2 Cmo 168/2020

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Petra Baierla a JUDr. Ivany Wolfové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená rodné přijmení Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 100 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2019, č. j. 55 Cm 53/2019-166

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2019, č. j. 55 Cm 53/2019-166, a směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 24. května 2019, č. j. 55 Cm 53/2019-59, se zrušují a řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 23. 4. 2019 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 2 100 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 2. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak žalobce uvedl, žalovaná vystavila dne 13. 7. 2018 směnku vlastní, ve které vyjádřila svůj bezpodmínečný slib zaplatit žalobci směnečnou sumu ve výši 2 100 000 Kč. Splatnost směnky nastala dne 31. 1. 2019, žalovaná však směnečnou sumu nezaplatila, třebaže k její úhradě byla žalobcem několikrát vyzvána, naposledy dopisem ze dne 20. 3. 2019.Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 24. 5. 2019, č. j. 55 Cm 53/2019-59, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. O těchto námitkách bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 2019, č. j. 55 Cm 53/2019-166, tak, že směnečný platební rozkaz byl zrušen (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 123 710 Kč (výrok II.).Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).Podáním ze dne 17. 6. 2021 vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření mimosoudní dohody. Navrhl proto zrušení rozhodnutí vydaných soudem prvního stupně a zastavení řízení. Práva na náhradu nákladů řízení se vzdal.Žalovaná vyslovila souhlas se zpětvzetím žaloby podáním ze dne 7. 7. 2021. Práva na náhradu nákladů řízení se rovněž vzdala.Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu zpět v době, kdy odvoláním napadený rozsudek nenabyl ještě právní moci, a že žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, postupoval odvolací soud podle výše citovaného ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Zrušen byl též směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2019, č. j. 55 Cm 53/2019-59.Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. V daném případě byla důvodem zpětvzetí žaloby mimosoudní dohoda, v důsledku čehož nelze procesní zavinění na zastavení řízení přičítat výlučně žalobci, stejně jako ho nelze přičítat výlučně žalované, neboť dohoda má svůj základ v chování obou těchto účastníků. Žalobce i žalovaná se nadto práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdali. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo proto rozhodnuto tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.