2 1014/2020

Plný text

č. j. KSLB 57 INS 3932/2020 2 VSPH 1014/2020-B-11 USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vaňouse a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v insolvenční věci dlužníků: a) R. L. , narozený XY bytem J. b) M. L. , narozená XY bytem J. o schválení oddlužení o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. července 2020, č. j. KSLB 57 INS 3932/2020-B-6, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. července 2020, č. j. KSLB 57 INS 3932/2020-B-6, se v bodě VIII. výroku, v části, v níž se dlužníkům ukládá povinnost vydat insolvenční správkyni JUDr. Věře Sedloňové ke zpeněžení osobní automobil zn. Volkswagen Passat, rok výroby 2006, VIN: XY, RZ XY, zapsaný v soupisu majetkové podstaty pod pořadovým číslem 1 a osobní automobil zn. Volkswagen Passat, rok výroby 2003, VIN: XY, RZ XY, zapsaný v soupisu majetkové podstaty pod pořadovým číslem 7, potvrzuje. Odůvodnění:

1. Ve výroku označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:

1. Určil, že dlužníci R. L. a M. L. (dále jen „dlužník“, „dlužnice“ či „dlužníci“) jsou oprávněni podat návrh na povolení oddlužení (bod I výroku).

2. Schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku).

3. Uložil dlužníkům, aby vydali insolvenční správkyni JUDr. Věře Sedloňové (dále jen „správkyně“) ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty označený v soupisu majetkové podstaty (B-4), a to (mimo jiné) osobní automobil zn. Volkswagen Passat, rok výroby 2006, VIN: XY, RZ XY, zapsaný v soupisu majetkové podstaty pod pořadovým číslem 1 (dále jen „osobní automobil A“) a osobní automobil zn. Volkswagen Passat, rok výroby 2003, VIN: XY, RZ XY, zapsaný v soupisu majetkové podstaty pod pořadovým číslem 7 (dále jen „osobní automobil B“, společně „osobní automobily“) /bod VIII. výroku/.

2. Insolvenční soud odůvodnil bod VIII. výroku zejména tak, že vzhledem k ocenění osobního automobilu A částkou 35 000 Kč a osobního automobilu B částkou 30 000 Kč správkyní lze očekávat výtěžek zpeněžení, jenž bude možno rozdělit věřitelům. Dále uzavřel, že s ohledem na skutečnost, že „… osobní automobily nijak nezajišťují úhradu pohledávek věřitelů (z příjmu dlužnice ani dlužníka nelze provádět srážky, jediným příjmem, z něhož budou uspokojeny pohledávky věřitelů, je příjem z darovacích smluv), nebude jejich prodejem ohroženo plnění splátkového kalendáře“.

3. Proti bodu VIII. výroku tohoto usnesení podali dlužníci včasné odvolání (B-7), jež odůvodnili takto:

1. Dlužnice jedním osobním automobilem dojíždí do zaměstnání, pracuje jako obsluha baru, který zavírá ve 2:00 hod., a neměla by se bez něj jak dostat zpět domů, přičemž s ohledem na svůj zdravotní stav má zúžený výběr práce.

2. Dlužník vzhledem ke svému zdravotnímu stavu používá druhý osobní automobil k dojíždění k lékařům.

4. Vrchní soud v Praze podle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející, a aniž by podle § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

5. Podle § 398 insolvenčního zákona oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (odst. 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3). Dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Není-li dále stanoveno jinak, pro účely zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Ustanovení § 409 odst. 4 není dotčeno (odst. 6).

6. Z citovaného ustanovení plyne, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty má dlužník podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona pravidelnou povinnost vydat majetek náležející do majetkové podstaty správci ke zpeněžení, nevyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo žádného uspokojení věřitelů.

7. V rozhodnutí vydaném podle § 406 odst. 2 insolvenčního zákona, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, a který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, a hodnoty získané z neúčinného právního jednání.

8. V rozhodnutí podle § 406 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud uloží dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty a označí majetek obdobně podle odstavce 2 písm. b) insolvenčního zákona.

9. Podle § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“) pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, činí odměna insolvenčního správce částku určenou podle § 1, nejméně však 45 000 Kč (odst. 1). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, činí odměna insolvenčního správce a) 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře, b) z výtěžku zpeněžení dosaženého způsoby podle § 286 insolvenčního zákona určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele, zahrnujícího i částku připadající na odměnu insolvenčního správce, od 0 do 500 tis. Kč činí 15 %, (odst. 2). Odměna insolvenčního správce podle odstavce 2 písm. b) činí nejméně 20 000 Kč; jestliže však bylo dosaženo výtěžku nižšího než 20 000 Kč, činí odměna insolvenčního správce dosažený výtěžek snížený o hotové výdaje insolvenčního správce (odst. 4).

10. Ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona představuje výjimku z obecné povinnosti dlužníka vydat majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona. To znamená, že dlužníkovi nelze uložit povinnost vydat nepatrný majetek, jehož zpeněžením by se nedosáhlo uspokojení (nezajištěných) věřitelů, přičemž kvantitativním vodítkem bude hodnota dlužníkova majetku stanovená ve zprávě pro oddlužení, z níž lze usuzovat na předpokládanou výši výtěžku zpeněžení a kterou bude třeba poměřovat s minimální výší odměny insolvenčního správce stanovené podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (minimální výše odměny činí 20 000 Kč bez DPH, jestliže nebylo dosaženo výtěžku nižšího než 20 000 Kč). Pokud by insolvenční soud uložil dlužníkovi povinnost vydat ke zpeněžení i nepatrný majetek, nastala by totiž nežádoucí situace, že by po jeho zpeněžení a odečtení hotových výdajů insolvenčního správce připadl celý výtěžek zpeněžení jen insolvenčnímu správci a věřitelům by se z toho nedostalo ničeho, přičemž nelze vyloučit ani to, že by část nákladů spojených se zpeněžením nepatrného majetku mohla zůstat neuhrazena. Zpeněžení nepatrného majetku v hodnotě nedosahující ani minimální odměny insolvenčního správce ve výši 20 000 Kč (s event. připočtením 21 % DPH pak v celkové výši 24 200 Kč) je pro věřitele neefektivní, neboť z jeho výtěžku ničeho neobdrží, a je v rozporu se samotným účelem insolvenčního řízení. Lze tedy uzavřít, že dlužníkovi lze uložit povinnost podle § 406 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty jen tehdy, je-li jeho celková hodnota stanovená ve zprávě pro oddlužení (§ 398a odst. 2 insolvenčního zákona) vyšší než minimální odměna insolvenčního správce určená podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (s event. zvýšením o DPH podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona). Jinak řečeno, dlužníkovi nelze uložit povinnost podle § 406 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty, vyjde-li najevo, že jeho celková hodnota stanovená ve zprávě pro oddlužení (§ 398a odst. 2 insolvenčního zákona) je nižší než minimální výše odměny insolvenčního správce určená podle § 3 odst. 4 části věty první před středníkem vyhlášky (s event. zvýšením o DPH podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona). Ke stejným závěrům dospěl Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení ze dne 4. 2. 2020, č. j. KSPH 65 INS 10960/2019, 4 VSPH 32/2020-B-4, nebo ze dne 16. 1. 2020, č. j. KSUL 71 INS 8434/2019, 3 VSPH 1604/2019-B-13.

11. Jak vyložil Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 27. 3. 2020, č. j. KSPL 56 INS 14991/2019, 2 VSPH 153/2020-B-14, majetkem, který insolvenční soud podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uloží dlužníku vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení [§ 406 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona], může být jen majetek náležející v té době do majetkové podstaty dlužníka, který neslouží k zajištění a na který současně nedopadá výjimka podle § 398 odst. 6 věty první nebo druhé insolvenčního zákona. Jde-li o takovýto majetek, je insolvenční soud při schválení uvedeného způsobu oddlužení povinen uložit dlužníku výrokem dle § 406 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona, aby jej vydal insolvenčnímu správci k postihu (zpeněžení) v rámci daného oddlužení (za účelem uspokojení nezajištěných věřitelů), kdy teprve tímto výrokem (rozhodnutím) ohledně předmětného majetku (dle § 409 odst. 3 věty první za středníkem insolvenčního zákona) přechází z dlužníka na insolvenčního správce dispoziční oprávnění nutné k tomu, aby příslušný postih tohoto majetku mohl provést.

12. Dle obsahu spisu osobní automobily dlužníků dosud soupis jejich majetkové podstaty neopustily, jedná se tedy o majetek, který v době vydání napadeného usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty náležel do majetkové podstaty dlužníků. Současně – jak plyne ze zprávy pro oddlužení i dalšího obsahu spisu - nejde o majetek, který by sloužil k zajištění (žádný z přihlášených věřitelů k němu neuplatnil zajišťovací právo dle § 2 písm. g/ insolvenčního zákona).

13. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že správkyně ve zprávě pro oddlužení ze dne 10. 6. 2020 (B-4) uvedla osobní automobily jako majetek dlužníků, přičemž jejich majetek ocenila: 0 Kč. Současně vyjádřila názor, že se v majetkové podstatě dlužníků nenachází žádný majetek, jenž by bylo možné a účelné v rámci insolvenčního řízení zpeněžit, neboť „… osobní automobily, jakožto jediné potenciálně zpeněžitelné věci, jsou majetkem dlužníků, kteří je vlastní zejména jednak s ohledem na zajištění dopravy dlužnice do zaměstnání, jednak za účelem snadnější přepravy dlužníka s ohledem na jeho špatný zdravotní stav (invalidní důchodce II. stupně), je IS toho názoru, že není účelné ani tyto dané položky zpeněžovat.“ Pokud tedy ve zprávě pro oddlužení v rámci ocenění majetku správkyně uvedla: 0 Kč, chtěla (nepatřičně) vyjádřit, že by neměla být dlužníkům uložena povinnost osobní automobily vydat, aniž by šlo o úvahu ve smyslu § 398 odst. 6 insolvenčního zákona věta první, tj. že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Pro věc podstatné přitom je, že správkyně v soupisu majetkové podstaty ze stejného data (B-4) osobní automobily ocenila celkem částkou 65 000 Kč, a to osobní automobil A částkou 35 000 Kč a osobní automobil B částkou 30 000 Kč.

14. Insolvenčnímu soudu tak nelze vytknout, že v situaci, kdy ze soupisu majetkové podstaty ze dne 10. 6. 2020 ve spojení se zprávou pro oddlužení ze stejného data (B-4), proti níž nebyly vzneseny žádné námitky, plyne, že správkyně ocenila nezajištěný majetek (osobní automobily) celkem částkou 65 000 Kč, uložil dlužníkům podle § 406 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona vydat osobní automobily správkyni ke zpeněžení. Zjevně na ně nedopadá výjimka ve smyslu ustanovení § 398 odst. 6 věty první insolvenčního zákona, neboť po úhradě (minimální) odměny správkyně ve výši 24 200 Kč včetně 21 % daně z přidané hodnoty (§ 3 odst. 4 část věty první před středníkem vyhlášky), jejích hotových výdajů (§ 7 odst. 1 až 3 vyhlášky) a nákladů spojených se správou, udržováním a zpeněžením tohoto majetku podle (§ 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona) připadá v úvahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

15. K odvolací argumentaci spočívající v tvrzení, že dlužnice potřebuje jeden osobní automobil k dojíždění do zaměstnání a dlužník druhý osobní automobil k dojíždění k lékařům:

1. Podle § 226 insolvenčního zákona může dlužník uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odst. 1). V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí podání označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíž vynětí ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že tento majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o něm, vyzve insolvenční správce dlužníka, aby jej opravil nebo doplnil. K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí, jak je nutné opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněž, že návrh, který nebude přes výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud odmítne (odst. 2). Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost dlužníkova návrhu nebo má za to, že návrh je opožděný, předloží insolvenční správce návrh se zprávou o tom insolvenčnímu soudu. Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné, může usnesením výzvu k odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou (odst. 3). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k těmto důvodům vyjádřit (odst. 4). O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně (odst. 5).

2. Pro případ nesouhlasu insolvenčního správce s takovým návrhem předpokládá insolvenční zákon (v § 226 odst. 5), že insolvenční soud o návrhu rozhodne v insolvenčním řízení usnesením vydaným v rámci své dohlédací činnosti (§ 10 písm. b/ insolvenčního zákona), proti němuž je však (oproti obecnému pravidlu dle § 91 insolvenčního zákona) odvolání přípustné. Zvláštní povaha takového rozhodnutí (jež se projevuje i výjimečným připuštěním odvolacího přezkumu) je dána tím, že v jeho důsledku může majetkovou podstatu dlužníka s konečnou platností opustit majetek, jenž by jinak byl určen k uspokojení dlužníkových věřitelů. K tomu srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněného pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu zde zmíněnou.

3. Z obsahu odvolání nepochybně vyplývá, že dlužníci usilují o vynětí osobních automobilů z majetkové podstaty. Správkyně se tedy bude v dalším řízení zabývat tímto návrhem dlužníků na vynětí majetku z majetkové podstaty ve smyslu § 226 odst. 1 insolvenčního zákona, ve spojení s § 207 téhož zákona a s § 322 o. s. ř., tím, zda je včasný, případně vyzve dlužníky k jeho doplnění, a následně jej předloží insolvenčnímu soudu k rozhodnutí.

16. Jinými slovy, za situace, kdy se nejedná o majetek, který dlužník není povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, tj. nejde ani o majetek, jehož zpeněžením by se nedosáhlo uspokojení věřitelů, ani o chráněné obydlí, a dlužník tvrdí jiný důvod, pro který by tento majetek neměl být do majetkové podstaty sepsán, tj. důvod ve smyslu § 207 či § 208 insolvenčního zákona, není možné posouzení, zda jsou dány důvody pro vynětí tohoto majetku z majetkové podstaty, učinit v rámci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dle § 406 odst. 3 insolvenčního zákona, ale je třeba postupovat dle § 226 insolvenčního zákona, a rozhodnout o návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty. A ještě jinak řečeno: tvrzení významná pro posouzení toho, zda jde o majetek, jenž by měl být z majetkové podstaty vyloučen postupem dle § 225 insolvenčního zákona nebo vyňat postupem dle § 226 insolvenčního zákona, nemají žádný vliv na pravidelnou povinnost dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty postupem dle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona; pro neuložení takové povinnosti dlužníkovi mohou být významné jen důvody uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona.

17. Na závěru o nedůvodnosti odvolání ničeho nemění okolnost, že podání návrhu na vynětí tohoto majetku z majetkové podstaty, o němž dosud nebylo nijak rozhodnuto, má v řešených souvislostech význam (jen) potud, že v době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm správkyně dle § 226 odst. 5 insolvenčního zákona ve spojení s § 225 odst. 4 a odst. 5 téhož zákona (s výjimkou situací uvedených v ustanovení § 225 odst. 4 insolvenčního zákona) nesmí majetek, jehož se návrh týká, zpeněžit ani s ním jinak nakládat; takové oprávnění se jí navrátí až v případě neúspěchu dlužníků s návrhem na vynětí tohoto majetku z majetkové podstaty.

18. Odvolací soud proto neshledal odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. v bodě VIII. výroku v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení. Praha 30. října 2020 JUDr. Petr Vaňous v. r. předseda senátu