1682/2014

Plný text

MSPH 94 INS 12307/2014 1 VSPH 1682/2014-A-29 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka Kotrman Roman, s.r.o. , IČO 24208787, sídlem Karoliny Světlé 299/12, Praha 1, zahájené na návrh navrhovatelky Johany Prokopcové , bytem Olivova 5, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12307/2014-A-7 ze dne 9. května 2014 t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 12307/2014- A-7 ze dne 9. května 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze nadepsaným usnesením rozhodnutím vyššího soudního úředníka Mgr. Martina Rozsypala v bodě I. odmítl pro zjevnou bezdůvodnost podle ust. § 128a odst. písm. c) insolvenčního zákona insolvenční návrh Johany Prokopcové (dále navrhovatelka) doručený soudu prvního stupně dne 2.5.2014 (bod I.výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že navrhovatelce primárně nejde o zjištění úpadku dlužníka, nýbrž o uspokojení - zaplacení své pohledávky vůči dlužníkovi. Insolvenční návrh se tak jeví spíše jako žaloba o zaplacení. Soud prvního stupně považoval insolvenční návrh za bezdůvodný, protože navrhovatelka tak zneužívá svých práv na úkor dlužníka. Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 128a insolvenčního zákona insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odstavec 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odstavec 2). Pro rozhodnutí o odvolání má odvolací soud za zásadní skutečnost, že napadené usnesení bylo vydáno vyšším soudním úředníkem Mgr. Martinem Rozsypalem. Z ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, vyplývá, že vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami mimo jiné uvedenými pod písm. m) jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení, kdy podle bodu 10 nemůže rozhodnout o zamítnutí insolvenčního návrhu. V této souvislosti dlužno též připomenout, že v odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 22.5.2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10 uveřejněným ve Sbírce zákonů pod č. 224/2013 Sb.nálezu Ústavní soud zdůraznil, že vyšší soudní úředník může pro soudce a na jeho odpovědnost jistě připravovat řadu procesních úkonů soudu, nicméně vykonávat tyto úkony svým jménem může pouze v případech úkonů jednoduchých či úkonů rutinní povahy. Složitější záležitosti, vyžadující právní erudici, či situace, v nichž soud nemůže být z povahy věci reprezentován nikým jiným než soudcem (meritorní rozhodnutí, rozhodnutí konečná, významnější rozhodnutí v přípravě jednání), účast vyššího soudního úředníka nepřipouštějí. Odvolací soud veden názorem Ústavního soudu dospěl k závěru, že vydání rozhodnutí, jímž se insolvenční návrh odmítá podle ust. § 128a insolvenčního zákona pro zjevnou bezdůvodnost, vzhledem k obsahu odpovídá svou povahou rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu. V tomto případě insolvenční soud namísto toho, aby rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu, posuzuje jeho „věcnou opodstatněnost“ jen podle údajů v něm obsažených a příloh k němu připojených, přičemž k vydání usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu přistoupí jen tehdy, je-li odtud bezdůvodnost insolvenčního návrhu „zjevná“. Účelem zavedení institutu odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost je poskytnout insolvenčnímu soudu nástroj k neprodlenému ukončení řízení o (sice) formálně bezvadném insolvenčním návrhu věřitele, jenž (však) zjevně nemůže mít šanci na úspěch. Lze tedy konstatovat, že odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost je ve své podstatě rozhodnutí ve věci samé. Proto je vyloučeno, aby o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost podle ust. § 128a insolvenčního zákona rozhodoval vyšší soudní úředník. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a vzhledem ke zjištěné vadě zmatečnostní povahy vylučující přezkoumání věcné správnosti zrušil napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. K problematice odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128a insolvenčního zákona odkazuje odvolací soud na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 116/2013 ze dne 18.12.2013. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 20. listopadu 2014 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková