1741/2014

Plný text

KSPH 66 INS 469/2014 1 VSPH 1741/2014-B-16 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Miloš Kamarýt , nar. 24. prosince 1976, bytem Cvrčovice, Lesní 265, o odvolání Mgr. Lívie Strakové, insolvenční správkyně, IČO 71468269, sídlem Olomouc, Riegrova 384/28, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 66 INS 469/2014-B-8 ze dne 14. července 2014, t a k t o : Odvolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh insolvenční správkyně, kterým mělo být rozhodnuto, že se odkládá právní moc usnesení o příklepu č.j. 132 EX 3191/11-94/Ri ze dne 12. června 2014 vydaného soudním exekutorem JUDr. Janem Fendrychem, Exekutorský úřad Praha 2 v exekučním řízení spis. zn. 132 EX 3191/11 (bod I. výroku) a že soudnímu exekutorovi JUDr. Janu Fendrychovi se zakazuje vydat vydražiteli Mgr. Ing. Janu Škripkovi, r.č. ••••••/••••, bytem Kladno, Dobrovského 1179, PSČ 272 01 nemovitosti vydražené v exekučním řízení 132 EX 3191/11, a to: budova č.p. 265 – rod. dům – na pozemku parc. č. st. 323 (LV 431); a spoluvlastnické podíly o velikosti vždy ideá lní ˝ na pozemku parc. č. st. 323 (LV 399), na kterém stojí budova č.p. 265 (LV 431), a na pozemku parc. č. 297/6 – zahrada (LV 399), vše obec a kat. území Cvrčovice, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kladno (bod II. výroku). V odůvodnění usnesení soud uvedl, že k návrhu JUDr. Jana Fendrycha, soudního exekutora, vydal soud dne 7. dubna 2014 předběžné opatření, kterým exekutorovi umožnil provést již nařízenou exekuci prodejem nemovitostí (sp.zn. 132 EX 3191/11) s omezením, aby výtěžek zpeněžení byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení pod sp.zn. KSPH 66 INS 469/2014 k dispozici v insolvenčním řízení. Dne 25. června 2014 byl soudu doručen návrh insolvenční správkyně na postup podle § 109 odst. 6 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) s tím, že postup exekutora byl v rozporu s § 82 odst. 2 IZ, § 109 odst. 1 písm. c) IZ, § 203 odst. 5 IZ, § 140a, § 140b a § 140e IZ. Insolvenční správkyně měla za to, že účinky vydaného předběžného opatření byly omezeny do doby rozhodnutí o insolvenčním návrhu, že dne 11. dubna 2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem a že dražební vyhláška č.j. 132 EX 3191/11-94/Ri byla vydána 18 dní po rozhodnutí o úpadku a že se dražební jednání nemělo vůbec konat. Soud měl za to, že s ohledem na § 140 IZ i po rozhodnutí o úpadku trvaly účinky spojené s předběžným opatřením, že rozhodnutím o úpadku nedošlo k zániku účinků předběžného opatření a že § 140 odst. 1 IZ je v tomto ohledu v souladu s § 46 odst. 7 z.č. 120/2001 Sb., exekuční řád, když po vymožení plnění má exekutor povinnost vydat vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce insolvenčnímu správci. Protože okamžik rozhodnutí soudu o úpadku nelze předem předjímat a časový úsek pro realizaci exekuce je poměrně krátký, mohlo by dojít k faktické nemožnosti realizace předběžného opatření. Proti tomuto usnesení se insolvenční správkyně včas odvolala a namítala, že soud I. stupně v napadeném usnesení nezohlednil § 245 IZ, podle kterého zaniká předběžné opatření, pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, přičemž usnesení o úpadku neobsahovalo žádné rozhodnutí ohledně trvání účinků předběžného opatření s ohledem na § 245 IZ. Dále insolvenční správkyně z § 82 odst. 2 IZ dovozovala omezení trvání účinků předběžného opatření jen do vydání rozhodnutí o úpadku, a proto měla za to, že předběžné opatření již vydáním usnesení o úpadku zaniklo. Namítala, že ust. § 46 odst. 7 exekučního řádu neřeší otázku podmínek vedení exekuce, a domnívala se, že automatické zachování účinků § 140 odst. 1 IZ by znamenalo faktické nahrazení právní úpravy insolvenčního zákona úpravou týkající se provedení exekuce prodejem nemovitých věcí. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jejímu návrhu vyhověl. Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že nikoliv. Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ se zahájením insolvenčního řízení se spojují mimo jiné ty účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému. Podle § 109 odst. 6 IZ k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť. Z uvedeného je zřejmé, že je na uvážení insolvenčního soudu, zda pozastaví vykonatelnost již vydaného rozhodnutí nebo odloží jeho právní moc, nebo shledá postačujícími zákonné účinky plynoucí přímo z první věty citovaného ustanovení, totiž že se nepřihlíží k rozhodnutím přijatým v rozporu s § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Toliko v případě, že se insolvenční soud rozhodne konat a svého oprávnění využije, lze jeho rozhodnutí (dle výslovné zákonné úpravy) napadnout odvoláním, neboť takto insolvenční soud přímo zasáhne do jiného řízení (o výkon rozhodnutí či exekučního) a je logické, že jeho účastníci, pokud s takovým postupem insolvenčního soudu nejsou srozuměni, mohou proti němu brojit. Oproti tomu ale zůstane-li insolvenční soud pasivním, lhostejno zda z toho důvodu, že zásah nebude pokládat za nezbytný, nebo rozpor s § 109 odst. 1 písm. c) IZ vůbec nedovodí, pak k žádné změně v poměrech onoho jiného řízení v důsledku jeho rozhodnutí nedojde (případné účinky nastávají přímo ze zákona) a jeho usnesení, jímž zamítne návrh (zde insolvenční správkyně) na pozastavení vykonatelnosti nebo odkladu právní moci, nutně vykazuje veškeré znaky rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení a proti němuž odvolání přípustné není (§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Veden názory vyslovenými shora postupoval odvolací soud dle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání insolvenční správkyně odmítl. Nicméně pro potřeby dalšího řízení pokládá odvolací soud za přínosné (viz například rozhodnutí Ústavního soudu z 22. října 2003, sp.zn. IV. ÚS 599/02) sdělit, že považuje stanovisko insolvenční správkyně ve své podstatě za správné v tom směru, že v režimu exekuce nebylo lze po 11. dubnu 2014, kdy byl usnesením č.j. KSPH 66 INS 469/2014-A-20 zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs, možno ničeho vyvést z majetkové podstaty dlužníka. Pokud totiž insolvenční soud v usnesení z 11. dubna 2014 stran dříve nařízeného předběžného opatření nijak nerozhodl, pak platí, že toto předběžné opatření zaniklo (§ 245 odst. 2 IZ) a dispozice s majetkem podstaty svědčila výlučně insolvenční správkyni (§ 246 IZ). Zároveň nastaly účinky předvídané nejenom v § 140e IZ, ale též v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, a zejména v § 109 odst. 6 IZ. Závěr soudu I. stupně, na němž napadené usnesení stojí, by mohl obstát buď tehdy, pokud by soud s usnesením o úpadku nespojil rozhodnutí o jeho řešení konkursem (viz § 140 odst. 1 IZ), popř. pokud by insolvenční soud využil oprávnění daného mu zákonem (§ 245 odst. 2 IZ), a vyslovil, že předběžné opatření ze dne 7. dubna 2014 i nadále (po prohlášení konkursu) trvá. Neplatí-li ani jedna z možností, pak lze uzavřít, že se k rozhodnutí o příklepu ze dne 12. června 2014 ve smyslu § 109 odst. 6 IZ nepřihlíží. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 24. listopadu 2014 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová