2 Cmo 44/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem adresa , adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 5. ledna 2026, č. j. 49 Cm 64/2025-13

I. Směnečný platební rozkaz ze dne 5. ledna 2026, č. j. 49 Cm 64/2025-13 se ve výroku o náhradě nákladů řízení [část b) výroku] mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení a z toho důvodu na účet jeho právního zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , zaplatit částku 16 100 Kč, a to tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení a z toho důvodu na účet jeho právního zástupce, advokáta , Jméno advokáta, , zaplatit částku 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Směnečným platebním rozkazem vyhověl soud prvního stupně žalobě podané v této věci a uložil žalovanému zaplatit žalobci 100 000 Kč s úrokem 6 % od 1. 6. 2025 do zaplacení. Nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu, a to pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, podal žalobce včas odvolání a navrhl změnu výroku o náhradě nákladů řízení tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 16 100 Kč. Odkazuje na svoje dřívější stanovisko a na usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 4388/2023, se kterým, jak soudí, je výrok o náhradě nákladů napadeného směnečného platebního rozkazu v rozporu. Napadený výrok považuje také za nepřezkoumatelný, protože z odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze zjistit, na základě jakých úvah soud náhradu nákladů žalobci, který byl v řízení úspěšný, nepřiznal. Žalovaný přes výzvy žalobce a přes podanou žalobu doposud nic na spornou směnku nezaplatil.

3. Žalovaný se k tomuto odvolání, které mu bylo soudem prvního stupně doručeno dne 16. 2. 2026, nijak nevyjádřil.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v žalobě, ve které navrhl rozhodnut ve věci formou směnečného platebního rozkazu netvrdil, že byla učiněna předžalobní upomínka. Žaloba ani netvrdí, že došlo k předložení předmětné směnky k placení.

6. Přípisem ze dne 18. 12. 2025 vyzval soud prvního stupně žalobce, aby předložil předžalobní upomínku podle § 142a o. s. ř. K tomu žalobce podáním ze dne 30. 12. 2025 uvedl, že žalovaného opakovaně vyzval k zaplacení směnky, a to i písemně s výslovným upozorněním na možnost soudního vymáhání plnění ze směnky. Žalovaný přesto nic nezaplatil a zjevně nehodlá tak učinit ani na základě podané žaloby. Tvrzenou výzvu však nemůže soudu doložit. Přesto se domnívá s ohledem na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 19. 2. 2015 spisové značky 29 Cdo 4388/2013, že by nepřiznání náhrady nákladů řízení bylo rozhodnutím nepřípustně formálním.

7. Soud prvního stupně doručil dne 9. 1. 2026 žalovanému, když ten se tohoto dne přihlásil do svojí datové schránky, současně napadený směnečný platební rozkaz, žalobu podanou v této věci a zmíněné podání žalobce ze dne 30. 12. 2025.

8. V onom žalobcem uvedeném usnesení, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 75/2015, skutečně Nejvyšší soud vyslovil, že splnění povinnosti učinit předžalobní upomínku nelze posuzovat izolovaně. Je nutné vzít v úvahu i další okolnosti konkrétní věci, to je zejména povaha a výše uplatněné pohledávky, postoj dlužníka k následně uplatněné pohledávce, jakož i reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.

9. Je zcela nepochybné, že žalobce neosvědčil, že učinil zákonem předepsanou předžalobní upomínku. Ani v žalobě o tom ničeho nenaznačil a netvrdil ani marné předložení sporné směnky k placení. Upomínání žalovaného tvrdil až ve vyjádření k výzvě soudu, a to velmi povšechně. Výslovně žalobce uvedl že předžalobní upomínku není schopen předložit. Jen na tomto tvrzení soud prvního stupně samozřejmě svoje rozhodnutí postavit nemohl. Za řízení před soudem prvního stupně nevyšlo najevo také vůbec nic, co by odůvodňovalo rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení odchylně od pravidla stanoveného v § 142a odst. 1 o. s. ř., to znamená přiznat žalobci přes absenci předžalobní upomínky náhradu nákladů řízení.

10. Soudu prvního stupně tedy nelze v souvislosti s tím, jak rozhodl o náhradě nákladů nic vytknout. Žalovaný se o tomto řízení dozvěděl až v souvislosti s doručováním směnečného platebního rozkazu, se kterým také teprve obdržel od soudu stejnopis žaloby a podání žalobce ze dne 30. 12. 2025.

11. Nepřípadná je také kritika žalobce ohledně označení důvodu, proč soud prvního stupně náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznal. Je přirozenou vlastností rozhodování formou rozkazu, že neobsahuje žádné odůvodnění. To platí i pro směnečné platební rozkazy. Potom soud nemá jak svoje úvahy, které jej vedly k jeho rozhodnutí, vyjádřit. V tomto případě přesto soud prvního stupně velmi vhodným způsobem dal najevo, z jakého důvodu nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení a žalobce i jen z textu směnečného platebního rozkazu nemohl být na pochybách, proč pro něho vyznívá nákladový výrok negativně. Potud tedy byl napadený výrok o náhradě nákladů věcně správný.

12. Také pro odvolací řízení platí podle § 211 o. s. ř. ustanovení § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř., a rovněž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodný stav, který je dán v době, kdy odvolací soud usnesení vyhlašuje anebo vydává. Až po vydání napadeného směnečného platebního rozkazu soudem prvního stupně se ukázalo z toho, že žalovaný nepodal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky a ten tak nabyl účinků pravomocného rozsudku, že žalovaný žalobcem uplatněný a soudem prvního stupně přiznaný směnečný nárok nijak nezpochybňuje. Je také důvodný předpoklad, že žalovaný ani na základě soudem vydaného směnečného platebního rozkazu nárok žalobce neuspokojil. To se podává z toho, že žalovaný obdržel přímo, když se přihlásil do svojí datové schránky, odvolání žalobce a již před tím žalobcovo podání ze dne 30. 12. 2025, které se také náhrady nákladů řízení týká. Kdyby svůj dluh žalovaný uhradil alespoň na základě soudem prvního stupně vydaného směnečného platebního rozkazu, nepochybně by projednávanému odvolání žalobce oponoval.

13. Tedy až z důvodů, které vyšly najevo či nastaly až potom, co rozhodl soud prvního stupně, je namístě konstatovat, že i kdyby žalobce splnil svoji zákonnou povinnost a zaslal žalovanému předžalobní upomínku, nic by to nezměnilo na tom, že by toto soudní řízení proběhlo a že v něm žalobce ve věci samé uspěl. Potom ve smyslu výše popsané judikatury Nejvyššího soudu je namístě přiznat žalobci náhradu nákladů řízení.

14. Za řízení před soudem prvního stupně je namístě přiznat náhradu nákladů právního zastoupení, a to za dva hlavní úkony právní služby (převzetí věci a podání žaloby) po 5 100 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a k tomu dvě paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky. Dále je nutné nahradit zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně se tedy jedná celkem o částku 16 100 Kč.

15. Napadený výrok o náhradě nákladů řízení směnečného platebního rozkazu soudu prvního stupně je tedy nutné odvolacím soudem podle změnit podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

16. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalobci rovněž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přiznává se náhrada za jeden vedlejší úkon právní služby (podání odvolání do vedlejšího nákladového výroku) ve výši 2 550 Kč a jedna paušální náhrada výdajů 450 Kč. Tedy za odvolací řízení se přiznává celkem 3 000 Kč.