1593/2020

Plný text

KSUL 69 INS 19064/2014 4 VSPH 1593/2019 USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Alexandry Jiříčkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužníka: RAVEL spol. s r.o., IČO 47282312 sídlem Textilní 191/1, 400 01 Ústí nad Labem - Předlice o odvolání insolvenčního správce: JUDr. Jiří Voda LL.M., IČO 68754515 sídlem Sokolovská 85/104, 186 00 Praha 8 proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 2019, č. j. KSUL 69 INS 19064/2014-B-79, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. října 2019, č. j. KSUL 69 INS 19064/2014-B-79, se potvrzuje. Odůvodnění:

1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem neschválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce JUDr. Jiřího Vody, LL.M. (dále jen správce; bod I. výroku) a uložil správci povinnost předložit ve lhůtě 1 měsíce konečnou zprávu (bod II. výroku).

2. V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 10. 9. 2014 (A-27) zjistil úpadek dlužníka RAVEL spol. s r.o. (dále jen dlužník), prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil správce do funkce, že dne 3. 5. 2019 (B-67) zveřejnil v insolvenčním rejstříku konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce ze dne 30. 4. 2019, že vyhláškou ze dne 13. 5. 2019 (B-69) poučil účastníky řízení o možnosti podat proti předložené konečné zprávě námitky, jež podali věřitelé Úřad práce ČR - Krajská pobočka Ústí nad Labem (dále jen Úřad), Z. P., Z. D., J. D. a M. P. a namítali, že uplatnili do insolvenčního řízení dlužníka pracovněprávní nároky již v roce 2014 a náhradu za ně, a že na jednání konaném dne 26. 9. 2019 (B-78) byla konečná zpráva i námitky věřitelů projednány. Cituje § 304 odst. 1 až 4, § 304 odst. 6 a § 203 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud uzavřel, že výše pracovněprávních nároků uplatněných zaměstnanci byla zřejmá z účetnictví dlužníka a tyto nebyly v průběhu řízení ze strany správce zpochybněny, že proto předloženou konečnou zprávu neschválil a uložil správci, aby ve stanovené lhůtě předložil novou konečnou zprávu, do které tyto věřitele zahrne.

3. Proti tomuto usnesení se správce včas odvolal (B-81), namítal nesprávné právní posouzení věci a navrhoval, aby je odvolací soud změnil tak, že schválí předloženou konečnou zprávu a poskytne tak ochranu nezajištěným věřitelům, kteří budou uspokojeni v rozsahu pohledávek věřitelů, jejichž nároky do konečné zprávy nezařadil z důvodu jejich promlčení v 3-leté promlčecí lhůtě, protože byly nesprávně uplatněny přihláškou v rozporu s § 203 IZ, když pracovněprávní pohledávky nemohou být uplatněny přihláškou pohledávek a nelze se dovolávat § 648 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), protože se u nich nestaví promlčecí lhůta.

4. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

5. S účinností od 1. 6. 2019 byl zákon č. 182/2006 Sb., IZ, změněn zákonem č. 31/2019 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle IZ ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. V daném případě bylo o úpadku dlužníka rozhodnuto usnesením ze dne 10. 9. 2014 (A-27), a proto odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení IZ účinných do 31. 5. 2019 .

7. Pro posouzení věci jsou významná tato zákonná ustanovení:

8. Podle § 302 IZ v závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu (odst. 1). Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, a g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení (odst. 2).

9. Podle § 304 IZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odst. 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odst. 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odst. 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odst. 4). Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odst. 6).

10. Podle § 169 odst. 1 písm. a) a c) IZ jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak a pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních právních předpisů a pohledávky státu - správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

11. Podle § 169 odst. 2 IZ není-li stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojuji v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

12. Podle § 173 odst. 4 věty první IZ přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu.

13. Podle § 203 IZ není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis (odst. 1). Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 2). Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty (odst. 3). Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila (odst. 4). Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními, kterým se rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť (odst. 5).

14. Podle § 305 odst. 1 IZ před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu stanoveném v § 167 a 298.

15. Podle § 2 písm. h) IZ se pro účely tohoto zákona se rozumí přihláškou pohledávky procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení.

16. Podle § 173 odst. 1 věta prvá IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku.

17. Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.

18. Podle § 648 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

19. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 10. 9. 2014 (A-27) byl zjištěn úpadek dlužníka, byl na jeho majetek prohlášen konkurs a byl ustanoven správce, jenž dne 30. 4. 2019 (B-67) předložil konečnou zprávu společně s vyúčtováním své odměny a hotových výdajů, v níž mimo jiné vyčíslil příjmy majetkové podstaty částkou 3.615.770,25 Kč a výdaje částkou 1.288.258,07 Kč, pod písm. b) označil pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, vůči Úřadu uznal částku 58.762 Kč a ve zbytku jeho pohledávky, jakož i pokud jde pracovněprávní pohledávky Z. D., Z. P., J. D., M. P., je označil za promlčené a uvedl, že zůstanou neuhrazeny. Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 13. 5. 2019 (B-69) insolvenční soud vyrozuměl účastníky řízení o možnosti podat proti konečné zprávě námitky, jež podali věřitelé Úřad, Z. P., Z. D., J. D. a M. P. namítali, že přihlásili do insolvenčního řízení dlužníka své pohledávky již v roce 2014 a náhradu za ně; dle podání Úřadu ze dne 10. 5. 2019 (B-68) se jedná o pohledávky státu dle § 169 odst. 1 písm. c) IZ z vyplacených náhrad mezd zaměstnancům dlužníka ve výši 1.550.514 Kč a z vyplaceného odstupného ve výši 109.578 Kč, jež se nepromlčují a uspokojí se nejdéle před rozvrhem. V podání ze dne 15. 5. 2019 (B-70) a ze dne 23. 9. 2019 (B-77) věřitel Z. P. namítal, že dne 7. 10. 2014 uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 88.642 Kč z titulu neuhrazené mzdy a odstupného. Věřitelé Z. D., J. D. a M. P. namítali v podáních ze dne 17. 5. 2019 (B-71), 20. 5. 2019 (B-72) a 26. 6. 2019 (B-75), že včas přihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky řádnými přihláškami, že námitku promlčení pohledávek považují za rozpornou se zákonem, dobrými mravy i jejich legitimním očekáváním, a proto požadovali, aby byly jejich pohledávky do konečné zprávy zahrnuty a v plném rozsahu uhrazeny. Podáním ze dne 23. 6. 2019 (B-74) a na jednání o projednání konečné zprávy konaném dne 26. 9. 2019 (B-78) správce uvedl, že u všech těchto věřitelů se jedná o pracovněprávní pohledávky, jež se nepřihlašují do řízení přihláškou a nároky z nich vyplývající jsou promlčeny, protože nebyly uplatněny žalobou podle § 203 odst. 4 IZ. Soud I. stupně po projednání konečné zprávy shledal námitky věřitelů důvodnými, a proto ji neschválil.

20. Pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců věřitelé v insolvenčním řízení neuplatňují přihláškou pohledávky, ale písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními, jež je povolána oprávněnost pohledávek posoudit a přednostně je uspokojit z majetkové podstaty (§ 203 odst. 3 IZ), a to pořadem práva (v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné – § 111 odst. 2 IZ). Uplatnění přednostní pohledávky u osoby s dispozičními oprávněními na rozdíl od přihlášky pohledávky (§ 109 odst. 3 a § 173 odst. 4 IZ) nemá na běh promlčecí lhůty vliv, tj. promlčecí lhůtu nestaví. Nebude-li pohledávka uplatněná podle § 203 odst. 1 IZ uhrazena (či alespoň co do důvodu a výše uznána), nezbude věřiteli než podat proti osobě s dispozičními oprávněními žalobu o její zaplacení. To znamená, že pokud správce v daném případě neuspokojil pracovněprávní (mzdové) pohledávky věřitelů, mohli a měli věřitelé, chtěli-li zabránit promlčení pohledávek, domáhat se jejich zaplacení žalobou podanou proti správci podle § 203 odst. 4 IZ (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. KSPL 27 INS 531/2010, 2 VSPH 419/2018-B-70).

21. Mezi účastníky bylo nesporné a vyplývá z obsahu insolvenčního spisu oddílu P, že věřitelé Z. P., Z. D., J. D. a M. P. uplatnili své pracovněprávní pohledávky (jen) přihláškou u insolvenčního soudu (nikoliv u správce), a že Úřad uplatnil pohledávky státu (správně) přímo u správce (nikoliv u soudu přihláškou).

22. Při uspokojování pohledávek nesmí správce postupovat svévolně a nesmí nijak poškozovat zájmy věřitelů, kteří řádně a včas uplatnili své pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka. Včasnost úhrady pohledávek dle § 168 a § 169 IZ správcem závisí také na stavu majetkové podstaty dlužníka a výsledcích jejího zpeněžování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2016, sen. zn. 29 NSČR 71/2014).

23. V daném případě správce v průběhu insolvenčního řízení nikdy nepopíral existenci (§ 203 odst. 4 IZ) ani povahu pohledávek těchto věřitelů, o nichž měl vědomost z účetnictví dlužníka i z podaných přihlášek a na přezkumném jednání (B-8) je správně označil za pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, proto je nepřezkoumával, ve zprávě o průběhu řízení (B-22) sdělil, že činí kroky k vypořádání pracovněprávních nároků zaměstnanců, aniž by je jakkoli zpochybnil a teprve v konečné zprávě (B-67) poprvé vznesl námitky jejich nesprávného uplatnění do insolvenčního řízení, ačkoliv nic nenasvědčovalo tomu, že je nehodlá uspokojit a uplatnil námitku jejich promlčení.

24. Odvolací soud se neztotožnil s názorem správce, jenž namítal, že nemohl přihlédnout k pracovněprávním pohledávkám v důsledku jejich uplatnění přihláškou a nikoliv postupem podle § 203 IZ, neboť jde o pohledávky zaměstnanců dle § 169 odst. 1 písm. a) IZ, jež se považují za uplatněné ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z jeho evidence (§ 203 odst. 2 IZ), které měl správce k dispozici, a nic mu nebránilo v jejich uhrazení.

25. Povinností správce tedy bylo tyto všechny pohledávky zařadit do konečné zprávy, jíž se uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování majetkové podstaty, když tímto způsobem jsou za účasti věřitelů - co do aktiv i pasiv - postaveny najisto výsledky konkursu a správce v ní musí mimo jiné vždy uvést nejenom přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již uspokojil, ale i přehled pohledávek, které uspokojit zbývá (§ 302 odst. 2 písm. a/ IZ) a v konečné zprávě musí výslovně uvést další s nimi spojené skutečnosti.

26. Těmto povinnostem správce, pokud jde o sporné pohledávky, nedostál a odvolací soud dodává, že otázka schválení či neschválení konečné zprávy spočívá na posouzení věcné její správnosti a nepředstavuje vypořádání pohledávek samých; to je věcí rozvrhu (§ 306 IZ) nebo předrozvrhu (§ 305 IZ).

27. Pokud pak jde o pohledávky věřitelů Z. P., Z. D., J. D. a M. P., kteří své pracovněprávní pohledávky uplatnili (byť nesprávně) přihláškou u insolvenčního soudu jakožto orgánu veřejné moci a nevzali je zpět, zastává odvolací soud názor, že promlčecí lhůta ohledně nich nemohla dále běžet (stavěla se) již od doručení přihlášky insolvenčnímu soudu (§ 173 odst. 4 IZ) jakožto orgánu veřejné moci (§ 648 o.z.), a to bez ohledu na to, že měly být pravidelně uplatněny u správce jako osoby s disposičním oprávněním (§ 203 odst. 1 IZ). Ostatně správce se s přihláškami došlými k soudu seznámil, dostaly se následně do jeho dispozice, a proto lze pohledávky v nich obsažené považovat též za uplatněné u správce ve smyslu § 203 odst. 1 IZ. Jinými slovy řečeno, i když zaměstnanci dlužníka neuplatnili své pracovněprávní pohledávky (§ 169 odst. 1 písm. a/ IZ) obvyklým postupem podle § 203 odst. 1 IZ přímo u správce jako osoby s dispozičním oprávněním, stavěla se ohledně těchto pohledávek promlčecí lhůta podáním jejich přihlášek u insolvenčního soudu podle § 173 odst. 4 IZ i podle § 648 o.z., a to po dobu trvání účasti zaměstnanců dlužníka v insolvenčním řízení , jestliže jejich účast v insolvenčním řízení dosud neskončila. Proto není důvodná námitka jejich promlčení vznesená správcem v konečné zprávě.

28. Nadto v posuzované věci pracovněprávní pohledávky zaměstnanců vyplývaly též z účetnictví dlužníka a nebylo je tedy nutno u správce uplatňovat postupem podle § 203 odst. 1 IZ, jak plyne z podání správce ze dne 23. 6. 2019 (B-74) a z jeho vyjádřené na jednání konaném dne 26. 9. 2019 (B-78), neboť se pokládají za uplatněné ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka (§ 203 odst. 2 IZ).

29. Pokud jde o pohledávky Úřadu (řádně) uplatněné u správce jako osoby s disposičním oprávněním (a nikoliv též přihláškou), je zde situace zcela jiná, neboť takové uplatnění práva na rozdíl od přihlášky pohledávky (§ 109 odst. 3 a § 173 odst. 4 IZ) nemá na běh promlčecí lhůty vliv, tj. promlčecí lhůtu nestaví. Tím, že správce uznal vůči tomuto věřiteli jen část jeho uplatněných pohledávek, dal tím Úřadu zřetelně najevo, že zbývající část neuhradí. Proto chtěli-li Úřad zabránit jejich promlčení, měl se v obecné tříleté promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1 o.z.) domáhat jejich zaplacení žalobou podanou proti správci podle § 203 odst. 4 IZ u obecného soudu. Posouzením námitky promlčení by se zabýval obecný soud v řízení o takové žalobě (nejde o incidenční spor), event. insolvenční soud v řízení o námitkách proti konečné zprávě.

30. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu I. stupně potvrdil jako ve výroku věcně správné. V dalším řízení bude povinností správce předložit novou konečnou zprávu zpracovanou podle právních závěrů vyjádřených v odůvodnění napadeného usnesení s korektivem uvedeným v odůvodnění tohoto odvolacího usnesení (týká se pohledávek Úřadu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ). Praha 4. února 2020 JUDr. Alexandra Jiříčková, v.r. předsedkyně senátu