2 Cmo 263/2020

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A, sídlem v Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce A, v adresa 3. Jméno zmocněnce B, narozený dne Datum narození zmocněnce B bytem Adresa zmocněnce B zastoupený advokátem Jméno advokáta B, sídlem v Adresa advokáta B o 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2020 č. j. 13 Cm 39/2016-338 I. Odvolání se odmítá. II. Žalobkyně a žalovaný 2. nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku stejného soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 13 Cm 39/2016-207. Postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění, když žalovaný 1. nezaplatil soudní poplatek ani v dodatečné lhůtě. Uvedl, že žalovaný 1. požádal o osvobození od soudního poplatku z uvedeného odvolání, ale tento návrh byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 2. 2019, č. j. 13 Cm 39/2016-255 pravomocně zamítnut. Řízení o opětovném návrhu žalovaného 1. na přiznání poplatkové úlevy bylo pravomocně zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2020, č. j. 13 Cm 39/2016-321, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2020, č. j. 2 Cmo 78/2020-329. Soud prvního stupně proto znovu vyzval prvního žalovaného, aby soudní poplatek zaplatil do patnácti dnů o doručení výzvy, Když se tak nestalo, soud řízení podle shora uvedeného ustanovení zastavil. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhuje jeho zrušení a přiznání stejnému žalovanému osvobození od soudních poplatků. Také odůvodnění odvolání zabývá se výlučně poměry druhého žalovaného. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř]. Žalobce se v této věci proti žalovaným domáhá, aby mu každý samostatně zaplatil 500 000 Kč s příslušenstvím a s odměnou z důvodu rukojemských závazků žalovaných. Žalovaní jsou proto samostatnými účastníky řízení a tedy v tomto řízení jedná každý sám za sebe, jak vyplývá z § 91 odst. 1 o. s. ř. Zastupování druhého žalovaného prvním žalovaným jako obecným zmocněncem na tom nic nemění. Nemůže se proto uplatnit předpis § 91 odst. 2 o. s. ř. Z toho pak nutně vyplývá, že napadené usnesení soudu prvního stupně se dotýká výlučně žalovaného 1., který je samostatným účastníkem tohoto řízení, a nedotýká se žádným způsobem žalovaného 2. Ten proto nemůže podat odvolání proti předmětnému usnesení soudu prvního stupně ve prospěch prvního žalovaného. Žalovanému 2. se tak nedostává subjektivní legitimace k podání projednávaného odvolání. To je v důsledku toho podáno osobou, která není k podání předmětného odvolání oprávněná. Odvolací soud proto toto odvolání omítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. Protože úspěšné žalobkyni v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady nevznikly, když v tomto odvolacím řízení neučinila žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto řízení přiznána ani jí. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.