2 Cmo 33/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Radima Novotného ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele A , narozený Datum narození navrhovatele A bytem Adresa navrhovatele A za účasti: Jméno navrhovatele B ., IČO IČO navrhovatele B sídlem Adresa navrhovatele B o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2026, č. j. 61 Cm 145/2025-48 Usnesení soudu prvního stupně, nakolik jím bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků (část II. výroku), se potvrzuje.

1. Napadeným usnesením potvrdil soud prvního stupně rozhodnutí asistenta soudce ze dne 12. 1. 2026, č. j. 61 Cm 145/2025-44 (část I. výroku) a dále nepřiznal navrhovateli osvobození od soudního poplatku z návrhu, který navrhovatel v této věci podal. Soud vyšel z toho, že navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka, které požaduje, aby se navrhovatel neúčastnil jím pořádaných akcí. Navrhovateli bylo účastníkem prostřednictvím , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, sděleno, že účastník si nepřeje, aby se navrhovatel účastnil jím pořádaných akcí s tím, že, nebude-li navrhovatel toto přání účastníka respektovat, podnikne účastník příslušné právní kroky.

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v tomto případě není splněna již první podmínka stanovená v § 138 odst. 1 o. s. ř. pro přiznání osvobození od soudních poplatků, když se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Předně proto, že není zřejmé, že by účastník vydal rozhodnutí, které by bylo možné napadnout žalobou podle § 258 a násl. o. z. Rozhodnutí účastníka nevyvolává navrhovatelem uváděné následky, to znamená zákaz účasti na akcích účastníka. Ze sdělení , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 3.1.2025 plyne jen, že si účastník nepřeje, aby se navrhovatel účastnil jeho akcí. To potvrzuje i sdělení Alžběty Ondřichové ze dne 3. 4. 2025, kde potvrzuje, že sdělení , tituly před jménem, , Anonymizováno, odpovídá vůli účastníka a v souladu s jeho vůlí bylo navrhovateli zasláno s tím, že se jedná o prosbu a doporučení. Tedy rozhodnutí účastníka postrádá znaky právního jednání a nevyvolává pro navrhovatele žádné právní následky. Takovou povahu by mohlo mít případně až podniknutí právních kroků navrhovatelem, jak se výše uvedená sdělení o tom zmiňují. Navrhovatel nijak netvrdí, že je členem účastníka. Aby mohl podat žalobu podle § 258 o. z. musí tvrdit, že má zájem hodný právní ochrany na jejím podání. Takový zájem dán není, když rozhodnutí účastníka nemá právní následky. Nakonec soud uvádí, že i kdyby skutečně bylo vydáno rozhodnutí, ohledně kterého se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti, nemohlo by se jednat o rozhodnutí neplatné pro rozpor se stanovami. Ty uvádějí, že cílovou skupinou účastníka jsou mimo jiné osoby jakýmkoliv způsobem spjaté s akademickým prostředním bez ohledu na věkové omezení. Z ničeho však nevyplývá, že navrhovatel je, jakkoliv spjat s akademickým prostřením a nepatří proto do cílové skupiny účastníka.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel a navrhl zrušení části jeho výroku II. Dále se domáhá, aby odvolací soud uložil soudu prvního stupně zaslat navrhovateli tiskopis vzor C 058 a výzvu s uvedením výše soudního poplatku v této věci. Navrhovatel předně polemizuje s usnesením asistenta soudce, které bylo potvrzeno soudem prvního stupně v části. I. výroku napadeného a nyní přezkoumávaného usnesení. Při tom je si vědom, že tento výrok odvolání napadnout nelze („jedná se o část vztahující se k výroku I. a tedy mimo odvolací přezkum“)., právnická osoba, části II. výroku napadeného a nyní přezkoumávaného usnesení soudu prvního stupně uvádí, že nelze spolehlivě zjistit, že účastník vydal předmětné rozhodnutí. Domnívá se, že řešení této otázky je až výsledkem dokazování. K argumentaci soudu prvního stupně obsahem sdělení předsedkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, uvádí, že dne 19. 2. 2025 mu rektor kostela , tituly před jménem, , Anonymizováno, násilím bránil ve vstupu. Těžko tedy mohlo jít jen o doporučení. Dále uvádí, že patří do cílové skupiny účastníka, protože byl v roce 2015 studentem Matematicko-fyzikální fakulty , právnická osoba, .

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.

6. Z listiny předložené navrhovatelem spolu s odvoláním ze dne 18. 2. 2015 Psychologickým centrem FF UK v Praze označené jako Odborný posudek studenta UK se speciálními potřebami v oblasti E vyplývá, že v roce 2015 byl navrhovatel studentem , právnická osoba, , matematicko-fyzikální fakulty.

7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

9. Třebaže si navrhovatel uvědomuje, že výrok napadeného usnesení soudu prvního stupně ad I. odvoláním napadnout nelze, jak o tom byl také soudem prvního stupně v poučení, které je součástí napadeného usnesení, poučen, přesto se pokouší jakousi oklikou dosáhnout změny usnesení asistenta soudce, když se v odvolání domáhá zasláni tiskopisu vzor C 058 a jakési výzvy s uvedením výše soudního poplatku.

10. Podle § 159 o. s. ř., který podle § 167 odst. 2 o. s. ř. platí i pro usnesení, je usnesení, které již nelze napadnout odvoláním, v právní moci. Tedy navrhovatel se v rozporu s tím domáhá, aby odvolací soud do tohoto pravomocného usnesení soudu prvního stupně protiprávně zasáhl. To nepřichází v úvahu. Navíc by se takovým překročením svých pravomocí dostal odvolací soud i do rozporu s principem nezávislosti soudů i jednotlivých soudců, jak ta je zaručena Ústavou v čl. 81 a 82.

11. Navrhovatel také přehlíží, že podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a podle § 7 odst. 1 stejného zákona je povinností toho, kdo podává návrh na zahájení řízení, uhradit soudní poplatek již při podání takového návrhu. Jinak se ocitá se zaplacením soudního poplatku v prodlení. Je tedy povinností toho, kdo návrh podává, aby si předem zjistil výši soudního poplatku a při podání návrhu jej zaplatil. Z ničeho nevyplývá, že by měl soud napřed sdělit poplatníku soudního poplatku jeho výši a že by až potom vznikala poplatníku soudního poplatku poplatková povinnost. Je-li poplatník soudního poplatku v prodlení s jeho úhradou, dá mu soud ještě možnost podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, aby soudní poplatek, jenž měl být již dříve zaplacen, byl zaplacen alespoň v dodatečné lhůtě. Zde již ovšem pod sankcí zastavení řízení pro poplatkovou překážku. V takové výzvě soud pochopitelně uvede, jaká je výše soudního poplatku, který má být alespoň dodatečně zaplacen. Je-li ovšem podán návrh na osvobození od soudních poplatků, nelze takovou výzvu zatím vydat, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o takovém návrhu. Teprve potom vyjde najevo, zda poplatková povinnost vůbec bude dána a případně v jaké výši.12. , adresa, problémem v této věci je především okolnost, že nelze označit, co je vlastně předmětem tohoto řízení. Ustanovení § 258 o. z. dává každému členovi spolku právo navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se stanovami anebo se zákonem. Tedy musí být zřejmé, který orgán spolku napadené rozhodnutí vydal, kdy se tak stalo a co je obsahem rozhodnutí orgánu spolku. To zde přes výzvy soudu zcela absentuje. Navrhovatel v podstatě požaduje, aby soudy takové rozhodnutí, o jehož existenci neexistuje žádný určitý náznak, za navrhovatele vyhledávaly v podstatě jako jacísi soukromí vyšetřovatelé. Potom ovšem nelze ani si učinit sebemenší představu o tom, s jakým ustanovením stanov anebo zákona je takové blíže neurčené rozhodnutí nějakého, také neznámého orgánu spolku, v rozporu, a tedy také zda vůbec. Již proto je za současného stavu této věci navrhovatelova žaloba zřejmě bezúspěšná.

13. Výše uvedené ustanovení dává právo napadnout rozhodnutí orgánu spolku v prvé řadě členovi spolku, Jiné osoby mohou takový návrh podat jen tehdy, jestliže mají na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany. Není-li navrhovatel členem spolku a neoznačí-li, o jaký zájem hodný právní ochrany se návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku opírá, rovněž je evidentní, že takovému návrhu vyhovět nelze a je tedy zřejmě bezúspěšný. Ani v projednávaném odvolání k tomu navrhovatel nic neuvádí.14. , adresa, uvádí, že mu , tituly před jménem, , Anonymizováno, násilím zamezil vstupu pravděpodobně do kostela, pak z ničeho nevyplývá, že by mělo jít o rozhodnutí orgánu účastníka řízení. Jde evidentně o faktický úkon s tím, že není zřejmé, zda tento úkon lze připsat účastníkovi, zda , tituly před jménem, , Anonymizováno, jednal jako osoba oprávněná za účastníka jednat. Tak či onak o rozhodnutí orgánu spolku se nemůže jednat a tento skutek, i kdyby se jeho konání potvrdilo, byl by mimo předmět tohoto řízení.

15. Je zřejmé, že již to, co bylo až doposud uvedeno, ukazuje jasně na okolnost, že není dán již první ze shora uvedených předpokladů, které musí být splněny oba současně a u nichž i absence jen jednoho z nich znemožňuje soudu výjimku ze zákonné poplatkové povinnosti účastníku řízení přiznat.

16. Je zřejmé, že jen pro úplnost se soud prvního stupně dotkl, když žádná odpověď na otázku příslušnosti navrhovatele k akademickému prostředí nemůže nic změnit na závěru výše uvedeném, poměru navrhovatele k akademickému prostředí. Nicméně i zde se lze se soudem prvního stupně ztotožnit. Akademické prostředí je jistě velmi širokým vymezením, přesto i tak musí být zřejmé, že jednotlivou osobu je možné takto vidět. Z toho, co navrhovatel osvědčil v rámci tohoto odvolacího řízení, lze uzavřít, že navrhovatel v roce 2015 nepochybně do akademického prostředí patřil. Zda je tomu tak i nyní ovšem osvědčeno nebylo. Při tom platí, že ukončením studií, a to i úspěšným absolvováním vysoké školy, a odchodem do běžného života, nyní již bývalý student akademické prostředí opouští. Aby si ho i potom zachoval, musel by se jako člen akademické obce angažovat, ku příkladu alespoň jako externí lektor. Nic takového není ani tvrzeno. Skutečnost, že navrhovatel kdysi byl studentem University Karlovy, nemá pro poměry mezi navrhovatelem a účastníkem po deseti letech vůbec žádný význam.

17. Co se týká poměrů účastníka, pak tyto soud prvního stupně nezkoumal, když dospěl k závěru, že není splněn ani první předpokladů, jež jsou oba současně nezbytné k tomu, aby mohlo být osvobození do soudních poplatků přiznáno.

18. Protože se odvolací soud ztotožnil se závěrem soud prvního stupně, že se v tomto případě jedná o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, nezabýval se poměry navrhovatele ani soud odvolací.

19. Nadále tedy platí, že není splněn již první z předpokladů stanovených pro osvobození od soudních poplatků v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., jak jsou výše uvedeny, když se v této věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva.

20. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.