18 Cmo 22/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem Anonymizováno a soudců tituly před jménem Anonymizováno a tituly před jménem Anonymizováno v právní věci navrhovatelky: Jméno navrhovatelky, narozená Datum narození navrhovatelky bytem Adresa navrhovatelky zastoupená advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A za účasti: Jméno advokáta B, IČ IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B zastoupené advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o nahrazení rozhodnutí přijatého shromážděním účastníka dne 25. září 2024, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. dubna 2025, č. j. 34 Cm 278/2024-78

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá návrh na nahrazení rozhodnutí přijatého shromážděním právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ: adresa, IČ IČO advokáta B, vymezené v bodě 6. zápisu ze zasedání shromáždění společenství ze dne 25. září 2024 tak, že: „Navrhovatelka je oprávněna zkrátit část nefunkčního přívodního plynového potrubí vystupujícího ze zdi v koupelně bytové jednotky č. 748/231 ve výšce cca 170 cm nad úrovní podlahové plochy, a to tak, aby bylo přívodní potrubí zarovnáno se zdí.“

II. Navrhovatelka je povinna zaplatil účastníkovi na náhradu nákladů řízení 29 118,10 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce Jméno advokáta C.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatil účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení 24 034,10 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce Jméno advokáta C.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl o nahrazení rozhodnutí přijaté shromážděním právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ: adresa, IČ IČO advokáta B, vymezené v bodě 6. zápisu ze zasedání shromáždění společenství ze dne 25. září 2024 tak, že: „Navrhovatelka je oprávněna zkrátit část nefunkčního přívodního plynového potrubí vystupujícího ze zdi v koupelně bytové jednotky č. 748/231 ve výšce cca 170 cm nad úrovní podlahové plochy, a to tak, aby bylo přívodní potrubí zarovnáno se zdí.“ 2. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že k jejich náhradě ve výši 31 198,53 Kč zavázal právnická osoba.

3. Soud uvedl, že v řízení byla prokázána aktivní i pasivní věcná legitimace obou účastníků řízení, navrhovatelka je vlastnicí bytové jednotky číslo Anonymizováno v domě, ve kterém je zřízeno společenství účastníka a současně je navrhovatelka podle § 1194 odst. 2 o. z. členkou účastníka. Dne 25. 9. 2024 na shromáždění účastníka, kterého se účastnila i navrhovatelka, kdy na shromáždění bylo rozhodováno pod bodem 6 o žádosti navrhovatelky o zkrácení přívodního plynového potrubí v bytové jednotce navrhovatelky se závěrem, že 8 z přítomných členů účastníka se vyjádřilo pro, zbylých 11 členů účastníka se vyjádřilo proti. Usnesení účastníka v tomto směru uvádí, že shromáždění účastníka zamítlo žádost navrhovatelky na zkrácení plynového potrubí v její bytové jednotce. Navrhovatelka tak byla přehlasovanou vlastnicí jednotky. Žalobní návrh došel soudu dne 23. 12. 2024, a s odkazem na datum konání shromáždění účastníka (25. 9. 2024), na kterém bylo rozhodnuto o soudem projednávané záležitosti, pak navrhovatelka návrh podala v zákonné tříměsíční lhůtě s odkazem na dikci § 1209 odst. 1 věty druhé o. z.

4. Navrhovatelka tedy jako přehlasovaná vlastnice bytové jednotky pak podle soudu po právu podala předmětný návrh na zahájení řízení, který se týká věci správy domu a pozemku. V řízení bylo nesporné, že konkrétní přívodní plynové potrubí je tzv. společnou věcí.

5. Dle odůvodnění napadeného usnesení zamítavé rozhodnutí shromáždění účastníka o nepovolení zkrácení plynové trubky v jednotce navrhovatelky přímo zasáhlo do samotné podstaty předmětu vlastnictví (jednotky) navrhovatelky z hlediska jejího využití. Předmětná část plynového potrubí zasahující do bytové jednotky navrhovatelky je tzv. „společnou věcí“, kterou není možno odstranit bez souhlasu účastníka. Soud je shodného názoru s navrhovatelkou, že část plynového potrubí zasahující do její bytové jednotky zakončené uzavíracím ventilem, za současné neexistence dalšího plynovodního rozvodu v bytové jednotce samotné, postrádá i vzhledem k základním a obecně přijímajícím stavebním standardům při úpravě sociálních zařízení jakýkoliv smysl a účel.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vyčnívající část plynového potrubí do bytové jednotky navrhovatelky zasahuje do předmětu jejího vlastnictví a účastníkem vyslovený zákaz zkrátit tuto část plynového potrubí porušuje vlastnické právo navrhovatelky podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. Navrhovatelka měla v řízení plný procesní úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 31 198,53 Kč, a to za vynaložený soudní poplatek, právní zastoupení, cestovné a DPH, kdy jeden úkon právní služby byl honorován částkou 3 100 Kč a následně za úkony učiněné po novele advokátního tarifu částkou 5 620 Kč.

8. Proti tomuto usnesení podal účastník včasné velmi obsáhlé odvolání, kdy navrhuje jeho změnu tak, že bude zamítnut návrh, aby soud nahradil rozhodnutí SVJ v návrhu uvedeném, neboť nebyly splněny zákonné předpoklady pro vyhovění návrhu a soud pominul ustanovení § 1209 odst. 2 o. z., zároveň účastník nebyl řádně poučen dle § 118a o. s. ř. a rozhodnutí soudu prvního stupně je dle jeho mínění odůvodněno v rozporu s dikcí § 167 odst. 2 a § 157 odst. 2 o. s. ř. a je nevykonatelné a zároveň zakládá nerovnost mezi jednotlivými vlastníky jednotek v domě. Rozhodnutí podle slušného uvážení nemůže dle názoru odvolatele ignorovat porušení stanov a ani ustanovení § 1175 o. z. Navrženými stavebními úpravami dojde k zásahu do společných částí domu. K tomuto tvrzení navrhuje doplnit dokazování předloženými fotografiemi. Následně účastník soudu zaslal repliku k vyjádření navrhovatelky, v níž shrnuje, že není dán důležitý důvod, kdy tento důvod navrhovatelka toliko účelově konstruuje a zcela nesprávně uvádí, že jí rozhodnutí SVJ znemožňuje v jednotce bydlet, avšak jedná se toliko o úsek 80 cm ve zdi koupelny, kde chybí keramický obklad. Napadené rozhodnutí je v kolizi s ustanovením § 1175 o. z. a dále v rozporu s čl. 95 Ústavy. SVJ zároveň žádá přiznat náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, kdy soud prvního stupně honoroval jeden úkon právní služby částkou 3 100 Kč a po novele advokátního tarifu sumou 5 620 Kč, což dle mínění odvolatele je nesprávné, příhodnější je úkon právní služby honorovat sumou 2 500 Kč a po novele advokátního tarifu sumou 3 700 Kč.

9. Navrhovatelka se k podanému odvoláním vyjádřila tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné. Výhradu odvolatele k obsahu odůvodnění napadeného usnesení nepovažuje za relevantní a vzhledem ke koncentraci řízení nelze dokazování doplňovat předloženými fotografiemi. Zkrácení plynového potrubí v jejím bytě nedojde k žádnému zásadnímu porušení či znehodnocení plynového rozvodu v domě, soudním rozhodnutím nebyla porušena rovnosti mezi jednotlivými vlastníky jednotek, naopak umožňuje soudní ochranu oprávněných zájmů přehlasovaných vlastníků. Námitka SVJ ohledně aplikace § 1175 o. z. je právně irelevantní, neboť použití tohoto ustanovení by odporovalo úmyslu a účelu § 1209 o. z. Přijatým usnesením SVJ bylo zasaženo do předmětu vlastnictví navrhovatelky z hlediska účelu využití jednotky pro bydlení. Navrhovatelka navrhuje potvrzení napadeného usnesení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení, když jí rozhodnutím SVJ je znemožněno užívat byt.

10. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně přezkoumal, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212 písm. b/, § 212a odst. l, § 205 odst. 2 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).

11. Při odvolacím jednání navrhovatelka setrvala na svém odvolání a účastník navrhl doplnit dokazování o předložené fotografie, kdy navrhl změnu napadeného usnesení a rozhodnout i náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zde odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v obdobných sporech a to sp. zn. 9 Cmo 117/2022 a 9 Cmo 11/2024, kdy v daném případě neexistuje důležitý důvod pro přezkum zamítavého rozhodnutí přijatého na shromáždění SVJ.

12. Odvolací soud považuje dokazování provedené soudem prvního stupně za dostatečné a skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně považuje za nesprávná. Nebylo nutno doplňovat dokazování o fotodokumentaci předloženou v odvolacím řízení prokazující stav koupelny a WC v daném domě, neboť k otázce důležitého důvodu pro soudní přezkum fotografie z jiných bytů nejsou relevantní.

13. Řízení o přezkoumání usnesení shromáždění společenství vlastníků je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného, a proto nelze aplikovat ustanovení § 118a o. s. ř. a ani ustanovení § 119a o. s. ř. s poučením o případném neunesení důkazního břemene, a tedy neúspěchu ve věci.

14. Protože sporné usnesení shromáždění bylo přijato dne 25. 9. 2024, je pro projednávanou věc rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po novele č. 163/2020 Sb. (dále jen „o. z.“).

15. Dle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

16. Dle odstavce 2 téhož ustanovení soud uspořádá právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má rozhodnutí uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

17. Dle odstavce 3 téhož ustanovení je-li pro to důležitý důvod, může každý vlastník jednotky navrhnout soudu, aby rozhodl o záležitosti, která byla shromáždění řádně předložena k rozhodnutí, ale o které nebylo rozhodnuto pro nezpůsobilost shromáždění usnášet se.

18. K otázce, zda je pro přezkum napadeného usnesení dán důležitý důvod, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, podle kterého je třeba „přípustnost soudního přezkumu usnesení shromáždění nadále hodnotit podle závažnosti obsahu napadeného usnesení, tedy -řečeno jinak - podle významu záležitosti, o níž bylo rozhodnuto dotčeným usnesením (objektivní přístup). V opačném případě by věcné omezení takového přezkumu ztrácelo jakýkoli smysl. […] důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití […]“ 19. Uvedenou judikaturu považuje za souladnou s ústavním pořádkem i Ústavní soud - viz jeho usnesení ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 945/21, a ztotožňuje se s ní i podepsaný soud.

20. Výklad § 1209 odst. 1, 2 o. z. ve spojení s § 258 o. z. v poměrech bytového spoluvlastnictví poskytuje vlastníkovi jednotky dostatečnou (vyšší) ochranu, než kdyby rozhodování podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. bylo omezeno jen na zásah soudu do uspořádání poměrů vlastníků. Vlastníkovi nebude odepřen přezkum rozhodnutí shromáždění (který je vázán na prekluzivní lhůtu) jen proto, že si nevybral správně způsob vydání konkrétního rozhodnutí (způsob ochrany svých práv). Zároveň takový výklad respektuje povahu bytového spoluvlastnictví, princip rozhodování většiny i minimalizace zásahu do chodu společenství vlastníků. Rovněž není rozumný důvod, proč by se podmínky pro přezkum rozhodnutí shromáždění měly lišit jen v návaznosti na to, jakého způsobu rozhodnutí se navrhovatel (vlastník jednotky) dožaduje a měly být jiné bude-li soud rozhodovat o (ne)platnosti, a jiné, bude-li rozhodnutí shromáždění měnit či nahrazovat. Vzhledem k tomu, že při rozhodování podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. jde o zásah veřejné moci do soukromoprávních vztahů, je právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním omezeno z hlediska osobního, časového a věcného.

21. Dle § 1221 odst. 1 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích.

22. Dle odstavce 2 téhož ustanovení stanoví-li zákon ve věcech bytového spoluvlastnictví působnost vlastníkům jednotek, lze ji vykonat i jejich rozhodnutím přijatým na shromáždění.

23. Ani po novele provedené zákonem č. 163/2020 Sb. se nezměnil účel tohoto ustanovení – i nadále slouží k ochraně práv a oprávněných zájmů vlastníků jednotek i zákonnosti ve vnitřních poměrech společenství. U rozhodnutí přijatých na shromáždění po účinnosti novely (tj. od 1. 7. 2020) však zákonná úprava výslovně dává soudu možnost zasáhnout do poměrů společenství, uspořádat poměry vlastníků podle slušného uvážení, tedy i v případě, že usnášeníschopné shromáždění přijalo rozhodnutí, může toto usnesení změnit, nebo ho nahradit svým vlastním rozhodnutím; v § 1209 odst. 2 o. z. je pak uveden demonstrativní výčet způsobů, jak soud může rozhodnout. Současně úprava § 1221 odst. 1 o. z. umožňuje i v poměrech společenství vlastníků použít obecnou úpravu spolku o dovolání se neplatnosti rozhodnutí (§ 258 o. z.).

24. Podle § 212 odst. 1 o. z. přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.

25. Dle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

26. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

27. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

28. Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku soudem lze podat jen v zákonných lhůtách. Z § 258 o. z. až 261 o. z. plyne, že rozhodnutí je třeba považovat za platné, dokud není pravomocně soudem vyslovena jeho neplatnost. To ovšem neplatí bezvýjimečně; soud z důvodů uvedených v § 260 o. z. neplatnost rozhodnutí nevysloví, avšak jen je-li to v zájmu ochrany dobré víry třetích osob, právní jistoty osob nebo ochrany veřejného pořádku.

29. Z výše uvedeného tedy plyne, že je zde zákonodárcem koncipována speciální relativní neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, což zřetelně plyne z taxativního výčtu osob oprávněných podat návrh podle § 258 o. z. i ze zvláštní úpravy lhůt pro podání návrhu v § 259 o. z. uvedených.

30. Dle § 260 odst. 1 o. z. soud neplatnost rozhodnutí nevysloví, došlo-li k porušení zákona nebo stanov, aniž to mělo závažné právní následky, a je-li v zájmu spolku hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit.

31. Dle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

32. Dle § 1175 odst. 1 o. z. vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.

33. Dle odstavce 2 téhož ustanovení vlastník jednotky spravuje svůj byt, jak to vyžaduje nezávadný stav a dobrý vzhled domu; jde-li však o společné části uvnitř bytu a společné části, které slouží vlastníku jednotky k výlučnému užívání, provádí a hradí pouze údržbu a drobné opravy.

34. Toto oprávnění podle § 1175 odst. 2 o. z. konkretizuje § 9 prováděcího nařízení vlády č. 366/2013 Sb. V případě, že by vlastník jednotky neplnil uvedené povinnosti udržovat byt, jak to vyžaduje nezávadný stav domu, a přímo by hrozilo nebezpečí, že dojde k poškození jiného bytu, je osoba odpovědná za správu domu a pozemku (SVJ nebo správce, nevzniklo-li SVJ) oprávněna činit opatření ke zjednání nápravy, a to i v případě, že by se v danou chvíli nejednalo o ohrožení nezávadného stavu domu jako celku. Přitom § 9 se nijak nedotýká práva samotného ohroženého vlastníka jiné jednotky, aby sám činil potřebná opatření (včetně právních kroků) k nápravě závadného stavu, jestliže hrozí, že by došlo k poškození jeho bytu.

35. Pokud jde o povinnost vlastníka jednotky k drobným opravám a údržbě společných částí, k nimž má podle prohlášení právo výlučného užívání, nebo jde o společné části uvnitř bytu, má vlastník jednotky tyto drobné opravy a údržbu zajišťovat, na druhé straně však nesmí provádět či zajišťovat jiné opravy a jinou údržbu bez souhlasu k tomu příslušného orgánu SVJ, resp. při správě bez vzniku SVJ bez souhlasu shromáždění.

36. Toto ustanovení zdůrazňuje právo vlastníka jednotky na správu, používání a úpravu bytu jako reálně vymezené části domu. Klade se tedy důraz jak na práva ostatních vlastnicky bydlících spoluvlastníků, tak na spoluvlastnictví domu.

37. Z obsahu spisu se podává, že návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 23. 12. 2024 se navrhovatelka domáhala nahrazení usnesení přijatých na shromáždění účastníka konaném dne 25. 9. 2024, shromáždění se zúčastnila, hlasovala proti přijetí rozhodnutí. Ve svém návrhu požadovala zrušení přijatého rozhodnutí shora uvedeného. Soud prvního stupně provedl dokazování stanovami SVJ – č. l. 11-18 a vyjádření technika Anonymizováno ze dne 16. 3. 2025, kdy mezi účastníky bylo za nesporné, že navrhovatelka byla při rozhodování SVJ přítomna a byla přehlasovanou vlastnicí.

38. Zákon stanoví tři hlavní podmínky pro (úspěšné) podání návrhu, které musejí být splněny současně: za prvé je třeba dodržet lhůtu pro podání návrhu, za druhé může návrh podat jen přehlasovaný vlastník a za třetí pro přezkum napadeného usnesení musí být dán důležitý důvod. Navrhovatelka je sice přehlasovaným vlastníkem jednotky v domě, ale neprokázala existenci důležitého důvodu pro nahrazení usnesení přijatého na shromáždění SVJ konaného dne 25. 9. 2024. Toto rozhodnutí nezasahuje do jejího vlastnictví a neznemožňuje užívání jejího bytu, naopak odstraněním plynového potrubí, jež je ve spoluvlastnictví, ohrožuje ostatní spoluvlastníky.

39. Zde odvolací soud dovodil, že zkrácení části nefunkčního přívodního plynového potrubí vystupující ze zdi v koupelně bytové jednotky ve vlastnictví, ač zřejmě technicky relativně snadno proveditelné (viz vyjádření Filipa Zbořila na č. l. 48), je i přesto zásahem do společných prostor domu (viz vymezení společných prostor podle prohlášení vlastníka) a je tedy třeba, aby bylo schváleno shromážděním (§ 1208 písm. e/ bod 2. o. z.). Zde odvolací soud uvádí, že listinný důkazní prostředek, a to vyjádření Filipa Zbořila ze dne 16. 3. 2025 nelze hodnotit jako odborné vyjádření s odkazem na dikci § 127 odst. 1 o. s. ř., neboť Filip Zbořil je zapsán v živnostenském rejstříku s živnostenským oprávněním č. 2 s předmětem podnikání vodoinstalatérství, topenářství, a tedy není osobou disponující potřebnými odbornými předpoklady v oboru plynárenství.

40. Otázku případného odstranění části plynového zásadně nelze považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, neodstranění této části plynového potrubí žádným způsobem navrhovatelce nebrání v otevírání dveří a ani užívání koupelny, což na dotaz odvolacího soudu uvedl právní zástupce navrhovatelky.

41. Jestliže shromáždění s navrženým zkrácení části přívodního plynového potrubí navrhovatelky nesouhlasilo (většina byla proti) a žádné rozhodnutí tak nebylo přijato, není podle soudu dán důvod k uspořádání vztahů, jak navrhuje navrhovatelka, neboť nebyl shledání důležitý důvod pro soudní přezkum zamítnutí návrhu na nahrazení zamítavého stanoviska SVJ.

42. Byť v bytovém spoluvlastnictví obecně platí, že rozhodování vlastníků jednotek je zpravidla založeno na tzv. majoritě, znamenající, že byla-li dodržena zákonná procedura přijímání a rozhodnutí bylo řádně přijato většinou, musí se menšina tomuto rozhodnutí podřídit, ačkoli s ním nesouhlasí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 51/2000), mohou výjimečně nastat situace, kdy bude namístě, aby soud zasáhl do rozhodování společenství a uspořádal právní poměry vlastníků jednotek podle pravidel slušného uvážení, a to zejména v situacích, kdy by rozhodnutí většiny, mohlo pro přehlasovaného vlastníka hrozit vážnou újmou. Odmítnutí soudní ochrany s poukazem na absolutně pojímaný princip majorizace by tak mohl vést k zjevné nespravedlnosti. Půjde-li o takový případ, bude soud postupovat (s účinností od 1. 7. 2020) podle § 1209 odst. 2 o. z. obsahujícího podobnou úpravu jako § 1139 o. z., který upravuje možnost zásahu soudu do rozhodování spoluvlastníků.

43. Řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. je řízením, u něhož z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Tím je dána možnost soudu odchýlit se od podoby návrhu na vydání konkrétního rozhodnutí; soud sice bude vázán obsahovým vymezením rozhodnutí, které vlastník jednotky předložil soudnímu přezkumu, nicméně bude o něm moci rozhodnout odlišně od žalobního žádání (obdobně v poměrech § 1139 o. z., viz závěry vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017, uveřejněném pod číslem 5/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bude-li se tedy vlastník jednotky v řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. domáhat návrhem na přezkum rozhodnutí přijatého shromážděním společenství vlastníků (jen) vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, může soud uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle pravidel slušného uvážení, dospěje-li k závěru, že je namístě zasáhnout do rozhodování společenství; a naopak bude-li vlastník požadovat, aby soud zasáhl do vnitřních poměrů společenství a např. přijaté rozhodnutí nahradil, může soud vyslovit neplatnost přijatého rozhodnutí, bude-li mít za to, že jiný zásah není nezbytný.

44. Současně však nebyly v řízení zjištěny žádné mimořádné důvody, pro které by měl soud usnesení změnit či nahradit (§ 1209 odst. 2 o. z.). Bylo-li výše zdůrazněno, že změna nebo nahrazení rozhodnutí shromáždění postupem podle § 1209 odst. 2 o. z. znamená výraznou ingerenci soudu do poměrů společenství, k níž by mělo docházet jen ve výjimečných případech. Byť je zjevné, že mezi vlastníky jsou neshody, nejsou takového rázu, aby odůvodňovaly tak závažný zásah soudu do vnitřního uspořádání SVJ jako je návrh, aby soud nahradil zamítavé stanovisko k odstranění části přívodního plynového potrubí v bytě navrhovatelky podle § 1209 odst. 2 o. z.

45. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí pod bodem 6 nebylo přijato a zároveň z pohledu odvolacího soudu není dán důležitý důvod k vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí a s odkazem na výše uvedené ani důvod k jinému uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek ve smyslu § 1209 odst. 2 o. z. Z textu § 1209 odst. 1, 2 o. z., ale ani z jeho smyslu a účelu, nevyplývá, že by se nemělo vztahovat na všechna rozhodnutí shromáždění, ustanovení se tedy musí vztahovat i na rozhodnutí „negativní“ (citace odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, č. j. 26 Cdo 2201/2023-286).

46. Navrhovatelce lze tedy přisvědčit, že sešlo-li se shromáždění SVJ (bylo usnášeníschopné) a (podle programu) hlasovalo o její žádosti o schválení odstranění části plynového potrubí v jejím bytě, avšak pro schválení se nevyslovila požadovaná většina a návrh byl zamítnut, nejednalo se o situaci, kdy nebylo přijato žádné rozhodnutí. Navrhovatelka byla ve vztahu k zamítavému rozhodnutí shromáždění SVJ přehlasovaným vlastníkem, neboť hlasovala pro přijetí jejího návrhu, avšak neměla i důležitý důvod pro podání návrhu podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. (závěr o splnění časového omezení nebyl v odvolacím řízení zpochybněn a odpovídá rovněž obsahu spisu), mohla se v řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. domáhat přezkumu přijatého usnesení. Navrhovatelka v řízení netvrdila, že by při přijetí usnesení nebyla dodržena zákonná procedura a že by usnesení mělo být neplatné, nic takového nebylo zjištěno ani v průběhu řízení (tento závěr nebyl zpochybněn ani v odvolacím řízení); Usnesení tedy bylo přijato platně a soud neměl důvod pro vyslovení jeho neplatnosti. Současně však nebyly v řízení zjištěny žádné mimořádné důvody, pro které by měl soud usnesení změnit či nahradit.

47. Lze dospět k závěru, že odstranění části trubky v bytě navrhovatelky by způsobilo zásah do společných prostor. Vlastnictví bytu je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem a práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek. V daném případě se jedná toliko o kosmetickou úpravu v rekonstruované koupelně v bytě navrhovatelky a její zájem na odstranění plynového potrubí nemůže převážit zájem ostatních vlastníků SVJ. I bez tohoto odstranění může navrhovatelka byt užívat a není zkrácena na svých právech a už vůbec nezpůsobuje nemožnost dokončení rekonstrukce její koupelny. Pokud shromáždění SVJ nesouhlasilo s odstraněním části přívodního plynového potrubí v bytu navrhovatelky, tak žádným způsobem do vlastnického práva navrhovatelky nezasáhlo. Rekonstrukce jejího bytu však musí být provedena způsobem, aby nebyly dotčeny společné části nemovité věci ve společném vlastnictví SVJ. Ingerence soudu do soukromých záležitostí vlastníků jednotek má být jevem zcela výjimečným, což uvádí i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016. Pokud soud prvního stupně vyhověl návrhu, pak toto rozhodnutí není správné, a tedy v daném případě je podané odvolání ze strany SVJ důvodné.

48. Po zhodnocení všech uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. jako věcně nesprávné změnil tak, že návrh zamítl a dle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Úspěšnému účastníkovi byla přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení za tři úkony právní služby dle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění novely vyhl. č. 258/2024 Sb., kdy 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 4, písm. b) advokátního tarifu činí částku 5 620 Kč, tři režijní náhrady dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč a to za přípravu a převzetí jeden úkon dle advokátního tarifu před jeho novelizací dle § 9 odst. 4, písm. c/ advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, kdy se za tarifní hodnotu pro určení mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby považuje částka 50 000 Kč, a jedna režijní náhrada ve výši 300 Kč, sepis písemného vyjádření k žalobě a účast na nařízeném ústním jednání 31. 3. 2025, kde jednání trvalo více než dvě hodiny, jízdné ze sídla advokátní kanceláře v adresa a zpět ve výši 1 881 Kč, ztráta času za 6 půlhodin po 150 Kč a protože právní zástupce SVJ je plátcem DPH, byla i tato náhrada DPH přiznána ve výši 4 727,10 Kč. Náhrada nákladů řízení činí celkem 29 118,10 Kč.

49. Odvolací soud podle § 224 odst.1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Plně úspěšnému SVJ odvolací soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odvolání, repliku k vyjádření navrhovatelky a účast na nařízeném odvolacím jednání konaném dne 14. 5. 2026, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby dle advokátního tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění novely vyhl. č. 258/2024 Sb., kdy 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 4, písm. b) advokátního tarifu činí částku 5 620 Kč, jedna režijní náhrada dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč. Právní zástupce SVJ je plátcem DPH, tedy mu náleží i jeho náhrada, celkem tedy 24 034,10 Kč. V odvolacím řízení neúspěšná navrhovatelka je povinna plnit do platebního místa podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.