tento majetek ke zpeněžení vydal, a to insolvenčnímu správci, jenž pak toto zpeněžení (za užití § 408 odst. 1 a potažmo § 398 odst. 2 IZ) provede a na nějž proto současně přechází k danému majetku dispoziční oprávnění, kterého tak dlužník pozbývá ( § 409 odst. 3 věta první za středníkem IZ).

16. Jinak řečeno, majetek nesloužící k zajištění lze při uvedeném způsobu oddlužení zpeněžit, jen pokud insolvenční soud při schválení tohoto oddlužení uložil dlužníku povinnost vydat jej insolvenčnímu správci ke zpeněžení, čímž zbavil dlužníka dispozičního oprávnění k danému majetku a přenesl je na správce, zatímco ohledně majetku sloužícího k zajištění, takové rozhodnutí nepadá v úvahu, neboť bez dalšího - ze zákona - má dispoziční oprávnění k tomuto majetku insolvenční správce a tím je mu ze strany dlužníka do jeho dispozice právně vydán. K tomu viz též důvodovou zprávu příslušné novely IZ účinné od 1. 6. 2019 (zákona č. 31/2019 Sb. ): „ Právní úprava omezení rozsahu zpeněžování majetkové podstaty v oddlužení nedopadá na zajištěné věřitele. Majetek, který slouží k zajištění, bude i nadále zpeněžován insolvenčním správcem (pokud bude k jeho zpeněžení v konkrétním řízení přikročeno) nezávisle na způsobu oddlužení (srov. ust. § 409 odst. 3 , které upravuje dispoziční oprávnění insolvenčního správce). Výjimka ve vztahu k obydlí konstruovaná v § 398 odst. 6 se totiž týká jen majetku, který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení podle odstavce 3. Povinnost podle § 398 odst. 3 však na obydlí, které slouží k zajištění, vůbec nedopadá (neboť dispoziční oprávnění k němu má insolvenční správce, a dlužník je tak nemůže vydat), dopadat na ně tedy nemůže ani výjimka z této povinnosti ”.

17. Lze tedy shrnout, že majetkem, který insolvenční soud podle § 398 odst. 3 IZ v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uloží dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení [§ 406 odst. 3 písm. e) IZ], může být jen majetek náležející v té době do majetkové podstaty dlužníka , který neslouží k zajištění a na který současně nedopadá výjimka podle § 398 odst. 6 věty první nebo druhé IZ.

18. Napadeným usnesením soud prvního stupně v odvoláním dotčeném druhém odstavci bodu III. výroku - současně se schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty - podle § 398 odst. 3 a § 406 odst. 2 písm. e) IZ uložil dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení zde označený Nemovitý majetek. Ve vztahu k tomuto rozhodnutí se však soud v odůvodnění omezil jen na konstatování, že insolvenčním správcem byl zjištěn majetek, který mu dlužník je povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 IZ. Nevyslovil se tedy nijak k tomu, zda ve smyslu výše uvedeného (body 15. až 17. shora) k tomuto rozhodnutí vskutku byly dány podmínky, nicméně z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že tyto podmínky zjevně splněny nebyly.

19. Předně je opodstatněná námitka dlužníka, že v době schválení oddlužení již Nemovitý majetek označený v napadené části výroku usnesení nebyl součástí jeho SJM, neboť ke dni 30. 3. 2015 (rozvodem dlužníkova manželství) jeho SJM zaniklo, přičemž uplynutím 3 let (tedy dnem 30. 3. 2018) ohledně Nemovitého majetku [při absenci jiného jeho zákonem předvídaného způsobu vypořádání, kdy ve vztahu k němu nenabyla věcněprávních účinků (protože nebyla vložena k zápisu do katastru nemovitostí) dohoda dlužníka a bývalé manželky ze dne 7. 2. 2012 upravující vzájemné majetkové vztahy pro dobu po rozvodu] došlo podle § 741 o. z., k vypořádání tak, že dlužník a jeho bývalá manželka se stali podílovými spoluvlastníky ideálním ˝ p odílem na původních společných podílech manželů (které soud v napadeném usnesení označil co majetek náležející do majetkové podstaty). Tento stav byl již promítnut i do katastrálního zápisu na příslušných listech vlastnictví č. 643, 646 a 649 pro k. ú. XY, obec XY a insolvenční správce jej zohlednil v opraveném soupisu majetkové podstaty ze dne 10. 3. 2020 (B-12), podle kterého tak do majetkové podstaty náleží Nemovitý majetek v jiném - užším - rozsahu, než jaký je uveden v napadené části výroku co majetek, který je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení.

20. Tento Nemovitý majetek ale současně - jak plyne z obsahu - slouží k zajištění pohledávek věřitele Finančního úřadu pro XY kraj (P4), které byly s právem na uspokojení ze zpeněžení tohoto majetku přihlášeny a také zjištěny (B-2). Proto - jak vysvětleno shora - nemělo místa napadené rozhodnutí ve druhém odstavci bodu III. výroku, jímž soud podle § 398 odst. 3 a § 406 odst. 3 písm. e) IZ uložil dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení Nemovitý majetek sloužící k zajištění.

21. Právní oporu pak zjevně postrádá i poslední část druhého odstavce bodu III. výroku, jíž soud uložil dlužníku povinnost vydat také „případný přebytek ze zpeněžení předmětu zajištění (hyperochu)“, a to s dovětkem „nejedná-li se o obydlí dlužníka, jehož hodnota nepřesahuje hodnotu určenou podle nařízení vlády č. 189/2019 Sb.“. Jak již řečeno, právní úprava § 398 odst. 3 IZ a tedy ani výjimky z této úpravy stanovené v § 398 odst. 6 IZ, včetně úpravy chráněného obydlí, se netýkají majetku sloužícího k zajištění, tj. takový majetek insolvenční po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty za splnění podmínek stanovených v § 409 odst. 3 IZ bez dalšího (bez ohledu na charakter a hodnotu tohoto majetku) zpeněží. Jestliže po zpeněžení majetku sloužícího k zajištění a po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (vydáním příslušné části výtěžku postupem dle § 298 IZ) zůstane přebytek výtěžku z tohoto zpeněžení, tato hyperocha se bez dalšího použije k uspokojení nezajištěných věřitelů, aniž by s tím musel dlužník souhlasit anebo mu taková povinnost byla soudem zvlášť ukládána, tj. s případnou hyperochou se v případě kombinovaného způsobu oddlužení z povahy věci naloží shodně, jako v případě oddlužení prováděného výhradně zpeněžením majetkové podstaty.

22. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve druhém odstavci bodu III. výroku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 7 IZ změnil, jak uvedeno shora. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, a to prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 a § 74 odst. 1 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ). Praha 27. března 2020 Mgr. Ivana Mlejnková v. r. předsedkyně senátu