1681/2012

Plný text

KSPL 29 INS 9586/2010 3 VSPH 1681/2012-B-37 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a ze soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Martiny Kratoškové, nar. 12.4.1972, bytem Boženy Němcové 329, 334 42 Chlumčany, o odvolání insolvenčního správce PLZEŇSKÁ INSOLVENČNÍ, v.o.s. se sídlem Houškova 32/533, 326 00 Plzeň, IČO 29092914, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9586/2010-B-32 ze dne 29. října 2012, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 9586/2010-B-32 ze dne 29. října 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Plzni v insolvenčním řízení dlužnice Martiny Kratoškové (dále jen dlužnice) usnesením č.j. KSPL 29 INS 9586/2010-B-32 ze dne 29. října 2012 v bodě I. výroku rozhodl, že schvaluje konečnou zprávu insolvenčního správce PLZEŇSKÁ INSOLVENČNÍ, v.o.s. (dále jen insolvenční správce nebo správce) ze dne 3.8.2012, doručenou soudu téhož dne, s tím, že insolvenčnímu správci přiznává odměnu ve výši 16.200,- Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 3.240,- Kč, které budou uhrazeny z majetkové podstaty dlužnice a ze zálohy na náklady insolvenčního řízení. V bodě II. výroku soud insolvenčnímu správci uložil, aby po právní moci usnesení bez zbytečného odkladu předložil soudu návrh rozvrhového usnesení dle § 306 insolvenčního zákona (dále jen IZ). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že mu dne 3.8.2012 insolvenční správce předložil konečnou správu a vyúčtování své odměny a výdajů. Konečná zpráva byla postupem podle § 304 odst. 2 IZ zveřejněna vyhláškou č.j. KSPL 29 INS 9586/2010-B-29 ze dne 29.8.2012. K projednání konečné zprávy soud nařídil jednání na den 15.10.2012. Dále soud uvedl, že konečnou zprávu, pokud jde o příjmy majetkové podstaty (zpeněžení majetkové podstaty – bod 4.a/, záloha na náklady insolvenčního řízení – bod 4.b/ konečné správy) a pohledávky za majetkovou podstatou – vyplacené zálohy celkem (bod 1.b/ konečné zprávy), shledal věcně správnou. Jinak je tomu ale s pohledávkami za majetkovou podstatou, když insolvenční správce navrhl, aby mu soud přiznal odměnu ve výši 45.000,- Kč + 20 % DPH a hotové výdaje včetně DPH, a soud neshledal požadavkem přiznání těchto nároků v uvedené výši opodstatněným. Při rozhodování o odměně insolvenčního správce vycházel soud prvního stupně z toho, že - usnesením č.j. KSPL 29 INS 9586/2010–B–6 ze dne 30.11.2010 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, - usnesením č.j. KSPL 29 INS 9586/2010–B-25 ze dne 6.4.2012 bylo zrušeno schválené oddlužení a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs, který je projednáván jako nepatrný, - za trvání účinků oddlužení obdržel insolvenční správce na zálohách na odměnu a náhradu hotových výdajů celkem 9.720,- Kč, - v průběhu konkursu nebyl insolvenčním správcem zpeněžen žádný majetek. Soud citoval § 38 IZ s tím, že podle tohoto ustanovení se v daném případě vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce provádí v konečné zprávě. Podle § 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 4 odst. 2 vyhlášky pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3. V daném případě účinky schváleného oddlužení trvaly v měsících 11/2010 – 4/2012, tj. celkem 18 měsíců. Protože v průběhu konkursu nedošlo k žádnému zpeněžení majetku dlužnice, postupoval soud v intencích § 4 odst. 2 vyhlášky tak, že - vyloučiv aplikaci § 1 vyhlášky - přiznal insolvenčnímu správci (plátci DPH) minimální odměnu dle § 3 odst. 1 písm. b) vyhlášky ve výši 16.200,- Kč (18 měsíců x 750,- Kč + 20% DPH) a náhradu hotových výdajů podle § 7 odst. 4 cit. vyhlášky ve výši 3.240,- Kč (18 měsíců x 150,- Kč + 20% DPH). Insolvenčnímu správci byly vyplaceny zálohy na odměnu a hotové výdaje v celkové výši 9.720,- Kč a také záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,- Kč složená dlužnicí, celkem tedy částka 19.720,- Kč. Rozdíl mezi touto částkou a odměnou s náhradou hotových výdajů přiznaných v celkové výši 19.440,- Kč představuje částku 280,- Kč, kterou je třeba rozvrhnout na základě rozvrhového usnesení. Soud proto uložil insolvenčnímu správci, aby mu po právní moci tohoto usnesení návrh rozvrhového usnesení bezodkladně předložil. Proti tomuto usnesení se insolvenční správce včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že spolu s konečnou zprávou předložil soudu vyúčtování své odměny a výdajů v celkové výši 57.240,- Kč vč. DPH. Odměnu vyúčtoval dle § 1 vyhlášky ve výši 45.000,- Kč + DPH 9.000,- Kč a hotové výdaje vč. DPH za dobu trvání účinků schváleného oddlužení (tj. od 30.11.2010 do 6.4.2012) vyúčtoval v paušální výši 180,- Kč měsíčně, tedy celkem za 18 měsíců ve výši 3.240 ,- Kč. Insolvenční správce nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně, který mu tyto nároky nepřiznal ve vyúčtované výši s argumentem, že v konkursu nedošlo k žádnému zpeněžení majetku dlužnice, takže odměnu nelze vyúčtovat dle § 1 vyhlášky, nýbrž jen v minimální výši dle § 3 odst. 1 písm. b) této vyhlášky. Insolvenční správce byl správcem jednoho insolvenčního řízení, ve kterém byl úpadek dlužnice řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře a následně - po zrušení schváleného oddlužení - konkursem. Majetkovou podstatu dlužnice tvořily její příjmy dle § 206 a § 207 odst. 2 IZ. Ve smyslu § 283 IZ se zpeněžením majetkové podstaty rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Srážky z mezd dlužnice v celkové výši 57.448,01 Kč byly inkasovány za účelem uspokojení věřitelů, jiným postižitelným majetkem dlužnice nedisponovala. Za této situace správce postupoval v souladu s § 38 IZ a vyhláškou, když svoji odměnu vyúčtoval dle § 1 odst. 5 této vyhlášky ve výši 45.000,- Kč bez DPH. Rozhodnutí insolvenčního soudu o jiné odměně tak považuje za nezákonné. To ostatně i proto, že správci v rozporu s ustálenou judikaturou nebyla přiznána žádná odměna za období od zjištění úpadku dlužnice do účinků schváleného splátkového kalendáře (tj. za období od září do října 2010), a nebyla mu fakticky přiznána žádná odměna za období od prohlášení konkursu do jeho ukončení. Za nezákonný i neekonomický považuje insolvenční správce též požadavek soudu, aby předložil návrh rozvrhového usnesení ohledně částky 280,- Kč, která byla soudem vypočtena jako rozdíl nároků správce (přiznaných jen za dobu účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře) a příjmů do majetkové podstaty včetně složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Takto fakticky má být k rozvrhu použit zbytek složené zálohy, aniž by byla správci přiznána jakákoli odměna za provedení rozvrhu a hotové náklady s rozvrhem související. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. d) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. Podle § 38 odst. 3 IZ vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval. Podle § 38 odst. 5 IZ způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je výše cit. vyhláška č. 313/2007 Sb. Podle § 1 vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (odst. 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (odst. 2). Pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou (odst. 4). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,- Kč (odst. 5). V odstavci 3 tohoto ustanovení je upraven výpočet odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Dle § 4 odst. 2 vyhlášky pokud dojde ke zrušení schváleného oddlužení a k rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však částku určenou podle § 3. Dle ust. § 3 písm. b) vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle ust. § 5 vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Podle § 302 odst. 1 IZ insolvenční správce v závěru zpeněžení majetkové podstaty předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání, jestliže a) dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůže podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy, b) se nepodařilo zpeněžit všechen majetek náležející do majetkové podstaty, pokud dosud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty vyňat. Podle § 302 odst. 2 IZ konečná zpráva insolvenčního správce musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé, c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo dosaženo, d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu došlo, e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu, g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení. Podle § 302 odst. 3 IZ konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů s údajem o výši jejich podílu na této částce. Podle § 303 odst. 1 IZ současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů. Podle § 304 IZ insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené (odstavec 1). O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření (odstavec 2). K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve vyhlášce na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru (odstavec 3). Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li, že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí (odstavec 4). Rozhodnutí podle odstavce 4 vyvěsí insolvenční soud na úřední desce soudu. Zvlášť toto rozhodnutí doručí insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat věřitelé, jejichž námitkám nebylo vyhověno (odstavec 5). Předně považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že projednáním konečné zprávy a vyúčtování se definitivně uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování podstaty a sumarizují se též výdaje a odměna správce, která se odvíjí od výše výtěžku zpeněžení. Tím se za účasti věřitelů staví najisto (co do aktiv i pasiv) výsledky konkursu, resp. dosavadního insolvenčního řízení, jestliže před konkursem byl úpadek dlužníka řešen jiným způsobem. Tyto výsledky pak indikují další postup ve věci. Tím je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, provedené dle § 305 odst. 1 IZ po zapravení zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném v § 298 a § 299 odst. 1 IZ a následované rozvrhem dle § 306 IZ, nebo zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, jemuž při existenci dosud neuhrazených přednostních pohledávek uvedených v § 296 odst. 1 IZ a při současné existenci prostředků použitelných dle § 297 odst. 1 IZ k jejich úhradě předchází rozhodnutí o uspokojení takových pohledávek dle § 297 odst. 2 IZ. Tomu odpovídají i předepsané povinné obsahové náležitosti konečné zprávy vymezené v § 302 odst. 2 a 3 IZ. Příslušné podstatné závěry vyplývající z konečné zprávy a vyúčtování po jejich projednání postupem dle § 304 IZ - v jejich původní podobě formulované insolvenčním správcem nebo ve znění úprav provedených dle § 304 odst. 4 písm. b) IZ, popř. jiných změn, o nichž insolvenční soud rozhodl - pak musí být vyjádřeny ve výroku usnesení, jímž insolvenční soud konečnou zprávu a vyúčtování schvaluje. To však soud prvního stupně v daném případě neučinil, když konečnou zprávu insolvenčního správce schválil napadeným usnesením bez toho, že by jakékoli její finální výstupy, jež předurčují další postup řízení, ve výroku obsáhl. Takové procesní výstupy se nepodávají ani z odůvodnění napadeného usnesení, když v něm soud o konkrétním obsahu předložené konečné zprávy (či jejích změnách) nic neuvedl. Soud v odůvodnění - aniž by vysvětlil, zda takové údaje schvalovaná konečná zpráva obsahovala - zmínil pouze příjem podstaty spočívající v záloze na náklady insolvenčního řízení zaplacené dlužnicí, celkovou výši záloh, jež byly v dosavadním průběhu insolvenčního řízení správci vyplaceny na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů, a výši správcem vyúčtované odměny (již mu ovšem přiznal v jiné výši). Vyúčtování správcovy náhrady hotových výdajů soud nereprodukoval, takže není zřejmé, zda náhradu schválil ve vyúčtované nebo jiné výši. Stejně tak neuvedl ničeho o ostatních výdajích z podstaty, o případných dalších pohledávkách v režimu za podstatou, které zůstaly neuspokojeny a o celkových příjmech podstaty. Nezmínil dokonce ani to, zda byly proti konečné zprávě podány námitky či nikoli. Nesrozumitelné je pak rozhodnutí v části, jíž soud určil, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce bude uhrazena z majetkové podstaty a ze zálohy zaplacené dlužnicí, ačkoli taková záloha - stejně jako jiné insolvenčním správcem převzaté finanční prostředky dlužníka – je majetkem dlužníka náležejícím do jeho majetkové podstaty (§ 206 odst. 1 písm. a/ IZ), který se v konkursu považuje za součást výtěžku zpeněžení podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 IZ. Na tom nic nemění okolnost, že zmíněná záloha slouží k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení, když tyto náklady se ve smyslu obecného pravidla vyjádřeného v § 305 odst. 1 a 2 IZ hradí z majetkové podstaty přednostně. Napadené usnesení tak co do výroku i jeho odůvodnění neodpovídá požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu, zejména § 155 odst. 1 a § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst.

2. Z kontextu takto vadného usnesení nelze nijak vyčlenit správcem napadené rozhodnutí o vyúčtování jeho odměny a náhrady hotových výdajů, které je imanentní součástí usnesení, jímž byla konečná zpráva schválena. Za této situace není možné postupovat jinak, než celé toto usnesení zrušit. K tomu nutno dodat, že soud prvního stupně soustředil svoje odůvodnění fakticky jen k rozhodnutí o odměně insolvenčního správce, při kterém ale byl zjevně veden nesprávným právním názorem, že byl-li úpadek dlužnice řešen konkursem poté, co schválené oddlužení prováděné plněním splátkového kalendáře bylo dle § 418 IZ zrušeno, je pro určení správcovy odměny podstatné jen to, zda v následném konkursu bylo dosaženo nějakého výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Odvolacímu soudu je známo, že takový názor byl v podobné věci vysloven jiným jeho senátem (v rozhodnutí sp.zn. KSPL 29 INS 10511/2010, 2 VSPH 1586/2012-B ze dne 15.4.2013), nicméně senát 3 VSPH tento názor nesdílí. Z výše citovaných ustanovení vyhlášky vyplývá, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, odměna insolvenčního správce se určí (vypočte) postupem podle § 1 vyhlášky za předpokladu, že v insolvenčním řízení bylo dosaženo alespoň jednoho z výtěžků, z nichž se odměna podle tohoto ustanovení vypočítává, tedy že byl dosažen výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele dle § 1 odst. 2 vyhlášky, anebo výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky - výtěžek určený k uspokojení nezajištěných věřitelů (kromě věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 IZ), tj. výtěžek určený k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 IZ a pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů zahrnutých do rozvrhu. Jestliže součet odměn příslušejících správci z uvedených rozhodných výtěžků, anebo výtěžek z jednoho z nich, pokud druhý rozhodný výtěžek k dispozici není, činí méně než 45.000,- Kč, náleží insolvenčnímu správci podle § 1 odst. 5 vyhlášky odměna v této výši. Výtěžkem zpeněžení se přitom, jak již řečeno, rozumí též finanční prostředky dlužníka na hotovosti nebo na jeho účtech, včetně jím složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, a ovšem také příjmy dlužníka vyplacené do majetkové podstaty v rozsahu vymezeném v § 207 odst. 2 IZ, ve kterém do majetkové podstaty náleží (tedy v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky). Jedině pokud v insolvenčním řízení nebylo dosaženo žádného z výše uvedených rozhodných výtěžků (protože tu nebylo zpeněženého majetku sloužícího k zajištění, ani tu nebylo jiného zpeněženého majetku nebo příjmů podstaty či jen v takové výši, která postačuje toliko k uspokojování pohledávek za podstatou dle § 168 IZ), jde o situaci, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit dle § 1 vyhlášky a kdy ji určí insolvenční soud úvahou podle § 5 vyhlášky, podle kriterií v tomto ustanovení uvedených. Popsaná východiska se při určení odměny správce obdobně uplatní i v případě, že konkurs není prvotním, nýbrž následným (konečným) způsobem řešení dlužníkova úpadku, tedy (podle § 4 odst. 2 vyhlášky) i v případě, že dle § 418 IZ došlo k přeměně schváleného oddlužení prováděného splátkovým kalendářem v konkurs. Pak je ve smyslu výše uvedeného rozhodné, zda v insolvenčním řízení (v rámci oddlužení nebo v následném konkursu) byl zpeněžen majetek sloužící k zajištění, z jehož výtěžku generujícího odměnu dle § 1 odst. 2 vyhlášky byl uspokojen zajištěný věřitel, anebo zda bylo dosaženo výtěžku ze zpeněžení majetku či jiného příjmu podstaty nesloužícího k zajištění, který při zapravení pohledávek za podstatou dle § 168 IZ postačuje i k uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů (včetně pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 IZ), a který tak generuje odměnu správce dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky. Jestliže výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele bylo v insolvenčním řízení dosaženo, nemá (nemůže mít) z hlediska aplikace § 1 vyhlášky žádného významu okolnost, že tento výtěžek již byl v rámci plnění splátkového kalendáře mezi nezajištěné věřitele (zcela nebo zčásti) rozdělen, a že tak k rozdělení v rozvrhu (při zapravení všech přednostních pohledávek dle § 168 IZ) již žádný výtěžek nezbývá. Lze tedy uzavřít, že pokud v dané věci vskutku – jak insolvenční správce uvádí v konečné zprávě – byl v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře z provedených zákonných srážek ze mzdy dlužnice a z její další mimořádné splátky získán postupně výtěžek v celkové výši 57.448,01 Kč, který byl v souladu se zákonem a schváleným plánem oddlužení použit k uspokojení záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a ve zbytku (částkou 47.728,01 Kč) byl rozdělen mezi nezajištěné věřitele, lze odměnu insolvenčního správce určit podle § 1 vyhlášky, neboť v insolvenčním řízení bylo dosaženo výtěžku určeného pro nezajištěné věřitele dle § 1 odst. 3 a 4 vyhlášky. K tomuto výtěžku ovšem nutno připočíst i dlužnicí složenou zálohu na náklady insolvenčního řízení, kterou soud prvního stupně v dané souvislosti jako relevantní příjem podstaty zjevně pominul. Odměna insolvenčního správce vypočtená z takového výtěžku (při absenci výtěžku ze zajištění) je zjevně nižší než 45 tis. Kč, a tudíž insolvenčnímu správci náleží dle § 1 odst. 5 vyhlášky odměna právě v této výši, jež současně (ve smyslu direktivy § 4 odst. 2 vyhlášky) není nižší než paušální odměna správce, která by mu náležela dle § 3 písm. b) téže vyhlášky a která by za 18 měsíců trvání splátkového kalendáře činila jen 13.500,- Kč. Pro úplnost – i s ohledem na správcovu odvolací argumentaci – je potřeba poznamenat, že odměna insolvenčního správce určená dle § 1 vyhlášky je konstruována tak, že honoruje všechny činnosti, které insolvenční správce v rámci své funkce v insolvenčním řízení koná, tedy i ty, které by nekryla správcova paušální odměna dle § 3 písm. b) vyhlášky náležející za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B ze dne 19.5.2011) . Jinak je tomu s náhradou hotových výdajů insolvenčního správce. Ta mu při přeměně oddlužení plněním splátkového kalendáře v konkurs náleží za dobu trvání splátkového kalendáře v paušální výši dle § 7 odst. 4 vyhlášky a za období předcházející schválení tohoto oddlužení a za období následného konkursu (nebylo-li s věřitelským výborem ve smyslu § 7 odst. 5 dohodnuto jinak) v rozsahu vymezeném v § 7 odst. 1 až 3 této vyhlášky. Samozřejmě ale platí, že insolvenční soud při rozhodování o náhradě hotových výdajů nemůže jít nad rámec jejího vyúčtování, které mu insolvenční správce s konečnou zprávou předložil. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž - v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu - konečnou zprávu a vyúčtování znovu posoudí a řádně o nich rozhodne. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni. V Praze dne 2. července 2013 JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová