2 Cmo 153/2023

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a JUDr. Jitky Malé ve věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, IČO: IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 262 840,31 Kč s příslušenstvím a odměny 876 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2016, č. j. 53 Cm 277/2015-52

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2016, č. j. 53 Cm 277/2015-52 se zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 20. 11. 2005 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 262 840,31 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 29. 10. 2015 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 876 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný vystavil na řad žalobce dne 17. 3. 2003 v adresa směnku vlastní, ze které byl jako výstavce povinen uhradit dne 28. 10. 2015 směnečnou sumu ve výši 262 840,31 Kč na adrese Jméno žalobce B 3, adresa u právnická osoba. Na směnku nebylo ničeho zaplaceno. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 12. 2015 pod č. j. 53 Cm 277/2015–23, který musel být soudem usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 53 Cm 277/2015–31 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 262 840,31 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 29. 10. 2015 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 876 Kč (výrok I.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 60 037,20 Kč (výrok II.). V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 7. 12. 2023 vzal žalobce žalobu zcela zpět s tím, že po podání žaloby a vydání rozsudku proběhlo ohledně žalovaného insolvenční řízení s povolením oddlužení, které skončilo vydáním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 2023 č. j. KSHK 45 INS č. účtu-B-45. Tímto usnesením insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře, když žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhl žalobce, aby soud rozhodl tak, že nepřizná náhradu žádnému z účastníků řízení. Žalovaný se k výzvě soudu, aby sdělil případný nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí, nevyjádřil ve stanovené lhůtě. Podle § 222a odst. 1, 2 o. s ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení. Ke zpětvzetí žaloby došlo v této věci v odvolacím řízení proti již vydanému rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný ve stanovené lhůtě nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí nevyslovil, soud tak má dle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že žalovaný souhlasí, o čemž byl také poučen. Odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1, 2 o. s. ř. zrušil ve výroku I. tohoto usnesení v řízení již vydaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2016, č. j. 53 Cm 277/2015-52 a řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud k návrhu žalobce v jeho zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.