2 Cmo 179/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr Jitky Malé a soudců JUDr Ivany Wolfové a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem v Adresa advokáta o určení ručitelského závazku, o odvolání žalovaného proti výrok II. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2025, č. j. 41 Cm 85/2020-614

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o určení ručitelského závazku (výrok I.) a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 23 669,17 Kč (výrok II.).

2. Žalobce se domáhal, aby soud podle § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích určil, že žalovaný ručí za závazky dlužníka , právnická osoba, . do výše 64 173 371 Kč s příslušenstvím. Tuto žalobu vzal zpět. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z toho, že žalobce zpětvzetím žaloby způsobil, že řízení muselo být zastaveno, a proto má žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Soud rovněž posuzoval, zda nejsou splněny podmínky pro nepřiznání této náhrady zcela anebo zčásti podle § 150 o. s. ř., ale dospěl k závěru, že nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů právního zastoupení, a to za pět hlavních úkonů právní služby po 3 100 Kč, k tomu příslušné paušální náhrady výdajů po 300 Kč, cestovné za cestu právního zástupce žalovaného z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, ke dvěma jednáním před soudem prvního stupně, to je částku 2 561,30 Kč. Přiznal také náhradu daně z přidané hodnoty. Co se týká tarifní hodnoty, vyšel z částky 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný, a to pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, a domáhá se změny tohoto výroku s tím, že odvolací soud bude vycházet z tarifní hodnoty 64 173 371 Kč, z čehož plyne odměna za jeden hlavní úkon právo služby ve výši 70 280 Kč. Domnívá se, že bylo namístě postupovat podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s tím, že žalobní návrh, jak je žalobcem formulován, směřuje k peněžitému plnění ve výši 64 173 371 Kč. Poukázal také na okolnost, že ve věci zcela obdobné této Krajský soud v , adresa, v rozsudku ze dne 14. 5. 2021, č. j. 40 Cm 116/2020-550 vycházel z této tarifní hodnoty.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

5. Z obsahu spisu je patrné, že žalobce se domáhal, aby soud rozhodl, že žalovaný ručí za závazky dlužníka , právnická osoba, . do výše 64 173 371 Kč s příslušenstvím do jejích řádného a úplného uhrazení žalobkyni. Žaloba se opírá o § 68 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, dále jen ZOK.

6. Podle tohoto posledně uvedeného ustanovení nejde o případ, kdy nastupuje ručení člena nebo bývalého člena statutárního orgánu za závazky obchodní korporace přímo ze zákona, nýbrž toto ručení zakládá soud k návrhu insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace až svým rozhodnutím. Jedná se proto o rozhodnutí konstitutivní povahy, které teprve předmětný ručitelský závazkový vztah zakládá. Nemůže tedy jít o nárok na plnění. Takový zde není ani při zahájení řízení a ani kdykoliv v jeho průběhu. Teprve v případě, kdy po právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl ručitelský vztah založen, bude se oprávněná osoba domáhat splnění soudem založeného ručitelského závazku, mohlo by se jednat o nárok na peněžité plnění. Nemůže se ovšem jednat ani o nárok na určení, zda tu právo je anebo není. Při zahájení řízení zde takové právo ještě zcela jistě vůbec nikdy není. Jestliže soud žalobě vyhoví, pak právní mocí takového vyhovujícího rozhodnutí toto právo nově vzniká. Proto nelze vyjít ani z toho, že je uplatněn nárok na určitou peněžitou částku, jak nesprávně dovozuje žalovaný, ale nejde ani o nárok nepeněžité povahy, jenž mohl by být při zahájení řízení anebo v jeho průběhu až do právní moci rozhodnutí ve věci samé jakkoliv oceněn v penězích.

7. Proto je namístě postupovat podle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen AT. Soud prvního stupně při vydání napadeného a nyní přezkoumávaného usnesení vyšel z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 9. 2021, č. j. 5 Cmo 149/25021-202, který, co se tarifní hodnoty týká, ve věci zcela obdobné této věci v odstavci 41. odůvodnění rovněž poukázal na konstitutivní povahu rozhodnutí soudu v obdobných věcech, kde se rozhodnutí soudu opírá o § 68 ZOK. Na tomto místě Vrchní soud v Olomouci rovněž dovodil, že nelze vycházet v takovýchto případech z tarifní hodnoty podle § 8 AT, nýbrž je nutné použít některou ze sazeb obsažených v § 9 AT. Přiklonil se k použití tarifní hodnoty 50 000 Kč, s ohledem na § 9 odst. 4 písm. c) AT, čemuž odpovídá odměna za jeden hlavní úkon právní služby ve výši 3 100 Kč. Stejně tak učinil i soud prvního stupně.

8. Rovněž odvolací soud považuje výše uvedenou sazbu tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) AT za přiléhající poměrům této věci a ztotožnil se tedy se soudem prvního stupně, když ten z této výše tarifní hodnoty vyšel. Náhrada nákladů řízení žalobce spočívající v nákladech právního zastoupení tedy byla soudem prvního stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení stanovena v souladu s okolnostmi panujícími v této věci.

9. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy v odvoláním napadeném rozsahu, to je ve výroku o náhradě nákladů řízení, věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. ve stejném rozsahu potvrzeno.

10. Protože žalobci nevznikly v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady, když v tomto řízení neučinil žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů řízení, jež by mu jinak patřila s ohledem na výsledek odvolacího řízení, přiznána ani jemu.