Vrchní soud v Praze · Usnesení

2 Cmo 369/2020

č. j. 2 Cmo 369/2020-55

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-02-22 · POTVRZENI · ECLI:CZ:VSPH:2021:2.Cmo.369.2020.1

Strojový souhrn generováno LLM

Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně, které odmítlo odvolání žalované jako opožděné. Soud se opřel o § 204 odst. 1 a § 57 odst. 3 o. s. ř., podle nichž lhůta k podání odvolání začala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí. Odvolání bylo podáno o den později, což znamená, že bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty. Soud uznal, že i přes lidský přístup a tíživou situaci nelze zákonnou lhůtu prodloužit, i když se jednalo o jediný den. Náklady odvolacího řízení nebyly náležitě přiznány žalobkyni, protože jí žádné náklady nevznikly.

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Radima Novotného a JUDr. Jitky Malé ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 92 427 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2020 č. j. 13 Cm 35/2020-46

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-41 pro opožděnost. Uvedl, že tímto usnesením byly odmítnuty námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-37. Toto usnesení napadla žalovaná odvoláním, které podala k poštovní přepravě dne 7. 8. 2020. Soud prvního stupně postupoval podle § 204 odst. 1, § 57 odst. 3 a § 208 odst. 1 o. s. ř. Konstatoval, že shora označené usnesení bylo žalované doručeno dne 22. 7. 2020, a to vhozením do její poštovní schránky. Patnáctidenní zákonná lhůta k včasnému podání odvolání tak začala žalované běžet dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 23. 7. 2020 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.), a skončila dnem 6. 8. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná podala odvolání proti výše uvedenému usnesení až dne 7. 8. 2020, stalo se tak po zákonné lhůtě předpokládané § 204 odst. 1 o. s. ř. Soudu prvního stupně proto nezbylo než postupovat podle § 208 odst. 1 o. s. ř. a odvolání žalované jako opožděné odmítnout.

2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání se pokusila v podrobnostech vysvětlit situaci, do které se dostala po smrti svého otce Anonymizováno. Uvedla, že obdržela platební rozkaz na uhrazení směnky z roku 2001 na 92 427 Kč (plus náklady), která se do té doby nikdy neobjevila. V této souvislosti odkázala na předlužené dědictví po svém otci, které přijala s vědomím, že by ráda plnila otcovy závazky. Uznala svou chybu pozdního podání námitek z června 2020, přesto žádá soud o lidský přístup a o uznání námitek, neboť stejně tak neuplatnila žalobkyně včas nárok na splacení směnky v rámci dědického řízení, které bylo ukončeno v prosinci 2018 a ani neuplatnila svůj nárok v rámci procesu likvidace firmy jejího otce (společnost Anonymizováno, IČO IČO). V další části podaného odvolání popisuje svoji tíživou osobní a finanční situaci. Vynoření směnky se závazkem v žalované výši je pro ní likvidační. Opakuje prosbu o lidský přístup s tím, že zpoždění představuje pouze jediný den, kdy se jí nepodařilo soudu včas námitky odeslat, zatímco žalobkyně měla rok na to, aby svou pohledávku přihlásila do dědického řízení a další rok, aby přihlásila pohledávku do likvidačního procesu firmy.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).

4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 92 427 Kč se 6% úrokem p. a. z této částky ode dne 27. 9. 2018 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 308 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-37, s tím, že žalované bylo uloženo ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatit žalobci určené částky nebo v téže lhůtě podat proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, které musí být odůvodněny a žalovaná v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá s tím, že k později uplatněným skutečnostem nelze přihlížet. Směnečný platební rozkaz byl žalované doručen dne 8. 6. 2020. Námitky žalovaná podala k poštovní přepravě dne 25. 5. 2020 a tyto byly usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 7. 2020, č. j. 13 Cm 35/2020-41 shledány opožděnými a proto byly předmětným usnesením odmítnuty podle § 175 odst. 3 o. s. ř. K doručení usnesení žalované došlo dne 22. 7. 2020. Žalovaná podal proti usnesení o odmítnutí námitek odvolání, které předala k poštovní přepravě dne 7. 8. 2020.

5. Soud prvního stupně včasnost tohoto odvolání posuzoval podle § 204 odst. 1 o. s. ř., podle kterého se odvolání podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje a dále podle § 57 odst. 3 o. s. ř., podle kterého je lhůta zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit.

6. Soud prvního stupně, jak shora již uvedeno, zjistil, že k doručení usnesení o odmítnutí námitek pro opožděnost žalované došlo dne 22. 7. 2020. Lhůta k podání odvolání počala běžet dne 23. 7. 2020 a skončila dnem 6. 8. 2020. jestliže tedy žalovaná podala odvolání proti uvedenému usnesení dne 7. 8. 2020, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odvolání a soud prvního stupně správně podle § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalované jako opožděné odmítl.

7. Napadené usnesení soudu prvního stupně tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

8. Pokud se žalovaná dovolávala momentálně tíživé situace a lidského přístupu, je třeba uvést, že jakkoliv její situaci odvolací soud chápe, nelze v rámci posouzení včasnosti podaného odvolání a dodržení zákonné lhůty k jeho podání, tuto prodloužit, byť se jednalo o jediný den.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyni v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady řízení nevznikly tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.